Taky jsme nutili syna, po dvou letech si mě učitel zavolal, že je to trápení pro oba. Je to škoda, dnes ho to mrzí. Dcera se sama s učitelkou domluvila, že místo klavíru budou raději zpívat, později se sama naučila na kytaru.

Nenutila bych je. Možná se jí jenom teď nechce a pokud vytrváš, tak ji to přejde a bude hrát. To jsme doma taky měli - sice se sportem, ale to je jedno. Jestli je vytrvalá a chodí s odporem, nech ji být. Ona si najde něco jiného.

já taky musela chodit na na hodiny klavíru, od 1. třídy. Nebavilo mě to, vydržela jsem po bojích 4 roky a konec. Teď mě to docela mrzí. Sama jsem pak začala hrát jen tak rekreačně na kytaru. Sestra chodila na klavír taky a hrála až do ukončení střední školy. Pak už taky přestala a dnes nehraje vůbec... Přítel nechodil nikdy nikam, na kytaru se učil sám a hraje skvěle a rád.
Takže jestli to dítě baví, tak proč ne. Nutit nemá význam, musí do toho mít chuť samo.

Nevzdávala bych to při prvních projevech typu "nebaví"... taky jsem hrála na housle uuž do 1.třídy a těch let "nebaví" bylo nespočet.... vystřídala jsem spoustu učitelů a stejně nic nepomáhalo - já byla prostě lenoch, kterýmu se nechtělo a naši mě stejně vždycky "přemluvili" - teď jsem jim za to nesmírně vděčná - ve čtrnácti jsem se dostala do první kapely a od té doby jich spoustu vystřídala - a teď rozjíždíme s přáteli velmi zajímavý hudební projekt a já jsem ráda, že se můžu realizovat. Taky jsem mohla bez problému studovat hudební obor na pajdáku. Navíc to jsou silné zážitky, když se opravdu něco povede - už jen proto ta dřina stojí za to...
Já jsem pro udržení dítka u hudby - pokud je alespoň nějaký náznak talentu....

Nutit, pokud má dítko aspoň trochu talent a ze začátku i zájem. Krize přijde vždycky, a v tu chvíli jsou rodiče nutiči důležití. Tolik moje zkušenost. Můj syn měl krizi od šesté do deváté třídy, hlavně vinou paní učitelky, protože odmítal hrát koncerty. Hudebku dokončil - s pěnou u huby. Hned v 15 letech na veřejnosti prohlásil, že nám děkuje, že jsme ho k tomu donutili. Naučil se hrát na další nástroje, hraje s muzikama, vydělává si na studia, poznává nové lidi a také cestuje. Dnes už ho nemusím nutit aby cvičil, ale aby toho na chvíli nechal. Má hodně kamarádů, které mrzí, že neměli stejně důsledné rodiče. Teď už to těžko dohánějí.
Druhý syn taky začal, bohužel je hluchý po mamince, tak toho nechal a vrhl se na sport.
Nejdůležitější je asi odhadnout nadání a povahu dítěte.
A základy neublíží nikomu.

Vidím, že Vaše názory jsou fakt rozdílné.
No holt bude chodit do konce školního roku a potom se uvidí, co dál.

Taky si vzpomínám, jak můj tatínek říkal ..."co Čech, to muzikant".. takže nás taky se ségrou trápili od dětství s výukou hudby, já měla lepší dispozice, ségra
zase poctivěji cvičila. Z dětství se mi nevybavují žádné negace, v období dospívání mě to trochu brzdilo - zatímco ostatní byli venku, já musela na hodinu..
Taky jsem občas zdrhla :-))
Dneska jsem za své znalosti v oboru hudby vděčná - ať po té stránce teoretické,
že umím noty, že umím hrát na pět hudebních nástrojů a že své znalosti můžu
předávat svému dítěti.
Jinak celkem souhlas. Běžně se začíná s těmi nejmenšími dětmi kolem 4-5 let,
je to víceméně seznamování s hudbou, tónem, ve většině MŠ mají flétničky, které umožňují především nácvik správného dýchání. Dobrou průpravou je i
trénování dítěte v slabikování.. Asi nemá smysl dítě doslova do něčeho nutit, k čemu má averzi. Ale spíš motivovat. Jistě si většina vzpomene, že je v liduškách
nejdřív trápili stupnicemi a veškeré pobrnkávání bylo na hony vzdálené hudbě.
Mně se osvědčil výběr jednoduché písničky, kterou se dítko naučilo po paměti
hrát (u menších či roztěkanějších dětí lze použít i taháček - třeba na klávesy nalepit kousek leukoplasti s označením kláves ) a to nadšení, že jeho oblíbená
písnička opravdu zní tak, že ji každý pozná je nejlepším motorem pro další výuku.

Jsem muzikant, a učila jsem před MD 4 roky na hudebce. Většina kolegů by se mnou nesouhlasila, ale já bych to opravdu nechala na dětech. Chtějí? A´T hrají! Nechtějí? Ať dělají cokoliv jiného.
Naše děti nevypadají na velký hudební talent a nikdy jsme je do hraní nenutili. Kolegové to nechápou a jedna kolegyně mi dokonce řekla, že hudební vzdělání patří mezi základní vzdělanost, a měla bych děti k tomu vést. Že kluky baví judo a fotbal, to ji nezajímalo. Prostě muzika a šmytec.

Já jsem s muzikou začala až ve 4. třídě ZŠ, nikdo mě k tomu nevedl, sama jsem chtěla, a je ze mě hudebník. Prostě když to má být, ona si ta muzika cestičku najde. Ostatně ani v padesáti není pozdě začít na něco hrát. Jen to musí přinášet radost. Ne drill, strach. Ale láska k hudbě a radost z ní, to je přece cílem.
Tak ať vám dětičky hrají z radosti a s radostí...!

Taky nejsem zastáncem vyloženého nucení, ale ono takové to "nebaví"  přijde na každého a chce to občas jen překonat a vytrvat! A pokud opravdu dítko nemá na hudební nástroj vlohy  a talent, tak  fajn,  ale musí dělat něco jiného. Neexistuje aby se mi dítě jen tak flákalo  doma u PC nebo někde po ulicích.
Takže  nenutit do jedné určité věci, ale něco dělat musí, ať už hudební nástroj, tanec, zpěv, nebo nějakej sport.
Já se učila na klavír od svých 5ti let a co pamatuju tak ve dvanácti jsem toho taky měla plný zuby a nechtěla cvičit a chodit na hodiny až naši o rok později nakonec povolili, já toho nechala a dnes mě to mrzí. Většinu jsem zapoměla, takže umím vybrnkat max. jednoduché dětské písničky.

já jsem kupovala na www.kytary.cz, mají obrovský výber a super ceny

není zač, já jsem s věcmi od nich hrozně spokojená, takže ráda doporučím