Tak jsem si taky konečně našla maličkou chviličku, abych napsala slíbený porodní referátek , jak přišla na svět moje maličká Verunka (no.... maličká, bych spíš řekla veliká )
V pátek 9.3. jsem šla do poradny ke svému dr., který mi oznámil, že vzhledem k tomu, že přenáším (byla jsem 40+5) tak mě předává do porodnice a mám si tam skočit na monitor a do ambulance. Takže jsem vyrazila směr porodnice, kde mi natočili srdíčko malé, ale nějak se jim to nelíbilo, měla tachykardii, tak mě PA poslali do ambulance na vyšetření. Dr. mi suše oznámila, že mi přepočítali termín porodu dle utz na 12tt a že nepřenáším, ale jsem 39+5, takže mám přijít za týden, ale pro jistotu odpoledne na ještě jeden monitor, aby pohlídali to mého broučka. Odpoledne jsem vyrazila na monitor, vše bylo OK, popovídala jsem si s PA a šla domů.
Ale už od odpoledne mě tak divně píchalo v břiše, jako když člověk běží dlouhou trať, takový to píchání v boku, ale mě píchalo v třísle, tak jsem si myslela, že to mám jen nějaký natažený vaz.
V sobotu 10.3. jsem vstala, vše v pohodě, ještě jsem stihla drbat na bbinetu s holkama a poslat zprávičku, že Evici se narodila holčička.
Pak jsem se chystala v poledne na loupání brambor , sedla jsem si ke stolu a loupala brambory k obědu, už jsem měla fakt obr hlad. Brambory jsem doloupala a vstala jsem od stolu, když tu najednou mi něco luplo v břiše, jako když rozlousknu oříšek.... a po noze mi začal stýkat čůrek nečeho...., co to????? A najednou takový vodopád, kam se na to hrabou Niagáry..., začala jsem zmatkovat, lítat po bytě a hledat něco, co bych si šoupla mezi nožky , vzala telefon a volala bráchovi aby pro mě přijel, protože přítel byl zrovna v práci cca 50 km od domova. Tomu jsem taky volala, jako že rodíme.
V 13:00 jsem přijela do porodnice, tam si mě převzala PA a natočila monitor, kontrakce nula, zase tachykardie u malé, změřili mi teplotu a najednou přilítla sestra a začala na mě ječet, jestli mám jako chřipku, že mám teplotu 37,5!!!! Pak se mě pořád na něco s dr. ptali. Dr. mě vyšetřila a řekla, že na porod to nevypadá, že tam můžu být klidně 2-3 dny a že mi dají antibiotika, když odešla plodová voda. Ukázali mi postel a nechali mě být. Za dvě hodinky 15:00 mi udělali monitor zas, srdíčko OK, já stále zabetonovaná a tak mě PA řekla, že musím spát, že to bude trvat dlouho. Na teplotu mi dali pytlík s fyz.roztokem vychlazeným z lednice. Prudila mě tam pořád ta stará PA, byla nepříjemná jako čert, protože jsem si chtěla zavolat, tak mě upozornila, že to jako ne, že tam mají přístroje na bázi ultrazvuku a že bych to mohla poškodit. Pak v 17:00 už jsem začala cítit kontrakce, tak jsem šla do sprchy na balon. Ta stará jepice dorazila a sprdla mě, že jestli jako ty bolesti už jsou tak nepříjemný, že musím být ve vodě , tak jsem řekla, že ne, ale že mi je tam příjemně a modlila se, aby se ta hnusná směna PA co nejdříve vyměnila.
V 18:00 se konečně vyměnili a přišla ta moje dvě zlatíčka PA z pátku ....., pak dorazila dr., vyšetřila mě a řekla, že už jsem otevřená na 1-2 cm a že by to mohlo být zítra ráno , ale bolesti fakt už byly, sice se to dalo rozdýchat a v té teplé vodě to bylo v pohodě...., pak se ke mě dr. naklonila a říká, jestli tomu nějak nepomůžeme, já byla tak šťastná jako blecha... a rozjelo se to. Dvě infuze oxitocinu, dva nějaký čípky, jedna štípavá injekce, vyšetření, byla jsem otevřená na 4-5cm, během dvou hodin.
Ve 22:00 mi dali další dávku oxitocinu a nějakou injekci, po které se to prý rozjede, ale budu děsně ospalá, taky že jo...., najednou jsem byla otevřená na 8cm, kontrakce jako prase, který jsem prodýchávala jako bernardýn, ale PA na mě pořád koukali, radili jak dýchat, povzbuzovali mě, jaká jsem šikulka . Pak se PA zeptala, jestli bude tatínek u porodu a já na to, že nechce, ale PA přesto řekla, ať mu cinknu, že do půlnoci bude malá venku..., tak jsem ho zavolala, nakonec sice přímo porod neviděl, ale zcela jistě mě slyšel, byl hnedka vedle mě v pokoji, když jsem rodila. Verunka byla venku asi tak na 6-8 kontrakcí, to si moc nepamatuji, jen vím, že mi PA říkala, že mám tlačit tak, jako když se chci potápět do vody, tak zadržet dech a tlačit do konečníku. Já tlačila jako blázen a pořád jsem myslela na to, že nesmím mít otevřené oči, ale mě to nějak tlačit bez otevřených očí nešlo...., pak se na mě dr. koukla, usmála se a říká..., maminko, vidím vlásky, ještě zatlačte, ale počítejte s tím, že miminko má tak do 4 kil, hlavička je větší, tak jsem se na ní usmála a řekla jí, že jestli to bude přes 4, tak jí utrhnu hlavu , pak mě nastřihla, vůbec to nebolelo a najednou maličká vyletěla ven..., to byla obrovská úleva, ale ona vůbec neplakala, tak jsem se bála a najednou jí dali tatínkovi do ruky a odešli s dětskou sestřičkou na vážení a měření. Všechny tři, dr. + obě PA jen čekali na tu váhu a míru, protože miminko bylo fakt veliký a tak Verunka měla 4290g a 54cm a je moc krásná. Narodila se ve 23.40
Pak už mě musela dr. začít šít, protože mě nastřihla do blbého místa, kde bylo spoustu žil a cév a krvácela jsem, mezitím co mě šila mě tahala za placentu a tu jsem pak taky porodila a to byla ještě větší úleva. Těch stehů bylo hodně, nemohla mi to umrtvit, protože to hodně krvácelo, pak to zašila a zjistila, že mi musí udělat ještě dva stehy u moč. trubice a že ty stehny jsou děsně nepříjemný a pálivý..... a to taky byly ........, pak mě PA umyla a vrazila mezi nohy led a jelo se ze sálu ....
Teďka když na to zpětně koukám, tak porod fakt ušel, nejhorší byly ty kontrakce, ale jizva už skoro nebolí, já krásně sedím a v náručí chovám tu svojí nejkrásnější berušku na světě
A děkuju tatínkovi, že tak rychle přijel a i přesto, že mě na sále nedržel za ruku (jen tak mimochodem bych ho tam ani nevnímala, páč jsem tlačila jako o závod ), tak mu opravdu moc děkuju za naší holčičku. Je na ní hrozně moc pyšný a pořád mi říká, že on byl první, koho naše princeznička viděla a na koho pouštěla ty první bublinky vzduchu ......