Ahoj, tady si myslím, že je důležité vše hodit za hlavu z obou stran pokud to oba dokážete,je třeba to udělat co nejdřív a nějak se to vrátí samo aniž by sis toho všimla a buď to bude fungovat nebo ne, takhle si můžete vytvořit časem ještě větší zeď kterou už třeba překonat nepůjde vůbec, to je jen můj názor,mé manželství to po 10letech dnes už říkám bohudík neustálo , ale přeji mnoho štěstí a sil si nic nevyčítat a věřím,že pokud vážně oba budete chtít tak to zvládnete.. ale na nic nečekejte..

Upravil(a) sharon (16. 3. 2007 15:16)

Vanilka69 napsal(a):

Když manžel opustil milenku a rozhodl se pro mě, svěřila jsem se mu, že mám problémy zjistit, zda návrat myslí opravdově, že se mi rozpadla moje jistota, kterou jsem v něm měla, že potřebuju alespoň na čas nějakou malinkou jistůtku že mu na mě záleží. Takže mi pomůže, když budeme dodržovat rituály (moje jistoty): ráno při odchodu do práce si dáme pusinku, okolo poledne mi zavolá, dáme si pusinku na dobrou noc a když budeme spolu usínat, budeme se spolu vzájemně dotýkat. Tím že to bylo vzájemně dohodnuté, neměli jsme stresy, dál jsme o tom nepřemýšleli ze začátku jsme to prostě mechanicky vykonávali, potom už nadšeně. Podotýkám že šlo o věci, které jsme za léta vztahu už mezi sebou nedělali, během jeho nevěry - rok a půl - jsme spolu měli intimity stále méně, takže už tyhle pro někoho samozřejmé věci pro nás znamenaly velkou změnu ve vztahu směrem k milenecké složce.
Co se týká sexu - manžel se k ničemu neměl, styděl se, já si zase nevěřila. Dle rady psychologa jsem se snažila na mé nízké sebevědomí v téhle oblasti nemyslet a poprvé po provalení a návratu manžela ke mně jsem ho parádně jak nikdy předtím asi tři týdny po provalení svedla. Za dobu jeho nevěry mi totiž sex chyběl a tak jsem se po provalení při milování snažila myslet jen na to, jak si tělesně užívám, cit a láska v tom nějakou dobu ještě nebyly. Protože se mi sex s manželem líbil (po tak dlouhém půstu není divu) a taky trochu natruc té jeho milence (v duchu jsem si říkala, že pokud on bude trpět nedostatkem sexu, tak ho to může vehnat zpět do milenčiny náruče) tak jsem ze začátku byla hlavně aktivní já, ale časem se to změnilo. Taky se mi líbilo, že i po letech ho sex se mnou tak bere.

Jinak obecně - náš vztah se "do normálu" zatím nevrátil a doufám že nevrátí, je to teď ve všech směrech lepší než před "TÍM".

Jo, jo, Vanilko, když cítíš, že by jsi ho mohla ztratit, zafunguje tvůj strach v jeho prospěch... víc sexu.. u mě to bylo to samé, a je dodnes. Kouká jako blázen, že tom, co dřív bylo spíše z donucení, dnes funguje a já si to užívám....dokonale...

Upravil(a) heko10 (19. 3. 2007 6:14)

Mě se líbil i sex s exmanželem, který se oženil, věrnost mu vydržela měsíc a zahnul se mnou. Nevěděla jsem, proč se mi to tak líbilo, asi proto, že v tom nebyla láska, taky to bylo po dlouhé době. Ale i opakování bylo fajn.

ahoj holky !!!!!!!!

Pikolo, šlo to rychle. u nás to bylo, já nevim, k čemu to přirovnat - jak když zrestartuješ porouchanej počítač a ještě mu nainstaluješ lepší upgrade. prostě co to udělalo se vztahem, co to udělalo se mnou (ve všech možnejch jinejch směrech)....čumim jako puk. začátky byli takový malinko rozpačitý, nejistý, hledali jsme cestičky znovu k sobě navzájem i k sobě sami, pořád se to vyvíjí, já se hrozně změnila (díky díky za to!!!), nevim, stala se ze mě možná malinko fatalistka s heslem "užij dne", ale osvobodilo mě to, je to úleva, řekla bych, že jeho mám ráda tak nějak jinak - už vim, že neni rozhodně žádnej neomylnej princ a že ve fůře věcí, který mi lezly na nervy, se nezmění, ale konečně jsem to pochopila a teď už vím, že ho mám ráda prostě tak a nic od něj neočekávám a nechci, do ničeho mu nežvanim, nenutim a paradoxně začlo všechno co moc nefungovalo fungovat, že to co mu dávám dělám proto, že mě to těší, že to dělám vlastně pro sebe, abych uspokojila svoje pocity a potřebu dávat, ale už nemám ten pocit - já dávám - co dostanu ?? a dostávám daleko víc než předtím. ale taky vím, že jedinej člověk na koho se kdy můžu opravdu spolehnout jsem já a žádný jiný jistoty do budoucna nemám a nikdo jinej mi je dát nemůže. přesto věřím a doufám, že spolu budem spokojený, ale už na to koukám tak nějak jinak. ale přeju si to, takže já z mojí strany pro to udělám co budu moct a ostatní....je ve hvězdách. ale dneska je dneska a co bude za rok...kdo ví.

Regi, bože, jak ty mi mluvíš z duše !!!
ten sex - já blbka v 34 letech pochopila, jak ho mám vlastně ráda. pořád jsem měla nějaký zábrany, předsudky nebo kdovíco...., taky jsem měla pocit, že po všech povinnostech za celej den mě čeká ještě ta další....ale bylo to o nás o obou, že jsme si nějak nedokázali porozumět a já si vlekla fůru nenaplněnejch očekávání a nahromaděnejch blbejch pocitů....a tak to šlo a šlo, až to došlo.....už jsme z toho nedokázali vybruslit, každej jsme se snažili způsobem, kterej ten druhej nechápal.
a teď ??? už jsem se 3/4 roku nevyspala... a ano v první fázi to by spíš boj o toho chlapa a strach, co člověka hnalo k tomu sexu a taky touha po něčem co by člověk moh najednou ztratit a považoval to za samozřejmý jistý a leckdy už i nežádoucí.....
ale pak jsem najednou začla po 15ti letech (hovádko) poslouchat svoje tělo, svoje potřeby, zbavila se všech možnejch bariér a ty brďo - nikdy jsem si to tolik neužívala. prostě je to úplně o něčem jiným. a on by mi snes modrý z nebe.

a nejvíc ze všeho mě rozčiluje , že kdyby on mi nezahnul, tak bysme živořili vesele dál a bože já teprv teď vidim, jak jsem byla nespokojená, apatická, nešťastná, odevzdaná....takže bych mu lumpovi měla snad děkovat, protože nevim, co jinýho by se muselo stát, abysme se probrali. na nic jinýho jsem bohužel nepřišla. nevim, někdy se mi zdá život šílenej, ale asi to tak funguje. holt bez bolesti se člověk asi tohohle nedobere - no někdo to holt třeba ví všechno rovnou a pak si asi leccos ušetří. ale třeba si toho po týhle trnitý cestě víc vážim, než kdybych byla chytrá jak rádio furt pryč. a rovnou.

jo a taky jsem zjistila, že si hajzlík vlastně pomoh i v jinejch směrech - tak nějak zved laťku toho, co mě dokáže vytočit. já nevim, jak to vysvětlit - dřív mě rozčilovala už každá blbost - ale teď nějak mám úplně jiný měřítka. takže on si tim všim jednoznačně polepšil - má doma konečně sexuální dračici, která mu neřiká, co má a nemá dělat, miluje ho, když něco chce, tak si o to řekne a nečeká, až se on dovtípí, když něco nechce, tak to taky řekne, nerozčiluje se kvůli blbostem......spoustu věcí hází za hlavu, spoustu věcí nechává na něm (on vypadá za to šťastnej), nechává ho rozhodovat, chválí, naslouchá, ale taky mele pantem a nutí ho poslouchat.....nevyčítá, ale komunikuje..ale taky si umí prosadit svou a říct ne.....a ono to najednou nějak jde
božínku, jen ať nám to vydrží. proto sem chodim, proto si to připomínám proto čtu to, co píšete, protože v tom vidím sebe - abych na nic z toho nezapoměla a nezapoměla, proč jsem se stala trošku jinou ženskou, se kterou jsem sama o hodně radši a spokojenější.

Regina napsal(a):

Ale taky se to zase ustálí, po 3 letech to zase není tak žhavé- jen se nebojíte večera a panicky neutíkáte v 9 hodin dopostele, že by zase mělo dojít k manželským povinnostem.... Tak třeba není nad to na svoji  lásku hupsnout uprostřed seriálu, protože vás nudí(ten seriál) a vy máte pocit, že vás zanedbává,  a oznámíte mu, že ho šíleně chcete a jestli  to nebudete mít teď hned, tak explodujete    . Spolehlivě to zabírá. A pak ještě zbyde čas na knížku, protže narozdíl od mužů my potom tak rychle neusínáme, že....

ale taky mám občas hroznou chuť na něj vychrlit, že takhle se přece problémy neřeší, nevěrou a proč nebyl schopnej vymyslet něco jinýho, co by nám pomohlo, když si já nevěděla rady, něco co by tolik nebolelo....co by mi nevzalo iluze a jistotu a bezpečí...protože získat to zpátky je pěkná dřina.....a já už jsem upracovaná jak včelka Mája.....ať je to jak je to  - nevěra je na h....o. ale vždycky to nějak rozchodim a řeknu si holka - rozhodla ses bejt s ním, ty stejně jako on s tebou, odpustit mu.....tak na nějaký proč a kdyby a ty jsi....tady není místo. ale chuť mívám. někdy když spí, na něj koukám a řikám si - proč jsi mi to udělal ???? no jsem jen člověk, že jo, ale vždycky to nějak zvládnu. ono se to přestane vracet, čas to odnese, jen někdy mám pocit, čim je to hezčí, tim mi to připadá zbytečnější - že se to stalo - ale vim, že v tu chvíli bylo všechno úplně jinak...tak se držim na zemi a při smyslech a v realitě.....a koukat dopředu.

a pak si taky někdy řikám - holka, ty to máš blbý, protože nemůžeš bejt moc nespokojená, jelikož to on nezvládá, tak bacha na to a všechno to závisí na všem a na obou a je to takovej tenkej led a těch let před námi.....bude to fuška......prostě mám pocit, že já jsem tak nějak silnější a pevnějc stojim na zemi....takže to musim zvládat hlavně já, aby se zas nějak nerozložil - a tahle odpovědnost se mi nějak moc nelíbí. protože bohužel vim, že kdybych já naše problémy dokázala z mý strany zvádnout a bejt přes úvanu, stereotyp, práci, starosti pořád milující, chválící, obdivující a oddaná - k nevěře nedošlo. a to mu v mejch očích malinko tak jakoby sráží reputaci , jelikož bych chtěla, aby on byl ten silnej chlap a podržel mě, když nebude zrovna ejchuchu ejchuchu. ale snad teď už to budu umět zvládat líp, i on, už si budu umět o podporu a oporu říct a on je vnímavější než dřív. jen abysme s tim vydrželi, protože si myslím, že z týhle situace můžeme žít pár let....a dál......no to je právě v těch hvězdách, třeba opravdu dospěl, třeba ale ne...a o tom asi nemá opravdu cenu dumat. jo, asi mám strach z toho, že ten vztah do budoucna můžu ovlivnit jen ze svejch 50ti procent a že taky mívám horší chvilky a tak a on mě chce na maximum.....takže je to fuška. on je nejistej a špatně snáší jakýkoliv moje oddálení, odcizení, únavu, nezájem.....tak já tak nějak jedu na plný pecky, jen aby nám to vydrželo, ještě nám neni ani 40.

já mám holky normální absťák, jak sem v práci nemůžu. mě se po vás tak stejská, já už vás úplně beru jak součást života, jak, kdybych vás znala. mám vás ráda.

a jsem vám všem za moc vděčná. pořád si to uvědomuju. a všechno co píšete - je mi to tak blízký....

macháček napsal(a):

Přesně tak jak píše sharon a Lucie, hodit to za hlavu a upgrade a restart. Já ještě dodám co mi poradili v manželské poradně: uzavřít to do šuplíčku někam dozadu a nevytahovat to, pouze o tom vědět, že to tam je a brát to jako memento aby se to už neopakovalo. Jistej blok jsem taky měl a to jsem po partnerce toužil ani nevíte jak, úplně v normálu to bylo asi tak za měsíc. Je třeba opravdu myslet dopředu, minulost (a ještě k tomu špatná) tě drtí a utrápí.

No jo, macháčku, ale když se s ti ta minulost celkem pravidelně ukazuje ve formě telefonátů s tvým m.? Tak ono je to přítomnost, ne? Nebo když se máš s ní vidět, bavit,.. ach jo. To by ti měl tvůj partner v první řadě pomoci najít tvé ztracené sebevědomí a vědomí, že tě už nikdy nepodvede. Ale to leckdo neumí.

Ba ne, podle mě je to bohužel tak, že ztracené sebevědomí si musíš nalézt sama bez ohledu na to jak se chová Tvůj partner, dokud v něm budeš hledat pomocníka, berličku, tak jseš pořád na něm závisla a sebevědomí = citová nezávislost (to ale neznamená že partnera nemiluješ, když jseš na něm citově nezávislá).

A vědomí nebo lépe jistotu, že Tě nikdo (tzn. jakýkoliv partner) už nikdy nepodvede tak tu nikdy mít nebudeš. Jedině lze nalézt v sobě jistotu, že když se Ti to v budoucnu stane znovu, tak že to ustojíš stejně nebo možná líp než doteď. Ale to bych neřešila, pokud to přijde, tak to holt přijde. Tu jistotu že nás nikdy nepodvede jsme neměli nikdy, ani při svatbě, jen jsme si mysleli, že ji máme.

Máš ještě dvě jistoty jsi holčička a umřeš jako ostatní. Cynické, ale když se mluví o jistotách....Zbytekje podle té písničky: Jaký si to uděláš, takový to máš!

Ahoj Pikolo a ostatní!!!
Už jsem to tady dneska někde psala,ale neodpustím si to ještě jednou.Vanilka69 tady píše,že vzorce lidského chování jsou jak přes kopírák,jo,jo,jo a ještě jednou jo!Nevím jestli nás to má těšit nebo ne,ale fakt je to tak.Když čtu příspěvky od Lucie33,tak mám pocit,jestli jsem to v nějakém zapomenutém opojení smyslů nepsala já sama!!!Je to na 90% všechno stejný,i "doba temna",myslím,nějak odpovídá,ale to jsem ještě neměla přístup na internet,tak jak bych to sem asi tak nacpala,že?Jinak to je fakt tak nějak na stejno,i mé uvědomění si příjemnosti sexu(někdy mám pocit,že zdárně doplňujeme republikový průměr za ty z nás,které na to ještě nepřišly,nebo nemaj příležitost)
Takže se snažíme,já i manžel,pinožíme se,abychom to zdárně ustáli,no a snad,snad se nám,teda hlavně mě,to nějak daří.Ale někdy ten ošklivý čertík pochybností vystrčí růžky a dělá z mýho odhodlání mít všechno v pořádku pěkný rodeo.No nic,věřím,že ho zadupávám a jednou ho snad do toho jílu,co máme na zahradě zadupu úplně.Už se fakt těším.

No,kočičko,každá rada drahá,já jsem taky žárlivá a tak dlouho jsem to přehlížela,až jsem si jednoho krásnýho dne uvědomila,že teď už to není möje žárlivost,ale intuice,která mě přímo burcuje k tomu,abych začala zachraňovat,co se ještě dá.Na druhou stranu,kdybych dřív dala průchod mý žárlivosti,tak bych si taky nepomohla,protože by mi prostě nevěřil,že ona dáma to s ním nemyslí zas až tak dobře jak se tváří.
Zkusila jsi si s ním nějak promluvit?Ono to sice je někdy jak mluvení do větru,ale on musí vědět,co a jak cítíš.Já jsem přes všechno optimista,takže teď bych opravdu věřila tomu,že třeba si našel nějakou neškodnou zábavu a jen ti o ní nechce nic říkat,abys zbytečně nežárlila a nebylo nějaké nedorozumnění,ale bohužel tady těch příkladů-těch špatnejch-je víc než dost.
Pokud se vám nedaří se nějak dorozumět,tak mu zkus navrhnout nějakou manželskou poradnu.Pokud chce s tebou zůstat,tak by mohl být pro.Hodně,hodně štěstí.