Ahojda, tak i já už můžu psát svoji porodní slohovku, Tadeášek je na světě
2.3.jsem měla přijít na utz a monitor, dr.se tam něco nelíbilo, vůbec mi neřekl co a když mi změřil tlak a zjistil, že je zase vysoký, tak řekl nástup do nemocnice ihned.Pěkně mě vylekal,ale jela jsem domů pro sbalenou tašku a jela do 30 km vzdálené porodnice.Tam se mnou sepsali příjem a  papíry, další dr. mě vyšetřil a  dali mě na monitor. Po zhruba 2 h za mnou přišel primář a řekl mi, že je dítě malinký a že s tím nechce mít nic společnýho, že by mohlo být nedovyvinutý a že mě posílá na speciální kliniku.Od té chvíle už jsem byla úplně mimo a měla strašněj strach.Do té doby jsem totiž měla těhotenství v klidu,jen trochu problémy s tlakem,jinak nic a nikdy mi nikdo neřekl,že je miminko malý! Takže se mnou zase sepsali propouštěcí zprávu, přestrojila jsem se zpátky do lacláčů a letěli jsme do jiný nemocnice.Tak mi po všech vyšetřeních řekli,že je to v pořádku a že nemusím mít strach.Stejně už jsem ale do rána nespala a moc mě neuklidnili. Ráno v 11 přišla doktorka a po prohlídce a monitoru na mě vybafla,že ve 13 hod mi píchnou vodu a jde se rodit. To bylo další překvápko,ale nakonec už jsem byla ráda, jen jsem se modlila, aby byl malej v pořádku.
Odvezli mě na pokoj,píchli vodu, napíchli kapačku a chvíli se nic nedělo, asi po půlhodině jsem začala mít kontrakce, rovnou po 4 min.Dr.byla skvělá, moc mi pomáhala, povídala si se mnou, pak mi  řekla, že to sice bude bolet chvíli,ale že mi pomůže, aby bylo mimčo dřív na světě.
Hned poté se rozjeli kontrakce po 2 minutách a ty jsem měla až do sedmi do večera. To byla síla, už jsem byla hrozně vyčerpaná a přestávala mít sílu. Bolelo to v tu chvíli strašně, ale teď, 11 dní po porodu už to tak černě nevidím.Ale v tu chvíli tam už jsem myslela, že omdlím, nebo se mi roztrhne břicho.
Maminu jsem stihla zavolat v pohodě,sice to měla daleko,ale za těch 6 h cestu stihla a byla se mnou a mně to moc pomohlo.
Pak už nastal čas pro tlačení. Tlačila jsem o sto šest a asi na 7 zatlačení vylezla skoro hlavička.Najednou ale začal hrozněj šrumec, doktoři začali lítat, objevil se tam primář a bylo jich tam najednou snad 10 a já tušila,že je zle, protože všichni se mračili a začali vyhazovat mamku.Hrabal se ve mě jeden přes druhýho a nakonec ten primář zařval připravte sál, jde se na císaře.
Až dlouho potom jsem se dozvěděla, že už prostě nebyla síla na to, aby mimčo šlo ven a ještě ke všemu měl brouček omotanou šňůru okolo krku.
Tadeášek se narodil v 19.17 h a vybral si krásný datum 3.3.2007.
Vážil 3,040 kg a měřil 50 cm.(takže žadná žížala a podviživenej,jak mě stašili, prožila jsem si zbytečný nervy)
Na svět ho přivítala moje mamka, která má nezapomenutelnej zažitek a taky si asi chudák dost vytrpěla, když mě viděla, jak se kroutím bolestí...
Dovolili jí natáčet a fotit hned minutu poté, co se Tadýsek narodil.
A ještě perlička, moje máma je opravdu máma - pak se mi přiznala,že nevydržela čekat za dveřma,když jsem byla na císařoj a že o mě měla hrozný strach a tak jim tam vtrhla na sál(měla oblečení i roušku),ale stejně, je to kus, divím se, že jí nevyhodili, asi z toho byli taky v šoku.
Já se vzbudila 2 h po narkoze a poprosila je,ať mi ho donesou ukázat, nikdy na tu housku:dudlik: nezapomenu,byl strašně krásnej a já dorána neusnula,protože jsem si pořád vybavovala,jak je roztomilej.
Teď Tadýnek pochrupuje vedle mě a i když na to všechno budu sama, tak stejně - holky, já jsem konečně POPRVÉ V ŽIVOTĚ ŠŤASTNÁ ! ! !