ahoj madelain, mám podobný problém, taky bych se chtěla rozvést a pořád na to nemám tu sílu tu odvahu, manžel je celý dny v práci večer příjde ani nás nepozdraví, neustále mi dělá žárlivé scény, ale když jdeme spolu někdy do společenosti tak si mě tam vůbec nevšímá dává mi najevo že jsem špína, víš něco podobného jako ve filmu vesničko má středisková pan Turek.Můj manžel mě také neustále vydírá sexem, asi takto, chceš tam jít? chceš si něco koupit atd....tak bud hodná (sex). je mi z toho zle, nenávidím sex sním beru to jen jako něco co musím a ne co by člověk chtěl, a běda když mu nejsem povůli, to pak se mnou třeba týden nepromluví ani slovo a vyčítá avyčítá, když mu to řeknu proč se ke mně takto chová, řekne jen Ajak se chováš ty, co mu na to odpovědět,  já bych snad i tu žádost o rozvod podala, jenže se ho bojím několikrát mi řekl že mi udělá ze života peklo když se sním rozvedu, nebo bude chtít vyplatit ale kde bych vzala peníze, musela bych si vzít půjčku a z čeho to splácet?Kdybych měla kam jít asi bych vzala děti a šla, peklo nepeklo, ale bydlíme v mém domě, dole bydlí moje rodiče, ty nic netuší a ani nemám odvahu jim něco říkat.

Viki, přesně jak píšeš ty. Taky jí třeba napíše, jestli bude sex a že jestli ne tak nepřijede. Nebo když jí vyjímečně dá nějaké peníze na domácnost tak za to samozřejmě vyžaduje sex a pak po hospodách vykládá, že je to ku*va, že šu*a za peníze.
Na děti je strašně sprostej, byla jsem u nich na návštěvě a musela odejít, jinak bych mu musela něco od plic říct jak se k nim choval. Přitom kluk ho má strašně rád, to samo když ho vidí jen o víkendech.
Ona se taky bojí hlavně kvůli baráku, že je zastavenej, že nebude mít na splátky, kde vezme na vyplacení atd. Dokonce teď na ně málem přišla exekuce, kdybi se NAHODOU nedozvěděla, že měl něco zaplatit a vykašlal se na to. Ani by jí to neřekl.

Ano, chce to hodně odvahy, prošla jsem tím. Měli jsme jedno dítě a bydleli v rodinném domku s jeho rodiči. Nebyl násilník, ale rodina ho nezajímala, běhal za jinými. Napřed jsem si myslela, že nemohu odejít, dcera nebude mít otce a kam bych šla. Našla jsem malý pavlačový byt, vzala pár věcí, které nám nesebral a začala znova. Dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Ve větších městech jsou azylové domy pro matky v tísni, s právními záležitostmi pomohou bezplatné občanské poradny. Nekazte sobě a dětem život.

Je pravda, že do jistého věku bych napsala: " to je hrozné, holky, je mi vás líto, jak to mužete vydržet, to je ale darebák...."

Dnes: co jste jim (pánům) umožnily, to máte, jak jste jim dovolily se k vám chovat, tak se k vám chovají. A pokud umožníte, aby vaše děti byly svědky takového modelu rodiny, tak jim zaděláváte na dost problémů. Každá situace má východisko a řešení. Nemusí být příjemné, jednoduché, pohodlné........., ale to není podstatné. Podstatné je, že nastále situace se MUSÍ řešit. Pokud tedy je chcete změnit. Pokud ne, tak byste si neměly stěžovat a měly bejt spokojený.

Ahojte, ja som to tiež prežila. Po trojročnom manželstve so skoro dvojročným dievčatkom, som sa rozhodla ukončiť manželstvo bez lásky, sexu, plné výčitiek, psychického teroru, neuveriteľnej nervozity a agresie. Moja malá dcérka si začala ohrýzať nechty, bola plačlivá a chorľavá. Ja som bola vychudnutá, ubitá, pripadala som si ako chodiaca mŕtvola.
Až jeden večer som si povedala a dosť! Keď som zistila, že už veľmi dlhý čas nemôžem ani jesť.... a hlavne ma nahnevalo to, že to videla moja vlastná mama, keď mi ponúkala večeru a ja som si nemohla dať do seba ani sústo z jedla. Vtedy som si uvedomila, že ďalej už takto nemôžem! Ako budem vychovávať moju dcérku, čo jej to dám za príklad do života, keď sa sama nevzchopím a nepostavím sa čelom k ubíjaniu a živoreniu.
Poprosila som o pomoc mojich rodičov, aby ma podporili a pomohli mi ukončiť ten hrozný manželský zväzok. Išla som k nim, tam prišiel on a môj otčim mu spolu so mnou povedal, nech si ide domov zbaliť veci a do troch dní sa vysťahuje z bytu a dá kľúče do schránky. Byt bol môjho otčima. Ja som napísala žiadosť o rozvod a začalo sa peklo, ale OSLOBODZUJÚCE peklo. Vedela som, že to treba len prežiť a potom nám dvom bude lepšie. Dnes má môj BM už novú rodinu a ja mám skvelých priateľov, zaujímavé koníčky, veselú dcérku a je nám už lepšie....
Treba sa len rozhodnúť a potom to už len vydržať! Dá sa to, som toho príkladom...
Držím päste!

Upravil(a) Emma (12. 3. 2007 11:15)

jo holky taky bych chtěla být silná jako vy, jsem slaboch jenom brečím anic neřeším. nevím já vím že bych měla utéct a všem radím utečte dokud je čas, jo a udělám to začnu to řešit. Díky všem za podporu, podám žádost o rozvod. děkuji

Taky podám žádost o rozvod :-)

Resp. jsem ji podal už před nějakou dobou. Rozvod se svým starým "hloupým" a rádoby-tolerantním já :-)
- rozvod se strachem, že mě někdo opustí, když nebudu ideální chlápek (vše umím, dovedu vydělat peníze, jsem něžný i vášnivý zároveň, naslouchám, přibiju, opravím a budu neustále dobře naladěn a k dispozici jako opora --- tak tohle mě už přestalo bavit :-))) )
- rozvod s ideou, že musím obětovat svá vlastní přání, potřeby a identitu na oltář vztahu ...protože se to musí a je to tak dobré a vztah je něco víc než dva jedinci.
- rozvod se svojí slabostí neřešit konflikty a nechat je vyhnít
- rozvod s bezbřehou chápavostí k vrtochům žen (tedy mých partnerek :-) )

PS: nikdy bych předtím neřekl, že být rozvedený s tímhle vším a ještě spoustou dalších věcí je tak fajn a že moje vztahy jsou k mému vlastnímu údivu lepší.

víš nicolasi ty asi vůbec nemáš přestavu o čem tady vlastně mluvíme, asi si to nikdy nezažil, a ty Wiki? ty jsi zažila něco podobného, tím se nechci omlouvat, alekdo to nezažil nemůže říkat jak je to snadné,myslíš že je jednoduché, říci dětem váš tata je takový a makový, co jim máím říct,vždyť on všechno dělá jen když ho nikdo nevidí, a pak to samozřejmě zapře, on se k dětem chová tak nějak normálně, ne jako u madelain, jo kdyby byl zlej i na ně tak to je asi něco jiného, on se ke každému chová jak milius jenom ne ke mně, tak to bude asi všechno moje chyba.
jak všichni říkáte jsem slaboch a jak jsem si ustlala tka jsem si lehla, já jsem se ale vdávat nechtěla, byla jsem těhotná a byla k tomu donucena, neměla jsem na výběr, bylo mi čerstvých 18, 6měsíců jsem odolávala ale pak jsem ustoupil.a a vdala se a doteď toho lituji, to že "přece nebudeš svobodná matka?! "mi hučí v uších už 11 let.
Jo jsem slaboch, a  co jsem si nadrobila at si taky sežeru.
Co bych vlastně chtěla že jo?

Viki, ja jsem byla pred par lety tam, kde jsi ted ty. Znam tvoje pocity, znam tvuj strach. A musim se smat sama sobe jak nesebevedoma jsem tenkrat byla. Moje utrpeni byl muj svet. Bala jsem se toho pekla, ktere pro mne predstavoval rozvod. Ale to byla jenom iluze. Trpeni v manzelstvi je peklem. Neotalej, hlavu vzhuru, bud si vedoma sve ceny, zivot se ma prozit.

Nicolas napsal(a):

Taky podám žádost o rozvod :-)

Resp. jsem ji podal už před nějakou dobou. Rozvod se svým starým "hloupým" a rádoby-tolerantním já :-)
- rozvod se strachem, že mě někdo opustí, když nebudu ideální chlápek (vše umím, dovedu vydělat peníze, jsem něžný i vášnivý zároveň, naslouchám, přibiju, opravím a budu neustále dobře naladěn a k dispozici jako opora --- tak tohle mě už přestalo bavit :-))) )
- rozvod s ideou, že musím obětovat svá vlastní přání, potřeby a identitu na oltář vztahu ...protože se to musí a je to tak dobré a vztah je něco víc než dva jedinci.
- rozvod se svojí slabostí neřešit konflikty a nechat je vyhnít
- rozvod s bezbřehou chápavostí k vrtochům žen (tedy mých partnerek :-) )

PS: nikdy bych předtím neřekl, že být rozvedený s tímhle vším a ještě spoustou dalších věcí je tak fajn a že moje vztahy jsou k mému vlastnímu údivu lepší.

Nicholasi, SUPER!!!! Mluvis mi z duse!

Jari napsal(a):

Viki,přece Tě nerozhodí názor pár jedinců.Víš ono se řekne rozvod,ale když nemá jeden kam jít-aspoň to předpokládám,tak se situace stane ještě horší.!!! Tak hlavu vzhůru!!Moc s Tebou cítím.

Ale teď čtu opožděně,že nemusíš nikam chodit -že Ty jsi doma.Ať jde on!!!!Jestli doufáš,že se změní,nebo se stane zázrak,tak děláš strašnou chybu a marníš své nejlepší roky.

Viki já mám za sebou anabázi jakou si člověk jen těžko dokáže představit. A protože jsem se tehdy nerozhodla sama "skočit do vody" a "plavat", tak jsem tam byla hozena. Což je o poznání méně příjemné. Bylo období, kdy jsem zůstala sama, bez zázemí , rodiny- muže dítěte,(rodiče již nežili) bez práce, bez koruny, bez bytu, bez sebevědomí...myslím, že vím, o čem mluvím.

Poznatek z toho plynoucí - bylo to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, i když jsem se domnívala, že  je to naopak to nejhorší, co se mi mohlo stát.  Kdyby toto období neproběhlo, nikdy bych se neposunula. Dnes jsem tam, kde se mi nikdy ani nesnilo, že bych se kdy mohla dostat. Jen kdybych snad začla dělat změny sama a aktivně, tak to obrození nemuselo probíhat tak drasticky, .....ale, kdo chce kam...

Každý si zodpovídá za svůj život sám.Jedině sám.

Upravil(a) Wiki (14. 3. 2007 11:44)