To je fakt, a to s mohutným řevem! Tri dni mňa naháňali, ještě mňa nedostááááíli....A nedostanou. Já se nedám   .

Vanilko,
můj byl taky nespokojený, taky mu mám za zlé, že to neřekl a začal si s mou nejlepší kamarádkou. I jí to mám za zlé, že mi neřekla, hele on je nešťastný, chybí mu to a to. Ale ona je mi ukradená.
Jí to říct dokázal a mě ne??? Ona pak mohla utěšovat a dávat to, co jemu chybělo, protože o tom věděla.
Prostě ujeli, ulítli, bylo to něco nového, hezkého, příjemného, vypadli ze stereotypu a já nevím co ještě.
Já mu řekla snad stokrát, co mi scházelo a co mi schází, ale na povel mi to nedá, nedá, nedá.
Já už nevím jak to vyjádřit. Já to cítím v sobě.

Proto si myslím, že když někomu něco ve vztahu chybí, má si o to říct.
Ono se svým způsobem říká, ale ten druhý to asi nevnímá tak, jak by měl.

Upravil(a) uzlík (9. 3. 2007 11:34)

uzlík napsal(a):

Vanilko,
můj byl taky nespokojený, taky mu mám za zlé, že to neřekl a začal si s mou nejlepší kamarádkou. I jí to mám za zlé, že mi neřekla, hele on je nešťastný, chybí mu to a to. Ale ona je mi ukradená.
Jí to říct dokázal a mě ne??? Ona pak mohla utěšovat a dávat to, co jemu chybělo, protože o tom věděla.
Prostě ujeli, ulítli, bylo to něco nového, hezkého, příjemného, vypadli ze stereotypu a já nevím co ještě.
Já mu řekla snad stokrát, co mi scházelo a co mi schází, ale na povel mi to nedá, nedá, nedá.
Já už nevím jak to vyjádřit. Já to cítím v sobě.

Proto si myslím, že když někomu něco ve vztahu chybí, má si o to říct.
Ono se svým způsobem říká, ale ten druhý to asi nevnímá tak, jak by měl.

Tak jo, říkáš si o to, pořád neustále, a NIC. Tak co potom ? Nezbývá nic než zachvoat se jako oni ? Holky to je začarovaný kruh, nemyslíte ??

Vanilko,
a co odpovídáš, když se Tě ptá manžel, jestli ho miluješ? Mě se teď na to také ten můj ptá (dřív jsem se také ptala já ) Někdy řeknu ano, někdy neodpovím....

Občas si pročítám tyto stránky a připadá mi, že mám hodně podobné postoje jako ty . Citově jsem se od manžela  také odpoutala, zvážila situaci a rozhodla se, že v současné době je pro mě lepší s ním být než být bez něj (možná spolu už zůstaneme na pořád možná ne, to ukáže čas, už si umím představit obě varianty). Neumím to přesně vyjádřit, ale při tom vyrovnáváním se s danou situací (náhodně zjištěná nevěra s kamarádkou při rizikovém těhotenství a po narození dítětě - zjistila jsem to, když bylo malé 8 m) , jsem potřebovala najít svou novou roli a také mě napadla kamarádka:D. Někdy jsem na něj také milá, ale někdy taky ne. Myslím, že s tou nevěrou jsem se už vyrovnala (nemůžu říct, že mě přestala bolet, to ne, ale už na ni nemyslím, jen občas mi ji něco připomene.) Problém mám s tím, že najednou vidím manžela jinýma očima, vidím, jak se snaží se mnou manipulovat (uvědomila jsem si, že to dělal i dřív, vycházelo mu to, teď naráží na odpor )  V takových to nestojí za nic. Ale někdy je nám docela dobře.

Ten tvůj nápad chovat se jako milenka, je geniální. Vyzkouším to. Díky za tvé příspěvky. Musím končit. Přišel m. 

Vanilka69 napsal(a):

Uzlíku, taky jsem přišla na to, že záleží na způsobu, kterým si o něco říkáme a pak taky vím, že kdo nechce, neslyší. On asi tvůj manžel pořád z Tebe cítí Tvojí závislost a tak nemá potřebu Tě lovit, neunikáš mu. To samé má asi Heko.

Já jsem se totálně změnila, vzhledově, povahově a hlavně citově jsem se od něj odpoutala. Teď začal být citově závislý na mě můj muž. Začal žárlit, pořád se dotazuje jestli ho miluju, to jsem dřív dělala já. Já jsem na něj taky milá a moc, ale jen když se mi chce. Nezávisle na něm. když mě štve, řeknu mu to. Ale nevyčítám mu to větama: Tys neudělal to a to, Ty mě nedáváš dárky, Ty jseš na mě nepříjemný atd atd.  Ale naučila jsem se říkat: Já tak ráda dostávám dárky. Mě by se líbila na stole kytička sněženek. Já tak špatně snáším, když na mě jsi nepříjemný, mě už nebaví poslouchat něčí nářky, já se necítím vedle Tebe dobře když máš špatnou náladu, mě tak dělá dobře když cítím něčí dotyky tady a tady, atd atd.

V hlavě se pořád snažím chovat jako jeho milenka, ne manželka. Milenka taky neřešila kam on jde a kdy přijde když od ní odcházel, užívala si společných chvil, když nechtěla, tak se neviděli, když ho chtěla ulovit, tak mu mazala med kolem huby, sama si chodila kam chtěla když byl zrovna s rodinou. Nevyčítala mu, že ještě neopravil to a to, když potřebovala něco opravit, požádala ho o to mile, pokud to on neudělal, tak poprosila někoho jiného ..

Ahoj Vanilko,

někdy, když si čtu Tvoje příspěvky, mám pocit, že jsem je psala sama pod jiným jménem....

Ještě Ti napíšu mailík.

L.

Vanilka69 napsal(a):

Ahoj Laro,

jsem ráda, že je nás zase víc se stejnými názory. Přidává mi to na jistotě.

Když se mi manžel zeptá, jestli ho miluju, tak mu odpovím jak kdy podle toho jakou mám náladu a jak zrovna chci odpovědět. Někdy s velkou vášní nadšeně odpovím ano a dodám další pěkná slovíčka a když nemám náladu, zaptám se a proč se ptáš? Proč to chceš vědět? nebo neodpovím nebo řeknu prosím Tě, to nešeš. Prostě nemá u mě nic jistého.

Naší miminčí holčičce taky bylo osm měsíců když to prasklo. Jak je to u vás dlouho od provalení nevěry?

Ač máme spolu tři děti, taky si dokážu představit obě varianty jak to s nám dopadne. Nechávám to na osudu. Snažím se nedat záminku k manželovu odchodu ale při jeho povaze člověk nikdy neví. Ale ani o sobě nemůžu říct jistě, že ho nikdy neopustím. Ale naučila jsem se neřešit budoucnost. Nějak bylo, nějak bude. Užívám si každého hezkého dne našeho společného života. Ale už si nemyslím, že to tak bude  navždy.

Laro, nejsi z Prahy?