Lilith, asi bych zkusila si s přítelem ještě jednou v klidu promluvit o tom, proč je pro něj právě svatba v kostele důležitá, jen abys měla jistotu, že si rozumíte a že mu něco nepodsouváš (tohleto "já si myslím" a "očividně mu jde" může být zavádějící). Podobně bych se zamyslela nad tím, co od svatby čekám já, a snažila bych se tyto jednotlivé složky svých přání roztřídit na "rozhodně na tom trvám", "může a nemusí být" a "za žádnou cenu nechci".

Třeba dojdete k tomu, že on si přeje svatbu v kostele z jiných důvodů, než z jakých ji ty odmítáš. V tom případě by byl možný kompromis - například najít faráře, který ti svým přístupem bude vyhovovat, kterého budeš moci respektovat a který nebude mít ty rysy, které ti vadí na církvi.

A třeba bude jediným řešením to, že se jeden z vás přizpůsobí a udělá něco, co mu není tak úplně po srsti, a výměnou za to dostane něco, po čem touží zase on a co není po srsti tomu druhému.

Každopádně máte před sebou úžasný cvičný prostor, na kterém můžete pilovat vzájemnou schopnost naslouchat si, projevovat ochotu, respekt a toleranci, a spoustu jiných věcí, které jsou pro manželství více než potřebné.

Kiaro, to je prima nápad na řešení

A oni by Vás v kostele oddali i když jsi nekřtěná ateistka?
To bys musela chodit na nějaký pohovory s farářem, ne? Jakoby katolický rychlokurs.
Alespoň myslím, že to tak je.

Já osobně bych byla také proti kostelu....
TAdy jsem našla něco nutného před kostelním obřadem....

Co musím udělat, aby svatba mohla být v kostele? Jaké jsou procesní úkony, které musíme učinit před tím, než budeme oddáni před orgánem církve, jak od roku 1992 umožňuje zákon o rodině?
--------------------------------------------------------------------------------

    Volbu církevního sňatku do našeho právního řádu vrátila novela zákona o rodině z roku 1992 s účinností od 1. 7. Základním rozdílem je, že církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.

    Matriční úřad prostě provede tzv. předoddavkové řízení, v rámci něhož jsou snoubenci povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Toto řízení ovšem nebude ukončeno stanovením termínu sňatku  jako by tomu bylo u občanského sňatku, ale skončí vydáním osvědčení pro oddávajícího. Není nutné splňovat jakákoliv jiná kritéria než u občanského uzavření manželství.
    Konkrétní detaily průběhu sňatku se řídí vnitřními předpisy. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností.

Ahoj Lilith,s toho co jsi napsala usuzuji,že Tvůj přítel (pokud není praktikující věřící) tak chce mít svadbu v kostele určitě k vůli své rodině.Pořádně si o tom promluvte ,a taky je dobré dopředu si promluvit o křtu případných potomků.Moje sestra(věřící)si brala ateistu(byl pokřtěn v pravoslavné církvi).Se svatbou nebyli problémy ,ale pak ,když byli děti tak vždycky byl "cirkus" kolem křtu.Já si myslím,že pokud někoho mylujeme tak chceme ať je ten druhý šťastný.Já osobně bych byla nešťastná kdyby můj přítel nechtěl mít svatbu v kostele.Hodně štěstí a ať Vám to výjde.

Upravil(a) arwen (7. 3. 2007 23:18)

Taky jsem měla svatbu v kostele, já nevěřící moje příbuzenstvo nevěřící, manžel věřící jeho rodina věřící.........manžel chtěl svatbu v kostele a já v podstatě taky, svatby na radnici mi připadaly fádní, neosobní, neromantické, svatba v kostele měla pro mě kouzlo i když jsem nevěřící...........pokřtěná jsem být nemusela, ale nechala jsem se.......kvůli svatbě jsme byli asi 4x u faráře, ale byl to pokrokový farář takže místo jakýchsi kázání jsme si povídali o mobilech a o autech, bylo mu tenkrát kolem 70 let a právě si kupoval auto a mobil...........svatba v kostele byla pěkná, i když ty řečí mít dvakrát nemusím přežila jsem to, protože jsem chtěla toho svýho mužskýho a stál mi za tu svatbu v kostele............po svatbě to u nás funguje tak, že on chodí do kostela já nechodím, zajdu na vánoce a velikonoce a obou nám to vyhovuje........bohužel ani svatba v kostele není na věky, trochu nám to teď skřípe a manžel uvažuje o stěhování a rozvodu............tak nevím

No a pokud přítel chce svatbu v kostele ale je v podstatě věřící nepraktikující tak se asi nemáš čeho bát chodit do kostela tě nebude nutit.........

Jakýsi kompromis nabízejí unitáři. Můžeš se podívat na jejich stránky.
Já jsem našla http://www.unitaria.cz/sluzby/svatby.htm.

Unitářská svatba může být zajímavou alternativou lidem, kteří chtějí uzavřít manželství, ale nechtějí se spokojit s uniformním a neosobním obřadem na radnici, ani nechtějí podstoupit formální církevní obřad, ať už je důvodem rozdílná víra partnerů nebo nesouhlas s věroukou té či oné církve. Unitářská svatba je plně legální a uznaná matrikou, přece však respektuje přání a identitu novomanželů.

Pokud tomu druhému nevadí ty řeči a ta zima kolem, tak proč ne Dneska už u církevních sňatků není tak komplikovaná rozluka jako ve středověku

Dobrý den,všem Vám děkuji za názory.V podstatě máte všichni pravdu,ono jde právě o tu domluvu.Musím přiznat,že nejblíž je mi názor Lepista.Já ho miluji a ráda pro něj "něco" obětuji,ale přiznávám,že "tohle"asi nezvládnu.Já jsem hodně svobodomyslný člověk a tímhle bych zradila sama sebe,je to proti mému svědomí.Vím,že to zní děsně pateticky,ale když hledám přirovnání,je to jako by mě někldo nutil vstoupit za komunistů do strany.Prostě bych šla sama proti sobě.Pořád se mu snažím vysvětlit,.že krásná svatba může být i jinde,ale trvá na svém(jako já:-))))Oprvadu to chce asi hlavně kvůli matce,její jediné přání je aby všechny její děti(má jich šest) se brali v kostele a jejich děti byli pokřtěny.A tam je další kámen úrazu,pro mě to je naprosto nepřijatelné.Svatbu bych asi ještě zvládla,kdyby nebylo zbytí,ale křest je pro mě "upsání"církvy a to si má podle mě rozhodnout člověk sám,až k tomu dospějě,Nebránila bych dítěti kdyby to jednou chtělo,stejně tak chodit do kostela.Navíc já jsem rozvedená a mám syna,s tím se "tchýně"dost těžko smiřuje.je nepokřetěný a tudíž nemanželský:-))))to se mi otevírá kudla v kapse:dumbom:Už jsem všechno zjišťovala,co je potřeba a ty sezení s farářem,no to bych si asi musela zacpat pusu-nevydržela bych mu neodporovat:-)))

Nety napsal(a):

Pokud tomu druhému nevadí ty řeči a ta zima kolem, tak proč ne Dneska už u církevních sňatků není tak komplikovaná rozluka jako ve středověku

No právě že je těžké se pak rozvést:-)))))dělám si srandu,ale fakt,že když je obřad v katolickém kostele,musí ho povolit kardinál a snad i papež:-)))takže třeba si mě tím chce pojistit:-))))

Podle mě nejsi hrozná. Já bych to asi taky nezvládla. Svatba v kostele je krásná na dívání, ale mně by vadily právě ty řeči - a ať si je povídají na zámku, na zahradě nebo v kotstele, pro mě to vyjde nastejno. Nejsem věřící a naštěstí ani manžel, máme známé, kteří věří, nemám proti tomu vůbec nic, dokážu se s nimi normálně bavit, ale ani svatbu ani pohřeb v kostele nehodlám nikdy praktikovat.

Vlaďka napsal(a):

Podle mě nejsi hrozná. Já bych to asi taky nezvládla. Svatba v kostele je krásná na dívání, ale mně by vadily právě ty řeči - a ať si je povídají na zámku, na zahradě nebo v kotstele, pro mě to vyjde nastejno. Nejsem věřící a naštěstí ani manžel, máme známé, kteří věří, nemám proti tomu vůbec nic, dokážu se s nimi normálně bavit, ale ani svatbu ani pohřeb v kostele nehodlám nikdy praktikovat.

Přesně tak,když jsem se byla podívat bylo to pěkné na koukání,ale ty řečiiii