Korny, jsme ti chtěli pomoct nalézt příčinu a né řešit důsledek...
já osobně bych právě tohle ocenila

Vzdávám se,  ..................
fakt jsem sem vůbec neměla psát.

Korny, srovnáváš nesrovnatelné.  V rodině Cilky všichni věděli jaký je problém, že její syn těžce nese rozvod rodičů, že se k tomu přidalo odloučení dospělé dcery, že tragicky umřela babička a na něj to bylo všechno moc rychle po sobě, a učitelka po žádosti o shovívavost ho nechala napsat slohovku ve které jí měl všechno hezky popsat. 
To všechno ale nám Cilka napsala. Dokonce i to že to nezvládá a tak jde k doktorovi. Je nemocná, má léky, ale ona  to přiznává..............

Ty něco otevřeš, protože máš " nějakou" potíž, my ti řeknem jak to vidíme, ty napíšeš ANO máte pravdu, takhle to je.  A pak tady napíšeš že nechápeš proč ti to píšeme.
Že nechápeš proč ti to už rok píšeme?? .........promiň, myslely jsme, že kdyby jsi to pochopila dřív, mohla jsi se toho dnešního zklamání ušetřit. Celý rok ti píšeme tohle co dnes, a dnes je to špatně
Přece sem nepíšeš proto aby ti někdo napsal, ano, takhle to děláš dobře........protože kdyby jsi o tom byla přesvědčená, nebudeš mít potřebu se ptát.
Spíš bych řekla, že Cilka někde kde se zmínila o tobě píchla do vosího hnízda, a ty to podvědomně cítíš, ale jsi stejně spoutaná jako dcerka ve vztahu k spolužákovi.
Nemyslím že tím že ti budu lhát, nebo si něco raděj jen myslet , ti pomůžu. A já bych ti ráda pomohla, vážně, moc ráda..........

Upravil(a) Májajája (7. 3. 2007 12:54)

pro neznalé, problém s učitelkou mého syna byla, že po něm chtěla zpracovat referát v době, kdy se na něj navalila spousta smutného - rozvod rodičů, příchod nového partnera, odchod dcery, smrt koně doma, nečekaná smrt babičky,......, ho pověřila tím aby on zpracoval referát o krizích v rodině. Byla jsem naštvaná, protože mi slíbila, že ho nechá v klidu. No nicméně kluk přinesl tento úkol a já ho nechala ať se rozdne co s tím. Sedl si a začal referát zpracovávat. Odnesl jeji do školy a učitelka chtěla aby jej přečetl při hodině před třídou.....
V první chvíli jsem si myslela, že mu ublížila a děsně tu řvala (na babinetu) ale později jsem pchopila, že mu to pomohlo se s tím vypořádat, bylo to podle men kruté, ale přežili jsme všichni.
Jak tohle chceš srovnávat?

No Cilko třeba tak,že  tím co ona udělala a co se ti v tu chvíli nelíbilo jsi přece nezačala zabývat se sebou,co jsi udělala špatně,jak to máš změnit. Nelíbilo se ti to co ona udělala ,to byl důsledek a ten se řešil.Ne,že ty budeš měnit  něco u sebe ,aby jsi udělala prevenci,aby k tomu nedošlo. Byli jsme na tvé straně a neřílakali tí začni u sebe..

Korny, hluboce se mýlíš.

Korny napsal(a):

No Cilko třeba tak,že  tím co ona udělala a co se ti v tu chvíli nelíbilo jsi přece nezačala zabývat se sebou,co jsi udělala špatně,jak to máš změnit. Nelíbilo se ti to co ona udělala ,to byl důsledek a ten se řešil.Ne,že ty budeš měnit  něco u sebe ,aby jsi udělala prevenci,aby k tomu nedošlo. Byli jsme na tvé straně a neřílakali tí začni u sebe..

Májo možná,že se s tím Cilka sama v sobě zbyvála.Ale my jsme jí k tomu nenutili.Začni u sebe,změň tohle, není to náhodou proto ,že tohle děláš  špatně.Řěšili jsme,jak se zachovala ta učitelka v táhle situaci.
Říkáte co to má společného. Je to příklad. Podobně jako u mě ,jak se zachoval spolužák nebo spolužáci. A já se mám trápit a zpytovat svědomáí a hledat chbu v sobě. Já hledám chybu v tom  nebo v těch  co jí zesměšňujou. Těch svej chyb bych mohla najít fakt hodně a pak by mi už nezbývala nic jinýho než začít brát ty antidepresiva. Psala jsem ,že dělám maximum doma a abych jí pomohla. Vy čtete ob řádek .

tohle fakt nemá cenu....   
osobně končím... a jdu dělat něco lepšího..

Korny, máš pravdu. Pošli na skřeta policajty, holčičku polituj,  tatínka poplácej po rameni, jak holčičce dodává sebevědomí.   Jste harmonická rodina a nemáte nikdo z vás žádný problém.  Divím se  ... ale to je můj problém.

Korny: Všechno se vším souvisí. Tvoji dceru zraňují stupidní poznámky spolužáků, protože podobné zažívá od otce...její otec ji snižuje sebevědomí velmi smutným a hloupým způsobem... Právě otec jako představitel mužského rodu by svoje dcery měl podporovat v tom, že jsou prima ženské, hezké, šikovné, chytré apod... nikdy by je neměl snižovat... Výsledek vidíš sama - dcera citlivěji reaguje na poznámky spolužáků ... Nevěděla jsem o problému s tvým mužem, já být tebou, tak začnu u něj, měl by přehodnotit svoje chování k ní. A měl by jí ho nějak vysvětlit (doufám, že svoje poznámky nemyslí vážně, ale spíš z legrace, měl by uznat, že to byla blbá legrace a že to není realita, měl by jí projevit, že ji miluje právě takovou, jaká je... měl by se k ní chovat s úctou a ona by se měla naučit, že každý muž se k ní má chovat s úctou a pokud to nedělá, nestojí mi za povšimnutí a jdu dál... od otce ovšem takhle dál jít nejde... Vzpomínám na švagrovou, která i po asi patnácti letech vzpomíná celkem bolestivě na to, jak si dělal tehdejší otčím legraci z jejích rostoucích prsou, která nazýval "lentilkami pod kobercem" ... pro něj děsná sranda, ale ta holka se s tím vyrovnala až teď, kdy vloni porodila a zjistila, že velikost prsou neurčuje, jak "velkou" ženou je ... do nedávna chodila shrbená...všechno kvůli pár hloupým poznámkám, o kterých si myslím, že ani ten muž nevěděl, jak moc ji zraní...

Souhlasím. Je to tvrdá škola, ale jak mi řekli doma... škola má připravit na život a v životě s tebou nikdo jednat v rukavičkách nebude. Pokud jde o zesměšňování, vyloučení ze skupiny kamarádek a další zdraví neohrožující chování, které nebrání ve studiu, zatnout zuby a prokousávat se k maturitě. Ty lidi pak už nikdy nemusí vidět. Tři, čtyři, pět let se dá vydržet, v zaměstnání, nedej bože v rodině, by to bylo o moc horší a tam by to řešení potřebovalo. Buď to děcka přestane bavit, nebo ne. Pokud ne.... dá se to přežít a bude to velice výhodná příprava do života.
Chci říct - pokud mi někdo řekne prasečí hlava, můžu se pohledem do zrcadla ujistit, že to není žádná faktická připomínka, že je to jen projev nějakého komplexu toho, kdo to vyslovil. Zrovna tahle poznámka je velice snadno ohodnotitelná. Mám hlavu jako prase? Pravděpodobně NE, že?

Upravil(a) Daniela S. (7. 3. 2007 16:35)

Korny,bohužel rodinné prostředí formuje dceru ať se ti to líbí nebo ne.Pokud nenabere jistotu a sebevědomí doma,na ulici to nenajde.A je všeobecně známo že dcera bude stejný model jako ty.To co získá u vás si ponese do dalšího života.
Jak já moc chtěla být jiná než moje máma.Dnes se přistihuji že v podobných situacích jednám jako ona a dcera
je to samé.Naštěstí,obě jsme spokojené.
Já měla vždy dojem že má dcera je takové pískle nad kterým je potřeba držet ochannou ruku.Podvolovala se příkazům i zákazům,vždy spolupracovala,nikdy neprotestovala.Měla jsem ze vstupu do školy strach,právě proto že by se mohla stát terčem šikany.Hodně vysoká,vyzáblá,hodně tichá a dost chytrá.První ročník promarodila.Ve druhém jsem jela s třídní učitelkou náhodou autobusem.Bavily jsme se o dětech a také o holce.To co mi naší holce povídala mi vyrazilo dech.Právě ona dokázala třídu srovnat do latě když byla spolužačka šikanovaná.
Byla duchovním vůdcem třídy.Zajímavé že se jí děti podvolovaly zcela dobrovolně a bez jakéhokoliv násilí.
A to prosím díky své postavě nosila kalhoty do gumy,rukávy jí většinou byly krátké,boty daleko přesahovaly okraje nohavic.Prostě v jednom období byla socka proti ní hadr.Co na tom že na ní brácha před spolužáky řval že je kostra poháněná větrem nebo reklama na hlad.Věděla svoje a měla i dost velké sebevědomí aby se s takovými věcmi dokázala vyrovnat.
To je na tom to nejpodstatnější.

po přečtení některých příspěvků je mi zle. Dotyčné dámy jsou zřejmě odbornice na vztahy a psychologii vůbec. Jmenovat nemusím,dotyčné se jistě poznají sami.

Na babinetu jsem se setkala již několikrát s tím, že tu kdosi napsal co ho trápí a místo rady  se mu dostalo ujištění, že si v podstatě za všechno může sám a musí začít se změnou hlavně u sebe. Jistě, jsou takové případy, ale plošně to neplatí.

Případ šikany je jedním z nich. Oběť agresora nemusí být sociálně slabá, citlivá, s nižším intelektem.Naopak může jít o jedince vymykající se kolektivu v pozitivním smyslu.Může jít o dítě nadané, dítě s dobrými školními výsledky. Může to být i nápadně hezký jedinec, na kterého se zaměří agrese stejného pohlaví.
To, že problém nutně nemusí mít dcera Korny, ale sám agresor, to nikoho nenapadlo. Ono je tak jednoduché napsat, můžeš si za to určitě sama.
Ale co se divím..neříká se toto i obětem domácího násilí? Nezasloužila jsi si to,nevyprovokovala jsi ho ?
 
v podstatě se agresoři dají rozdělit do tří skupin:

1. typ je hrubý, mívá ve škole kázeňské prohřešky,neuznává žádné autority, často se setkává s násilím ve své vlastní rodině a pak to jakoby vrací dál

2. typ bývá naopak slušný,může být sebestředný, úzkostný, nejistý,svoji oběť šikanuje beze svědků
Tito jedinci vycházejí z  rodin, kde rodiče místo lásky uplatňují tvrdý dril a kde je vyžadována striktní poslušnost

3. typ a tam bych zařadila spolužáka tvé dcery, je typ baviče, srandisty. V kolektivu bývá oblíbený, je výmluvný, sebevědomý.Ostatní k němu vzhlížejí s obdivem, bývá vůdce třídy.Může to být i dítě s dobrým prospěchem,oblíbené u učitelů.
Takový potom šikanuje pro pobavení sebe i ostatních.V rodinách těchto jedinců nemusí být vůbec žádné problémy ve výchově, nebo jsou,ale jen v mírné formě,např.strádání v citové stránce

To co zažívá tvoje dcera šikana je a to v prvním stupni.
projevuje se pomluvami, intrikami a legráckami vůči postiženému.Kolektiv takové dítě odstrkuje a posmívá se mu.
v tomto stupni bývá šikana učitelem velmi špatně rozpoznatelná,ale v žádném případě bych ji nepodceňovala.
Vždyť kolik dětí už bylo schopno kvůli šikaně spáchat sebevraždu.

Nejlépe by bylo spolu s manželem zajít za třídní učitelkou, nebo rovnou za ředitelem. Když nepůjde manžel vezmi s sebou třeba babičku,nebo někoho kdo o tom ví.Spolu se školou můžete najít řešení.Škola spolupracuje s odborníky, případně mívá sama výchovného poradce.Dceři bych zajistila doprovod ze školy. Rozhodně nenech vedení školy případ zlehčovat.Dost možná se budou snažit smést to pod stůl.Nedej se.

budeš-li chtít ještě v něčem poradit, napiš mi soukromou zprávu

to rogersová
chápu, že naše příspěvky tady mohly působit jako štvanice na Korny, a tak jsem si dala práci a vyhledala za posledních pár měsíců několik příspěvků kdy se Korny trápí kvůli některým reakcím a činům manžela. Kdy se jí snažíme napsat, že by se mu měla pokusit vysvětlit  že šlape po sebevědomí dcery a že to fakt nebude sranda, až se to naskládá.
Nemysli, že z toho máme radost, a vcelku dobře taky chápu že je pro Korny těžké si přiznat, že špatné věci se dějou i v dobrých rodinách, dějou se totiž ve všech rodinách. TO že  je těžké s nimi hnout vím, ale dělat že za to může někdo jiný je cesta ?
Fakt, fakt si myslím, že se jí dříve podaří prolomit ledy v manželovi než v nějakém pitomém frackovi z možná ještě lepší rodiny než je ta jejich. Každý si myslí, že jeho děti takové nejsou...................
Doporučuješ doprovod ze školy pro třináctiletou holku, 173 cm, žádné vyžle......, do které se někdo trefuje spíše poznámkami, já bych se v tomto bodě obávala že to poznámky stonásobně zvýší.
Neříkám že to nemá řešit, a souhlasím s návštěvou ve škole, ale obávám se že pokud nebude holka silná sama v sobě, tak se jí lépe nepovede. K tomu jí může pomoct jen její rodina.


PS: Jinak si ale kopíruju tvoji definici šikany, člověk nikdy neví........

Upravil(a) Májajája (9. 3. 2007 8:26)

Korny:
Nenech se zviklat kritikou tvé rodiny, i když některé příspěvky mají teoreticky pravdu. Já neznám nikoho, kdo je dokonalý, neznám ani dokonalou rodinu, kde by se už nedalo nic zlepšit. Ať je to jak chce, je důležité, že ty sama si určité nedostatky uvědomuješ a víš o chybičkách, které by se měly odstranit. To je dlouhodobý proces, ale tvoje dcera potřebuje řešení hned, nenech ji v tom. Když se ti svěřila, znamená to, že ti důvěřuje, a ty její důvěru nemůžeš zklamat. Každý z nás je jiný a dobře víme, že není žádnou výjimkou, kdy se ani dospělý člověk bez pomoci šikaně neubrání. Často se tento problém řeší s nadřízenými - většina konfliktů mezi kolegy, v nejhorším případě  končí soudem - kdy šikanuje nadřízený.   

Někdy opravdu šikanovaný zavdá příčinu, ale většinou je to hodný kluk nebo hodná holka, na kterou si agresor troufne, dokazuje si svou moc a sílu, aby zakryl svoje mindráky.
Častou příčinou šikany jsou  lepší školní výsledky (pracovní výsledky), fyzický zjev, bohatší zázemí, prostě to, co je dané a ten kdo šikanuje to nemá a chce tomu, kdo to má, nějak uškodit. Když nemůže škodit přímo, vyvíjí psychický teror podle pravidla : Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.