Kate - já nemyslela zpověď veřejnou!!!!!!!!! Sama pro sebe!!!!!!!!! Ale jsi čistá duše, dala jsi to vplen............

Kdysi mi cvokař řekl o mém BM.Po 1.konzultaci s ním.  No, tak toho bych paní kolegyně nechtěl ani v kuchyni, ani v obývacím pokoji, a ani ehmmm...v ložnici. - já byla hóó´dně překvapená. Ale dobře - věc sympatií...

A přesto mi řekl, ale až po letech .... víte, von by byl taky chovnej....... Je to naprosto svérázný člověk(ten cvokař) a má takový způsob vyjadřování..... Chtěl tím říct, že i toto manželství, v tomto obsazení by bylo možné.....že i on by byl použitelný. Což mě hodně donutilo zamyslet se nad sebou. Dnes, kdyby nebylo za námi, to, co proběhlo, bych si s ním dokázala poradit a dokázala bych vytvořit všem zázemí. Tenkrát - přičítám to věku, nezralosti atd, jsem si s tím neporadila a řešila to blbě.

Nech si čas na všechna případná rozhodnutí.... ..

Jak už jsem psala teď taky řeším přítele, rozchod či ne.. Už jsem byla rozhodnutá to skončit, ale čím víc se tady brouzdám čtu a rozebírám, tak mám chuť pokračovat, ale vzít to trochu za jiný konec. Smířit se s tím jaký je a naučit se žít vedle něj. On mě v ničem neomezuje, můžu si dělat co chci, když potřebuju pomůže, práce okolo baráku máme rozdělené, ve financích jasno. Ale musím se smířit s tím, že se mnou nikdy nepojede na dovolenou nebo na výlet nebo si třeba zalyžovat, bavit se také chodíme raději každý zvlášť. Je také trochu mrzout a na všem hledá chyby a na všechno musí mít svůj názor. Má rád svoje stereotypy, já zase potřebuju změny. Být tebou zkusím zapracovat na sobě a najít si spíš důvody proč s ním být, vždyť vyblbnout se můžeš i s kamarádkama.

Kate1 napsal(a):

Zachraňovali byste manželství, když víte dopředu, že nemá budoucnost jen kvůli dítěti? Nechci tady rozepisovat příliš dlouze svůj životní príběh, ale obecně, ukončili byste raději takovéto manželství, ve kterém si již nerozumíte,nemáte společné zájmy,láska vyprchala o sexu ani nemluvě? Trápí mě dlouho tato otázka, hlavně kvůli synovi, samozřejmě i sobě, protože to beru jako svou největší životní prohru. Zatím je syn malý (1 rok), a právě proto mě ta otázka tlačí, jestli není lepší ukončit vše dříve než bude trochu větší a vše vnímat. Jakým mu půjdeme příkladem, když nás neuvidí se mít rádi? Toho se děsím!
Zároveň když se podívám daleko dopředu a představím si nový šťastný život naplněný láskou a hlavně smíchem s novým partnerem, tak je mi krásně na duši. Možná to zní celé nějak zmateně, ale nadpis příspěvku vše vystihuje nejlépe
K.

Ještě pár kontrolních otázek, které přidávám k Wiki
- jak víš dopředu, že manželství nemá budoucnost?
- co máš na mysli, když říkáš, že nechceš žít "se špatným mužem"? (co je to ten "špatný muž", jaké má vlastnosti)
- mluvíš s manželem často o tom, jak se ve vztahu cítíš a co ti chybí?
- víš ty o manželovi, co naopak chybí jemu a co ho činí ve vztahu štastným a co ho štve?

Dnes mám intelektuálně zatměno, ale aspon se směju nad vyjádřením:
- představím si život, nový štastný život naplněný láskou a hlavně smíchem (chceš za muže kašpárka? :-) ), tak je mi krásně na duši...

amba napsal(a):

Radu ti dát nemůžu, jen bych ti chtěla dát k úvaze příběh mé přítelkyně: Má tři dcery a kvůli nim setrvala za velkého psychického strádání - čím déle tím hůř- v nefunkčním manželství. Dnes má dcery dospělé a všechny ji  nenávidí za to, že včas  s nimi od otce neodešla. Ani jedna není schopná navázat partnerský vztah. Jejich matka myslela, že se kvůli dcerám obětuje, ale nakonec i ona sama promarnila svůj život. Bez radosti, štěstí  a lásky.

jojo, to znám - já jsem jedna z těch dcer... Ale fakticky to u nás bylo podobný, máma taky dneska říká "ale kam jsem měla jít? Zůstala jsem i kvůli vám" a já jí říkám "Měla jsi jít třeba pod most, než nás nechat mlátit - to jsi udělala kvůli nám? Udělala jsi to proto, že tenkrát byla ostuda být rozvedená a taky proto, že jsi byla příliš pohodlná starat se sama o sebe". Že by to bývalo pro mojí mámu nebylo snadný je jasný. Ale co je v životě snadný. Právě ta "nesnadnost" je naší cenou za svobodu a čest vůči nám samým, kterou odchodem z nefunkčního vztahu získáváme. Sami ve svých očích. A to není vůbec málo - za to ta nesnadnost rozhodně stojí.

ahoj všechny, jsem tu nová a docela mě zaujala tato diskuse. Před 20 lety jsem si prožila stejné dilema a to s dvěma dětmi. S BM jsem vydržela 5 let a z toho mě 4 roky fyzicky napadal a byl mi něvěrný. Sebevědomí na nule na krku dva kluci a barák. Tchyně prohlásila, že jestli se rozvedu, nechce kluky vidět, což 15 let dodržela a soudce mě přemlouval, abych dětem nebořila rodinu. Bylo to kruté ale radím běž od něho, jinak to dítě odnese na zdraví, kluk mi zadrhával skoro 10 let.

povídej mi o tom, i když barák byl můj už zasvobodna, tak neměl kam jít a 5 let po rozvodu opruzoval se svymi přítelkyněmi, které si vodil domů. Pravidelně vyjídal klukům lednici a když došli přítelkyně, tak skuhral u mých zamčených dveří, a k tomu násilí, tak mě policajti tehdy řekli, že pokud nebude kudla v zádech, tak ho pouze odvezou, sepíší protokol a pak ho pustí. To že se po cestě domů stavil ještě na dvě aby se posílil, nemusím dodávat. Ve finále zaplatil na MNV pokutu 200 Kčs a řekl, mohla jsi mít boty krávo.

To si nechci domyslet ani ve snu, měla to tak kamarádka BM bydlel s ní 10 let, protože byt byl na oba.Nikoho si nemohla pozvat a to ani kámošky. Jelikož dlužil kam se podíval, měli olepený byt a nikde nedělá, jelikož bi mu to exekučně strhávali a proto ať žijí sociální dávky takovým příživům, za které i alimenty musí platit stát a on si vesele popíjí v místní putyce a dělá nebe na zemi svým dětem. Blýsklo se na lepší časy dostala sociální byt.

Kate,
ještě dovětek k tvému muži. Co já bych dala za muže, který se se mnou dobrovolně podělí o domácí práce, práci na zahradě a ještě k tomu se mu zalíbí jízda na kole a další společný sporty? Bohužel mám doma lenocha, kterýho musím o všem 100xpřesvědčovat. A po 10-ti letech vyžehlí prádlo, protože už nemá co na sebe. Asi jsem na něj šla celou dobu špatně. A to je zdárný příklad jeho povahy, když už něco dělá dělá tak hlavně pro sebe, nepomyslí na to, že by to mohl udělat pro mě. :-). Tak koukám, že jsem si stihla i postěžovat :-).

je to strašně smutné co tady píšete:-(((((
za komunismu to muselo být fatk děsný...málo kdo asi našel v sobě sílu postavit se...za cenu "čehokoliv"
špatný systém, špatná politika...a v tom jsme my dnešní 30-tnice vyrustaly....my ted máme jiný možnosti...osobně si nedovedu představit ten temný komunismus, kdyby měl být ted...mě připadá že tenrkát se fakt nic nesmělo...za to dnes se muže a pořád se něčeho bojíte....:-))) hlavu vzhuru

Kate1 napsal(a):

Zachraňovali byste manželství, když víte dopředu, že nemá budoucnost jen kvůli dítěti? Nechci tady rozepisovat příliš dlouze svůj životní príběh, ale obecně, ukončili byste raději takovéto manželství, ve kterém si již nerozumíte,nemáte společné zájmy,láska vyprchala o sexu ani nemluvě? Trápí mě dlouho tato otázka, hlavně kvůli synovi, samozřejmě i sobě, protože to beru jako svou největší životní prohru. Zatím je syn malý (1 rok), a právě proto mě ta otázka tlačí, jestli není lepší ukončit vše dříve než bude trochu větší a vše vnímat. Jakým mu půjdeme příkladem, když nás neuvidí se mít rádi? Toho se děsím!
Zároveň když se podívám daleko dopředu a představím si nový šťastný život naplněný láskou a hlavně smíchem s novým partnerem, tak je mi krásně na duši. Možná to zní celé nějak zmateně, ale nadpis příspěvku vše vystihuje nejlépe
K.

Taky zápasím s tímto problémem. Manžel popíjel celé manželství(21 let), ale dalo se to celkem tolerovat (neubližoval). Co vyvádí poslední rokem už ne. Shrnutí: Měla jsem odejít dřív.
Alkoholik nikdy nepřestane pít.

A cokdyz ten novy partner bude horsi? A co na to rika tvuj manzel? Jak jste oba stari? Jak dlouho jste manzeli a celkove jak dlouho spolu jste?

Prezdivko2007, nemyslíš, že dítě nedokáže zachránit žádný vztah? Ani vlastní ani adoptované. Proč by mělo dítě trpět v tak špatném vztahu? Nejdříve snad by bylo nejlepší pokusit se ten vztah zachránit a potom teprve uvažovat o dítěti. Pokud se podaří zachránit takhle narušený vztah, čemuž se dá jen těžko věřit, pak by asi dítě pomohlo ty dva ještě více sblížit společnou péčí o ně.

Jinak si myslím, že žádné dítě nedokáže udržet partnera, který je na odchodu, ani zalepit vztah. Výsledek bývá ten, že je v tomho špatném vztahu o jednoho člena navíc. Někdy to ženy v zoufalství dělají. Pořídí si s partnerem, se kterým umírá vztah, dítě a čekají, že všechno bude jinak, ale že se všechno zlepší. Opak bývá pravdou. Měla jsem již kolem sebe pár takových případů. Je to vždycky stejné. Velké zklamání z očekávaného výsledku.

Fanny5 napsal(a):

Prezdivko2007, nemyslíš, že dítě nedokáže zachránit žádný vztah? Ani vlastní ani adoptované. Proč by mělo dítě trpět v tak špatném vztahu? Nejdříve snad by bylo nejlepší pokusit se ten vztah zachránit a potom teprve uvažovat o dítěti. Pokud se podaří zachránit takhle narušený vztah, čemuž se dá jen těžko věřit, pak by asi dítě pomohlo ty dva ještě více sblížit společnou péčí o ně.

Jinak si myslím, že žádné dítě nedokáže udržet partnera, který je na odchodu, ani zalepit vztah. Výsledek bývá ten, že je v tomho špatném vztahu o jednoho člena navíc. Někdy to ženy v zoufalství dělají. Pořídí si s partnerem, se kterým umírá vztah, dítě a čekají, že všechno bude jinak, ale že se všechno zlepší. Opak bývá pravdou. Měla jsem již kolem sebe pár takových případů. Je to vždycky stejné. Velké zklamání z očekávaného výsledku.

Přesně tak Fanny, moje řeč.
Proto jsem už ani nechtěla do téhle diskuze nijak zasahovat a přesměrovala jsem se na jinou.
Též si nemyslím že dítě dokáže "zalepit" vztah. Také jsem nepochopila proč hned adoptivní. to že jsme neměli s manželem děti, neznamená, že je nemůžeme mít. Prostě jsme jen chtěli být rozumní a nejdříve si něco vybudovat, než se bezhlavě vrhnout do plození potomstva.

Náhoda, osud, moje povrchnost tomu chtěli aby se tak nestalo.
No ale to je opravdu téma na jinou notu.