|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
To Pandorra.. víš, já to mám doma v pohodě, ale u mojí nej kamarádky zažívám něco pdoobného jako má Kájinka.. kamarádka se může přetrhnout a všechno je špatně.. ono není automatické že "máma" = ta hodná milující bytost.. bohužel mám v rodině i pravej opak.. a to že Kájinka vyjádřila svůj názor.. na to snad právo má.. ono je sice jednoduché napsat ty jsi puberták tak drž hubu a sekej latinu protože nemáš právo kritizovat.. ale nemyslíš že Kájinka tu chtěla spíš radu?
Není tady
nexxi napsal(a):
To Pandorra.. víš, já to mám doma v pohodě, ale u mojí nej kamarádky zažívám něco pdoobného jako má Kájinka.. kamarádka se může přetrhnout a všechno je špatně.. ono není automatické že "máma" = ta hodná milující bytost.. bohužel mám v rodině i pravej opak.. a to že Kájinka vyjádřila svůj názor.. na to snad právo má.. ono je sice jednoduché napsat ty jsi puberták tak drž hubu a sekej latinu protože nemáš právo kritizovat.. ale nemyslíš že Kájinka tu chtěla spíš radu?
Vidíš??? A přesně o tomhle to je!
Myslíš, že je správné, že se kamarádka může přetrhnout???
A co to vlastně obnáší - přetrhnout se? - je to snaha se zavděčit? Získat pozornost? A nebo prostě dospělé jednání v duchu - "já pán, ty pán, nemusíš se bát"???
A kde píšu něco o tom, že puberťák má držet hubu a sekat latinu??? A jak ty si vlastně vysvětluješ právo krotizovat???
Nu a pokud chtěla Kájínka radu, potom proč mluví o výjimkách??? Proč je z jejího "stěžování si na mámu" cítit taková ublíženost??? A pokud tam není a mně se to jen zdá, proč nepřijíma VŠECHNY úhly pohledu, ale selektuje??? Stejně jako ty....?
Nezdá se ti, že to je složitější, než si myslíš???
Není tady
Tak Mashanko - mě zase zarazilo, že si doma neděkujete za práci. Pro nás doma je to automatické, když ozdobené talíře naservíruji na stůl, že jak manžel, tak dítě poděkují. Taky jsem doma děkovala za jídlo - stačilo "dík, bylo to výborný". Tím, že své dceři děkuji, když utře nádobí, ji vychovávám!! a když ona vidí, že jsem ráda za její pomoc, pomůže příště raději. Může to být klidně v legraci, žádné vděčné projevy. Někdy taky zazní: to je dost, mámo, žes nám uvařila, díky 
. (Vařím denně).
Vždyť kde se ti mladí mají naučit slušnému chování, když ne doma? Pak vidím v partě kluky, kterým dělá problém zabučet podzrav a právě to poděkování - jako by pro ně bylo slovo v japonštině.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
nexxi napsal(a):
To Pandorra.. víš, já to mám doma v pohodě, ale u mojí nej kamarádky zažívám něco pdoobného jako má Kájinka.. kamarádka se může přetrhnout a všechno je špatně.. ono není automatické že "máma" = ta hodná milující bytost.. bohužel mám v rodině i pravej opak.. a to že Kájinka vyjádřila svůj názor.. na to snad právo má.. ono je sice jednoduché napsat ty jsi puberták tak drž hubu a sekej latinu protože nemáš právo kritizovat.. ale nemyslíš že Kájinka tu chtěla spíš radu?
Vidíš??? A přesně o tomhle to je!
Myslíš, že je správné, že se kamarádka může přetrhnout???
A co to vlastně obnáší - přetrhnout se? - je to snaha se zavděčit? Získat pozornost? A nebo prostě dospělé jednání v duchu - "já pán, ty pán, nemusíš se bát"???
A kde píšu něco o tom, že puberťák má držet hubu a sekat latinu??? A jak ty si vlastně vysvětluješ právo krotizovat???
Nu a pokud chtěla Kájínka radu, potom proč mluví o výjimkách??? Proč je z jejího "stěžování si na mámu" cítit taková ublíženost??? A pokud tam není a mně se to jen zdá, proč nepřijíma VŠECHNY úhly pohledu, ale selektuje??? Stejně jako ty....?
Nezdá se ti, že to je složitější, než si myslíš???
Já jsem tě necitovala já jsem psala že to na mě působí že to tak vidíš. víš, ono je normální že se potomci chcou těm rodičům zavděčit. a myslím si že to není kritérium dospělosti.. že ve chvíli kdy to vzdám a řeknu si že když se někomu nezavděčím tak to nemá cenu tak budu dospělá.. víš, třeba chce ten člověk jednou cítit to - mám tě ráda.. udělala jsi to dobře.. asi pocházíš z rodiny kde jsi toho měla dostatek a ani jsi nepřišla s takovým způsobem jednání do styku. a kritizovat.. mám právo jako každý člověk a to právo má i Kájinka říct - tohle se mi nelíbí, tohle si myslím že dělá špatně..
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Kájinko,
tvůj problém není máma, ale to, že posuzuješ a nálepkuješ lidi - žejo mrejčo
Ty nemáš svou mámu co posuzovat a kritizovat. Ve vztahu k ní budeš v tomoto směru vždycky jenom dítě.
Nic ji nedlužíš, jen poděkování za život, ale ona naprosto nic nedluží tobě. Ty nevíš, co ona žila a jak se s tím prala.
Tím, jak ji tu posuzuješ a to, co se ti nelíbí, shazuješ ze stolu, ji jen bereš její důstojnost, protože se nad ni jen vyvyšuješ - tudíž jsi na nejlepší cestě jednou být jako máma. A to budeš, to si piš. Všechny jsme. Jen některé si to umíme přiznat a pracovat s tím, jiné pořád jen prstem ukazují na mámu, o které v podstatě houby vědí...
Dobře si to tedy rozvaž: je to jediná máma, kterou máš, nikdy mít jinou nebudeš. Je na tobě, co s tím uděláš, ale pak si nestěžuj.
Protože jen to, nikoliv věk, určiuje, zda je člověk stále puberťák, či zda už konečně dospěl... to, že si vezme svůj díl zodpovědnosti a ostatní s láskou vrátí tam, kam to patří.
A ty jsi pořád ještě puberťačka. Konec konců je to v pohodě, máš na to pořád ještě věkale dlouho už mít nebudeš...
Pan: 
Není tady
nexxi napsal(a):
Já jsem tě necitovala já jsem psala že to na mě působí že to tak vidíš. víš, ono je normální že se potomci chcou těm rodičům zavděčit. a myslím si že to není kritérium dospělosti.. že ve chvíli kdy to vzdám a řeknu si že když se někomu nezavděčím tak to nemá cenu tak budu dospělá.. víš, třeba chce ten člověk jednou cítit to - mám tě ráda.. udělala jsi to dobře.. asi pocházíš z rodiny kde jsi toho měla dostatek a ani jsi nepřišla s takovým způsobem jednání do styku. a kritizovat.. mám právo jako každý člověk a to právo má i Kájinka říct - tohle se mi nelíbí, tohle si myslím že dělá špatně..
Hmmmm... jak je to všechno úplně jinak...
- ano, tak to na tebe působí, ale já to tak nevidím, to jen ty se "dohduješ", protože ty to tak vidíš...
- vůbec není normální, že se děti chtějí svým rodičům zavděčit, to je naopak naoprosto nenormální, bohužel časté...
- kriteriem dospělosti není snaha se zavděčit, ale umět milovat a odpouštět, nepřebírat na sebe cizí břemeno
- cítit lásku nemůže někdo, kdo si ji chce zasloužit - nedostane ji a ani ji sám nedokáže bezpodmínečně dát, protože se naučil, že je ZA NĚCO...
- pocházím z rodiny, kde moji rodiče dělali co mohli, z mého pohledu dítěte "nedělali nic", dnes to vidím naštěstí jinak
- ty si pleteš, a to dost fatálně, právo říci, co cítím a "právo" kritizovat - to totiž nemá nikdo z nás...nejsme v kůži toho druhého. Pokud kritizuješ,
nikdy k tobě láska nepříjde, ani kdybys se na hlavu postavila a snažila se super zavděčit. Tak to prostě je. Kritizovat rodiče není v kompetenci
ani sebevíc týraného dítěte a to Kajínka rozhodně není... Ona si jen s mámou nerozumí a svůj díl "viny" na té situaci odmítá....
Myslet si, že někdo něco dělá špatně, to můžu jen sama o sobě. Tam si mohu být totiž jistá, protože znám všechny okolnosti, u druhého je znát nemohu, takže maximálně nemusím souhlasit, nemusí mi to být příjemné, mohu říci, že tomu nerozumím, ale nemohu tvrdit, že je to špatně...
Sama dobře vím, že jako dítě si PŘÍSAHÁŠ: NIKDY nebudu jako máma, tohle já svým dětem NIKDY neudělám! Pak se jednou přistihneš, že na ně řveš úplně stejně, zakazuješ jim totéž, co rodiče zakazovali tobě, chceš po nich totéž, co oni chtěli po tobě...nezvládáš to stejně jako máma..... a pak jen ZVENKU koukneš na tu nesnesitelnou furii, kterou ses stala....a buď pochopíš a nebo nepochopíš! A když nepochopíš, tak si to dcera nebo syn prostě od tebe jen vezmou! Protože tě milujou, chtějí se zavděčit. Oberou tě o tvou důstojnost, protože jsou přesvědčeni, že TY to prostě NEUNESEŠ!
Asi mi nerozumíš. A já se tomu nedivím. V šestnácti jsem tomu taky nerozuměla, protože jsem byla jen puberťák, který spolkl všechnu moudrost světa a bohužel nebyl nikdo, kdo by mi dal lekci. Jen máma..... Dala mi jen to, co sama dostala. Dnes to vím, kdybych to věděla už tehdy, nevzala bych si to a ušetřila nám oběma spoustu trápení.
Není tady
to Pandorra - končím debatu.. dostali sme se někam kam sem nechtěla, vidím že to dělíš na pubertáky a dospělé, opouštím tuto diskuzi. uznávám že krom pro náctileté asi nemám tady co pohledávat, tak co.. hádat se s tebou nemá cenu, vysvětlovat ti že pohledy lidí sou různé taky ne tak nevidím dál smysl téhle diskuze.. jen mi přijde občas, že se semknete při sobě radou starších a nadlehčujete problémy mladých protože sou to jen pubertáci.. promin, ale tohle já nemusím.. ono i "jen puberták" je lidská bytost..
Není tady
Hehe, Pan, po velkém třesku u nás doma - a že to nebylo pro mě jednoduché - jsem sama na sobě zapracovala.
Přestala jsem vyčítat - jako kdyby to bylo k něčemu dobré naopak jsem se postavila k věcem tak, jako by šly úplně mimo mne.
Svým dětičkám jsem sdělila několik zásadních pravd:
Jsem jenom člověk, který dělá chyby. Nemám zásadní patent na rozum a svoje životní stanoviska vám rozhodně vnucovat nebudu.
Tak, jako jsem kdysi soudila svoji matku, tak soudíte v tuto chvílí i Vy mě. Tak, jako soudíte i vy mě, vás budou jednou soudit i vaše vlastní děti.
Pan, nevím, jestli tomu porozumíš, ale v té chvíli se železná koule, kterou jsem vlekla u nohy, stala gumovým míčkem, který jsem odpinkla do nikam.
Nad zářnou vizí, že by měly moje dětičky svoje dětičky a ty jim prováděly zhůvěřilosti stejné, jako prováděly moje děti mně se oběma potomkům obrátily voči v sloup:) zejména, když jsem jim na plná ústa pověděla heslo příštích roků - MOJE VNOUČATA MĚ STOPROCENTNĚ POMSTĚJÍ 
Skutečně si dovedu plasticky představit tejrání rodičů (mých dětí) jejich dětmi - sadistickými babiččinými vnoučátky K upřímnému veselí mě dohnala dcera, která upjatě prohlásila: No, já si svoje děti vychovám
Není tady
Kairo,
moc dobře ti rozumím ) Znám ten osvobozující pocit a to z obou stran. A větší tíhy jsme se zbavila, když jsem si uvědomila, že vlastní mámě nemám co odpouštět, že mne milovala a jen dělala to, co právě uměla...
A dokonce dobře rozumím i nexxi, která v tuto chvíli uraženě hází ručník do ringu, protože její velká pýcha ji zaslepuje a nedovoluje vnímat to, co tu říkáme. Nakonec všichni jsme si tím prošli No a dobře si pamatujeme, že to, co nás nejvíc dráždilo, byly blahosklonné rady "moudrého" stáří Jak oni nás chudáky ublížené nechápali... JJ.. ))
Není tady
Jojo, tuhle u mě seděl můj 23letý syn, vyprávěl mi, jak ho jeho kamarád zklamal, když mu lhal do očí a oba věděli, že to je lež..pak se na mě dlouze zadíval a povídá " Maminko, teď mi došlo, jak ti muselo bejt, když jsem se takhle choval já k tobě !! Když ty jsi věděla !! Jéžiš, já tě mám tak rád !! " a vstal a obejmul mě a vlepil mi takovou pusu !!
Je to těžký pro obě strany... 
Není tady
A větší tíhy jsme se zbavila, když jsem si uvědomila, že vlastní mámě nemám co odpouštět, že mne milovala a jen dělala to, co právě uměla...
Pan, to je taková pravda ... a pýcha dokáže člověku život zkomplikovat, protože si ho pak komplikuje sám ... jedny z vlastností, které vyznávám, jsou sebevědomí a POKORA ....
Není tady
666salome napsal(a):
Sel
jen nechápu jak to můžeš vydržet
Ďakujem 
- možno tú ponuku využijem...
Není tady
No, Pan, v zásade máš pravdu, ale ťažko sa to chápe rozpálenému dobiela "spravodlivým rozhorčením"... Druhá vec je, že mne je už skôr smutno z môjho vzťahu s mamou. Ja ju nesúdim a nikdy som to nerobila, ale moja cesta viedla opačným smerom - od bezbrehého zúfalstva nad tým, že svojm rodičom, a hlavne mame, nikdy nemôžem vyhovieť a nikdy z ich úst nepočujem pochvalu, od pokusu, aj keď dosať platonického, o samovraždu, od mínusového sebavedomia a nenávisti k vlastnému telu(vrátane sebapoškodzovania) cez čítanie psych. kníh a citové odpútanie sa až po dnešný stav ozbrojeného prímeria. Už sa nemeriam merítkami a očami svojich rodičov, už mi nezáleží tak veľmi(už skoro vôbec)na ich hodnotení, a uznanie a porozumenie hľadám u kamarátok a kamarátov a fyzickú blízkosť u partnerov. Ale smutno mi z toho je, nie že nie. Keď ma minule mama pri rozlúčke spontánne objala, normálne sa vo mne všetko zovrelo - a vymkla som sa jej. Keď sa trochu urazene spýtala, prečo sa odťahujem, odpovedala som jej popravde, že na to nie som zvyknutá a že ma to šokovalo. Už som nedodala, že proste pominul čas, keď som po jej objatí túžila a čakala naň. Dnes je mi nepríjemné, bohužiaľ. Nevybrala som si to, ale je to tak. Tancujem orient a hoci nie som exhibicionistka, prehovorili ma k účasti na závojovom tanci - musí nás byť aspoň 6, aby choreografia mala zmysel. Už trikrát nám preložili termín vystúpenia, a naši ani raz nemohli. reps. otec nemôže ani teraz, ale mama sa sľúbila, no už teraz špekuluje, že predsa len niečo bude v tom termíne mať... 
Povedala som jej, že ju nútiť nebudem, ale už ju nebudem ani nikam pozývať. Naozaj nemám zapotreby ťahať niekoho s pištoľou pri hlave a nútiť ho predstierať záujem, ktorý neexistuje. Pôjde švagriná s neterkou, možno aj bracho, kamoška mi to natočí - potrebujem ja vôbec niekoho ďalšieho? A že nebudem mať inú mamu? Fyzickú nie, ale za mamu, ktorá mi je citovo blízka, si môžem vybrať kohokoľvek...
Videla som, ako mama hrdo zdvihla štafetu problémových vzťahov, kt. jej odovzdala babička, a nesie ju vytrvalo ďalej. Zlé vzťahy sa u nás pestujú len medzi matkami a dcérami, takže s bratom má vcelku dobrý vzťah. On sa ani nedá tak ako ja, lebo je voči nej tvrdší a nezávislejší - a ona voči nemu servilnejšia, povoľnejšia, úslužnejšia, mäkšia... Povedala mi na rovinu, že on je syn, a to je niečo iné, aj keby som sa pototo. No veď viete čo. Má pravdu, chlapom sa v tomto živote už nemôžem stať, preto si hľadám materinské city inde. A bojím sa odovzdávať tú štafetu ďalej, takže pre istotu som mám len nevlastného SYNA a vlastné deti nemám žiadne. Smrť štafete!
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
