nexxi napsal(a):

To Pandorra..  víš, já to mám doma v pohodě, ale u mojí nej kamarádky zažívám něco pdoobného jako má Kájinka.. kamarádka se může přetrhnout a všechno je špatně.. ono není automatické že "máma" = ta hodná milující bytost.. bohužel mám v rodině i pravej opak.. a to že Kájinka vyjádřila svůj názor.. na to snad právo má.. ono je sice jednoduché napsat ty jsi puberták tak drž hubu a sekej latinu protože nemáš právo kritizovat.. ale nemyslíš že Kájinka tu chtěla spíš radu?

Vidíš??? A přesně o tomhle to je!
Myslíš, že je správné, že se kamarádka může přetrhnout???
A co to vlastně obnáší - přetrhnout se? - je to snaha se zavděčit? Získat pozornost? A nebo prostě dospělé jednání v duchu - "já pán, ty pán, nemusíš se bát"???
A kde píšu něco o tom, že puberťák má držet hubu a sekat latinu??? A jak ty si vlastně vysvětluješ právo krotizovat???
Nu a pokud chtěla Kájínka radu, potom proč mluví o výjimkách??? Proč je z jejího "stěžování si na mámu" cítit taková ublíženost??? A pokud tam není a mně se to jen zdá, proč nepřijíma VŠECHNY úhly pohledu, ale selektuje??? Stejně jako ty....?
Nezdá se ti, že to je složitější, než si myslíš???

Pandorraa napsal(a):

nexxi napsal(a):

To Pandorra..  víš, já to mám doma v pohodě, ale u mojí nej kamarádky zažívám něco pdoobného jako má Kájinka.. kamarádka se může přetrhnout a všechno je špatně.. ono není automatické že "máma" = ta hodná milující bytost.. bohužel mám v rodině i pravej opak.. a to že Kájinka vyjádřila svůj názor.. na to snad právo má.. ono je sice jednoduché napsat ty jsi puberták tak drž hubu a sekej latinu protože nemáš právo kritizovat.. ale nemyslíš že Kájinka tu chtěla spíš radu?

Vidíš??? A přesně o tomhle to je!
Myslíš, že je správné, že se kamarádka může přetrhnout???
A co to vlastně obnáší - přetrhnout se? - je to snaha se zavděčit? Získat pozornost? A nebo prostě dospělé jednání v duchu - "já pán, ty pán, nemusíš se bát"???
A kde píšu něco o tom, že puberťák má držet hubu a sekat latinu??? A jak ty si vlastně vysvětluješ právo krotizovat???
Nu a pokud chtěla Kájínka radu, potom proč mluví o výjimkách??? Proč je z jejího "stěžování si na mámu" cítit taková ublíženost??? A pokud tam není a mně se to jen zdá, proč nepřijíma VŠECHNY úhly pohledu, ale selektuje??? Stejně jako ty....?
Nezdá se ti, že to je složitější, než si myslíš???

Já jsem tě necitovala já jsem psala že to na mě působí že to tak vidíš. víš, ono je normální že se potomci chcou těm rodičům zavděčit. a myslím si že to není kritérium dospělosti.. že ve chvíli kdy to vzdám a řeknu si že když se někomu nezavděčím tak to nemá cenu tak budu dospělá.. víš, třeba chce ten člověk jednou cítit to - mám tě ráda.. udělala jsi to dobře.. asi pocházíš z rodiny kde jsi toho měla dostatek a ani jsi nepřišla s takovým způsobem jednání do styku. a kritizovat.. mám právo jako každý člověk a to právo má i Kájinka říct - tohle se mi nelíbí, tohle si myslím že dělá špatně..

nexxi napsal(a):

Já jsem tě necitovala já jsem psala že to na mě působí že to tak vidíš. víš, ono je normální že se potomci chcou těm rodičům zavděčit. a myslím si že to není kritérium dospělosti.. že ve chvíli kdy to vzdám a řeknu si že když se někomu nezavděčím tak to nemá cenu tak budu dospělá.. víš, třeba chce ten člověk jednou cítit to - mám tě ráda.. udělala jsi to dobře.. asi pocházíš z rodiny kde jsi toho měla dostatek a ani jsi nepřišla s takovým způsobem jednání do styku. a kritizovat.. mám právo jako každý člověk a to právo má i Kájinka říct - tohle se mi nelíbí, tohle si myslím že dělá špatně..

Hmmmm... jak je to všechno úplně jinak...

- ano, tak to na tebe působí, ale já to tak nevidím, to jen ty se "dohduješ", protože ty to tak vidíš...
- vůbec není normální, že se děti chtějí svým rodičům zavděčit, to je naopak naoprosto nenormální, bohužel časté...
- kriteriem dospělosti není snaha se zavděčit, ale umět milovat a odpouštět, nepřebírat na sebe cizí břemeno
- cítit lásku nemůže někdo, kdo si ji chce zasloužit - nedostane ji a ani ji sám nedokáže bezpodmínečně dát, protože se naučil, že je ZA NĚCO...
- pocházím z rodiny, kde moji rodiče dělali co mohli, z mého pohledu dítěte "nedělali nic", dnes to vidím naštěstí jinak
- ty si pleteš, a to dost fatálně, právo říci, co cítím a "právo" kritizovat - to totiž nemá nikdo z nás...nejsme v kůži toho druhého. Pokud kritizuješ,
  nikdy k tobě láska nepříjde, ani kdybys se na hlavu postavila a snažila se super zavděčit. Tak to prostě je. Kritizovat rodiče není v kompetenci
  ani sebevíc týraného dítěte a to Kajínka rozhodně není... Ona si jen s mámou nerozumí a svůj díl "viny" na té situaci odmítá....

Myslet si, že někdo něco dělá špatně, to můžu jen sama o sobě. Tam si mohu být totiž jistá, protože znám všechny okolnosti, u druhého je znát nemohu, takže maximálně nemusím souhlasit, nemusí mi to být příjemné, mohu říci, že tomu nerozumím, ale nemohu tvrdit, že je to špatně...
Sama dobře vím, že jako dítě si PŘÍSAHÁŠ: NIKDY nebudu jako máma, tohle já svým dětem NIKDY neudělám! Pak se jednou přistihneš, že na ně řveš úplně stejně, zakazuješ jim totéž, co rodiče zakazovali tobě, chceš po nich totéž, co oni chtěli po tobě...nezvládáš to stejně jako máma..... a pak jen ZVENKU koukneš na tu nesnesitelnou furii, kterou ses stala....a buď pochopíš a nebo nepochopíš! A když nepochopíš, tak si to dcera nebo syn prostě od tebe jen vezmou! Protože tě milujou, chtějí se zavděčit. Oberou tě o tvou důstojnost, protože jsou přesvědčeni, že TY to prostě NEUNESEŠ!

Asi mi nerozumíš. A já se tomu nedivím. V šestnácti jsem tomu taky nerozuměla, protože jsem byla jen puberťák, který spolkl všechnu moudrost světa a bohužel nebyl nikdo, kdo by mi dal lekci. Jen máma..... Dala mi jen to, co sama dostala. Dnes to vím, kdybych to věděla už tehdy, nevzala bych si to a ušetřila nám oběma spoustu trápení.

Hehe, Pan, po velkém třesku u nás doma - a že to nebylo pro mě jednoduché - jsem sama na sobě zapracovala.
Přestala jsem vyčítat - jako kdyby to bylo k něčemu dobré naopak jsem se postavila k věcem tak, jako by šly úplně mimo mne.
Svým dětičkám jsem sdělila několik zásadních pravd:
Jsem jenom člověk, který dělá chyby. Nemám zásadní patent na rozum a svoje životní stanoviska vám rozhodně vnucovat nebudu.
Tak, jako jsem kdysi soudila svoji matku, tak soudíte v tuto chvílí i Vy mě. Tak, jako soudíte i vy mě, vás budou jednou soudit i vaše vlastní děti.
Pan, nevím, jestli tomu porozumíš, ale v té chvíli se železná koule, kterou jsem vlekla u nohy, stala gumovým míčkem, který jsem odpinkla do nikam.
Nad zářnou vizí, že by měly moje dětičky svoje dětičky a ty jim prováděly zhůvěřilosti stejné, jako prováděly moje děti mně se oběma potomkům obrátily voči v sloup:)  zejména, když jsem jim na plná ústa pověděla heslo příštích roků - MOJE VNOUČATA MĚ STOPROCENTNĚ POMSTĚJÍ
Skutečně si dovedu plasticky představit tejrání rodičů (mých dětí) jejich dětmi - sadistickými babiččinými vnoučátky K upřímnému veselí mě dohnala dcera, která upjatě prohlásila: No, já si svoje děti vychovám

Jojo, tuhle u mě seděl můj 23letý syn, vyprávěl mi, jak ho jeho kamarád zklamal, když mu lhal do očí a oba věděli, že to je lež..pak se na mě dlouze zadíval a povídá " Maminko, teď mi došlo, jak ti muselo bejt, když jsem se takhle choval já k tobě !! Když ty jsi věděla !! Jéžiš, já tě mám tak rád !! " a vstal a obejmul mě a vlepil mi takovou pusu !!
Je to těžký pro obě strany...

666salome napsal(a):

Sel to tě chápu jen nechápu jak to můžeš vydržet a kdyby náhodou došlo na nejhorší písni napeču ti buchty do krimu a zapeču tam pilník

Ďakujem - možno tú ponuku využijem...