(koukám, že píšu jak magor, tolik překlepů)

jako prohru to brát nesmíš. Jen jako něco co nezabije ale posílí.
Ale samozřejmě budu fandit ať se Ti splní vše po čem toužíš.

hrosanek> Musim se k necemu priznat.  Kdyz jsem cetl tvuj posledni prispevek, vidim, ze se citis asi jako moje manzelka.
Presne to o me rikala, ze jsem hodny, zodpovedny, pozorny, klidny, tolerantni, ale ona potrebuje neco jineho...
Vidis, nejsi v v tom, sama, tento problem podle meho resi vice paru... asi zalezi na tom, jak se k tomu oba partneri postavi, co vse chteji i do budoucna. Tomu, ze kazdy clovek ma vsech vlastnosti , at kladnych ty po*n neverim. Kdyz je nekdo klidny, asi nemuze byt temperamentni... Tak musis si vybrat, jakeho partnera chces mit, me ma manzelka takoveho nechtela, tak odesla. Je mi z toho zle, ale asi uz nemohla dale. Ty si napriklad prestav, ze budes mit vodopad (na zacatku je kazdy vodopad, uvidi se po 10 letech), ale ten vodopad potece kazdou chvilku jinde (tzn. nebude spolehlivy). Budes ho mit tak rada?
Nevim, to je muj pohled...

Holky, holky i kluci Vy mi dáváte, Zase jsem si po delší době přečetla toto vlákno.

Vašíku – ahoj

Jeníku – ani nevíš jak jsem ráda, že chlapy o tom takto taky přemýšlí!!!!!!   Drž se!

AlixaZS – já jsem se taky nikdy bláznivě nezamilovala.... třeba to ještě přijde. Mě začal manžel podvádět po 9letech spokojeného vztahu, když jsem byla v třetím měsíci těhu, v srpnu odešel(když bylo malému necelých 5 měsíců), teď začíná mluvit o rozvodu. Možná proto, že jsme nebyli bláznivě zamilované – nám to dává teď možnost, aby to přišlo....Já jsem šťastná, že můj zatím zájem o malého má -  a to na něj nebyl zvyklý, ale až bude mít děti se svou paní dokonalou, tak to asi bohužel ochladne.....Jo a netlačit na pilu – já v době, kdy se to provalilo, asi tlačila na tu pilu až moc ....Jéééé víš jak já teď čumím jak puk , že manžel dělá věci, kt. se dříve vysmíval . A koukám, že k tomu máš stejný přístup jako já – toho dříve chci zpět, tohdle nezmám, a musel byvhom si oba něco odžít, abych mohl zpět. Držím pěsti, ať je to pokukování úspěsné!!!!

Lil – já myslím, že to jde. Přeci se říká, že stará láska narezaví! Já nevím, ale při kontaktu s kluky, kt. jsem měla ráda v pubertě, tam prostě furt něco je.... Prostě si myslím, že to jde. Jinak myslím, že dítě dovolí obnovit lásku k člověku(já miluju pohled na manžela s naším zlatíčkem a současně Tě pohled děsně bolí....) , ale nepořizuj si ho!!!!!!!!!!!!! , dokud jsi nejsi manželstvím jistá. Rozhodně je to pevný bod v životě – já prostě nejsem ztracená a mám v životě své místo . Sice je děs, že jsem zůstala sama s mimi a byla ignorována v těhu, ale musím sobecky napsat že bez svého zaltíčka bych to nesla hůře. A proč sobecky – protože mě je lépe na duši a na srdíčku, ale zlatíčko nebude mít úplnou rodinu. Kdybychom ho neměli, tak jsem jen opuštěná ženská a plácám se v tom neskutečně...

Marisko – máme víc času přemýšlet, ze všech stran se na nás valí – najdi sám sebe, jdi za svou láskou, prožij to na plno... a pak taky rozvodů je, není to nic mimořádného (přístup spousty lidí v mém okolí....), navíc jsem zjistila ve svém okolí, že nevěra není jen strašák, ale běžná součást života.... Nevím, ale myslím, že dřív lidi neměli tolik příležitostí a času, a pak to taky nebylo tak vidět, a hlavně rozvody nebyli tak časté – lidi byli v manželství trochu jako v kleci... Neboj ona ta láska existuje - musí sakra

Moni – no tak on si to ten Tvůj pacholek tak trochu zaslouží!!! Drž se, 34 je opravdu málo na to žít bez lásky, mě je 30, bez lásky žiju v podstatě skoro rok a půl a už je to na budku !

Sel – a není to škoda, že mi to někdo nezrežíruje? By to bylo fajn a slibuju, že bych stárnky nečetla napřed ....Ale to je dospělost – zodpovědnost za svá rozhodnutí....

Hrošánku -  jsi silná a gratuluji jak to zvládáš . A upřímně i sex se dá „léčit“ – já byla ta neaktivnější, a byla jsem připravená jít klidně i k sexuologovi, když už jsme byli u psychouše – manžel.poradna, tak proč nezkusit vše

Tak nevím co je horší – být ta podváděná, a nebo se schovávat. Jedno vím jistě, já jsem se tak nerozhodla, jaksi jsem do toho spadla nedobrovolně. A taky vodopády prostě podle mě nemůžou vydržet celý život, ale pozorumění, důvěra, tolerance a jistota dělají dl.vztah.

Moni a Hrošánku – rozhodně Vám Vaši situaci nezávidím, a teď to možná zazní blbě, ale čtu Vás i proto, abych trochu pochopila manželovu dokonalici.

fuj – tohle je dlouhej příspěvek – jsem děsná

Ahoj Hrošánku,Lil i vy ostatní,kteří jste nás příběh sledovali.Jsem zpátky po pár měsících a musím vám dát za pravdu,hlavně Tobě Lil,když si mi radila,abych se,se svým přítelem rozešla,dřív než to udělá on a zlomí mi srdce...Neudělala jsem to,měli jsme opět plány na společný život,přítel chtěl ještě pár měsíců,než dá dohromady určitý obnos a vyplatí svoji ženu,abychom mohli začít s čistým štítem.
Měli se ženou opět oddělené ložnice,ale občas spolu trávili nějaký čas,tam jí pomáhal s podnikáním,tam spolu jeli k jejím rodičům,tam tchánovi pomáhal něco spravovat.Do toho jí umřel dědeček,jako tenkrát mně.Jak se ten příběh opakuje.Do toho mi udělal ošklivou scénu manžel,který asi tušil,že jsem ten vztah neukončila...
Začala jsem na přítele tlačit,hádali jsme ,brečela jsem.Po pár dnech mu asi došla trpělivost a rozešel se se mnou.Řekl,že se mě bojí,že už nechce a at ho nechám jít.V posledním mailu byla věta:budu Tě vždycky milovat.
Dneska to je týden,co jsme se rozešli.Já vím,že si každý budete myslet,že jsem naprostá kráva a nemámkousek hrdosti,ale v pátek jsem mu zavolala,chtěla jsem ho jen slyšet,znát odpověd na některé otázky.Říkal,že mu je smutno,že mu chybím,že kouká na moje fotky,ale ulevilo se mu od mých scén.Tohle už je konec.Chtěla bych ,aby to bylo zároven poučení pro všechny,kdo něco takového prožívají.Možná,že nebýt mé žárlivosti,byli bychom ještě spolu,i když mám pocit ,že z jeho strany by se vždycky našla nějaká překážka,proč spolu být definitivně být nemůžeme.
Hrošánku,Lil i vy ostatní,potřebovala bych radu,jak dál.Já vím,že už to tu jednou bylo,ale jsem na dně a nevím,jak se od toho dna odrazit a začít znovu.
Hrošánku ,Lil,jak je?

hrosanek napsal(a):

Ahoj Moni,

když se podíváš na jednu z prvních stran byla tam odpověď na tvoje dnešní otázky. Tehdy jsem Ti psala, že není řešením chtít začít za téhle situace nový život s přítelem. Moni vyřeš svůj vztah s manželem, tvoje trápení začíná tam. Nejde mít šťastnější manželství pokud miluješ i někoho jiného. Nejde mít všechno, pak nastane chvíle, kdy nebudeš mít nic. Ztratíš tím spoustu let a cestu nenajdeš. Pak je lepší nemít žádné manželství a počkat si na chlapa, kterého budu milovat a on mě.

Nechci být (zrovna já ) kritikem nevěry, ale nejsem ani příznivcem černobílých řešení. Mně pomáhá napsat si, co chci- co nechci. Moc mi pomáhá mluvit se svým mužem. Oba víme, že jsme paličatí a nic nás nezmění. Mluvíme o tom, proč nám nepřišlo těžké žít spolu prvních deset let a teď to tak dře. Teď bylo poměrně dlouhé období, kdy jsem z pracovních důvodů potřebovala podporu svého muže. A on tu najednou byl, chápal mě, dával mi najevo, jak si mě váží a já si najednou uvědomila, že tohle je důležitý. Ten druhý byl ve stejnou dobu taktéž mou podporou. Uvědomila jsem si, že mě milují oba, každý svým způsobem. A mně došlo, že tohle je přesně ta chvíle, kdy vidím, co mi jejich láska dává rozdílného.

Ten druhý je neokoukaný, sexuálně vonící novotou , neprožil se mnou nic dlouhodobě ošklivého, vlastně pro něj musím být dokonalá. Potkala jsem ho v nevhodnou dobu, mohla jsem vedle něj prožít úplně jiný život. Mohla, ale neprožiju. Dneska jsem vděčná, že ani jeden z nás neudělal nic šíleného, že jsme nepodlehli pocitu, že to musí mít jiné řešení. Jestli se moje manželství přece jen rozpadne, tak bych chtěla potkat chlapa, který mě bude mít takhle rád. Což je jen fráze, já už dneska vím, že toho chlapa už dávno mám- doma... Manželství je hra na trpělivost, což pro mě jako Berana je občas k nevydržení

hrošánku,moc tomu nerozumím,chceš svého manžela,jsi ráda že spolu jste,váš vztah se upevnil a sama jsi si uvědomila,že vztah s manželem je to co chceš.Tak proč ten smutek,proč tě život bolí?Nebo máš nějaké pochybnosti?