Kunlun
Liisa Cay Pasila

Pohlédni na tento den.
Je v něm život,
Ten nejopravdovější život.
Na jeho krátké cestě leží veškerá
podstata a pravda existence,
dokonalé štstí vývoje a růstu,
velkolepost činů
a majestátnost moci.
Protože včerejšek je pouhým snem
a zítřek jenom vidinou.
Avšak dnešní den, prožitý moudře,
dělá z každého včerejška sen o štěstí
a z každého zítřka vidinu naděje.
Proto pohlédni moudře na tento den


Jak těžké je rozloučení s věcmi, které člověk miluje, i když v něm vyvolávají smutek a trápení.

Ať se stane cokoli, děje se to v souladu se zákonem karmy – zákonem Tao. Vše, co činíme, je zapsáno v knize života. Některými svými dřívějšími činy jsem do této knihy zapsal dluh. To napadení bylo příležitostí k tomu, abych svůj dluh smazal.

Jsme na cestě k hoře Kunlun. Jsme na cestě domů. My všichni – celé lidstvo – jsme na cestě k osvícení. Toto putování můžeme chápat jako nádherné dobrodružství učení, nebo můžeme proklínat nevyhnutelné trápení, kterým si občas musíme projít. Čím více si stěžujeme na to, co není v souladu s naší vůlí, tím více trpíme. Když zavíráme oči před dary, kterých se nám v tento den dostává, nevidíme na konci tunelu žádné světlo. Když se na své cestě zaměříme na to zázračné, můžeme skutečně vidět svět takový, jaká je: jako zázrak. Avšak bez ohledu na to, jak žiejem naše životy, se nakonec všichni navrátíme k Tao.

Nezáleželo na tom, jak tito lidé nezývali svou víru či bohy – křesťanství, pravoslaví, šíismus, hinduismus, sikhismus, islám – věděl jsem, že velké Tao je přítomné ve všech jejich složitých náboženských obřadech.

Když jsi zmatený, zastav se a požádej o pomoc. Někdy však odpověď neuslyšíš, a abys mohl pokračovat, musíš se spolehnout na vlastní úsudek.

Smíření je klíčem ke štěstí.

My všichni jsme vzešli ze stejného zdroje a jsme stvořeni ze stejné životní esence. Vzhlížíme k nebi, k něčemu mocnějšímu, než jsme my, ale ta síla už je v nás. Je všude.

„Všechna náboženství vycházejí z jednoho zdroje a každý člověk má právo vykládat se svět podle svého.“
„To je pravda“, řekl opat. „Někdo tomu zdroji říká Bůh. Někdo Velký duch, světový názor či Boží moudrost. Někdo je chápe jako tvořivé myšlení, vrcholnou lásku, karmu nebo Alláha. Lidé v Indii jej spatřují v miliónech bohů, které uctívají. Nikdo nemůže tvrdit, že právě jeho názor je ten správný. Pohledy ostatních lidí rozšiřují naše chápání.

Každý krok nás přibližuje k hoře Kunlun. Lidé pracující v údolích vidí, jak jdeme kupředu, objevíme se na východě a na západě zase zmizíme. Oni vědí, jakou dálku jsme ušli za dobu, po kterou nás mohli sledovat. My ale ten postup nevidíme, vidíme jen cestu před sebou.

Mnohokrát jsi přemýšlel, proč tvé modlitby nejsou vyslyšeny. Proto bychom ti chtěli připomenout, že vesmír se chová jen tak, jak je to správné. Když prosíš za sebe, možná se nodlíš za něco, co by pro tebe nebylo prospěšné. Když se modlíš za někoho jiného – bez ohledu na to, jak dobré jsou tvé úmysly, možná si neuvědomuješ, co je pro něj nejlepší. Tao to ví. Tak se modli a nech věcem jejich průběh.

„Často nevidíme, jak daleko jsme došli,“ řekl Mistr, když jsme vstali. „Snažíme se soustředit na všechny ty věci, které jsme se ještě nenaučili, místo toho, abychom si všímali, čeho jsme dosáhli, a ocenili úsilí a odvahu, které jsme do toho vložili.“

Přítomnost je velký dar. Když se zaobíráš včerejškem, nebo když tvé štěstí závisí na tom, co se stane zítra, nevidíš kouzlo dneška. S plným vědomím této chvíle se oprostíš od všeho a budeš žít tady a teď.

„Žít život naplno znamená přestat se bát toho, co se již stalo, a toho, co přijde. Nemohu tě zbavit tvýchb vzpomínek a možná si ponecháš i své sny. Nežádám tě, abys o něco přestal usiloval. Zbav se jen následků, které to může mít.“
„Já ale  budu strašně nešťastný, když nedojdu až na vrchol!“
„Hořkost, zlost a strach jsou vždy úzce spjaty s včerejším zklamáním a nadějemi, které vkládáme do zítřka. Žít přítomností znamená zbavi se těch břemen. Znamená to přijímat život takový, jaký je právě v tuto chvíli.

Důležitější je užívat si životní cestu, než dosáhnout cíle.

Byl jsem malou kapkou vody a spolu se spoustou dalších jsme tvořily řeku života. Řeka měla daný směr a všechny ostatní kapky poklidně odplouvaly do neznáma, já se však vydal proti proudu.
Pokoušel jsem se proud ovládnout a změnit jeho směr. Vzpíral jsem se a bojoval, přesvědčen, že jsem mimořádně silná kapka. Když už jsem neměl sílu bojovat, vzdal jsem se, přemožen, pokořen a plný hořkého zklamání. Obviňoval jsem se z neúspěchu a dospěl k závěru, že když se mi nepodařilo splnit svůj úkol a změnit směr mohutné řeky, něco se mnou není v pořádku. Ve chvíli, kdy jsem se vzdal, jsem pocítil obrovskou úlevu. Byl jsem s řekou jedno tělo. Ať se klikatila, jak chtěla, unášela mne domů. Viděl jsem kolem sebe ostatní kapky, jak se třpytí na slunci, a pochopil, že jsem jako ony. Byl jsem stvořen proto, abych zářil barvami duhy. Vyskočil jsem vysoko do vzduchu, plný euforie a nadšení z toho, že jsem kapka vody. A v té chvíli, ještě než jsem splynul s nekonečným oceánem, jsem spatřil krásu světa.

„Dám ti nové poslání: vezmi tento světelný paprsek a dej jej tomu muži, ženě nebo dítěti, které za tebou přijde a požádá o něj. Není určen tobě, předej ho dál.“
„Jak ale lidé poznají, že ho mám? Co když za mnou nikdo nepřijde?“ zeptal jsem se rozpačitě.
„Mnoho lidí jej potřebuje. Ty k tomu ale nesmíš přistupovat s tím, že všichni jsou také připraveni tě o něj požádat. Ti, kteří jej nechtějí, k tobě nepřijdou. Jen ti, kdož jsou připraveni, tě najdou a požádají o něj. Ti vědí, co máš. Budou mít odvahu požádat a budou chtít přijímat.“
„Lev prnásledoval muže a zahnal jej na okraj útesu. Nebylo kam uniknout. Jedinou možností bylo skočit dolů, což by ale znamenalo jistou smrt. Muž přijal svůj osud a odevzdaně padl na kolena. Náhle si všiml kořenů u svých nohou. Visely ze srázu dolů a sloužily jako žebřík. Muž se po nich začal spouštět, ale když pohlédl dolů, spatřil tam medvěda, který čekal, až muž sleze na zem. Byl uvězněn mezi řvoucím lvem a bručícím medvědem dole na zemi. Ani jedním směrem se však nedíval. Prohlížel si mésto, kde se nacházel, a sbíral jahody, které rostly přímo vedle něj. S potěšením je začal jíst, jednu po druhé. Byly zralé a sladké. Když už žádné jahody nezbyly, podíval se vzhůru. Lev to vzdal a odešel. Medvěd dole už také nebyl. Muž slezl dolů a živ a zdráv odešel domů.

Náhody neexistují. Bůh nás vedl prostřednictvím lidí, které jsme potkali. Vše je propojeno a má svůj význam. Za zdánlivým zmatkem se srývá dokonalý řád.

Tvé touhy jsou skvělé cíle, kterých by ses měl snažit dosáhnout. A na tom, že se člověk zlepšuje, není nic špatného. Nicméně touha je původem všeho utrpení. Když chceme něco, co nemáme, naše mysl se trápí.

Ahojda,

pokud se chcete mrknout na výpisky z jiných zajímavých knížek, tak se mrkněte sem www.rainbowgarden.forumup.cz - a pokud se vám bude líbit, můžete sami něco dopsat

Kdybyste měl někdo zájem o "skvělé" knihy , tak právě rozprodávám knihovničku.
Už se mi ty knížky nechtějí vejít do knihovny a tak nějak mám pocit, že se potřebuji zbavit nějakých věcí.

Tady je seznam:
Dalajláma a Howard C.Culer – Cesta ke štěstí
Mahéšvaránanda – Skryté síly v člověku
Emilio Ribas – Slunce orientu, život Buddhův podle posvátných textů indických
Alexandra David Neel – Zakázanou zemí
Jiří Vacek – Vrcholy poznání
Jiří Vacek – Královská jóga
Jiří Vacek – Dokonalá jóga
Lumír Bardon – Vzpomínky na Františka Bardona
René Egli – Princip Lola
Timothy Freke – Spiritualita severoamerickych indianů
John G. Neihardt – Mluví Černý jelen
Hajo Banzhaf – Tarot bez karet
Daniel C.Noel – Fenomén Castanada
Luise L.Hay – Limitní situace
Norbert Classen – Vědění Toltéků
Victor Sanchez – Toltécká cesta rekapitulace
Ivo Wiesner – Gambit mahátmů
Gerti Samelová – 7 Tibeťanek
Věra Capponi, Tomáš Novák – Asertivně do života
Eric Berne – Jak si lidé hrají
M.Scott Peck – Nevyšlapanou cestou
M.Scott Peck – Dále nevyšlapanou cestou
M.Scott Peck – Lidé lži
M.Scott Peck – V jiném rytmu
Wolfgang Schmidbauer – Psychologie, lexikon základních pojmů
Raymond Moody – Život po životě, Úvahy o životě po životě, Světlo po životě
Raymond Moody – Život před životem
Carl Gustav Jung – Duše moderního člověka
Petr Bakalář – Tabu v sociálních vědách
Nidal Saleh – Svědectví o morálním úpadku
Vlastimil Marek – Tajné dějiny hudby
Vlastimil Marek – Hudba jinak
Eoin Neeson – Irské mýty a legendy
Svět fantastických záhad 1
Daniken – Vzpomínky na budoucnost
Jean Carperová – Potraviny – zázračné léky
Jiří Janča – Alternativní medicína
Jiří Janča – Co nám chybí
Jiří Janča – Psychotronika pro každého
Herman Hesse – Siddharta
Paulo Coelho - Alchymista
Ray Bradbury – Kaleidoskop
Ray Bradbury – Sloup ohně
Ray Bradbury – Rychlejší než oko
Ray Bradbury – Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury – Mráz a oheň
Isaac Asimov – Kosmické proudy
Isaac Asimov – Ani sami bohové
Robert Silverberg – Proti proudu času
Robert Silverberg – Umírat v nitru
Philip K.Dick – Zlatý muž
Philip K.Dick – Tři stigmata Palmera Eldritche   
František Novotný – Ramax
Ray Aldridge – Dilvermoon
Ben Bova – Mars
Frank Herbert – Duna
Mamutí kniha humoristické fantasy
Jane Campionová – Piano
Christiane F – My děti ze stanice ZOO
Sue Townsendová – Adrian Mole – léta v divočině
J.K.Rowling – Harry Potter a princ dvojí krve

Dlouho jsem to odkládala....  i když  si myslím, že ne zrovna já, ale ta kniha se vyhýbala mě. Jelikož neexistují náhody, tak v tuto chvíli uznávám, že jsem si jí s plným pochopením měla  přečíst až teď. Před více než sedmi lety mi jí doporučila jedna blízká osoba, jenže v tu chvíli tu knihu půjčila jiné osobě a do domácí  knihovny se jí už nikdy nevrátila. Čas od času jsem se zeptala jestli mi jí UŽ může půjčit a výsledek byl nulový....
Když jsem začala chodit do  veřejné knihovny, tak jsem jí téměř pokaždé v regálech  hledala... nebyla k mání, vždy byl půjčená..., nenapadlo mě si jí zamluvit. AŽ nyní před týdnem v regále BYLA!!!
V tomto období těch cca 7 let jsem však udělala tolik osobních , duchovních zkušeností, že dnes, když jsem knihu poprvé otevřela, jsem pochopila, že kdybych někdy psala o svých niterních prožitcích a bádáních v hlubinách podvědomí a byla k tomu všemu stejně mediálně nadaná.... napsala bych asi stejnou knihu jako tento světoznámý autor. Mám jí téměř přečtenou a jsem jí naprosto fascinováná:
Jack London... Tulák po hvězdách. Neuvěřitelné emocionální souznění. Moc doporučuji...

Já se momentálně našla v knize Eneagram devět tváří duše. Říkám si u mého typu, to je přesně ano, takhle přesně funguju. Velice poučná a zajímavá knížka.

Rei, Alchymistu miluju, četla jsem ho x krát, v různých "duševních rozpoloženích" a pokaždé v ní objevím nějaké nové "poselství". Kdybych měla skončit na pustém ostrově a mohla bych si přibalit jen jednu jedinou knihu, byl by to asi právě Alchymista.
A Malý princ je taky nádherná knížka, i když mi ji trochu znechutilo, jak jsem ji na gymplu rozebírali ve fránině ;o))

Jo, fránina je boží, subjunktivy, passé simple.. kdo by to nemiloval ;o))) A četla jsi Citadelu? Taky od Exuperyho.. ta knížka mně nějak přitahuje, ale zatím se do ní nějak nemůžu začíst..

s Citadelou jsem zatím tu čest neměla, ale chystám se na ni.. Stejně jako se chystám na dalších asi tisíc knížek no nějak se to zvládne

Pokud se Vam libi Alchymista, tak doporucuju od stejneho spisovatele Carodejka z Portobella

Citadela se mi dostala do rukou někdy v šestnácti a byl to pro mě iniciační zážitek, poprvé se mi nad tou knížkou něco otevřelo. Tenkrát jsem si začala psát deník, ne takový ten "byla jsem tam a tam a potkala XY", ale "vnitřní deník" (dnes už mám 7 tlustých sešitů).

Enneagramy jsem se trochu zabývala asi před čtyřmi lety. dneska by mi to možná dalo víc. Dovolte mi představit se, já jsem čtyřka

Tak jsem si toho Alchymistu schválně znovu přečetla, když ho tak všichni chválíte.. četla jsem ho před lety a nějak to pozapomněla.
Fakt nevím, asi jsem nějak poslední dobou duchovně otupělá    ... sice mi to přijde jako příjemné počtení, ale je tam na každé stránce takových mouder, až mi to chvílemi přijde tak nějak...hm trapné?

No já od Coelha zkoušela číst více knížek, ale všechny (krom Alchymisty) mi přišly trapné, strašně očividné, strašně polopatické, ale Alchymista je má srdcová záležitost, mně si ta knížka prostě našla...