maminaanýzek1 napsal(a):

Lili,ale všichni se ti tu snaží pomoct,nikdo ti neřekl ošklivý slovo,jak to někdy bývá na jiných diskuzích.Svěřují se ti tu se svými příběhy,ale Ty bys asi chtěla slyšet jen to co chceš ty a aby ti jen odsouhlasily to co napíšeš.Ale to potom nechceš pomoct,ale jen planě utěšit.Myslím,že ti tu nikdo nechtěl ublížit.Zažila jsem si toho v životě už hodně a promin,připadá mi,že jsi nikdy nemusela asi nic těžkého řešit.Přeju ti hodně štěstí do dalšího života.Buď se k tobě vrátí nebo a to Ti teď připadá nemožné si najdeš jiného a lepšího.Nezlob se nemyslím to ve zlém.

Promiň,neznáš lidi tady a nemůžeš vědět kdo co prožil. Tohle už nepiš, nemůžeš vědět co se v kom skrývá. Myslet si můžeš cokoliv,ale né vědět to.

Lili ,ta nejistota ničí každýho... .Jenže nejhorší je,že s ní nic neuděláš. Prostě nic. Tím ,že jsem napsala ,že jsi mladá,nemyslela jsem že jsi naivka,jen jsem si říkala,že mladá holka na to kouká trochu jinak.Aspoň já na to 20 letech koukala taky jinak.Ale ta nejistota Tě bude ničit jak ve 20-ti nebo v 50-ti....to je jedno.Asi jsem Tě moc neuklidnila...   Ale neboj ,to zvládneš

Honey napsal(a):

Lili ,ta nejistota ničí každýho... .Jenže nejhorší je,že s ní nic neuděláš. Prostě nic. Tím ,že jsem napsala ,že jsi mladá,nemyslela jsem že jsi naivka,jen jsem si říkala,že mladá holka na to kouká trochu jinak.Aspoň já na to 20 letech koukala taky jinak.Ale ta nejistota Tě bude ničit jak ve 20-ti nebo v 50-ti....to je jedno.Asi jsem Tě moc neuklidnila...   Ale neboj ,to zvládneš

Jakj si přišla na to kolik mi je?

Honey napsal(a):

Opravdu Ti je 20 ? Já to brala podle sebe

No právě že mi není, nejsem zase tak mladá a nezkušená, neboj.

Tak promiň,mě taky už těch 20 není. Jen jsem si zavzpomínala když mi tak bylo

Vidím že se to tu neustále řeší. Lili, naprosto musím souhlasit s holkama. Nenapsala jsi, kolik ti je, jak dlouho váš vztah trval. Soudě dle tvých názorů bych tě zařadila někam kolem 20. Možná míň. První láska vždycky bolí. Já jsem si tu svou prožila v 17. Rozešel se se mnou a já si myslela, že život pro mě skončil. Snažila jsem se ho získat zpátky jak se jen dalo. Stopovala jsem ho, pod různýma záminkama lezla k němu do baráku. Ještě že tenkrát nebyly mobilní telefony, nechtěla bych vidět ty smsky. Ani ne za půl roku bylo po všem. Hodně mně tenkrát pomohli kamarádi. Což se ovšem odráželo na mém zdravotním stavu a prospěchu ve škole. Dneska, když ho náhodou potkám, lezu kanálama. Nechápu, kam jsem tenkrát dala oči a proč jsem dělala takový psí kusy. Holt člověk věkem moudří. Na prahu 30 mám úplně jiný starosti. Jestli budu mít práci, jestli bude co do huby, jak zaplatím nájem. Jo, a jestli se vůbec někdy vdám a budu mít nějaký potomstvo, aby se o mě někdo na starý kolena postaral.

Milá Arabelo, já jsem měla takovou lásku ve 13ti,  bylo to jednostranné, ale přesně jak píšeš, ve 30 jsem se vdala a nic jsem neprošvihla.   Můžu tu psát téměř do všech rubrik. Všecko jsem zažila hezká léty, špatná léta, děti mám, nevěru BM, strašná trápení, rozvod, velikou lásku, velikou nenávist. Na stará kolena budu stejně sama.

Jistotu má člověk jen v sám sobě. Bohudík nebo bohužel.

Vanilka69 napsal(a):

Jistotu má člověk jen v sám sobě. Bohudík nebo bohužel.

Já myslím,že né vždycky jenom v sobě

Vanilka69 napsal(a):

lilinka napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Jistotu má člověk jen v sám sobě. Bohudík nebo bohužel.

Já myslím,že né vždycky jenom v sobě

Dřív jsem si to taky myslela. Ale život mě naučil. A bolelo to.

Na nejtěžší situace je v životě člověk sám. Když si nepomůže sám, nepomůže mu nikdo.

To chápu,ale já mám třeba jistotu ve svých rodičích a to maximální jistotu.

Mě naopak rodiče moc nepomohli, v určité fázi to spíš zhoršovali. Jedině  já, já sama, jsem musela ujít tu cestu a vyrovnat se s tím, naučit se s tím žít.
Věřme jen sobě, své práci a píli.

lilinka napsal(a):

Kukačka napsal(a):

Mě naopak rodiče moc nepomohli, v určité fázi to spíš zhoršovali. Jedině  já, já sama, jsem musela ujít tu cestu a vyrovnat se s tím, naučit se s tím žít.
Věřme jen sobě, své práci a píli.

Jo jo to s Tebou souhlasím, radši nebudu mít svůj názor,aby to nebylo zase špatně

Ono to ani není o tom, že by to bylo špatně, jen to prostě moc bolí, když hledáš jistotu někde mimo sebe a pak o to, v čem hledáš jistotu, přijdeš (ať jsou to lidé nebo věci nebo vztahy). Ale zároveň nevím, jestli bych na tento názor přistoupila, kdyby mi to někdo před rokem vysvětloval, jestli si na to prostě nemusí přijít každý sám nějakou svojí drsnou zkušeností ....

Lili, so mnou sa priateľ rozišiel 7. januára. Nebol to až taký šok, schyľovalo sa k tomu ešte dlhšie, ale dobre mi pri tom(a po tom) nebolo... aj keď najhoršie boli Vianoce (bez neho), keď som už vedela, že je koniec - reps. cítila... Pomohlo mi venovať sa sebe, priateľkám a priateľom, rodinným stretnutiam(tie Vianoce), zaoberať sa dedkovou chorobou... Ten vzťah bol spočiatku a vlastne aj v strede super, takýto som zatiaľ nemala - ale verím, že ešte budem mať. Možno až príliš ľahký a bezproblémový, až som si hovorila, že to nai nepripomína môj život . No, všetko jedno, je to za mnou. Bolo a je mi to ľúto, ale idem ďalej. Nebude on, bude niekto iný. Neviem kedy-raz, až budem pripravená. Dúfam, že dovtedy nezabudnem na čo JU mám a že príliš nezatrpknem. K veciam: Ja som najprv chcela všetko od neho vyhodiť, ale potom som si to rozmyslela. Gýčových valentínskych srdiečkových macíkov dostala neterka(a ako sa potešila ), praktické veci používam a väčšieho macka, ktorý držal v ruckách srdiečko s miestom na fotku som si zlomyseľne nechala s tým, že raz do nej dám fotku mňa s nejakým cudzím(lepším) chlapom . Ja som mu volala, ale skôr kvôli praktickým veciam, a od rozchodu sme sa nevideli. Nejako nemám potrebu. Možno raz, až ma to bude nechávať úplne chladnou, s ním zájdem na pivo a zasmejeme sa spolu... Inak, kupujem si byt rovno oproti nemu(nie naschvál, ale cenovo je to najvýhodnejšia ponuka široko-ďaleko), ale kým mi ho postavia, veci už snáď budú úplne vyprchané. Na svete je príliš krásne, aby si to vzdala. A tá láska, čo máš v sebe, raz nájde nejaký objekt, ktorý bude vhodnejší a s ktorým budete obaja šťastní. To je skoro isté - ak to len TY SAMA nevzdáš.
Ozaj, rozumiem tvojej túžbe poznať dôvod(ani mne sa nezdá, že by nutne musel mať niekoho iného) - ja som zistila, že vo mne rezonuje rozchod ešte zo strednej školy!!! bez "udania dôvodu" - ale keď chlap raz nechce povedať(alebo možno nevie presne formulovať) dôvod rozchodu, nikto a nič na svete ho nedonúti. Je na tebe, ako sa s tým vysporiadaš. Skús mu trebárs zavolať kvôli tomu dôvodu(ja som to tentoraz urobila a dozvedela som sa všetko, čo som chcela), ale netlač na pílu.