Ahoj holky, tak jsem si našla chviličku, abych Vám napsala průběh mého porodu.  Kubíček je hodňoučkej, napapal se a spinká, tak snad tady budu moci strávit s Váma nějakou chviličku.

V pátek 16.2. v 6.30 ráno jsem měla nástup do porodnice na vyvolání porodu kvůli těhu cukrovce. Po prohlídce mě odvedli na porodní pokojíček, rozhlídli jsme se a došla porodní asistentka, aby se s náma seznámila. Byla moc příjemná a hodná. Manžel se v tuto chvíli tvářil ještě dost divně, nevěděl co ho čeká. Já jsem to samo sebou nevěděla taky a proto jsem se situaci snažila s humorem ulehčovat.

V 7.30 mě zavedli první tabletku a napojili monitor. Nic moc se nedělo, tak jsme četli časopisy a povídali si. Za 1,5 hodiny zavedli druhou tabletku, bolesti v podbříšku jsem začala cítit, ale nebylo to tak strašný. Stále mě ještě humor nepřecházel a dožadovala jsem se nějaké svačinky, pze jsem snídala v 5 ráno a měla jsem hlad. Kolem 10 mě píchli plodovu vodu. Tam se ukázalo, že je mírně zkalená. Potom bolesti začaly dost intenzivně, humor mě přešel, po chuti na svačinku se slehla zem.... Ale pořád se to dalo vydržet! Domluvili jsme se s doktorem (vlastně mě to nabídl sám a já souhlasila - proč trpět???), že mě píchnou epidurálku, tím prý by se to mohlo všechno urychlit. Kolem 13.hod přišla MUDra a píchla to. Byla ale dost nešetrná, v té bolesti jsem se musela stočit do klubíčka a vůbec se nehnout. Ale pořád se to dalo vydržet! Tou dobou se šel manžel projít, zaplatit na pokladnu 400,- jako manžel u porodu a když se vrátil, bylo mi báječně. Cítila jsem obrovskou úlevu, nic mě nebolelo, mírně mě trnuli nohy a opět mě bylo do smíchu. Napojili mě na speciální monitor, zavedli miminku na hlavičku nějakou sondičku, která snímala jeho tep, EKG a moje kontrakce. Já jsem totiž nic necítila. Opět jsme vybalili časopisy a čekali jsme. Chvilkama jsem si zdřímla, prostě relax.

Asi v 15 hodin mi asistentka řekla, že jsem otevřená na 9cm (podotýkám, že jsem nic necítila a svoje kontrakce jsem sledovala jako křivku na monitoru) a prý jdeme na to.  Musela jsem jít chvíli chodit, aby sestoupila hlavička a tady nastala chvíle pro mého manžílka. Ten mě musel vší silou podepírat, pze moje nohy se pode mnou podlamovaly a byla  jsem celá otupělá. Dovolili mi odskočit na malou a pak jsem musela stát u postele a pohupovat se v bokách. Manžel mě jistil. Chvilkama se mě točila hlava - ale byli jsme vybavení. V batůžku jsem měla jako první pomoc pro kolabujícího manžela Alpu, a tak jsem dostala obklad na čelo.
Ještě si z toho dělali legraci, že Alpa byla pro něho a ne pro mě.

Pak nastal okamžik s velkým O. Lehla jsem si a měla jsem začít tlačit. Kontrakce jsem necítila, jen takový tlak na konečník, jako by se mě chtělo hodně na velkou. Manžel nakonec nikam neodešel, zůstal tam se mnou, držel mi levou nohu a hlavu, asistentka držela pravou nohu a na jednu kontrakci jsem musela 3x tlačit. Dávala jsem si na čas, vytlačila jsem ho až tak na 15x. To už se do pokojíku nahrnulo spousta lidí, ale já mám z těchto okamžiků pěkný okno. Soustředila jsem se jen na to tlačení a na manžela, ten mě mezi kontrakcemi dával napít, všichni mě povzbuzovali, říkali, jak to super zvládám.

Když nastal ten okamžik, že vyklouzl celý, připadalo mi to jako velký zázrak. Začal hnedka plakat. Okamžik s velkým O. Už ho máme u sebe. Manžel byl úplně naměkko... Položili mě ho na břicho, nejkrásnější okamžik. Dokonce snad i nějaká ta slza ukápla. Stál u okna jak solný sloup. Tak ho honem popohnali, ať jde fotit jak ho ošetřují.

A já už jsem jenom ležela, šťastná, že to všechno dobře dopadlo. Kubíček vykoukl na svět v 16.15, takže cca za necelých 9 hodin po podání první tablety. Porod ve mě nezanechal vůbec špatné vzpomínky, ani jednou jsem si nepomyslela, tak toto bylo poprvé a naposledy. A manžel jak je pyšnej, prý by si to klidně zopákl, prý to tak strašný nebylo. A jaký z toho měl prvně strach.

Navíc mě všichni strašili, že bude Kubíček velikej, tak je to takový prcek - vážil 3250g a měřil 51cm. Z porodnice jsme odcházeli s váhou 3180g.
Od středy jsme doma, pomalu se z nás stává sehraná dvojka, s manželem trojka. Už se těším, jak vyrazíme na procházku, ale počkám si, až bude trošku hezčí počasí.

Jinak nastávající maminky těšte se na ten krásný Okamžik a z porodu nemějte vůbec strach...