ahoj,
asi by mě zajímalo, jaký to je pro ty děti?
Jak jim to vyhovuje?
Zda je to "stěhování" nestresuje.
Jestli z toho nejsou unavený, naštvaný, že jiné děti mají doma klid, pohodu a oni "cestují" od jednoho ke druhému? Musí myslet na tolik věcí, aby u jednoho z rodičů nezapomněli, aby nezapomněli odkud ráno do té školy vlastně přišly.
Jestli to přispívá k jejich klidu, pohodě a pocitu bezpečí domova. Jak vnímají domov?
Vím, mají právo na oba rodiče, na jejich péči a lásku, ale taky na klid a na svůj domov, na svůj binec ve svém pokoji. Vím mají pokoje dva, u každého z rodičů.
Jak to samy vnímají?
Vyhovuje jim to?

Mám stejný pocit, jako Ra, že stěhování děti stresuje.
Já preferuju střídavou péči tím způsobem, že děti bydlí stále ve stejném bytě (domě) a střídají se u nich rodiče. Chápu, že to nelze takhle řešit vždy, ale smekám před rodiči, kteří to řeší takhle, aby děti měly újmu a stres skutečně co nejmenší.

Myslím si , že střídavá péče je vhodnější tam, kde bývalí nemají nové partnery a děti. Nedovedu si představit že by se nový partner na týden stěhoval někam jinam.

Střídavou péči praktikujeme s bývalým mužem již skoro 18 měsíců. Máme dceru, které je teď 13 let a střídáme se v péči po týdnu nebo podle dohody (např. když jeden z nás má služební cestu). Zatím musím říct, že vidím zejména výhody.

Na otázky, které položila Ra, odpovídám takto:

1) Jaký to je pro ty děti? - Myslím, že mojí dceři to opravdu vyhovuje.

2) Zda je to "stěhování" nestresuje. - Nedomnívám se. Moje dcera se vlastně nestěhuje. Většinu oblečení máme rozdělenou do obou domácností (prádlo, trika apod.) Převáží se jen školní potřeby, ty vozí otec autem (po rozvodu zbylo jemu).

3) Jestli z toho nejsou unavený, naštvaný, že jiné děti mají doma klid, pohodu a oni "cestují" od jednoho ke druhému? Musí myslet na tolik věcí, aby u jednoho z rodičů nezapomněli, aby nezapomněli odkud ráno do té školy vlastně přišly. - Unavená ani naštvaná mi dcera nikdy nepřišla. Nemusí vpodstatě kromě učení myslet na nic a učení má ve dvou taškách. S jednou chodí do školy, v druhé je zbytek. Tyhle dvě tašky se jednou v týdnu převezou (tedy její táta jí je převeze).

4) Jestli to přispívá k jejich klidu, pohodě a pocitu bezpečí domova. Jak vnímají domov? - Moje dcera je "doma" na obou místech, od obou má klíče, kdykoli může kamkoli přijít. Je u mně i u otce zkrátka přeci doma.

5) Vím, mají právo na oba rodiče, na jejich péči a lásku, ale taky na klid a na svůj domov, na svůj binec ve svém pokoji. Vím mají pokoje dva, u každého z rodičů. - Ujišťuji tě, že binec v pokoji má jak u mě, tak u táty ... Má svůj pokoj v obou domovech, u otce se dělí s vyženěnou mladší dcerou (4 roky). I když jsou mezi dětmi třenice, nemyslím, že to mou dceru nějak negativně poznamenává. Ona je totiž jedináček a myslím, že kontakt s druhým dítětem je pro ni spíš přínosem. Dospělí se mezi děti nemíchají, nesoudí je a nepřiklánějí se v jejich sporech ani na jednu stranu. To na otci i na jeho nové manželce musím ocenit.

6) Jak to samy vnímají? - Dcera sama je ráda, vyjádřila se, že je to lepší, než když její spolužáci z rozvedených rodin vidí otce jednou, dvakrát do měsíce.

7) Vyhovuje jim to? - viz 6)

Navíc se ještě stavím na dceru podívat, když má třeba kroužek, i když není "můj" týden, zavolám jí nebo se někdy setkáme i u mě doma (má školu pět minut od baráku a po škole chodí pravidelně ke mě, celý rok. K otci jede až kolem 4. nebo 5. odpoledne)..... společně s dcerou jezdíme na závody, tam se jezdí většinou dívat i otec.

Chtěla bych k tomu jen říct, že než jsme se s bývalým takto rozhodli, mluvili jsme o tom předem s dcerou a dali jí najevo, že její názor budeme respektovat. To se i stalo. Já byla zprvu proti, protože jsem se rozvedla hlavně kvůli mužově nezodpovědnosti a měla jsem obavy, aby péči o dceru vůbec zvládl. Navíc mě pekelně štvalo, že začal o střídavou péči žádat, až když jsem já požádala jeho o výživné na dítě (tedy po třech měsících od mého odchodu od něj). Viděla jsem zcela jasnou souvislost mezi mou žádostí o výživné a jeho žádostí o střídavou péči. Tuhle souvislost vidím pořád...bohužel... Po hlubokém přemýšlení jsem musela uznat, že dcera už je dost velká, aby si uměla poradit, že existuje telefon a taky, že od jejího otce bydlím asi jen 5 km, což v případě problémů není nepřekonatelná vzdálenost. Musela jsem přiznat, že ač já mého muže už nemůžu vystát, moje dcera ho miluje. I když je takový a makový. Musela jsem ustoupit ze své ješitnosti, že jen já, jen JÁ, jsem to nejlepší pro svou dceru (což jsem si po dvanácti letech, kdy se muž staral o dítě minimálně, měla asi i právo myslet) ... bolelo mě, když u něj byla první týden a já viděla, že je šťastná...beze mě byla šťastná...bez matky ... těch pět kilometrů jsem šla domů pěšky a brečela jsem celou cestu ... moje pocity byly rozporuplné. Moje dítě bylo šťastné, ale bylo šťastné i beze mě. Navíc u otce, který ji za ty tři měsíce viděl třikrát na hodinu a jednou jí měl na pět dní na chatě.... u otce, který začal chtít střídavou péči až poté, co já začala chtít výživné .... No...nevím, jestli to byl mateřský instinkt, ale něco mě donutilo akceptovat její názor, tedy její ANO střídavé péči. Chci přece, aby byla šťastná ... ona ve svém tátovi určitě nevidí vyčůránka, kterého vidím já...ale o mě tady v tom případě nejde...

Hodně lidí neumí pochopit moje rozhodnutí, argumentují, že by se rvali o dítě u soudu, že by tohle "nedopustili"... je to hloupost. Pokud není jeden rodič vyloženě asociál, dítě má mít právo se rozhodnout, kde chce být, jak dlouho a ani jeden z rodičů ho za to nesmí nijak trestat (nemyslím ani tak bití, ale spíš psychické vydírání ... třeba vyčítavé pohledy, ty řeči "já tu budu sama a ty jdeš zatím k tátovi"...to totiž znám z druhé strany od dcery mého přítele....). Naopak oba rodiče by měli projevit, že přání dítěte respektují a že jej milují, i pokud se rozhodlo žít třeba i natrvalo u rodiče druhého...

No a jako "bonus" jsem taky mimochodem získala dva týdny v měsíci volno, které mohu využívat tak, jak chci jen já.

Záleží vždy na dohodě obou rodičů. Nemyslete si, i já a můj bývalý máme svoje třecí plochy, svoje spory...většinou je ale vyřešíme, je potřeba nechat hlavu zchladnout, uvědomit si, k čemu chci dojít (šťastné, ale nerozmazlené dítě) a pak třeba zavolat znovu ... chce to mít vůli se dohodnout a vůli nenechat se ovládnout vzpomínkami, že bývalý se takhle vždycky choval a že je to prostě třeba hajzl (i to mě někdy přelítne přes nos, ale čím déle jsme po rozvodu, tím je to méně časté).

PS: Nezaměňujte střídavou péči s péčí společnou. Střídavá - dítě se střídá v bytech rodičů, společná - dítě zůstává v jednom bytě, střídají se rodiče.

Upravil(a) Eva36 (22. 2. 2007 12:52)

Mně na střídavé péči přijde pozitivní i to, že děti neztratí kontakt s prarodiči a dalšími příbuznými z obou stran a nadále jim tak zůstává celá širší rodina jako dřív.

anka napsal(a):

Já osobně bych jí ukládala rodičům jako povinnost ze zákona.Zabránilo by se tím hlavně tomu že jsou děti brány jako rukojmí ve sporech dvou jim nejbližších lidí.
Když už jsou schopni ubližovat samy sobě,nenusejí to samé dělat svým dětem.

Tady bych si dovolila polemizovat...ono povinnost ze zakona je dost "silne" slovo. Ja si osobne nedovedu predstavit s mym byvalym pritelem stridavou peci. Asi se musi opravdu prihlizet k charakteru lidi a podminkach pro vychovu. Muj byvaly odesel do garsonky-jedno z mala moznych reseni, jinak by musel brat ubytovnu. Tu garsonku jsem navic koupila, ale to je vedlejsi...a jeho "samotu" resil alkoholem a nocnim obtezovanim, kdy jsem musela nescetnekrat volat polici atd.. atd....
Takze musi se to vsechno brat z vice hledisek. Je velmi dulezita dohoda mezi byvalymi manzeli, nesmi se zapominat na nove partnery. Ja si treba vubec neumim predstavit, kdyby mel muj nynejsi manzel deti ve stridave peci. Ne jenom to, ze je cely tyden pryc, ale i kdyby byl doma. Nova partnerka muze mit take vlastni deti a svoje zasady na vychovu a pak prijdou partnerovy deti a je velmi tezke vse napasovat tak, aby byli spokojeni vsichni zucastneni.
Tak nejak se na to divam ze sve pozice a muzeme to dal prodiskutovat.

Jay - samozřejmě by se muselo přïhlédnout k okolnostem,ale tam kde to jde,tam by to bylo jen ku prospěchu dětem.A rodiče by se tomu měli v maximální míře přizpůsobit.

anka napsal(a):

Jay - samozřejmě by se muselo přïhlédnout k okolnostem,ale tam kde to jde,tam by to bylo jen ku prospěchu dětem.A rodiče by se tomu měli v maximální míře přizpůsobit.

byla to poznamka pouze k tomu, ze by to melo byt uzakoneno...jinak souhlasim, i kdyz vyhrady jsem napsala...mam asi smulu, ze jsem na normalniho partnera jeste nenarazila

Tak tohle zní suprově......ta holčina měla štěstí na rodiče.

Nejsem sice žena, ale o střídavou péči se velmi zajímám. Moc mě zde potěšily příspěvky, které jsou zde. Zatím jsem se setkával více s negativním postojem ke střídavé péči. Je zde také jasně vidět, že ti, kteří nemají osobní zkušenost střídavku spíš haní. Velmi si vážím žen, které mají děti ve střídavé péči. V mých očích tím dávají najevo, že jim záleží v první řadě na dětech. Moje osobní zkušenost je taková, že jako muž bych chtěl mít děti ve střídavé péči, leč již třetí rok se o ni marně snažím. Naše soudy o střídavku moc zájem nemají a když s ní moje exmanželka nesouhlasí a dělá naschvály, aby nebyla dohoda, soud jí za odměnu svěřuje děti do péče. Osobně si myslím, že pokud je aspoň z jedné strany vůle o dohodu a střídavou péči, měl by se soud velmi snažit o celkovou dohodu na střídavé péči. Pokud však jeden rodič možnost dohody ignoruje a svým chováním se snaží o jednostrannou péči, měl by sou přihlédnout na to, kdo má o dohodu zájem a tomu děti svěřit do péče. Myslím, že taková praktika soudů by velmi přispěla k poklidnému řešení sporů a pro děti k nejlepšímu výsledku.
V mém případě soud svěřil děti do péče ženy, která nepracuje, nejstarší holka má už ve škole (ve čtvrté třídě) problémy s chováním a co bude za pár měsíců, kdo ví?
Proto zde velmi chválím všechny rodiče, kteří myslí hlavně na děti a umožní jim mít oba rodiče stejně.

Chápu, že může střídavá péče fungovat , pokud oby rodiče bydlí v jednom městě, pokud možno jěště někde blízko sebe, ale jak byste to praktikovali, bydlet od sebe třeba 50 -100km?
Jak se školou a kroužkama? Každý týden v jiné škole?
Na to bych asi nepřistoupila

No to jo, kdyby mohli chodit do stejné školy, tak to by byla ideální péče - ani jeden z rodičů by nebyl ošizen.
A taky by měl čas chvilku sám na sebe - když jsem zůstala sama s dcerou - po prvním manželství - neměla jsem pro sebe ani minutku, nikdo nebyl na hlídání a tatínek se taky nepřetrh aby si jí bral...Ale byla jsem ráda, že jí mám Ted, když je v  silné pubertě, kolikrát si říkám, holka holka, že jsem tě tenkrát neutopila