keito - Je mi líto, ale pořád mi nerozumíš ...

Jakákoliv nepřirozená násilná manipulace s podvědomím, může být nebezpečná, o tom není pochyb. Jenže je pochopitelné, že když je někdo ve srabu a má pocit, že něco v jeho minulosti, podvědomí, zlobí, že bude hledat cestu jak z toho ven... Ani, dle mě, regrese nic natrvalo nevyřeší, jeden problém, zdánlivě, odejde a na jeho místo se natlačí další... Kolik regresí by asi musel člověk podstoupit, aby vyřešil celou svou, mnoha životy lemovanou, minulost? Regrese je, dle mne, něco jako cestování v čase, ale znáte to, stačí jedna chybná změna v kontinuitě času, a následky můžou být všelijaké... Možná, kdyby se člověk víc zaměřil na vědomí přítomnosti, tak by ho stíny minulosti přestali otravovat sami...

keito - Asi to neumím, budu přemýšlet, dej mi čas, pak se ozvu. Těžko napsat něco na pár řádků, když všichni máme za sebou tu svojí cestu a jsme každý někde jinde a díváme se na jednu věc z jiného úhlu ... Jiné prožití, jiné přesvědčení...Četla jsem na těch stránkách a můžu říct, že mě to jen utvrdilo v tom, co si o regresi myslím...

cekanka napsal(a):

keito - Asi to neumím, budu přemýšlet, dej mi čas, pak se ozvu. Těžko napsat něco na pár řádků, když všichni máme za sebou tu svojí cestu a jsme každý někde jinde a díváme se na jednu věc z jiného úhlu ... Jiné prožití, jiné přesvědčení...Četla jsem na těch stránkách a můžu říct, že mě to jen utvrdilo v tom, co si o regresi myslím...

Ok, tak dej vědět …..Pokud budeme jenom teoretizovat, tak se můžeme navzájem mlátit argumentama po hlavě , každá si budeme stát za tím svým, ale k ničemu to nepovede. Proto raději diskutuji s někým, kdo nemluví o tom, že si někde něco přečetl, ale kdo i něco prožil. Protože pak to není o teorii, ale o tom, co nám vyplynulo z našich prožitků…. Každá máme svou vlastní cestu a taky svou vlastní pravdu. A ta se odvíjí právě z těch našich prožitků. Podle mě i přes rozdílné cesty a prožitky bychom měly dojít k tomu samému závěru – k té univerzální pravdě. Jenže zdá se, že každá jsme jinde.  Takže je otázka proč? ... Snažím se být otevřená, abych kvůli svému názoru nepřehlédla, že existuje i nějaký jiný. Proto by mě zajímalo, čím máš podložený ten svůj a proč je tak odlišný od toho mého. …Pokud by se ti nechtělo to probírat tady na netu, napiš mi maila.... Jak budeš chtít

cekanka napsal(a):

Judito, mám jiný názor...z pohledu toho, co dnes vím, bych na regresi nešla...

Mám z ní nedobré zkušenosti a dlouho mi trvalo, než jsem se z toho dostala.

Regrese je metoda, ktera funguje pokud:
tam jde clovek pripraveny, to jest vi, co se tam bude dit, proc se to bude dit, jak to funguje a jak to nefunguje - je pouceny o tom, co je jeho ego, co je fantazie a co je skutecne minulost, kam se vraci, jak to vsechno rozezna - a taky co konkretne potrebuje najit. Co chce resit. Jen tehdy, mam-li zasadni informace, mohu verit nejen metode, ale i terapeutovi.
A abych je zjistila, musim na tom MAKAT. Na sobe makat.
Pripravenemu se nemuze stat, ze si spatne vybere terapeuta. Dobry terapeut by mel poznat, zda clovek, ktery k nemu prisel, je pripraveny.
Dobry terapeut neni ZACHRANAR a SPASITEL, ale HORSKY VUDCE.

Ja osobne na sve prvni regresi lezela se zavrenyma ocima a zatim co se terapeutka snazila ze vsech sil, resila jsem si v hlave pitomosti, jako kde se cestou domu zastavim na nakup
Nevedela jsem vubec nic a cekala, az zahrmi! Vesmir byl ke mne milosrdny a k zadnym informacim mne nepustil. Odesla jsem s tim, ze je to blbost a vyhozene penize. Dnes se v duchu stale omlouvam terapeutce, ktera sezeni predcasne ukoncila a pred odchodem mi rekla,  ze je to marne, protoze ja se nechci otevrit....nechci se vrastit ani do detstvi natoz do minulosti. Tehdy mela svatou pravdu. Cekala jsem, ze se to regresi vyresi tak nejak samo.

Nekdo zase muze mit opacny problem - otevre se prilis a terapeut ho vcas nezastavi, aby si nehrabl hloub, nez je pro nej prave snesitelne.....

Nesla bych znovu k terapeutovi, kteremu uz neverim. Ta prace bude k nicemu.

Nasla bych si na doporuceni kineziologa. Kinezka je setrnejsi a jemnejsi metoda. Dal , nez clovek unese, se temer nema sanci dostat, protoze telo samo se zacne branit a kineziolog to musi poznat, protoze to probiha na FYZICKE urovni.

Čekanko, mezi tím, cos mi napsala dopoledne (o těch uzlících) a tím, co jsem předtím napsala já, nevidím podstatný rozpor. Akorát že ta tvoje formulace je hezčí

Dámy (a pánové), možná některým přispěvatelům něco podsouvám, ale z některých řádků cítím v podtónu něco jako: Hele, nepovedená regrese. Já jsem to vždycky říkal/a, že tohle je metoda nanic. Můžu to smést ze stolu jako nebezpečnou zbytečnost.  Uf, to se mi ulevilo.

Nevím, to je můj dojem. Co ale vím naprosto přesně: nejdůležitější a nejtěžší v procesu růstu a uzdravování je naučit se, kdy se cuká moje ego, protože to je třeba překonat, a kdy mi varovné signály vysílá moje intuice, protože té je třeba se držet.

Ahoj maya,
myslim ze to co Ti terapeutka odpovedela,je dost kruta nezodpovednost.Jsem si jista ze dela neco o cem si jen  mysli ze tomu rozumi.Tohle je hodne nebezpecna hra.Neni mozne aby Te nechala v takovem stavu odejit.
Nechlela jsem Ti bortit iluze ale pokud se snad preci rozhodnes jit k ni znovu,mela by sis to s ni vice ujasnit.Zkus ji rict ze nesouhlasis s tim co rekla.Nesmis se bat s ni mluvit primo.Rekni ji ze potrebujes akutni pomoc a vratit se prinejmensim do puvodniho stavu.
Dost casto se stava ze tohle vsechno je jen o penezich a jen malo kdy o skutecne touze lidem pomoct.
Tam hledej odpoved a take uvnitr sebe.
Sama si tomu dala nazev -nevydarena! Tak vidis,Ty to citis sama,jinak bys teto diskusi nedala tento nazev.
A pak neco tam uvnitr Ti rika ze uz se bojis,ze to muze byt stejne, nebo i horsi.Tak nad cim uvazujes.
Nekteri lide ale i zivotni momenty maji silu lidi ovladat a vest ostatni tou cestou kterou ani jit nechteji.
Vim jak Ti je. Ale ver mi,odpovi Ti jenom Tvuj vnitrni hlas,tak mu naslouchej,zkus to.
Znam osobne take cloveka kdo me je blizky a kdo se ze zazitku z regrese uz pravdepodobne nedostane.Zapomnel bojovat.A ted kdyz jsem cetla Tve radky,napadlo me ze musim neco napsat.
Jedinej clovek o kterem si troufam rict,ze Ti pomuze jsi jen Ty sama.Nesla bych tam.Vim ze si muzes myslet,ze Te nemuzu pochopit protoze nejsem v Tve kuzi,ale neni to pravda.

Tvuj strach muze celou situaci jeste vice zavarit,tak tomu je protoze Ti Tva vira v pomoc od ni propadla na same dno propasti.
Tak rada bych Ti pomohla.Preju Ti stesti najit tu silu v sobe zacit bojovat. Ahoj

Upravil(a) hirondel (22. 2. 2007 0:53)

Tak zatím nejsem o moc moudřejší. Psala jsem mj. o radu ještě Petrovi Velechovskému (u kterého jsem svého času absolvovala seminář Modré alfy), protože mám pocit, že má na regresi rozumný a mně blízký pohled. No - dozvěděla jsem se, jak regrese podle něj měla probíhat a neprobíhala, a s jeho připomínkami naprosto souhlasím (např. je prý zásadní chyba, pokud jsem z regrese odešla tzv. restimulovaná - s nezpracovanými zážitky, což se očividně stalo, nebo se na žádost terapeutky násilím cpát do minulých životů, když nebyl zdaleka zpracovaný ani ten současný atd.). Nicméně si myslí, že by to chtělo opětovnou regresí urychleně zpracovat. K té mojí původní terapeutce se mi pochopitelně už vůbec nechce (ačkoli ji nepodezírám, že by svou práci záměrně "odflákla").

Pandorro, dá se aspoň nějak zjednodušeně napsat, jak jsi třeba Ty sama rozeznala svoje fantazie od skutečnosti? Možná je to trochu komická otázka, ale zajímalo by mě to, protože já mám z té své regrese v tomhle směru strašně zmatený pocit. Myslím si, že to byla jedna fantazie za druhou (kromě toho prenatálu), ale zároveň jsem třeba brečela i v jiných situacích v těch mých "životech"; nicméně měla jsem z toho spíš dojem, že si můj mozek vytvořil něco, co si pro uvolnění emocí představit potřebuje, nehledě na to, jestli je to pravda nebo jen ztotožnění se s vymyšleným příběhem (třeba jako se člověk zbaví napětí tím, že se identifikuje s hrdinou filmu a pořádně se při něm vybrečí).

Ještě jsem zapomněla napsat, že jsem se dnes ptala mamky, jestli si nevzpomíná, že by se tehdy v jejím těhotenství se mnou něco dělo. Mluvily jsme o tom docela dlouho, ale nevěděla naprosto o ničem (věřím jí - myslím, že bych poznala, kdyby mi chtěla záměrně lhát).

Jinak ještě jednou moc díky všem za příspěvky a za podporu.

Upravil(a) maya (23. 2. 2007 1:21)

Je mnoho cest,
ale v jednom se shodují všichni. Jestli jsme někdy něco nezpracovali, není jiná cesta, než to prožít znovu a naučit se s tím vyrovnat. Stejnou metodu používá i klasická psychologie. Jsou psychologové, kteří se ani nesnaží nalézt tu pravou situaci, mají názor že se to někdy ani nedá. To jde jedině, když člověk ve vteřině oněmí. Ale odvahu, dovést člověka do situace, kdy při násilném trestném činu ztratil řeč, každý odborník nemá, je totiž hrozně těžké odhadnout, zda to dotyčný unese a každý si netroufne. Člověk, který léčí tímto způsobem by měl umět rány nejen otevřít, ale i zavřít a případně by měl umět dát naději, ta je někdy podstatně důležitější než otevření ran.
Četla jsem úvahu regresního terapeuta, který došel k názoru, že neví, jestli se ti lidé dostávají opravdu do svých minulých životů jestli prostě nepřišlo to, co ten člověk přitahoval. Ale není to závada. Proč ne. Pro člověka s nevybitou fantazií je to dobrodiní, které by se mu jinak nedostalo.
Někdo zabírá na fantazii, druhý třeba zase změnu životního stylu. Je totiž otázka, co nás vlastně rozhazuje.
Mě k tomu přivedla známá která je psycholožkou, když mi přiznala, že polovina doktorů (myslela tam u nich)má labilní nervovou soustavu, ale jsou jen vytrenovaní. Někdy stačí, když si člověk uvědomí že situace, ve kterých se mu rozbuší srdce jsou stejného typu. Pak platí, že na strach, se musíme připravit, vytěsnit ho svou psychikou nebo jiným pozitivním zážitkem, překonávat ho po kouskách.
Mě napadlo, Mayo, že s Tvou maminkou to tak mohlo být, ale taky nemuselo. Nebo mohla jen zakopnout a leknout se.
Já bych na Tvé místě pro všechny případy maminku objala, potěšila se z krásného pocitu bezpečí a lásky a z toho, že maminku mám a třeba již něco odejde samo...

Upravil(a) Bláža.. (24. 2. 2007 8:25)

Pandorraa napsal(a):

Ego je to, co chceme - tvorime obrazy nasim CHTENIM
Fantazie, to jsou jednotlive obrazy, ktere vlastne VEDOME skladame dohromady ve chvili, kdy si dovolime SNÍT
Regrese, to je PRIBEH, tedy neco, co ma DEJ, ktery behem treba i zlomku vteriny ci nekolika vterin probehne nasi mysli, ci se promitne pred nasim vnitrnim zrakem. Je to tedy nezavisle na chteni i nasem vedomi..... zkracene je to neco, co bys si proste NEVYMYSLELA ani NEVYSNILA, protoze mozek za tak kratkou chvili vlastne jekoby nestaci zareagovat.....

Pan, naprosto souhlasím.  Protože to, co se při regresi objeví, to naběhne opravdu ve zlomku vteřiny - a hned celý děj. …Jak jsi to takhle hezky roztřídila, tak se mi trochu "rozsvítilo". Já jsem totiž tohle stále "řešila". KDe se ty info, prožitky vzaly? Stále jsem si lámala hlavu, jestli jsem si všechny ty příběhy vymýšlela  nebo je odněkud „opsala“ . Ale pravda je taková, že vymyslet jsem si je nemohla, neb tak bujnou fantazii nemám  a opsat jsem je taky nemohla, protože jsem se do té doby s takovými informacemi nesetkala. Takže odkud se to teda  vzalo? Buď je to opravdu vzpomínka na nějaký můj minulý život anebo je to ještě  jinak. Setkala jsem se s jedním názorem a je mi docela blízký. Vzhledem k tomu, že kolem nás je jisté - teď nevím jestli se tomu říká morfologické nebo morfoenergetické pole , to je fuk, je to prostě tzv. Akáša , kronika lidstva , a v ní je uloženo všechno co se kdy stalo, tak  při té regresi se můžeme na tohle pole napojit a vytáhnout si  z něj info, prožitek, který se nás vůbec nemusel týkat (myslím tím minulé životy), ale se kterým se teď v dané chvíli – při té regresi - ztotožníme a díky tomu si pak tu příslušnou situaci prožijeme a tak ji zpracujeme. Takže se vůbec nemuselo jednat o situaci z nějakého mého minulého života, ale ze života úplně někoho jiného, já jsem na ni zarezonovala, protože zronva tento problém teď řeším a proto jsem si ji "přitáhla". …Tohle vysvětlení se mi zdá docela schůdné, protože tím odpadá takové to dohadování, jestli minulé životy ano či ne. Podstatné je to, že jsem ten „problém“ ve svém podvědomí zlikvidovala a díky tomu se mi žije líp.

Ja naprosto souhlasim s nazorem, ze je naprosto jedno, zda jde o minule zivoty ci genetickou pamet bunek, informacni pole, Univerzalni pamet lidstva..... to nevime a jednou se to mozna dozvime, je to ale fuk, dulezite je, ze to funguje.
Osobne si myslim, ze tyhle vzpominky - informace nelze vytesnit a uz vubec ne rozumem jakkoliv zpracovat...
Lze to jen prijmout, prozit JINAK, odpustit, nechat odplynout.... Kazdy z nas prece v dane chvili dela to, co nejlepe prave umi. Neni to o tom, ze musim byt dokonala TED HNED, dokonce ja nemusim byt dokonala NIKDY...musim na tom ale stale pracovat
Proste je to jako s tou lidskou blbosti, jak rikal pan Werich: nelze ji porazit, ale clovek to nikdy nesmi vzdavat ))