Jarča, z toho, čo povedal, mám dojem, že máte prosto krízu, ktorá nemusí, ale môže znamenať koniec. Pomohol by asi úprimný rozhovor, ale ten by museli chcieť dvaja... Určite napíš, ako sa ti páčilo u psychológa.

ivulka41 napsal(a):

Jarčo, co takhle použít na svého manžílka trochu té ženské rafinovanosti ? Muži jsou zvláštní stvoření, nechtějí se dívat doma na utrápenou, neupravenou či stále s nějakými problémy se potýkající ženu, raděj si odskočí za  veselou, usměvavou kočkou odvedle -  je přece tak fajn. Vzchop se mamino, vzpomeň si na  začátky vaší známosti, čím jsi ho okouzlila, co na tobě obdivoval ? Pokud chceš manželství zachránit, zkus to. Načančej se,
usmívej se, buď na něj milá, však on se ,,pán tvorstva " probudí. Hlavně se vyvaruj výčitek, pláče a hysterických výstupů či dokonce vyhrůžek - to pány spíše odpuzuje.  Držím ti pěsti pro štěstí ! 

Přikláním se k Ivulce, nech ho odtěhovat vedle. Zkus se postavit na vlastní nohy, najít si práci, ale dávej mu najevo, že o něj pořád stojíš, že jsi tu pro něj, že ho potřebuješ. Nech péči o děti stějně jako dosud, ať je s nima co nejvíc v kontaktu. A zkus s ním nic neřešit.

Jarčo,
prolítla jsem to tu a musím souhlasit tak trošku s tím psychologem..... Momentálně nemáš východisko. Pokud manžela jseště chceš, tak o něj bojuj. je v nějaké krizi a sám neví co se s ním děje. Chce mlčet, mlč také, bude chtít abys s ním někam šla, jdi, promluví, odpověz, ale tak aby to nevypadalo jako dolézání. Začni si žít svůj život po jeho boku, ale chtěj od něj, aby se o vás staral. Vždyť i ty se o něj staráš - pereš, vaříš, uklízíš.... Udělejte si nějaká pravidla soužití, která vám budou vyhovovat a o děti se starejte společně. Třeba jednou přijde na to, že mu jako žena chybíš a sám se vrátí. Hlavně na něj netlač, neproš, nevnucuj se. Tím bys ho ještě víc odradila. Sama vycítíš, kdy přišla ta pravá chvíle promluvit si s ním... Hodně štěstí, neboj zvládneš to ! V dnešní stresové a nejisté době je tvůj případ dost častý. Ta nejistota ho zavedla na samý okraj psychické snášenlivosti a neví co sám se sebou....

Ahoj, omlouvám se, jestli vám sem nevhodně lezu, zkouším získat nějakou radu (jestli existuje)... Je mi 29, s přítelem jsem 10 let, po 3 letech vztahu jsme spolu začali bydlet, po dalších 3 letech se rozešli, pak se po 1/4 roce zas sešli, řekli jsme si, že se hrozně milujeme... ALE: jak jsme se rozešli, tak on odešel k rodičů a DOSUD se zpátky nenastěhoval, takže já bydlím 3. rok sama, chlapa mám ve stejným městě, ale u rodičů... Je mu 31, má náročnější práci (IT, časově) a sport jako zájem. O mě se stará finančně a vídáme se jen o víkendech, a to skoro vždy odjede i na noc k rodičům. Zkoušela jsem si s ním několikrát v klidu promluvit o naší budoucnosti, občas i v neklidu, ale bez výsledku, to se zapškne a buď se vzteká, nebo říká NECHCI nebo říká, že ho nechápu, že už nechce zažít rozchod a stěhování. Jak ho znám, tak je to taková jeho obrana, ale já bych to potřebovala nějak protrhnout. Nevím, jestli má jinou nebo co, ale on není takovej prevít, že by si se mnou zahrával a plánoval budoucnost s jinou, vidím to tak, že je zhýčkanej z domova, tam má servis, nikdo po něm nic nechce (on na baráku ale udělá dost, nechtěj po něm hlásit příchody, společný dovolený atd...). Je typický Vodnář, jak se o nich píše v horoskopech, citlivý, ale nelze na něj tlačit, aby se přizpůsoboval... Takže jsem taková na nervy vždycky jednou za čas, ale totálně. Vím, že chci s ním žít a mít děti (mimčo bych si přála úplně nejvíc), pořád cítím, že to nějakej smysl má, ale nevím, jak ho přimět ke společnému životu a neřešit to rozchodem:(Věřím v náš vztah, ale nechci jen věřit.
Děkuju za vaše případné názory.

Wiki, děkuju, nějak to zkusím pročíst. Setrvačnost zatím necítím, ale možná si to jen špatně vykládám.

Tak jsem pročetla mujvztah.cz a docela mě to povzbudilo. problém není jen černobílý, tak je to v několika článcích hezky popsané. Mějte se fajn:)

Upravil(a) ajaCZ (22. 2. 2007 15:10)

Ahoj Selim, to jsem se ptala, tak vím, že chce mě a být se mnou, ovšem neví KDY....což je ta depka. Kašlu na to, nějak se s tím poperu. Tobě přeju hodně štěstí, ať najdeš někoho, kdo za to bude stát. Papa

Selima napsal(a):

Nikoho nemôžeš prinútiť k niečomu, čo sám nechce(viem to čerstvo z prvej ruky, som cca 2 mesiace rozídená), ale môžeš sa ho aspoň spýtať, čo vlastne chce, ako si predstavuje budúcnosť- s tebou, bez teba, bývanie každý sám, alebo spolu... a potom sa zariaď podľa toho, čo chceš ty. Vzťah je o kompromisoch - obojstranných.

No já jsem na něj taky čuměla ....Na to že to byl chlap, měl docela hustý názory - ale je to tak, já to mám vyzkoušený

On vysloveně řekl, že záleží na mě - jestli takhle dokážu žít dalších x let....A to já právě nevím...Vím, že pokud jsem to takhle praktikovalo, fungovalo to, ale když já to nikdy nevydržela...Taky nejsem svatá, že jo

To je přesně o tom - já nejsem zrovna typ, kterej se umí přetvařovat, mě když něco štve, tak to řeknu na rovinu a taky to ale očekávám od druhých - je lepší, když mi někdo do očí řekne, že jsem blbá, než když se na mě usmívá, říká mi, jaká jsem šikovná a za zády mě pomlouvá.
Ale on je asi život o něčem jiném, jak jsem zjistila..

Jarča napsal(a):

To je přesně o tom - já nejsem zrovna typ, kterej se umí přetvařovat, mě když něco štve, tak to řeknu na rovinu a taky to ale očekávám od druhých - je lepší, když mi někdo do očí řekne, že jsem blbá, než když se na mě usmívá, říká mi, jaká jsem šikovná a za zády mě pomlouvá.
Ale on je asi život o něčem jiném, jak jsem zjistila..

A ty budeš o něčem jiném než o sobě- jestli na to přistoupíš. Někomu to neva, někomu zas jo...

Ahojky, už jsem tu zase.
O víkendu měl malej svátek - měli jsme návštěvu, mýho bráchu s přítelkyní, manželovo rodiče, trochu se popíjelo, fakt pohoda.Normálně jsme se bavili, smáli se, žertovali...Bylo to moc fain. Podotýkám, že k ničemu nedošlo.
Když švagrová odjížděla, povídá mi - prosímtě, vždyt vyy se vůbec nerozvádíte, vy jste úplně v pohodě..
Včera byl manž. v práci a dneska zase přišel jako bubák....
Tak já jsem z toho fakt blázen.....

lupina montana napsal(a):

Jarča napsal(a):

pokud chci se svým manželem dál žít, musím se naučit to, co prý perfektně uměli naše prababičky- neustále chválit, nechat ho, at si myslí, že má pravdu, že je bezvadnej a prostě že vyhrál a při tom si myslet svý a tak s ním manipulovat.Bude tak všechno po mým, ale on si bude myslet, že je po jeho a snese mi modré z nebe.

Kristova noho, to je rada, jak od mojí tchýně!Neříkal taky, že od toho nosíš zástěru, abys s ní všechno přikryla? Chceš říct, že ten psycholog přesvědčně tvrdí, že je to jediný možný způsob, jak vyjít s chlapem? Haló haló, vždyť tady někde jsou i chlapi, řekněte někdo něco! Tohle je přece tak ponižující - a pro obě strany!!

Lupino, nemáme společmnou tchýni ???? Zvláště to s tou zástěrou mě pěkně krkalo, proč by taťka neměl vědět, že dítko mělo průšvih ? Proto, aby se později zjistilo, že jim přerostlo přes hlavu a už se s tím nedá nic dělat ??? Nebo proto, aby nebyl Pán domu obtěžován ??? A coby tomu řekli lidi ????

Ale je fakt, že pánové jsou z chvály živi a potřebují ho jak koza drbání .......

Jarča napsal(a):

Páni, tak rada pana psychologa je docela šílená. Na tohle bych neměla. Naprosto nechápu proč by se mělo kolem chlapů neustále skákat, chválit je za každou blbost ( hezky si vynesl smetí miláčku, ty si taak šikovnej ) připadala bych si jako magor. A on předpokládám taky.

No to je právě asi naše ženské myšlení - já bych si taky připadala jako blázen, kdyby se mnou někdo takhle jednal. Ale já nejsem chlap, ale ŽENSKÁ . On ten psychouš přece musí vědět o čem mluví, nebyl nejmladší, dělá v tý poradně prý už dost dlouho a je dost vyhledávaný. Oni jsou chlapi prostě jiný...

Jsou jiní ... to je fakt a je komické, že nepoznají, když to člověk nemyslí upřímně ......  Pamatuju si , jak jsem po mateřské vždycky uštvaná doběhla k píchačce po raním běhu domov ..  školka ... MHD .... pracoviště  a pak se překulila do výtahu s tím, že se v kanclu zklidním a pokud se mi nastoupivší muž  snažil lichotit, jak dobře vypadám ( a já si připadala ulítaně, zpoceně a vůbec na houby .... )  tak jsem jen povinně vycenila zuby a myslela jsem si něco o zadnici....  Předpokládala jsem tedy to stejné u pánů  ale  po dlouholetém průzkumu musím konstatovat, že mají rádi chválu, bez ohledu na to, jestli je upřímná a nebo ne ....... a jejich ješinost jim většinou ani nedovolí to rozeznat.  Není to o inteligenci .... s tímhle se většinou chlapi rodí ......  mají to asi jako přívěšek ke svému pindíkovi