Holky,
já už jsem zase v pr...od včerejška brečím a nejde to přestat, už nán i horečku, dozvěděla jsem se pár podrobností manželova vztahu, já už prostě nemůžu, jsem zase tam, kde jsem byla před tím a co jsem si myslela, že už mám za sebou, fakt se na to asi vykašlu, asi jsem slaboch, ale už nemám sílu.............

Jarčo, nevzdávej to, prosím!! Taky jsem byla zoufalá, na dně, myslela jsem, že to nepřežiju, chtěla jsem umřít. Ale překonej to, třeba s pomocí psychologa, psychiatra apod. Zkus se objednat do manželské poradny, můžeš tam chodit klidně sama. My tě tu můžeme podpořit slovně, ale ty musíš bojovat. A vyhraješ, věř mi! Chce to taky čas, to je nejlepší lékař. a vědomí, že nejsi sama, je spousta žen, kterým se přihodilo to, co tobě. Jsi v dobré společnosti.

V manželský poradně jsme byli - nejdřív já, pak on a pak zase já. On tam o mě napovídal všechny ty jeho řeči, takže podruhé už na mě psycholog koukal jako na vyvrhele a navíc tam prý brečel, jak mě má rád, ale že ho psychicky ničím, že musí být chvíli sám, aby si to srovnal, psycholog mi řekl, abych mu dala čas, že se na 95% vrátí, že mě má pořád rád a že se zapřísahal, že nikoho jiného nemá....a přitom už dávno měl.
Zrovna před chvilkou jsem se tam zase objednala, abych panu psychologovi vyjasnila situaci ale taky hlavně kvůli sobě- já to fakt nezvládám.
Mě se strašně dotklo to jeho divadlo -- já jsem ten chudáček, kterého žena týrá atd, ale přitom je to úplně jinak, já tady už 4 měsíce ssedim jako ta kráva, přemýšlím, jak se změnit, jak jsem fakt hrozná ženská, jak mu pomoct a on přitom je v pohodě a hraje divadlo,
kdyby to řekl na rovinu hned v lednu, souhlasím s rozvodem a už mi dávno mohlo být líp - ne dobře, ale líp,protože tohle je už jeho druhá nevěra oa ono jednou se to dá odpustit, ale podruhý - no nevím, ale pořád nechápu proč mě takhle trápí, ponižuje a pomlouvá, proč nehraje fér

Můj manžel je dost přesvědčivej, hrozně sympatickej na pokec, kdyby mluvil s váma a všechno vám to vyprávěl z jeho pohledu, věřím tomu, že byste mu to na 100% věřila taky...Já mu taky věřila všechno, co mi navyprávěl o svý předchozí manželce a moc jsem ho litovala, co si užil za trápení a snažila se mu všechno vynahradit a taky to bylo trošku - trošku víc - jinak....
Co se týká psychologa, v manželský poradně je to zadarmo, jinde se platí a já jsem na tom dost bledě, to si raděj necham rezervu na právničku, 1 sezení mě u ní stálo 500 a to je můj rozpočet na týden na jídlo...

Víš, já si myslím, že on to nedělá proto, aby ublížil, ale proto, že je o tom naprosto přesvědčenej a taky proto, že sám před sebou si musí zdůvodnit a obhájit svoji vinu - milenku

A je snad tak naivní, že si myslí, že jsem mu to uvěřila - to jak to zapřel...
Nechápu ho - 4 měsíce mi tvrdí, že se chce rozvést a když se konečně provalí ten důvod a musí vědět, že já bych už neprotestovala, tak to zapře..

Jarča napsal(a):

Můj manžel je dost přesvědčivej, hrozně sympatickej na pokec, kdyby mluvil s váma a všechno vám to vyprávěl z jeho pohledu, věřím tomu, že byste mu to na 100% věřila taky...Já mu taky věřila všechno, co mi navyprávěl o svý předchozí manželce a moc jsem ho litovala, co si užil za trápení a snažila se mu všechno vynahradit a taky to bylo trošku - trošku víc - jinak....
Co se týká psychologa, v manželský poradně je to zadarmo, jinde se platí a já jsem na tom dost bledě, to si raděj necham rezervu na právničku, 1 sezení mě u ní stálo 500 a to je můj rozpočet na týden na jídlo...

No ale dobrý psycholog by se tím neměl dát jen tak oslnit... A není nějaká možnost i mimo manžel poradnu - přes praktického doktora?

Jarčo, dovolím si něco napsat já, snad to nevadí. To není o tom, jestli ty potřebuješ, aby ti něco zrcadlil. :-) To mě pobavilo. Když bude jednat fér, to ti taky bude něco zrcadlit, stejně jako když jedná nefér. Každý kolem nás nám něco zrcadlí, stejně jako zrcadlíme my. A nezrcadlíme proto, že bychom si řekli, tááák a teď budu zrcadlit. :-) Chápeš? Jen přijít na to, co nám ti druzí zrcadlí, když to vnímáme negativně, proč to zrcadlí a začít s tím pracovat.

Upravil(a) majkafa (13. 4. 2007 12:23)

Majko,
Jarča není zvyklá uvažovat tímhle způsobem. Můžeš jí prosím vysvětlit jednodušeji, o co jde? Případně s nějakým příkladem?

Jarčo, přestaň se zlobit a utři slzy. Nikoho neobviňuj - to je nanic. Utrácíš jen zbytečně síly....

Sice jsem o tom zrcadlení nezačala já, ale podle mě Vám zrcadlí přesně to, co jsem psala v příspěvku 325... Zrcadlení tady snad (teda možná tím autorka myslela něco jiného - to se předem omlouvám) znamená, že chováním nepřímo vyjadřuje svoje pocity uvnitř - jak k Vám (co se týče toho, co si může dovolit, abyste to vzala přesně tak, jak potřebuje; nesouhlas s Vašimi "chybami", Vaším způsobem uvažování a chování v urč situacích), tak k celé té situaci (nerozhodnost, strach ze změny, strach z chyby, únava z nerozhodnosti, únava z tlaku na řešení), která se kolem něj vyvinula...a také svůj postoj v řešení toho všeho (dejte mi všichni už konečně pokoj!)

Pokud to není ono, tak jsem také zvědavá na vysvětlení...

Upravil(a) madabouttraviata (13. 4. 2007 13:01)

Jarčo,
když se podíváš do zrcadla, hned vidíš, jestli ti ten svetřík sluší nebo že máš jedno voko namalovaný víc na modro než to druhý, že máš šmouhu na nose..bla bla bla!

Stejné je to s lidmi, kteří se k nám "nějak" chovají, většinou stejně, jako se my chováme k nim - jsou vstřícní a milí, pokud jsme takoví i my a stanovíme jim jasné hranice, šlapou po nás, když si to necháme líbit, jsou agresivní a úskoční, když mají pocit, že je ohrožujeme nebo jim nevěnujeme dost pozornosti ap.

Říká se tomu zrcadlení.

Ze svého pohledu nemluvím v hádankách, jen se tě snažím jemně popostrčit k tomu zrcadlu, abys konečně uviděla i tu třísku ve svém oku...

Kdybych chtěla být "přímá a fér", jak ty se stále dožaduješ, aby byl tvůj muž, tak tě rovnou vezmu palicí po hlavě, protože za celou tu dobu, co jsi tu, jen naříkáš nad tím, jaký je ON.

Myslím,že tvůj psycholog zas naní tak úplnej blbec. Něco na tom, co ti řekl, asi bude. Ty pořád chceš rovnou hru... Jenže lidské vztahy jsou složité a žádný "mustr" tady nenexistuje. A tvůj muž má stejná práva jako ty. Tak nevím, proč všechno, co psychologovi řekl, už předem shazuješ....

Tvůj muž není žádný vyvrhel, kdyby totiž byl, dávno už tě vykopnul z domu, který patří jemu. Místo toho se odstěhoval a ty řešíš to, že nájem stojí zbytečné peníze. To je dost, ale dost přízemní. Je to stejně pitome, jako když se potápí loď a kapitán se bude zabývat odřeným nábytkem v kajutách.

Ty i tvůj muž za sebou už jedno zkrachovalé manželství máte. Co takhle se poučit? A když to nejde NAVZÁJEM, tak prostě každý zvlášť.

Přestaň skuhrat, jak on je hroznej, jak strašně tě zradil, jak tě pomlouvá a jak ho pořád miluješ. Začni se jako milující žena chovat - přestaň chtít, aby byl takový, jakým ho ty chceš mít, příjmi ho takového, jaký je a rozhodni se: zůstanu s ním  x  nezůstanu s ním. A podle toho se prostě zařiď. Přestaň sbírat informace o jeho vztahu a začni budovat své vlastní sebevědomí a svůj vlastní život.

Jo a pamatuj si jedno: dokud si to sama v sobě nevyřešíš, budeš pořád sahat do "stejnýho pytle". Až se rozvedeš a oklepeš, zase si najdeš podobnýho týpka, jako je tenhle. Ba řekla bych, že spíš horšího, protože to bude chtít větší "grády", aby ti to konečně všechno došlo....A to budeš dělat tak dlouho, dokud nepochopíš, co ti to vlastně "zrcadlí".

No to určitě neskočím..Přišla jsem totiž na to, že  - většina alkoholiků chlastá proto, že mají doma manželku satorii a většina chlapů, co mají milenku, jí má proto, že to s manželkou už nejde doma vydržet 

Jarčo,
ještě k tomu zrcadlení:

Ty svým chováním vzbuzuješ u okolí nějaké reakce. A to je to zrcadlení. Takže Tvůj muž se chová tak jak se chová i kvůli tomu, jak na něj reaguješ.

Možná Ti pomuže příklad z mého života: S manželem jsme 17 let. Za ta léta společného soužití jsem získala špatné zkušenosti z některého manželova chování (např. nespolehlivost, sklon k alkoholismu, pasivita). Štvalo mě to, dost jsem ho za to stírala. Nevšimla jsem si, že on se mezitím změnil, že už tolik nepije, že umí být spolehlivý a že když není se mnou tak vůbec pasivní není. Ale tím, že jsem ho podceňovala  a všechno zařizovala sama tak jsem ho vlastně do takového chování nutila.

Našel si milenku. Ta jednak s ním žádné špatné zkušenosti neměla, jednak si ho vážila a chovala se tak  k němu úplně jinak než já a tím pádem on (pořád ten stejný člověk) ve vztahu k ní byl spolehlivý, aktivní, pečoval o ní.  To je to zrcadlení.

Po provalení nevěry jsem si to uvědomila, dala jsem mu prostor se projevit, přestala jsem ho srážet a ejhle: začal se chovat tak, že mě neustále v dobrém překvapuje. Za celých 17 let jsem nevěděla, že žiju s člověkěm, který toho dokáže tolik zařídit, který mě dokáže povzbudit když to potřebuju, který je tak zábavný společník, galantní romantik, spolehlivý táta.

Přeju Ti, abys v něm neviděla jen netvora, který dělá všechno špatně, ale aby jsi dokázala pochopit, proč se chová tak jak se chová.