Vanilko, tak tohle už jsem se taky naštěstí naučila i díky vám tady. Když je tma, tak je tma, mně to nevadí, ony toho hodně zařídí u tatínka i děti, když nadávají, že je tma a pak jedná, když vidí, že se já k ničemu nemám. Rozhodně mu neříkám, že měl něco udělat a neudělal. Žádné pokyny mu nedávám, ale už taky nekonám. Vypnula jsem se.
On je v tomto smyslu rozhodně aktivnější než býval, to nepopírám. Jsem moc ráda.

S tím malováním mě to ani tak nevadilo proto, že by se mu nechtělo, ale pro ten postoj, že je to můj byt, tak co by tam maloval, ať si někoho objednám. Přece jsme tam žili spolu, jako by nechtěl vymalovat pronajatý byt, protože není jeho, tak co by ho maloval. Radši bude žít ve špíně. Prý má k malování psychické zábrany.

Fanny, můj muž se k milence choval úplně jinak než ke mně, to mě právě štvalo, byl její ochránce a vše jí zařizoval.

Dnes vím, že se u ní jednak se vybičoval k výkonnům díky pobouřeným hormonům a jednak já jsem ho svým chováním tlačila do jiné role než ona. Takže cesta změny jeho chování je opravdu jen přes změnu sebe samé.

A změnit navyklé vzorce chování není nic jednoduchého, občas i já zapomenu. V sobotu mě bylo blbě a on se zeptal, jestli chci uvařit čaj a já abych ho neobtěžovala jsem řekla že nechci a pak si nadávala, měla jsem ho o ten čaj poprosit.

Vanilko, musím se ještě hodně učit.

Vanilko,
tak jsem včera mluvila s nejstarší dcerou -19 roků..tak jsme pokecaly-byla týden lyžovat-tak o všem možném...Taky o BM...Tak jsme to probíraly..
A víš co mi řekla??????????
Že ví,jaký tatínek je, co mně dělá.......že ji to strašně mrzí,ale je to její tatínek....
Ale - a teď pozor-ŘEKLA MNĚ-že když jela vlakem do Brna-tak si uvědomila,jaké má krásné -bezstarostné dětství,jak se má dobře,jak má všechno,žádné problémy....jaký má hezký život.Že si o tom se ségrama povídala,a že jsou strašně spokojený.....že díky MNĚ se mají tak fajn...
No,brečela jsem jak hrom...fakt....ještě teď mám plné oči slz...
Protože jsem s nima vlastě byla sama,jezdila s mina po horách,plavat,po výletech...na dovolenou..sama...BM byl u milenky...Ne,neobětovala jsem se jim,ale cítila jsem to tak...
Víš,tak jsem si říkala,že ten život -i když teda to manželství se mi nepovedlo,mám krásný....

Michaela43..to já už jsem se změnila...Období opečovávání skončilo...v nenávratnu.
Děti mám poměrně velké-18,19.Ale jsou zvyklé na servis-a mně to nedělá problémy.Takže jim navařím,napeču..To zase jo.Ale nachystám holkám.A jinak je mi naprosto jedno,co jí BM.Takže jsetli jí nebo nejí,to mě naprosto netrápí...
Je pravda,že mi dává víc peněz než alimenty.To je fajn.Takže já jak píšu,uvařím...Ale skončilo takové to pobíhání,nošení,servírování...A kolikrát není nevařeno-a holky si dají tousty,tak nevím co jí.Nepátrám po tom.Ale v ledničce jídlo je vždycky....

lavai, nejhorší je, že já už jsem z toho venku byla. Tyhle věci jsem si už dávno uvědomila, neobskakuji, neposluhuji, on se tomuhle přizpůsobil, ale stejně tápu. Asi opravdu chtěl jen využít toho zázemí doma, ale nic víc. To jsem netušila. Považuji to za podraz. Já jsem byla upřímná a řekla jsem, jak si soužití představuji, věděl to a přesto šel do vztahu, který mu svou podstatou nevyhovuje. A mně nevyhovuje jeho představa o soužití.

Od něj se asi nedozvíš,co chce,jak by si to představoval...On jse spokojený,v ničem nevidí problém...to ho máš ty....
Já jsem z toho taky byla jakš takš venku.Ale pak stačily dvě přiblblý sms adresovaný milence-a byla jsem v tom až po uši....Ale Vanilka věděla,poradila-a ejhle...už je mi zase líp.
A to ti řeknu že o těch vánočních svátcích jsem byla zralá fakt si něco udělat.Byla jsem naprosto zoufalá..Doslova a do písmene....
Určitě ti nikdo neřekne co musíš udělat,ale stačí jen pár názorů-a ono najednou dostaneš sílu to řešit.A zjištíš že takový život nechceš....Popřemýšlej,podumej...

Tak už jsem v práci

a nedá mi to nereagovat na Evu36.
Ano, má pravdu, když radí Fanny, aby to vzdala, šla od toho. Co to ale znamená? To totiž může znamenat, aby ho Fanny vyhodila a dál žila sama nebo aby se přestala citově angažovat, aby přestala být na něm citově závislá.

Pokud by šlo o to ho vyhodit, tak já si myslím, že vyhodit by ho Fanny měla, pokud si myslí, že soužití s ním je horší než soužití bez něj. a protože má s obojím vlastní zkušenosti, zkusila si žít s ním i bez něj, určitě se bude rozhodovat snáz a líp než třeba já, která bez manžela nikdy nežila. Ale pokud převažují klady nad zápory když manžel bydlí s nimi (nějaké náznaky jsem zaregistrovala, třeba mladší dcera) tak pak by byla Fanny s prominutím blbá, kdyby ho vyrazila, protoře chytrá ženská neodchází od někoho, ale k někomu.

A jestli na Fanny někde někdo čeká, tak ho může potkat i když manžel s ní žije pod jednou střechou.
Ale dojde k tomu pouze tehdy, pokud přestane být na manželovi citově závislá. A zase: pokud nepřestane být na manželovi citově závislá, tak jí nepomůže ani když manžela vyhodí.

A myslím si že u Fanny není problém v tom, že by manželovi podsluhovala, ale že mu vnucuje svoji představu co je správné a co ne.

Já si po provalení nevěry mého manžela taky naivně myslela, že teď když se rozhodl k nám vrátit budu mít doma toho vysněného prince. Ale bohužel jsem musela přijít na to, že on sám sebe nepřeskočí. Má prostě nějakou povahu a úplný klaďas z něj být nemůže. Když jsem přijala jako fakt, že jsem si holt špatně vybrala - nemám doma prince- tak jsem pak řešila, jeslti s ním chci být. Zjistila jsem že to má víc výhod než nevýhod - zatím a tak jsem s ním.

Ale naštvala jsem se, že já se o něj pořád starala (ale spíš mentálně než abych mu podstrojovala) a milenka pak slízla smetanu. Tak jsem přestala (Příklad: manžel má astma a inhalačně bere kortikoidy. Před lety přestal kouřit, ale jak jsem teď zjistila, když je v hospodě, tak kouří doutníčky. Podle mě dělá úplný nesmysl. Dřív bych mu řekla, neměl bys kouřit, vždyť Tě to ničí. Ale teď to neřeším, je to přeci jeho život). A on je paradoxně ze mě nadšený, jak ho nikam netlačím. Přitom ve mě ztratil anděla strážného, ale asi o něj nestál.

Četla jsem taky knihu Proč jsi na mě tak závislý a tam píšou, že ten závislejší pořád říká tomu druhému, co je správné a co by se mělo a nemělo a tím ukazuje svoji závislost.

Myslím že manžel Fanny neche být v hospodě nebo na diskotéce s ní proto, protože si myslí, že s ní není zábava a protože by mu pořád říkala, co má dělat (kdy jít domů, kolik toho vypít nebo tak něco). Alespoň u nás tak tomu je. Jakmile manžel zjistil, že jsem se proměnila v zábavnou nic neřešící osůbku tak se rád chodí bavit i se mnou. Předtím mě do své společnosti nebral. Podotýkám že já měla vždy i svojí společnost, ale vadilo mě, že každý žijeme zvlášť.

Když přijdeme pozdě domů, já ho druhý den ráno nebudím tak jako dřív, že je čas vstávat do práce aby nepřišel pozdě. Ne, nechám ho ať se postará sám o sebe. A najednou on řeší mě, stará se abych nezaspala atd.

Vanilko, prosím jakou knihu jsi doporučovala Fanny na předešlé stránce v posledním příspěvku.Dík

Já mám dojem že se ta knížka jmenuje:Proč muži milují potvory a hodným holkám zbydou oči pro pláč...Ale nevím to přesně...A vyšla k tomu i druhá - Proč si muži berou potvroy...
Ale ta první-se mi zdá lepší...Ale taky doporučuji....

lavai napsal(a):

Vanilko,
tak jsem včera mluvila s nejstarší dcerou -19 roků..tak jsme pokecaly-byla týden lyžovat-tak o všem možném...Taky o BM...Tak jsme to probíraly..
A víš co mi řekla??????????
Že ví,jaký tatínek je, co mně dělá.......že ji to strašně mrzí,ale je to její tatínek....
Ale - a teď pozor-ŘEKLA MNĚ-že když jela vlakem do Brna-tak si uvědomila,jaké má krásné -bezstarostné dětství,jak se má dobře,jak má všechno,žádné problémy....jaký má hezký život.Že si o tom se ségrama povídala,a že jsou strašně spokojený.....že díky MNĚ se mají tak fajn...
No,brečela jsem jak hrom...fakt....ještě teď mám plné oči slz...
Protože jsem s nima vlastě byla sama,jezdila s mina po horách,plavat,po výletech...na dovolenou..sama...BM byl u milenky...Ne,neobětovala jsem se jim,ale cítila jsem to tak...
Víš,tak jsem si říkala,že ten život -i když teda to manželství se mi nepovedlo,mám krásný....

Lavai, tak tohle mě dostalo! Super! Každému se vše vrátí a Tobě už se začíná to dobro vracet!

S tou vzájemnou závislostí máš pravdu, ale můj manžel je teď víc závislý na mém mínění než já na jeho - pořád se ptá, jestli ho miluji, snaží se mě bavit, když jsme spolu, snaží se, abych byla spokojená, pořád mě vyznává lásku. Já jsem na něm daleko míň závislá než před rokem, daleko míň svůj pocit štěstí odvozuju od jeho chování ALE náš vztah je teď daleko lepší! Mě to ale jaksi bere míň, nevím jestli to chápete, neumím to líp popsat. Kdyby mě před rokem vyznával lásku tak jako nyní, tak si kecnu na zadek, teď ne, vyslechnu si to, jsem milá a potěšená, ale vevnitř mi na tom tak nezáleží. Když mě nebude milovat on, tak přijde někdo jiný.

Ten Tvůj asi vycítil, jak Ti na něm záleží, jak jsi na něm závislá a proto změnil své chování po nastěhování se zpátky k Tobě.

Nemyslím že bys měla žít s ním bez vztahu, ale že bys ho měla míň řešit. Je v hospodě s jinýma? No tak především je to jeho chyba. Můžeš s ním mít hezký vztah, i když on bude trávit čas tak jak tráví - když Ti to přestane vadit!

Nemyslím si že ten můj exot je o tolik míň sobečtější než BM Evi36 nebo Tvůj manžel. Jen mu asi nějak unikám a on se proto snaží nebo nevím, možná to asi nějak neumím vysvětlit. Vůbec jsem si leta nemyslela, že by se on mohl kvůli mě takhle změnit, brala jsem ho jako sobce, který o mě neměl zájem. Ale teď se o mě zajímá, až moc.

Ale Tvůj příběh mě Fanny moc oslovil, je to tak podobné jak u mě! Kéž by to dopadlo k Tvé spokojenosti!

Vanilko, moc dobře ti rozumím, cítím, jak to myslíš. A jednu otázku, necítíš se chudší o to, že ta láska je o tom, že kdo má víc toho druhého na háku? Měla jsem ho na háku před rozchodem, ale že by to lásce ke mně prospívalo, to se říct nedá. Z toho jsem vycházela teď. Chtěla jsem mu dávat svoji lásku znát, aby věděl, že mi na něm záleží. Dost jsem se na to soustředila.
Vždycky tu čítám, že si opomíjení manželé najdou milenku a hledají u ní to mazlení hlazení, ten zájem atd, atd. Na druhou stranu, když se člověk fakt snaží dávat chlapovi najevo, že o něho stojí a že mu na vztahu záleží, tak je to taky špatně, protože on se začne cítit silný v kramflecích a začne tím opovrhovat. Kur....., asi fakt budu sama, protože tohle je na mne fakt složitá logika.

Tak mi to, prosím vás, někdo vysvětlete. Když jsem se chovala jinak, byla to "ta moje podělaná hrdost". Teď v domnění, že se poučím z chyb, jsem se snažila o opak (nebojte, nijak jsem to nepřeháněla) a stejně je to k ničemu.

Upravil(a) Fanny5 (19. 2. 2007 13:41)