Asi tě jenom využívá.

Fanny, to je mi moc líto. vypadalo to tak nadějně. já nevím, co ti poradit. poslouchej srdíčko, intuici a taky trošku rozum. pokud se s ním nedá mluvit, je to špatný. měla jsem pocit, že má snahu a chuť se do vztahu pustit ponovu a trošku na sobě máknout, ale vypadá to, že mu to nejde. ale - přece neni tak hloupej a musí vědět, že tohle znova fungovat nebude? tak co vlastně chce? jak si to představuje? že ty tohle nechceš je jasný, takže uvidíš a bude to znovu asi na tobě. moc mě to mrzí, držim ti palečky. jak bys mohla ještě změnit přístup k vztahu? svoje hranice myslím moc nepřekročíš a tak nějak bych řekla, že už jsi nadoraz.

Fanny...no je to podobné jako u umě.Až na to,že tvůj BM aspoň trochu komunikuje.Nebo komunikoval.
Trošku ti popíšu svůj příběh,třeba máme něco společného.
Byla jsem vdaná 17 roků.Ale bylo to takové manželství-nemanželství.Já jsem se starala o děti,o domácnost-manžel měl hned od počátku milenku,takže čas trávil u ní.Já myslela že je v práci-podnikal.Takže na všechno jsem byla sama.Když jsem chtěla s něčím pomoct-nebyl nikdy doma.Chodil se domů jen vyspat.Společný život nulový,pomoc nulová..Ale tím,že jsem na všechno byla sama-nějak jsem neměla čas o tom přemýšlet....
Pak se provalila nevěra.
No,já jsem už nechtěla být jeho manželka-požádala jsem o rozvod..
Ale z důvodu ekonomický-bydlí pořád u nás...
Ale-žije si svůj život..Nemá rád,když po něm někdo něco chce...
Spíš asi než manželství nebo rodinný život-chtěl náhradní maminku....Takový přístav,kde bude chodit kdy se mu zachce,odcházet kdy se mu zachce,bude si dělat co chce.Nikdo ho nebude ničím obtěžovat..Připadá mi jako nedospělý,pubertální chlapeček..
A chodí k nám nabrat sílu,aby mohl vyrazit do světa potvor.
Nic nechce řešit.
Stačilo,když jsem DŘÍV chtěla vědět,kdy příjde z práce.Měli jsme malé děti-tak kvůli koníčkům a tak-tak mně vždycky říkal,že to nebude říkat...že si bude dělat co chce...nikdo mu nebude nic přikazovat...
A tak jsem tak žila 17 roků...Spoléhala jsem se na sebe.On si žil svůj život...
A dnes?Je to to samé...Naprosto nespolehlivý...
Takže bych řekla,že je to u tebe stejné.Doma má BM navařeno,naklizeno,teplíčko,pohodlíčko...tak nabere síly,nabere elán-a hurá do světa....

Lavai, tvůj příběh dobře znám, čtu tady hodně. Jenže můj BM se rozhodl být s námi s tím, že věděl, že nebudu už žádné "vedlejšky" tolerovat a že toužím po normálním klidném rodinném životě. Za ten rok a půl, co jsme byli od sebe, jsme si oba užili spoustu nervů, předpokládala jsem tedy, že se z rozpadu manželství dostatečně ponaučil stejně jako já a stejně jako já si přeje už jen hezký vztah a klidné rodinné zázemí. Alespoň mi to tak připadalo podle toho, co mluvil. Ale asi zřejmě se mu brzy rodinný život omrzel. Nebo já tomu nerozumím. Nehádáme se, opravdu jsem se pouze snažila zavčasu, než se rozjede něco, co nechci, upozornit ho, že to neustálé chození s kamarády mi vadí. Jsou to mladší chlapi, kteří nemají rodiny a tak nemají žádné pouto k nikomu a ničemu.
Můj BM si ovšem vybral rodinu a já jsem tomu dala šanci, on jí zřejmě neumí využít. Je mi to hrozně líto a nevím, jestli to ještě zkoušet nebo to mám uzavřít rovnou a už tedy navždy.
Nejhorší je to, že se mnou nechce o ničem mluvit, nechce "nic řešit", což mi opakuje vždy, když cokoli osobního řeknu a obviňuje mne pořád z toho, že to kazím. Asi by byl rád, kdybych ho nechala naprosto volně žít, nevšímala si ho, nic po něm nechtěla a jen trpělivě mlčela a žila si naprosto po svém, ale když jsem vyrazila na kafe já, tak mě prosil ať se brzy vrátím, že je mu už teď smutno. Byl zrovna nemocný, tak nemohl nikam letět a tak jsem mu byla asi jako společnost dobrá.
Já ale nechci být někomu dobrá jen ve chvílích, kdy nemá lepší zábavu. Kdybychom si aspoň mohli promluvit, abych mu tohle všechno řekla, co tady píšu vám, ale on by mě zas obviňoval, že si pořád něco vymýšlím a utnul by to: Neřeš pořád něco. Dej tomu čas. Netlač na pilu a byl by konec hovoru.

Regi, asi máš, bohužel, pravdu. Asi to jen nechci přiznat, ikdyž to dobře vím. Bohužel nevím, co teď dělat.
Už jsem mu říkala (naprosto vážně a v klidu), ať si hledá zase nějaké bydlení, ale nic nehledá a NEŘEŠÍ, nejspíš myslí, že se chvíli vycukám a bude klid. Ale já takhle žít nechci. Začínají mi zase haprovat nervy a to nechci připustit.
Musím přiznat, že mi bylo lépe samotné, ikdyž trvalo, než jsem si zvykla.
A také mám strach z reakce mladší dcery (7). Ta je přešťastná, že je taťka zase s námi.  Takže mi bude mít za zlé, když to zase ukončím. Nevím, jak jí to vysvětlit. Se starší problém nebude.

Fany..Můj BM je naprosto spokojený.Nikdo po něm nic nechce,jezdí si kam chce,chodí kdy chce...Nikdo ho v ničím neomezuje,nikdo po něm nic nechce.Když chce s něčím pomoct,pomůže.
A mluvit s ním???Ha ha ha...
Celých 5 let -obrazně řečeno-a přeháním-jsem za ním chodia a chtěla vědět,jak to bude,co si přeje,jak si to s milenkou představuje,jak by chtěl pokračovat....
A nikdy jsem se nedozvěděla nic...Seděl,mlčel,hleděl....On neví....
Taky mně haprovaly nervy....byla jsem zralá na psychiatrii..Hrozně jsem ho milovala,hrozně jsem mu chtěla pomoct....
Ale to bylo naprost zbytečné...Když už jsem byla na tom špatně-a brečela jsem,že to tak dál nejde-jen mi řekl-TO JE POIŘÁD DOKOLA...ty meleš jen o tom jednom....
A pak pohár trpělivost přetekl.....Už je mně naprosto jedno,co chce.Nemyslím na to,co chce on nebo ta jeho prérijní růže,jestli tam jede,jestli jí volá...
A najednou se mi hrozně ulevilo...Najednou se mi otevřely oči....
Nevím co bych ti poradila...Ale podle mého názoru ti bude líp,když budeš zase sama. Nemusíš si nechat líbit to,co nechceš....A dcera?Tak ta uričtě bude radši,když za ní tatínek příjde-a bude se jí plně věnovat,někam půjdou...než když bude vyrůstat v takové napjaté atmosféře....Ona to vycítí,nemysli...Děti mají na tohle šestý smysl....

Michaelo 43...Asi jsem už dostala rozum...sice pozdě-ale znáš to..Lepší pozdě,než později...
U nás musí být navařeno,napečeno-mám děti..Ale skončilo podstrojování BM....Chudák,asi ho to zaskočilo.
Bydlí u nás-a dává mi penízky...Takže já sice navařím,napeču....Ale skočila doba-kdy jsem mu to nosila,nabízela...Teď už ne.Když má hlad,musí si nachystat...a na to chlapec nebyl zvyklý

Jen by bral, ale nedává- to bys poznala, kdyby se snažil, s Luckou33 bychom mohly vyprávět, jak se navrátlici  přemiklíkovali a jak je s nima najednou sranda! Chodí dobrovolně do divadla, makaj jak o život, nenadávají ...

Regi, znám vaše příbehy Lucky a tvůj, právě mě zajímalo, jak to vypadá jinde po návratu, tak jsem vás četla, ale to je asi o něčem úplně jiném. Nevím, kde se stala chyba u nás, že to nejde.
Taky jdeme do divadla, na procházku, sednout si i spolu, chystá si sám jídlo (myslím, když nevařím), zatím toho moc nenamakal a asi ani nehodlá, protože jsem jen tak kecla, že by bylo třeba vymalovat a on mi řekl, že už nikomu žádné byty malovat nebude, tak jsem se dozvěděla, že těsně před rozchodem maloval svojí přítelkyni, se kterou však nebydlel a nežil. Což mě velice ranilo, vzhledem k tomu, že doma jsem vždycky malovala já a že odmítá pomoct v bytě, kde bydlí. No co byste mu na to řekli. To byl minulý týden asi největší impuls k tomu, abych pochopila, že to nikam nepovede.

lavai, ano, maminku jsem mu nedobrovolně dělala dřív, ale já už jsem se někam posunula a maminku už chlapovi dělat nebudu. Doufala jsem, že se taky posunul někam dál, ale zřejmě ustrnul už dávno asi už v pubertě a nikam se to s ním nehýbe.
Myslela jsem, že tím rozpadem manželství taky dostal lekci od života a bude z něj konečně mužský. Myslím, myslím ........ a je to k hovnu.
Však on mi vždycky říká, že o všem moc přemýšlím. Když já ten mozek vypnout neumím. Škoda ....... chtělo by to nějaký čudlík ..... otočit a vypnout. Aspoň na chvíli ...... Nejradši by byl, kdybych nemyslela vůbec, to by se mnou byla lehká práce ...... )))))

Vanilko, nemyslím, že bych na něm byla závislá, mám svoje kamarádky a kamarády, mám svoje záliby mimo domov. Tyhle věci jsem neopustila. Ale ...... mz jsme takhle odděleně žili poslední roky našeho manželství, já jsem chodila sama a on také sám a byli jsme si čím dál víc vzdálení. Bylo to špatné. Nepřivedlo ho to blíž k rodině, přivedlo nás to k rozvodu, tak jsem to teď chtěla vzít za jiný konec.

... zatím toho moc nenamakal a asi ani nehodlá, protože jsem jen tak kecla, že by bylo třeba vymalovat a on mi řekl, že už nikomu žádné byty malovat nebude,  No co byste mu na to řekli. To byl minulý týden asi největší impuls k tomu, abych pochopila, že to nikam nepovede...


Co bych na to řekla já? Řekla bych: Fajn, Tobě se do malování nechce, tak já seženu někoho, kdo nám vymaluje, protože já už nikdy tak blbá nebudu, abych malovala když vím, že Ty to taky zvládneš a jen se Ti do toho nechce.


U nás byl problém s namontováním lustru. Nějak se k tomu neměl. Já mu ale pořád neříkala jako nějaká jeho matka: už bys to měl přidělat, jak to žes to ještě neudělal. Ne, to bývalo dřív. Teď jsem jen třeba řekla, teda to mě vadí, že je tu takový blbý světlo, když není namontovaný ten lustr. A po nějaké době jsem se zeptala, jestli se chystá ten lustr přidělat do konce ledna. A on že ano. Tak já řekla že to je fajn, že pokud to nebude v únoru, tak zavolám pana X. (takový šikovný řemeslník, který dělá správce ve vedlejším domě) a že si to nechám namontovat od něj, že mě už to bez toho lustru štve - ani náznak TY jsi hrozný, že to neuděláš, TY mi s ničím nepomůžeš a podobně, prostě žádné hodnocení jeho vlastností, beru to prostě jako fakt. A on tedy ten lustr ještě ten týden přidělal.

Lavai Napsala:
Michaelo 43...Asi jsem už dostala rozum...sice pozdě-ale znáš to..Lepší pozdě,než později...
U nás musí být navařeno,napečeno-mám děti..Ale skončilo podstrojování BM....Chudák,asi ho to zaskočilo.
Bydlí u nás-a dává mi penízky...Takže já sice navařím,napeču....Ale skočila doba-kdy jsem mu to nosila,nabízela...Teď už ne.Když má hlad,musí si nachystat...a na to chlapec nebyl zvyklý....

Chápu, máš-li děti, je třeba vařit a co se pořádku týče, tak jim také být vzorem...ale měla jsem na mysli( nevím, jak dítka jsou stará), že vyrazíšš-li s nima třeba někam, tak si tam taky  dáte nějaké jídlo a večer prostě nevaříš, to si  m. může přeci namazat chleba....tím chci říct, že já dříve, jela jsem-li třeba na týden na hory, doma "navařila", nakonec půlku z toho po týdnu vyhazovala, protože m.nedojedené maso  nedal do lednice, takže třetí den k nepoužití...a toho nádobí.....no, tak jsem prostě nic nepřipravila, se slovy, že vše je v mrazáku...co jedl mě nezajímalo, protože je to "již velký kluk", nádobí  taky nebylo....a taky to jde....