|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
My jsme se s 1.manželem(já těhotná)odstěhovali z Prahy(ubytoven) do Beskyd na samotu, do chaty mých rodičů (2místnosti),protože jsme neměli kde bydlet a k rodičům jsme nechtěli.Nebyla tam tekoucí voda,chodili jsme pro ni do 5min.vzdálené studny v lese.Bavlněné plínky jsme vyvařovali na malinkých kamnech ve velkém hrnci a v zimě jsem venku u chaty vysekala ve studánce v ledě díru a tam máchala plínky.Kadibudka byla asi 50m od chaty.Když nasněžilo,sundala jsem korbičku z kočárku,uvázale je na sáně a jela hodinu s malým do poradny,dolů do vesnice.A to jsem ještě musela odhazovat lopatou hodinu sníh,abych se dostala aspoň k cestě.Bydleli jsme tam od 5 měsíce těhotenství,do synových 6 měsíců-pak jsme dostali byt ve městě-třepala jsem se tehdy blahem,hlavně když jsem viděla SVOU koupelnu(jak zvířátko).Ale byla to krásná doba, i když moc těžká.
Není tady
wow, to zní tak romanticky - i když to musel být dost těžký kříž....
Není tady
Tigger, já ti trošku odpovím na tvoje nepochopení ježdění lidí k moři když na to nemají. A opravdu to není o tom že když jezdí NĚKDO k moři, že já musím také i když naprosto v jiných podmínkách....
Ono jde o více věcí. Ano jsem ta co nemá. Ano, jezdila jsem s manželem k moři autobusem s batohem velkým skoro jako já plným konzerv. Nikdy jsem neměla značkové plavky. Byli jsme vždy ubytováni v soukromí, nikdy v hotelu...... nikdy u bazénu.
Ale o tom ta dovolená není. Měli jsme větší jistotu že u moře bude hezké počasí a že nám to v čechách neproprší. Smutně jsem nikdy nekoukala do restaurací, protože mi nevadilo uvařit ( akorát občas jsem nadávala že jsem si vtipně koupila směs na bramborák a ve 37°C stála u plotny, ale to byla moje chyba špatně zvolených potravin).
Bylo krásné jít si zaplavat kdykoliv během dne chceš, je tam teploučko, krásný vzduch ( který dokáže vyčistit plíce), projdeš se po okolí..... Jezdili jsme parta 6 dospělých a vždycky jsme si našli zábavu. Půjčili jsme si i motorový člun ( na který jsme překvapivě měli, na rozdíl od předraženého zájezdu) a vydali se na celodenní výlet na "nedaleký" ostrov s mapkou z cestovky 
, vždy na to vzpomínáme velice rádi.
A nebyl to extrém že jsme spali ve stanu a jedli suchý chléb. Ale i takoví lidé si dokáží dovolenou užít. Je mi líto že jsi narazila na lidi, kteří ti záviděli že jsi jela na dovolenou z výplaty.Já ti to přeju. Klidně si lítej každý rok na dovču k moři i s dětma. Přeju ti to.U nás momentálně nehrozí ani dovolená v čechách, ani chatu nemáme, ale bude ti to připadat divné, jsme šťastní. Máme se rádi, máme rádi svoje děti. A neboj máme TV, PC, DVD a mám dokonce i digitální foťák i když nic moc. Tak svým způsobem přej i ty mě ty "levné" dovolené, nebo jsem snad něco horšího?
Ano snažili jsme se plánovat. Dítě jsme si pořídili až když jsme měli bydlení. Když se Jitka narodila, bylo mi 29 . Kdybychom na dovolené lítali letadlem do hotelu, ještě bychom nebydleli. Neletěli jsme do toho po hlavě, ale bohužel ne každý vydělává spousty peněz a ne každý s tím může něco dělat. Ne každý má na to vystudovat vysokou školu a pak si najít lukrativní zaměstnání. Ale každý má možnost své děti milovat a každý kdo je má se jim snaží dát co nejvíce. Někdo vidí hodnoty v majetku jiný jinde. Ne, nechtěla bych bydlet někde v chatrči, děti by měli jen pozašívané oblečení co někdo vyhodí, bez techniky, bez ničeho, ano, jejich děti to mají složitější se vstupem do společnosti ale protože já bych takto bydlet nechtěla , tak tyto lidi nezavrhuji. Zjevně nejsou schopní udělat lepší zázemí a pokud ano, dostali by se do věku kdy už děti mít nemohou........
A musíme si uvědomit, že aby nějaký šikovný perspektivní manager mohl brát desetitisícové platy, potřebuje i toho kopáče, nebo hajzlbábu . A i tito lidé mají od přírody nutkání mít svojí rodinu, děti......
P.S: Můj názor se netýká některých menšin, které mají dětí plno a sami do TV řeknou že se jim do práce nechce, že jim stačí dávky....
Upravil(a) spunt (23. 2. 2007 19:29)
Není tady
Špunte, napsala jsi to moc pěkně. 
Není tady
Taky jsem plánovala. Že až uděláme na baráku ještě pár pořebných úprav, tak si konečně dojdu na gyndu, ať mi tam sakra řeknou, proč nemůžu otěhotnět.
Mno... rekonstrukce probíhala, a mě bylo popřád tak nějak blbě, (teda - blila jsem jak šakal, dámy prominou, a hlavně tak kolem půlnoci), tak jsem si říkala, to bude z nervů, řemelsníci na 
, kdo by se nehroutil, že...
Někdy v půlce dubna jsem si vzpomněla, že jsem nějak dlouho nemenstruovala (přesněji někdy kolem prosince) a tak jsem jen tak pro sichr zakoupila těhotenský test...
No zkrátka, ten žaludeční vřed, který jsem si myslela, že mám, byl už tehdy 4měsíční.
Od té doby neplánuju. 
Není tady
Spunte,
fakt jsi to napsala pěkně.
Doufám že jsem se tě nějak nedotkla. Já ti přeju jakoukoli formu dovolené, když to tobě i tvojí rodině bude dělat radost.
Mluvila jsem o těch typech, které jsem na svých cestách potkala a o kterých jsem psala výše.
Za sebe můžu říct, že když jsme s mužem neměli na dovču u moře, jeli jsme např. do Černé v Pošumaví, chytali jsme si po večerech (za poplatek) pstruhy, které nám pak udělali na grilu, k tomu jsme popíjeli strakonický Nektar, a objížděli na kole Lipno a bylo nám líp než u moře kde bychom třeli bídu s nouzí. Lepší doma ve standardu, než u móře o hladu. Každému podle jejich vkusu a nároků, o tom žádná. Ale to není tvůj případ, tak se toho nemusíš chytat.
Stejně nediskutuji o tom, že společnsot potřebuje kopáče a hajzlbáby. Při rekonstrukci jsem potkala vyučené řemeslníky, které bych nakopala do pr... za neuvěřitelý amaterismus, stejně jako některé své kolegy manažery, protože si byli ve svých (ne)kvalitách rovni. A zrovna tak jsem si z některých těch tzv. "pomocných sil" udělala přátele a vážím si jich, nejen jejich práce, ale i lidsky.
Původně jsem hovořila o lidech, kteří spolehají na druhé a na štěstěnu, to mi přijde krátkozraké... a nezodpovědné vůči dětem (protože kde berou tu jistotu, že to "klapne" a ty děcka to neodnesou?
Xsara: to je překvapení od života. To je výzva které stojí za to se poddat. A přijde mi to statečné, nikoli nezodpovědné. Nezodpovědné mi přijde říct si "ono to nějak dopadne" a "stát (nebo rodina) mě v tom nenechá" a jít do toho po hlavě a bezhlavě.
Není tady
Tigger napsal(a):
Dito L, schválnějestli tomu dobře rozumím, převedu to na naše téma:
1. skupina: nepřemýšlí, neplánuje, jde do toho bezhlavě.
Pak se žere, závidí. Že kamarádky cestují, pracují, pěstí se, studují, anebo že jiné rodiny mají lepší kočár, nemusí šetřit na plínách a jídle, mají vymazlené funkční byty a jejich prcek má vlastní pokojík, zatímco tihleti musí spát na rozkládacím gauči v kuchyni. O těch druhých hovoří jako o karieristech zblblých konzumem, kteří mění úsměv svého dítěte za dolar.
2. skupina: to je ta druhá skupina, která nechtěla přivést dítě do garsonky, sušit prádlo pomalu nad postýlkou, takže počkali, zajistili se, a rodičovství načasovali, aby bylo nejméně stresující a mohli si ho maximálně užít. Nejde o to vozit děti na lyže na alpský ledovec nebo na seychely, kupovat mu mobila v první třídě, proboha to ne. Ale moct ho vůbec vzít na lyže, vůbec mu je moct pořídit! Zaplatit mu kroužky, pořídit dobré pojištění nebo stavebko, vakcínu, kterou pojišťovna nehradí.
3. skupina: naprosto vyrovnaní lidé, kteří mají tak jiný hodnotový žebříček, že nemají doma ani televizi, na vánoce s dětma zdobí stromek jablkama, jdou nakrmit srnky a jsou šťastní z toho, že vlastně nic nemají. A nic nechtějí.
Jejich děti se s nikým nekonfrontují, ničím netrpí, většinou jsou šťastné protože se jim rodiče věnují s extrémní péčí, ale otázka je, jak si potom poradí v dalším životě v realitě dnešní doby. To už je na jiné téma.
Tigger
trefila jsi se :)
Není tady
Tigger napsal(a):
Eri,
stát se může cokoliv, ne nadarmo se říká "člověk míní, panbůh mění"
Ale také se říká "každý svého štěstí strůjcem"
Čili je jasné, že můžeme ve třiceti dostat rakovinu nebo nás smete auto a je jedno, jestli po sobě necháme 2+1 na Jižním městě, nebo vilu na Ořechovce, a jestli jsme měli výuční list nebo titul MBA.
Ale můžeme ovlivnit do jakého prostředí přivedeme svoje dítě, jestli si bude hrát na ulici ve Vysočanech nebo v parku na Pankráci, jestli si předtím zvládneme zajistit nejvyšší možné vzdělání, abychom se vždycky jakžtakž uplatnili a měli profesní zázemí a v neposlední řadě je potřeba dosáhnout určité zralosti, ta někoho vyjímečně potká už ve dvaceti, ale to je vyjímka, v rozporu s tím, jak se dvacetiletí cítí
Tigger co je špatného na Vysočanech? Já kousek tam odtud vyrostla, nehrála jsem si na ulici, ale na pěkném hřišti a musím říct, že dnes mají Vysočanští nádherné vyžití v místním parku u polikliniky. Zrovna tak možnost krásného bydlení v nových byt. domech, které tam jsou postaveny. 
To, co píšeš, je pěkné, tak nalinkované.
Ale jsou i lidé, kteří klidně oželí luxusní dovolené. Prostě chtějí děti. A chtějí je teď, ne až za patnáct let. Až po třetí pětiletce. A já je chápu. My měli štěstí, že čeho jsme chtěli dosáhnout, jsme dosáhli brzo. Myslím, že málokdo vlastnil v jednadvaceti napůl dům se svou drahou polovičkou, aniž by mu ho kupovali rodiče.
Ale osud to měl naplánováno jinak.
A tak jsme se vrátili k rodičům, makali jako pitomí, celé noci jsem seděla u počítače, manžel to všechno absolvoval se mnou........ a po čtyřech letech máme další dům, co nám říká pane. A další dítě, které jsme ovšem chtěli už dříve. Opět zasáhl osud a já o 2 děti přišla. Možná to tak mělo být, že díky tomu se malá narodila už do našeho, nevím. Plánovali jsme to jinak, přizpůsobili tomu bydlení v Praze......
Plánovat děti, tak bych to neřekla. To by mi pak dítě přišlo spíš jako doplněk.
Spíš u toho myslet!!! Vědět, že se o dítě dokážu postarat, že bude mít všechno, co bude potřebovat, myslet i na jeho budoucnost, protože dítě není jen o čtyřech letech mateřské placené státem. Prostě mít dítě, až na něj budu mít v hlavě.
Není tady
(protože kde berou tu jistotu, že to "klapne"
a kde tu jistotu bereš ty?
v životě nemá nikdo nic jistého, ani ten kdo sakra plánoval a ani ten druhý....
Není tady
Napsala jsem: Plánovali jsme to jinak........
To je blbě. Chtěli jsme to jinak. Chtěli jsme druhé dítě i za těch podmínek, jaké zrovna byly.
Není tady
Hmm,plánování...já otěhotněla v 21 letech,na tehdejší dobu akorád,dnes je to pro mnohé brzy.Bylo to neplánované a je pravda,že jsem moc nadšená nebyla.Můj partner ano,naštěstí:-)).Já chtěla jít na školu,trochu si užívat,cestovat a mít děti až tak v 25.Na manželství jsem nebyla připravená,ale partner byl ok,tak jsem do toho šla.-).Bydleli jsme 2 roky v 1+1 a pak další rok a půl u jeho máti,pak se stěhovali do svého vlastního domku,který jsme mezitím postavili.Byla jsem pyšná,že v 25 letech "mám"vlastní domek,ale......raději bych udělala školu,abych dnes měla lepší uplatnění na trhu práce,cestovala,a pak dítko......miluju svou dcerku a nechtěla bych být bez dítěte,jako mnohé ženy v mém věku..první dítě po 30?Někomu to vyhovuje.....ale taky se jim může stát,že ho mít nikdy nebudou.....
Upravil(a) Bí (25. 2. 2007 12:06)
Není tady
Naprosto souhlasím s Bí, dcera se mi narodila v 19 letech. Bylo o trochu brzy, ale nikdy jsem nelitovala. Školu jsem doděla, teď jsem po druhé vdaná, je mi něco přes třicet, máme auto, byt, můžeme si dovolit i takovou normální dovolenou u moře, ale to co bychom si nejvíce přáli to ne a ne přijít. 
Není tady
Petra33: nic se neděje, to chce čas. Já měla 1.dítě v 21letech a pak za 4roky další (bohužel nežije) a pak jsem se rozvedla. Znovu vdala a nemohla jsem otěhotnět-roky léčení a nic. Už jsem rezignovala a v 38letech otěhotněla. Dnes mámkluka 21let a holčičku 4.
Není tady
Děkuji Káčo za podporu, snad se také dočkáme. Můj věk není až tak strašný, ale manžel je o 14 let starší, z toho mám trošku strach!
Není tady
Péťo, se mnou v porodnici ležela paní, která své první dítě porodila ve 37 letech a bylo to i pro doktory naprosto v pohodě. Jistě se zadaří, vždyť jsi mladá. A jestli Tě to uklidní, tak když jsem se narodila já, mému otci bylo 54 let! A je to opravdu můj otec, Bohužel ( v dobrém i ve zlémj ), jsem celá on!
Upravil(a) Eri (2. 3. 2007 11:50)
Není tady
Tak u nás to bylo jinak než píše většina-tak trochu extrém. Když sjem přišla do jiného stavu, tak jsem ještě vdaná nebyla i když se svatba už plánovala. ¨V plánu bylo, že budeme bydlet u manželovejch rodičů. On tam měl práci a já stejně měla jít na mateřskou. Po svatbě se ale seběhlo dost věcí a nám to moc neklapalo, tak jsem se rozhodla, že u nich nebudu a pokud chce být s námi musí si najít práci u nás-tam, kde jsem měla koupený byt. Moc se mu nechtělo a tak vlastně půl roku byl ve znamení napětí,hádek atd... Vlastně jsme měli tzv.víkendové manželstvý. Až po půl roce co se narodila dcera se přestěhoval k nám.Začal shánět místo. Byt jsem měla jen minimálně zařízený, já na mateřský, on na úřadě práce. Bylo to vážně drsný. Ale když si to tak schrnu. Žilo se nám dost těžce a vůbec to nebylo lehké i teď se vyhrabáváme doplácíme dluhy z toho období a dozařizujeme byt. Ale zase na druhou stranu, kdyby jsme plánovali moc a čekali, než zařídíme byt, pořídíme auto a stihnem nějakou pěknou dovolenou, tak si troufám tvrdit, že ještě bychom dceru neměli. Myslím, že u nás to byl extrém, ale čekat na to až budu mít skoro vše v dnešní době není možné Bohužel.
Není tady
já bych se chtěla trochu bránit, docela jste se chytli té dovolené, to byl jen citát z Básníků a rozhodně bych nikdy nečekala s dítětem až po tom, co absolvuji Kanáry
je to o tom, že si chceme nejdříve pořídit vlastní bydlení a pak teprve dítě, sice si myslím, že i v podnájmu (zejména v tom, co máme teď) bychom s dítětem mohli žít celkem pohodlně, ale můj drahý o tom nechce ani slyšet... Taky je to o tom, že ani jeden nemáme zaměstnání, se kterým bychom byli spokojení a hodlali v něm setrvat delší čas-a upřímně, nějaká praxe se před mateřskou taky hodí - pak se asi lépe shání zaměstnání, že... to všechno vím, jen ty hormony (a můj přítel) si prostě nenechají nic namluvit 
ach jo... no, na Vánoce se taky člověk musí těšit celý rok a urychlit to nejde
Není tady
Peťo,vše chce čas a určitě se vám to povede :-)).Má kámoška měla prvního synka taky v 19 letech a na toho druhého si musela počkat až do 35.Dříve jim to prostě nešlo a pak,když už to vzdala,tak byla v tom :-).Chce to v klidu a ono to dopadne....
Není tady
Ahoj Holčičko, můj první manžel, také vše plánoval. S druhým dítětem už ale nepočítal, důležitější jsou pro měj materiální věci a každý rok super dovolená. Dodnes zůstal sám, je to už osm let co jsem se rozvedli. Má všechno, ale zase můsím říct, že je spokojený a o dceru se také vzorně stará (střídavá péče).
Taky se vykašly na hledání nového zaměstnání, protože jestli ho najdeš, tak se ti zase nebude chtít odcházet.
Ahoj Bí, strašně mooooooc ti děkuji zapodporu.
Není tady
Když já mám teď na dobu určitou a nevím, jestli prodlouží... to se taky blbě plánuje 
no a to mimčo bude až po vlastním bydlení - asi ho nezlomím- takže někde pracovat potřebuju-tak asi tak 
Není tady
Pracovat musíš, to je fat, já jen myslela, že se ti tam nelíbí. Kdy plánujete to vlastní bydlení a jestli se ti můžu zeptat kolik ti je let?
Není tady
Je mi 25let, a vlastní bydlení plánujeme hned jak to bude možné - čistě teoreticky počítáme s tím, že do 1roku, teď bydlíme v bombastickém nájmu, ale raději bychom ty penízky strkali do vlastního, víš 
Není tady
Na planovani nevidim nic spatneho. Neni to sice spontanni...... My planujeme, ted bydlime v podnajmu, stavime dume, stehovat se budeme tak pristi rok v dubnu v kvetnu a to uz muzeme byt tehotni 
Ale nejradeji bych otehotnela hned
Není tady
Tinko, koukám, že jsme na tom stejně
Jen my jsme ještě nezačali stavět 
Není tady
Ja jsem jednoznacne zastancem planovani, asi je to v tom, ze jsem byla rodici hodne vedena k osobni zodpovednosti za sve ciny. Tzn. kdyz jsem se nezachovala spravne, tak to za me rozhodne nezehlili a hezky me v tom nechali vymachat. Takze jsem vedela, ze kdyz otehotnim, otec ditete si me treba nevezme, ci nebudeme mit kde bydlet, tak me rodice u sebe nenechaji. Od 19ti jsem bydlela sama, takze jsem se zahy naucila se o sebe postarat na 100 % a navrat k rodicum napr v 25, to bych sama asi nezkousla.
Jak se rika vseho s mirou, takze aby partneri meli alespon bydleni a nejake uspory na prvni vydaje s ditetem a partner slusnou praci, to povazuju za zaklad. Jinak opravdu povazuju tyto lidi za nezodpovedne. Starat se maji hlavne ti dva a ne prarodice ci stat. Ale ty 100 % planovace, kteri musi mit nejdrive tu vilu, nove faro a fotky z Malediv, ty taky nemusim. Byt na nas s manzelem pohlizeji ostatni presne takto.
Diky nasim profesim jsme se dostali na nekolik let do sveta, procestovali opravdu velky kus sveta a da se rict, ze jsme si dlouha leta fakt uzivali. K tomu vydelali nejake penize na prumerne {byt ne vila} bydleni. Diky tomuto pobytu jsme dite odkladali a dostalo se na prvni az v mych 35. Taky jsem se hrozne bala, jestli to pujde, kazdy me strasil. Slo to napoprve. Navic jsem si vubec nepripadala stara, protoze v zahr. je to naprosto normalni mit deti az po 30. Rozhodne toho nelitujeme, ze jsme to takto naplanovali, ted jsme spokojeni v krajine ceske, nemame potrebu nekam mimo vlacet k mori do vedra a nemame pocit, ze nam neco uteklo.
Ovsem co me neprestane zarazet, jak moc lidi v CR nam doslova "preje". Nemuzu si v nejmensim postezovat ze ditko zlobi, protoze okamzite slysim "no snad byste nechteli hodne decko, dotedka jste se flakali a uzivali si v exotickych zemich, tak ted si to TAKY uzijte jako normalni lidi" :-)))
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
