Díky všem za podporu a za odkazy,moc jste mi pomohli,dala jsem příteli ještě jednu šanci,možná si řeknete, že jsem hloupá,ale bylo vidět že ho to dost vzalo,že to viděl malý syn.Volala jsem otci,řekl mi, že se rozešel před měsícem s přítelkyní,a pokud budu chtít mám dveře otevřené,bydlí v baráčku,takže alespoň mám azyl kdyby něco,moc díky všem,že jsem se tu mohla vyzpovídat a vy jste mě podpořili.

Petous: To, že máš kam odejít, je dobrá zpráva.

Kdyby se útok tvého přítele opakoval POTŘETÍ, tak už není co řešit. Pevně doufám, že se tak nestane.

Petous napsal(a):

TomDark:Vím,že nejsem bez viny,křičela jsem,ale to ještě není důvod aby mě uhodil?a k tomu před synem?

není, není, není! on to nesmí dělat!

Petous sakra vykašli se na nějaký spekulace o tom, jestli jsi nebo nejsi bez viny.Normální chlapi svoje ženy nebijí, ať už udělaly cokoliv. Rozumíš ??? Facka není prostředek komunikace mezi dospělými lidmi. Ať už si mu řekla cokoliv, on prostě neměl právo tě praštit. Nemá cenu se patlat v tom, že za to možná můžeš - nemůžeš.

Petous: to, že jsi křičela na manžela mu nedává žádné právo vztáhnout na tebe ruku. Jestli ho výměna názorů rozrušila, mohl třeba praštit dveřma až by vyletěly z pantů a vylít si tak vztek
Choysia: je určitý druh chlapů, který na děti v životě ruku nevztáhne, zato manželku řežou přes ústa ve chvíli, kdy se je opováží otevřít. Jestli jsou u toho svědky děti, je nezajímá: Maminka mě vyprovokovala
To, že jsou děti přítomny násilí, které páchá tatínek na mamince je velice závažná věc, která zákonitě poznamená jejich psychiku. Buď jsou natolik vyspělé, že vyletí a napadenou mámu začnou bránit proti otci, nebo - když se násilí táhne delší dobu a od jejich útlého dětství - se ztotožní s otcem-agresorem, který "zaslouženě trestá zlobivou maminku".

Každopádně je takový zážitek pro dítě něco tak nestravitelného, co popírá všechny rodinné hodnoty,  že  si něco takového s sebou ponese do dalšího života

Petous napsal(a):

Kiaro to doufám taky,budu se snažit a on snad taky,aby už tohle nikdy syn nezažil.

Choisio:Pokud by sahnul na děti,přísahám,že bych ho asi zabila,ale myslím si že to se nestane,miluje je je to vidět,pořád dokola opakoval,že se to nemělo stát..Věřit začnu až dokáže že ho to skutečně mrzí,a nikdy už tohle neudělá.

Nečekej na třetí ránu ...

Právě, kvůli dětem...

Syn už porád bude mít před očima, jak tě uhodil.
Můj názor je, že když to udělal jednou, dvakrát,udělá to i potřetí.

Chlapy se dělí na ty, co NIKDY ženskou neuhodí ( můžeš je provokovat, nemusíš mit vůbec pravdu, můžeš ho sama uhodit, nadávat do čů....ků a kdo ví co ještě,ale mají svou hranici, nikdy neuhodí) a na ty druhé.

Jen můj názor.

Hodně štěstí.

Me napsal(a):

cituji:"psychické násilí:zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta,kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb "

přesně tohle zažívám,k fyzickému násilí nedošlo, i když mi přítel jednou řekl,že by mi nejradši dal pár facek,ale neudělal to...i tak z něho mám ale občas dost strach-jak se naštvě,přestane se ovládat a křičí na mě,je jak smyslůzbavený,nedokáže to vyřešit v klidu...jak ho to přejde,je zase v pohodě,a vysvětluje mi,že když jsem ho tak vytočila,tak se nemůžu divit,že reaguje takhle...takhle vytočit ho dokážu ale pokaždé,když se mi něco,co dělá,nelíbí,včetně zásadních otázek,že neplánuje se mnou společné bydlení apod..on to prostě řešit nechce,a když o tom začnu a nedejtobože ho z něčeho obviním,začne na mě křičet,urážet mě atd.,místo abychom to vyřešili v klidu.Já se nakonec radši stáhnu,nebo začnu brečet.Je i tohle trestuhodné?

Z mého pohledu, žiješ s magorem !

Me napsal(a):

cituji:"psychické násilí:zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta,kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb "

přesně tohle zažívám,k fyzickému násilí nedošlo, i když mi přítel jednou řekl,že by mi nejradši dal pár facek,ale neudělal to...i tak z něho mám ale občas dost strach-jak se naštvě,přestane se ovládat a křičí na mě,je jak smyslůzbavený,nedokáže to vyřešit v klidu...jak ho to přejde,je zase v pohodě,a vysvětluje mi,že když jsem ho tak vytočila,tak se nemůžu divit,že reaguje takhle...takhle vytočit ho dokážu ale pokaždé,když se mi něco,co dělá,nelíbí,včetně zásadních otázek,že neplánuje se mnou společné bydlení apod..on to prostě řešit nechce,a když o tom začnu a nedejtobože ho z něčeho obviním,začne na mě křičet,urážet mě atd.,místo abychom to vyřešili v klidu.Já se nakonec radši stáhnu,nebo začnu brečet.Je i tohle trestuhodné?

Řekla bych, že tvůj vztah má jen jedno řešení - rozchod... Zatímco se trápíš s někým, kdo ti za to ani nestojí, unikají ti příležitosti na krásný vztah s někým, kdo by si vážil toho, že s tebou může být. Drž se

Tiina napsal(a):

Petous sakra vykašli se na nějaký spekulace o tom, jestli jsi nebo nejsi bez viny.Normální chlapi svoje ženy nebijí, ať už udělaly cokoliv. Rozumíš ??? Facka není prostředek komunikace mezi dospělými lidmi. Ať už si mu řekla cokoliv, on prostě neměl právo tě praštit. Nemá cenu se patlat v tom, že za to možná můžeš - nemůžeš.

To je fakt, kdybych sama začala křičet a vyčítat nevím jak, můj současný muž bymi nic neudělal, je moc hodný, ale mám takového až na třetí pokus.

Když mě muž uhodí - skončil ! (stalo se to jednou)

Zažila jsem to taky, několikrát.Neodpustila jsem, jen jsem přizpůsobila svůj vztah k němu, Nejde odejít hned. Nejprve se musím odputat duševně. Fyzicky to jde hned.Pak si najít zázemí. Nemůžu oddejít v noční košili.Nemůžu sebrat děti. Odejít musí ON!!!

Ahoj Petous!
Taky se mi něco podobného stalo, ale naštěstí jen dvakrát pak jsem odešla.
Poprvé to bylo v den, kdy jsme měli rok, na dovolené, on se opil a když si šel pro další pivo, tak jsem se ho zeptala, zda se mnou nechce být aspoň na pár minut sám(bylo nás tam 6), že mám pro něj dárek, v tu chvíli se z něj stal agresivní parchant, dal mi facku a odhodil mě vedle postele. Strašně dlouho jsem se z toho dostávala, po hodině přišel, ať se sbalím a vypadnu, že už mě nechce nikdy vidět.
V bolesti a slzách jsem usnula a hned po probuzení sbalená odcházela. Vyběhl za mnou a ten zbytek je asi jasný...omluvy, omluvy, omluvy...
Tenkrát dostal druhou šanci, ale ne na dlouho.
Dodnes nemůžu pochopit, jak jsem si mohla nechat dva roky ubližovat.

Teoretická otázka: Co když žena uhodí muže, je to stejný prohřešek?