29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Eva36 napsal(a):
Jo a jestli ti je z návštěvy zle, tak bych tam nejela. Řekla bych normálně, že nechci. A tečka.
Oni jedou k nám. Nemůžu jim říct ať nejezdí, ale třeba by mi hrozně pomohl manžel, kdyby jim naznačil, že téma Šťastná událost je momentálně nevhodný.
Jenže manžel je na mě naštvanej, protože mu komplikuju život a kazím pohodu před víkendem. Prý se netěší domů.
On sice není ze svojí rodiny nadšen, ale nehodlá se tím zabývat a už vůbec ne trápit. Mě v podstatě nařizuje totéž. Evidentně nebudu mít právo ani ceknout, natož pustit slzu a dát těm negativním emocím trochu průchod, což bych ze všeho nejraději udělala, kdybych nebyla v kanceláři. Mám pocit že mi někde vevnitř něco praskne :-(
Není tady
Ojoj Tigger,
tohle musí hodně bolet! Ta tvá situace. Je mi tě fakt líto - přestože za tvou bolest může jedině optika, jakou na svět kolem sebe koukáš. Ale tohle tě musí hodně pálit a svědit.
Závist a žárlivost jsou strašně silný emoce, který dokážou otrávit úplně všechno hezký. Je to jako bys kápla do městský studny jedinou kapku toho nejprudšího jedu. Stačí kapička a všichni jsou do zítra mrtvý. Na tohle nikdy nezapomeň - jsou to jedny z nejdestruktivnějších emocí, který znám. A aby je člověk zkrotil, musí vynaložit obrovský úsilí.
Byla jsem kdysi v trošíčku podobné situaci a dobře si vzpomínám na toho chlupatýho pavouka, který mi neustále seděl v žaludku, když jsme se setkali s tchány a mojí švagrovou. Bylo to hnusný.
Mám na tebe jednu otázku: jaká byla tvoje pozice v původní rodině? Jak ses tam cítila? Jsi mladší sourozenec? Jaký jsi měla dětství?
Není tady
Tigger klídek, problémy řeš až nastanou, jestli nastanou. A kašli na to jestli budou tcháni z vašeho dítěte v sedmým nebi nebo ne, bude to hlavně vaše dítě a to je podstatný. Tcháni jsou nakonec cizí lidi, že. Na jejich názoru ti záležet nemusí.
Svoje dítě si vychovávej podle svých a manželových představ, ne podle toho, jak by to chtěli tcháni, švagrová nebo kdokoliv jinej.
Není tady
avalonka napsal(a):
Mám na tebe jednu otázku: jaká byla tvoje pozice v původní rodině? Jak ses tam cítila? Jsi mladší sourozenec? Jaký jsi měla dětství?
To já všechno vím, jen neznám cestu jak z toho ven a jak to rozdýchat.
Jsem druhé dítě a v naší rodině to moc ok nebylo, což je právě asi tne zakopaný pes. Můj "otčím" má stejně starou dceru, byly nám 4 roky, když jsme se začali stýkat a koexistovat spolu. Jezdili jsme k babičce (otčímově mámě) a když jsme tam byli vždycky všichni pohromadě, já jsem neexistovala, protože otčím a babička se vždycky snažili "té druhé" všechno vynahrazovat a hýčkat, takže existoval i dvojí metr a mě to trápilo. tyhle víkendy a prázdniny mě decimovaly a proto asi ta citlivost kterou jsem si v téhle záležitosti přinesla i sem.
Není tady
... hmmm....Další důvody pro toho psychologa, řekla bych....mmch mě taky nejvíc bolí, když se otec mého dítěte (jsme rozvedení) chová k holce jako tupec...hádej proč...jo, mě můj otec nikdy neměl rád....to je to....(a to můj bývalý se ještě chová v porovnání s mým otcem pohádkově)....
Upravil(a) Eva36 (16. 2. 2007 16:15)
Není tady
O mě se biologický otec nestaral vůbec, takže mám asi o starost míň koukám.. Otčím (pro mě táta) se choval hezky... babička mě moc nemusela, ale chovala se ke mě "korektně".
Není tady
Jéje Tigger - ani mě nenapadlo, jak rychle půjde v tvém případě ohalit příčinu celého neštěstí.
Kočičko moje drahá - ty jsi prostě pořád ta malá holka, která se cítí odstrčená. V tom je zakopaný pes, je to tak jednoduché. Jednoduché ovšem jen k pochopení, velice složité to změnit.
No, co ti poradit - myslím si, že nejefektivnější bude psycholog. Sama mám za sebou terapii a kdybych jí bývala neabsolvovala, dodnes bych se ráchala ve svých mindrácích.
Jde o to, abys získala pevnou půdu pod nohama a přestala odvozovat svou hodnotu od chování druhých. Jinak jsi totiž strašně zranitelná a vydaná svým blízkým napospas. Dokud tenhle gordický uzel nerozetneš, nikdy se nic nezmění a budeš dál nešťastná, nasraná a časem třeba i opravdu zlá a zahořklá. Nedopusť to! Nedivím se tvému muži za jeho postoj - TY máš problém, který bys měla řešit. Tvým problémem nejsou rozmazlený fakani od švagrový ani praštěná tchýně. TY jsi ten problém.
Nezapomeň, že okolí tě vždycky (vždycky!) bude vnímat tak, jak ty vnímáš sama sebe. Okolí tě dokonale zrcadlí - to tu omíláme furt dokola. Pokud máš tedy ve svém hardwaru software á la JÁ JSEM CHUDINKA OPOMÍJENÁ A VŽDYCKY JEN DRUHÁ - tvé okolí ti bude zrcadlit jedině tohle. Co taky jiného, žejo - když to ze sebe vysíláš kudy chodíš.
Není tady
Ale já normálně nemám problém se sebevědomím. Mám slušnou práci, skvělý plat, dosáhla jsem hodně věcí které jsem chtěla, v minulosti se neštourám, kdyby mi včera máma nepřipomněla "naše víkendy", ani po tom nevzdechnu.
ještě je tady jedna věc: mí tcháni měli rádi mojí předchůdkyni, bývalku mého muže. Když se rozešli, bylo jim to líto. navíc můj manžel neměl potřebu jim to ani neřekl, že se rozešli, ani důvod rozchodu. Takže oni na to pak nějak přišli, poslechli si verzi bývalky, začali to s ním rozebírat a on se zabejčil. Usmyslel si, že do toho nikomu nic není a že příští holku rodičům nepředstaví, aby se podobné situaci příště vyhnul.
Takže oni zjistili že někoho má, až když se ke mě vlastně po pár měsících nastěhoval. Pak jsme se teprve seznámili.
Myslím že tohle se tak trochu podepsalo na tom, že jsme dostali tu nálepku nespořádaných floutků, vždyť v porovnání s prvním synem, který žije tak hezky spořádaně a počal vnoučátko, to pro ně muselo být nestravitelný rozdíl.
Zvlášť když zjistili z mých názorů, že k tomu abych založila rodinu, potřebuju finanční i pracovní zázemí a domov, ke kterému se teprve musím dopracovat (neměli druhou chalupu kterou by moje dilema vyřešili). Jsem materialistka a karieristka
Není tady
Tigger, ty jsi hlavně taky perfekcionistka - která se neustále s někým srovnává. Jen si to zatím ještě neuvědomuješ.
Jsi taková PRÁVĚ PROTO, že máš neustále (už od dětství) potřebu někomu dokazovat, že jsi DOST DOBRÁ. Proto máš slušnou práci a skvělý plat - protože jsi dřela proto, abys něco dokázala. Ale dokázala hlavně druhým - to, že jsi DOST DOBRÁ.
Důvody nejsou ani v tvém muži, ani v jeho bejvalce, ani v ničem jiném mimo tebe. Důvody, proč se trápíš jsou v tobě a v optice, skrz kterou se koukáš na sebe a svou realitu. Je to subjektivní hledisko, které ty považuješ za objektivní. Všímej si, jak své vlastní myšlenky vkládáš do hlavy někomu jiném - např. "v porovnání s prvním synem, který žije tak hezky spořádaně a počal vnoučátko, to pro ně muselo být nestravitelný rozdíl."
To tě nesoudí tcháni - to se soudíš sama.
Není tady
Asi máš pravdu. Nebo dost možná ji máš. Budu o tom přemýšlet.
Děkuju
Není tady
Není zač, Tigger. Tam kde jsi ty, jsem já před lety byla. Proto mám pocit, že ti rozumím
pa!
Není tady
Jo - a smaž si tu bazální teplotu, ty cvoku. Dokud budeš chtít otěhotnět tímhle stylem, tak bych se divila, kdyby se to povedlo. Mně se to podařilo právě ve chvíli, kdy jsem se přestala měřit, vážit, posuzovat, nervovat, stresovat a trápit. Tak přesně do měsíce od toho okamžiku jsem otěhotněla. Když jsem se na to jednoduše vysrala. papa!
Není tady
avalonka napsal(a):
Jo - a smaž si tu bazální teplotu, ty cvoku. Dokud budeš chtít otěhotnět tímhle stylem, tak bych se divila, kdyby se to povedlo. Mně se to podařilo právě ve chvíli, kdy jsem se přestala měřit, vážit, posuzovat, nervovat, stresovat a trápit. Tak přesně do měsíce od toho okamžiku jsem otěhotněla. Když jsem se na to jednoduše vysrala. papa!
Je mi přes třicet, nemám čas na to abych se na něco jen tak vysrala a nechala to na přírodě
A navíc při mém perfekcionismu mi ty pseudovědecké metody vyloženě sedí
Není tady
Holka, já otěhotněla v 36 letech. A chtěla jsem taky dřív. A chtěla a chtěla a ono to nešlo a nešlo - a vědělo to proč.
Dej si na tenhle svůj přístup pozor - a to tě varuju opravdu upřímně. Právěže to MUSÍŠ nechat na přírodě. Proč si myslíš, že nemohou otěhotnět ty pracovně nejúspěšnější ženský jako je Libuše Šmuclerová a spol. Ucpané vejcovody? Málo spermií? Nedostatečná ovulace? Kuloví!
Je to proto, že nemají dost pokory na to, aby pochopily, že těhotenství není "pracovní projekt" a že halt nepřijde na povel. A řeknu ti - když se tak kouknu na to, jaká jsem byla ještě před rokem - jsem ráda, že ta dušička do mě vstoupila až teď. Všechno to čekání mělo svůj smysl - a hluboký.
Pýcha není dobrou výchozí pozicí pro mateřství. Naopak pokora je tou nejlepší. A být pokorná znamená uznat, že PŘÍRODA - nikoli my - dobře ví, co dělá. A kdy.
Není tady
avalonko nad tvými příspěvky v tomhle vláknu smekám. Kéž by Tigger nad nimi začala přemýšlet.
Avalonka má pravdu. Tigger, nech věcem volný průběh a nestresuj se tchánovci. Připadá mi, že kladeš věcem větší váhu, než ve skutečnosti mají.
Já jsem byla zase v dětství závislá na příbuzných z matčiny strany. Ti neměli rádi moji matku a protože se matka rozvedla, byla pro ně "černá ovce rodiny" . Při každé návštěvě jí to dávali patřičně sežrat a jak jsem postupně vyrůstala, jejich averze se postupně přenášela i na mě. Protože to byli jediní příbuzní, dost mě taková situace bolela, zejména při srovnání, jak moje babička poměřovala ostatní vnoučata a mě - děti spořádaných rodičů a dítě černé ovce rodiny. Nikoho jsem neměla - otec po rozvodu zemřel, další příbuzní buď emigrovali, nebo se nehlásili a tak mi zbyla takováhle povedená část příbuzenstva. Po smrti babičky zašli příbuzní tak daleko, že matku donutili pod nátlakem se vzdát ve prospěch ostatních podstatné části dědictví a to byla poslední kapka. Od své plnoletosti vystupuji tak, že žádné příbuzné nemám. Zatvrdila jsem se vůči nim natolik, že nikoho z nich nechci už nikdy vidět.
Není tady
Tigger, vy to miminko ještě ani nemáte a už vypisuješ soutěž "O nejoblíbenější vnouče". Zkusilas už třeba přemýšlet o tom, jak Ty i Tvoje robátko ponesete, jestli z některého z bratránků či sestřenic vyroste např. jaderný fyzik a Ty budeš mít doma "jen" prodavačku?! To teprve bude peklo!!
Prosím Tě, vzpamatuj se. Vždyť o houby jde. Vy budete rodiče, vy budete svoje dítě vychovávat a věř tomu, že občasná "osvěta" ze strany švagrových na tom nic nezmění. Případně je můžeš použít jako odstrašující příklad..."Vidíš to, Tomášku, Pepičko, jaké je to ošklivé, když..." A navíc máš téměř jistotu, že se druhá strana od Tvého drobečka také nenásilně dozví, že jejich výchovné metody neschvaluješ a nebudeš muset pro to hnout prstem..
A pokud tak prahneš po ocenění všech kvalit Tvé výchovy (které jsem mmch. také zastáncem - nesnesla bych, aby se moje dítě chovalo jako nevycválaný smrad), věř tomu, že Tvůj čas přijde až se společně někam vydáte a příbuzenstvo se bude vztekle válet po zemi, zatímco vy se budete dmout pýchou nad svým potomkem.
Sečteno a podtrženo, kašli na to, nekaž si nejhezčí okamžiky v životě a neměj strach z toho, že Ti někdo z děcka udělá smrada, dělej tak, aby sis ho takovým přístupem nevypěstovala Ty sama.
Jo a ještě něco - až se pár týdnů nevyspíš, doma bude brajgl a nervy v kýblu, bude Ti šumák, na které šprycli v tchýnině hitparádě Tvoje dítě stojí, nebo jak velká je dotyčná kráva, hlavně když si ho ta kráva na pár dní vezme..
Není tady
Já teda nevím ,ale já jsem si děti pořizovala že sme chtěli mi a cejtila že je čas a že se hodně těším a řešila hlavně aby bylo zdravé ,druhé dítě hlavně pro to aby první nebylo samo.
Tady mám pocit že snad nejde o budoucí dítě ale o nějakou šerednou soutěž.Chudák dítě....
Není tady
Dočetla jsem celou epizodu a mám tak trochu pocit, že jsem v tom, Tigger, poznala tak trochu i svoje reakce. Mám taky tendence k perfekcionismu. Jsem na sebe docela náročná, stejně jako na své předškolní dítě a manžela. Všechno co mám jsem si musela zasloužit a jsem na to děsně hrdá. V manželově rodině jsem byla "nechtěná" již od začátku, měli prostě předem představu, že si k sobě vybere někoho vhodnějšího typu mojí komunikativní švagrové. Za tu dobu uplynula už řada let, vybojovali jsme spolu s manželem řadu drobnějších i větších kominikačních bitev o náš společný životní prostor. Bylo v tom samozřejmě i místo pro operace typu momentálně spolu nemluvíme. Nezapomenu na situaci, kdy tchýně vyměkla těsně před porodem mého syna a začla se s námi bavit, aby nedejbože nepřišla o vnoučátko. Pokud bych chtěla být hnusná, dodala bych, že by asi nevěděla co by na to řekli lidi.... Já ale nechci být hnusná. Chci mít svůj vlastní život a dítě, ze kterého nebude rozmazlený fracek. Po šesti letech mi tchýně dává za pravdu v tom, že pokud má na hlídání moje dítě nebo děti od švagrové, je v tom velký rozdíl. Dokonce mi to řekla i prapabička. Pokud bych to rozmazávala před několika lety (to jako jak jsem úžásná matka) , byl by v tom asi docela problém.
Já věřím na jednu věc, čas ukáže kdo z koho a někdy otupí věci, které se momentálně zdají naprosto nepřípustné a neřešitelné. Kdybych se celé roky neužírala tím, co si o mě tchánovci myslí a jak to, že jim nejsem dost dobrá, byla bych zřejmě tam kde jsem teď a mohla jsem si ušetřit spoustu vyšilování. Nemůžu říct, že se teď nějak obzvlášť milujeme (alespoň co se mě týká), ale snažíme se respektovat. Za to ty "pohraniční boje" stály. Dokonce si teď občas vyslechnu co a jak dělá švagrová s dětmi a manželem špatně. Pokud někdy trochu zlobíme a tchýně se urazí, většinou jí to dlouho nevydrží. Volá pak za dva dny a ptá se jestli jsme neumřeli. Mohla bych vytahovat, jak dělá rozdíly mezi dětmi a jak mě nemá ráda a bla, bla, bla. Nikdy to ale nebude stoprocentní pravda. Ona se fakt snaží být třeba dobrou babičkou a dělá to jak nejlíp umí. Mě to stačí. Na tom jsem postavila náš vztah. Je to křehké, ale zatím to funguje.
Není tady
Budu upřímná - přečetla jsem si to úplně celé a nelíbí se mi jedno, a sice jak někdo odsuzuje výchovu druhých dětí jejich vlastními rodiči, aniž sám zatím děti má a tudíž neví, jak náročná péče o děti a jejich výchova je. A odsuzovat tchánovce, že jsou "hotoví" z vnoučat? Proboha, vždyt to je úděl většiny babiček a dědečků, z koho jiného by měli být nadšení? Z celého tohodle příspěvku mi číší jen závist a zloba, a je mi z toho tak nějak smutno. Přeji ti z celého srdce, aby jsi brzy měla v náručí své miminko, pak teprve mnoho věcí pochopíš (věř úděl matky je krásný, ale vůbec není jednoduchý).
Je mi zřejmě jasné, že se do mě ted někdo pustí, ale já todle prostě musela napsat
Upravil(a) AndreaP. (17. 2. 2007 13:53)
Není tady
Příspěvek Avalonky je fakt dobrý,
já bych ještě chtěla napsat, pokud se neztratím ve všech pro a proti co jsem tu četla, že se nedivím tvému muží, když tvrdí že se netěší domů. NA TO by jsi si měla dát bacha. On si je vědom konfliktnosti situace a ty mu ji ještě více komplikuješ svým těžce pochopitelným přístupem. Pořád cosi řešíš a přitom k řešení zatím NIC )dítě) nemáš. A tak jako se špatným rodičům může narodit perfektní dítě, může se perfektním rodičům narodit ukázkový spratek. A poznámka o bytu a paneláku.no jestli to proneslo to pětileté dítě, tak je vcelku dobře "orientované" a třeba chtělo svou doměnku jen potvrdit.
Jo a vždy, VŽDY se najde jiné nedokonalé dítě které může na výchově tvých geniálních a perfektních potomků zanechat újmu. Víš co je to školka?
Nekritizuj výchovu jiných když nemáš svoje dítě. Můžeš mít názor, ale nech si jej pro sebe, případně pro někoho jiného než jsou rodiče a prarodiče, nejméně do doby než budeš opravdu vědět o čem je řeč.
To že jsou tcháni vedle z dětí švagrové ber pro sebe jako přínos, tvoje budou mít rádi , ale třeba je nebudou už tolik nepotřebně rozmazlovat. Nebo naopak, jsme zářným případem toho co s prarodiči udělá vědomí že tohle vnouče je zřejmě poslední.
Předpokládat to že pětileté dítě hodnotí velikostí auta tvoji finanční či sociální situaci může jen ten kdo dítě nemá, o nevhodnosti nepochopitelných poznámek svých dětí vědí všichni rodiče, jsou to prostě úsměvné trapasy a TEČKA.
Trefa do černého je to že máš nízké sebevědomí, ne jako takové, ale ve sféře rodinné ) stát se paní úžasňákovou přes děti, no zkusila bych to první sama za sebe) rozhodně a to si neseš z dětství. Prozatím bojuj sama ze sebou (srovnej se) a až ten boj vyhraješ, pak se pouštěj do ostatních, to je , myslím moje největší rada...........
Možná jsem více než kritická, ale fakt to myslím dobře, mít tě za švagrovou, je mi líto, asi bychom nevycházely................
Není tady
Majájájo - věřím, že to myslíš dobře a máš v podstatě pravdu. Jen si možná neumíš představit, jak hrozně bolestný je, když se člověk neustále s někým srovnává. Tigger je natolik silná, že je schopná si (alespoň částečně) tyhle věci vůbec připustit a nevěř tomu, že je to pro ní snadný. Já jí moc držím palce, protože ona je skutečně výslednicí rodinné situace, která byla velmi nepříznivá. A když jí nikdo neučil, jak se mít ráda - jak to má tedy umět?
V podstatě jí obě ale radíme totéž - dát se sama dohromady, začít si věřit a v tu chvíli přestat klást tak velký důraz na mínění druhých. S tím se pojí i další fakt - jakmile člověk přestane sžíravě kritizovat sám sebe, přestane kritizovat i druhé. Pochopí sebe, pochopí okolí. To je jedna spojitá nádoby. Ona je k ostatním tak strašně kritická, protože je stejná i sama k sobě. Je sama sobě nesmlouvavým a nelítostným kritikem (což jí mimo jiné vede k perfekcionismu) a s tím se žije opravdu špatně. V tom jsem se jí chtěla trošku zastat - neříkám, že ona věci vidí správně (teď je naopak její optika hodně pokřivená), jen říkám, že má před sebou velikou hromadu práce - možná bolestnější než mnoho ostatních z nás.
Není tady
majkafa napsal(a):
avalonko nad tvými příspěvky v tomhle vláknu smekám. Kéž by Tigger nad nimi začala přemýšlet.
Majkafo, nevím proč a priori za startu předpokládáš, že se nad tím zamýšlet nebudu. Já tu nejsem z plezíru, kdyby byl všechno v pohodě, nebudu tady připravovat o čas ani sebe, ani Avalonku.
Takže trochu empatie a taktu, prosím tě.
Na Avalonce je mi sympatické, že přizná, že "je ta kráva, která byla teletem". Rozhodně lepší než kráva, která ani neví že je kráva, natož, že někdy byla teletem.
Není tady