Helena:
Hm. co na to říct? Chápu tě, že lítost odstrčeného dítěte někde v sobě schováváš a vím, že není jednoduché se s tím vyrovnat. Vykašli se na povedené příbuzné, žij si svůj nezávislý život podle sebe a nenech si od nikoho do ničeho mluvit. Víš, nějak v podvědomí máme zato, že rodiče jsou ti nejlepší lidé, na které se vždy můžeme spolehnout , kteří nám rozumí atd. Zapomínáme, že jsou to obyčejní lidé se spoustou chyb a že nejvíce svých chyb směřují ke svým dětem a některým svým dětem přímo svým chováním ubližují. Když to zjistíme,  hluboce nás toto poznání zasáhne, protože takové rozčarování jsme nečekali.
Jak už jsem napsala, kašli na to a využij tuto zkušenost ve svůj prospěch.  Nejsem si jistá, myslím, že máš 3 děti. Já bych se všemi o tom mluvila, všem bych zdůraznila, že je miluju stejně a že nechci, aby si některé dítě neslo s sebou do života stejný osten lítosti, jako já.  Uvidíš, jak nádherné vztahy budeš mít s nimi i vnoučaty.
Tví sourozenci takovou zkušenost nemají a s největší pravděpodobností budou opakovat chyby rodičů. Pokud je opakovat budou, moc dobrých rodinných vztahů se asi nedočkají. To neřeš, je to jejich problém.

Wiki:
Ještě jsem si všimla "lámání". Opravdu, mě takové situace naservíroval život a musela jsem je reálně řešit, tady teorie moc nepomůže, zvlášť, když druhá strana útočí nevypočitatelným  a neočekávaným způsobem bez pravidel.

Avalonka:
Teď jsi mě rozesmála. Nepotřebuju litovat, já mám jasno. Mám jiný názor než  ty, to je všechno.
Dáváš mi úžasné rady- jít příkladem, jo, to je pravda, ale musíš mít možnost ten příklad prezentovat. Pokud  si  to někdo nepřeje, je to k ničemu.
Myslíš si, že já vysílám na špatné frekvenci, ale to si myslíš ty. Máš sice pravdu, že vrána k vráně.. ale nezapomeň, že stejné vrány se vzájemně vyhledávají a spolčují, na rozdíl ode mne, já si  švagrové  nevybrala, pro mne jsou to cizí ženské, které si svévolně usmyslely, že mne a manžela rozeštvou ze svých zištných důvodů.  Jistě se naše frkvence nemohly společně ani setkat, natož naladit ne společnou, ale není to náhodou proto, že já do manželství  měla vůli vstoupit s otevřeným srdcem a ony, ještě mě ani neviděly, už spřádaly intriky, jak se mě zbavit? 
Myslíš si, že já mám v sobě pokřivený vzorec, který bych měla narovnat?  Nenapadlo tě, že ho můžou mít pěkně pokřivený ony? Proč bych se měla měnit podle cizí vůle já, když jsem jim nic neudělala, (jen to, že jsem si vzala manžela), dokonce jsem se těšila, že budu součástí velké rodiny a o žádné špatné myšlence nemůže být ani řeč.   Nebo snad bych se měla změnit proto, abych uspokojila jejich zlovolná přání?  Nic jiného totiž nebyly ochotné přijmout. To snad nemyslíš vážně.
Už jsem Ti jednou napsala, že  všechno, co píšeš, znám o pár let dřív, než jsi se narodila. Jen mě reálný život formoval a získala jsem spoustu zkušeností. Divíš se, že jsem si stanovila pevné hranice, kam už ne?

Ty mi totiž stále podsouváš svoje myšlenky, ale mýlíš se. Z toho, co jsem napsala  se domníváš, že mám kolem mnoho negativní energie. Nemám, ani žádné negativní energii ke mně vyslané nedovolím vstoupit do mého kruhu. Víš, proč ji nemám? Protože kvůli nikomu si s ní nebudu zasírat svou duši.
Ty si myslíš, že mám špatný vztah k lidem a špatně žiju, to mě fakt rozesmálo. Lidi mám opravdu ráda a hledám v nich dobro, jen jsem na rozdíl od tebe obezřetná, pokud je dobře neznám, tak mě to život naučil a už nic nehodlám měnit.
Jinak mám fajn život, prima děti i vnoučata a za sebou 4O let šťastného manželství s úžasným a schopným mužem, který vždy stál pevně za mnou. Proto můžu zpětně minimálně 40 let  hodnotit - nic bych neměnila, protože ten život stál zato.

Helena:
To je obrovské štěstí, které nás potkalo. U mne je to stejné jako u tebe, děti i s jejich partnery a vnoučaty nás často navštěvují a my si je úžasně užíváme. I s námi se děti a snacha se zeťem radí, sami, dobrovolně,  děti mezi sebou si také pomáhají a radí se. Věřím, kdyby se někdo ocitl v nouzi,  nebudou váhat s pomocí a oporou, která bude potřeba.
Asi je to tím, že jsme nechtěly, aby naše děti prožívaly stejné ústrky a lítost, jako my a povedlo se. Což je ta nejlepší zpráva.

Amba napsal(a):

Wiki:
Ty si opravdu myslíš, že já žiju ve zlobě a závisti?

Ne Ambo, takto jsem to nenapsala a ani nemyslela. Psala jsem o sobě a myslela to obecně. A o té zlobě jsi to popsala naprosto přesně - byla vlastně užitečná...

Amba napsal(a):

Ke švagrovým necítím  nic, jsou mi úplně lhostejné. Můj vztah k nim mám už mnoho a mnoho let vyřešený a mnoho let mi popisované události nepřišly ani na mysl, natož, abych se jimi zabývala.

Řekla bych,že to není pravda. Nepříjemné věci, které člověk prožil a nechce se jimi tu a tam masírovat a prohrabovat, zapomíná, vytěsní. Je to přirozená obrana organizmu. Nemyslím, že zapomenu okamžitě všechno "špatné". To jistěže ne. Jen mi nekoresponduje ta spousta energie, kterou jsi do psaní vložila s  popsanými dnešními pocity.  To, žes celý svůj příběh popsala, poměrně podrobně, svědčí o něčem jném, než píšeš. Žije to v tobě a uzavřela jsi kapitolu po svém. Nechci tě přesvědčovat, nemám důvod, jen se mi to tak jako nestranému pozorovateli jeví. Třeba to vem jen jako informaci. Myslím, že by tvá situace šla dotáhnout až do fáze odpuštění, což ti asi teď při té představě naskakují blány!!?? že???
Ještě - k doplnění - také o něčem značí tvá odpověˇAvalonce. - Což už jen ten můj pohled dokreslilo.

Nic ve zlém, neznáme se,ale,  nepochybuji, že jsi správná ženská a že jsi to jednoduché neměla.

Wiki:
Víš, mám dobrou paměť, jen tak, prostě dar od přírody a to, co jsem jednou slyšela, nikdy nezapomenu, dokonce i to, co jsem slyšela v dětství mohu doslova interpretovat. Takže to není hrabání se v minulosti, jen jsem si to znovu vybavila - a to mohu kdykoliv cokoliv.   Může se ti zdát, že jsem psala podrobně, ale ve skutečnosti je to jen stručný náčrt událostí.  Zato vizuální paměť - nic moc, řekla bych podprůměr, ale nemůžu mít všechno ))Je to tak - co ti příroda na jedné straně přidá, na druhé ubere, no.
Kolik v mém psaní je energie neumím posoudit, ale máš pravdu, energie mám dost.   Už mi i párkrát lidi řekli, že v mé přítomnosti ji hmatatelně cítí, ale to nemohu posoudit, protože já to nevím ani nijak necítím. Když mi známí řeknou, že si ke mně přišli dobít baterky, přijímám to tak, že chtějí přijít na jiné myšlenky, nic víc.
O odpuštění nemůže být ani řeč, protože já jsem za to tchýni  přímo  vděčná !! Jo, když to bylo aktuální, nebylo mi hej, ale o to víc nás to s manželem spojilo. Zatím, co jiní řešili nevěry a rozvody, my měli tolik vlastních starostí které jsme museli řešit, že na žádné partnerské problémy nedošlo. Ostatní sice dostali naservírované byty, ale my jim to opravdu nezáviděli, především nezávidím, ale ani nebylo co -  žili v pekle hádek, a to my by jsme stejně nechtěli. Bydlení jsme vyřešili vlastní- manžel se spojil se svými kamarády a postavili jsme si. (všichni ing.arch.) To víš, že si svůj projekt vymakali, takže i dnes odpovídá dost vysokému standardu. No, a ony v té době už měly byty dost vybydlené a zastaralé. Nebyli jsme to my, koho stravoval plamen závisti. V době, kdy ony měly místo auta rezavé plechovky, my jsme si koupili první auto a dovolili jsme si koupit poslední model. Myslíš, že nám to přáli? Tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho, bylo to tak se vším. Nikdo z nich neviděl naši práci, šetření a klopotu. Všechno jsme dosáhli vlastní pílí, nikdo nám nic nedal ani nepomohl.  My nemuseli být nikomu za nic vděční, a mohli  jsme si  žít vlastní život.  Zase- všechno, co ze zdálo zprvu hodně špatně, bylo pro nás to nejlepší, co nás mohlo potkat. Takže, žádné odpuštění - nebylo co odpouštět, jen děkovat.

amba - máš na mysli E. Berne "Jak si lidé hrají"? To je fantastická věc, která mě nadchla už když vyšla (asi) poprvé někdy kolem roku 69. Tehdy jsem ji samozřejmě "nepobrala" ve všech jemnůstkách, ale občas si v ní  s potěšením zalistuju ještě dnes. JInak pozoruju, že máš podobný přístup k bližním - já to jen říkám trochu drsněji - "je lepší očekávat od okolí to horší a pak být mile překvapen, než naopak", aneb "předem varován, dobře připraven".

Tak já jsem na tom s pamětí špatně .

Nedávno mi švagrová říkala:-"... víš, pamatuješ, jak jsme ti tenkrát říkali.......a ty jsi říkala, ......tak já to tak nemyslela,... teď nás to mrzí, zlobíš se ještě?????."......... Mluvila o něčem - nějaký spor - před zhruba osmi lety. Přísahám, že jsem si nevzpomněla o čem mluví !!!!A to mi říkala, že jsem tenkrát i brečela, a oni (brácha se švagrovou)si poté mysleli, že dovolenou s nimi jsem před  3lety proto sabotovala . (před těmi 3 lety jsme jen měli jiné plány a jeli jinam). Tak oni se mě 8let báli, nevěděli, tejrali (no trošku)se, že mně přece jen ublížili, a hlavně je děsilo, že jsem bez reakce a všechno mé jednání zkoumali a přemýšleli, co jsem tím chtěla říct. atd.    
No a já ..... spokojená, páč jsem si to prostě nepamatovala (už vím, co mi navrhli - nakonec jsem si to poskládala - a fakt požadovali nestoudnost!) a prostě jsem to vypustila. Potrestali se sami. Jojo...A já....list nepopsanej............

No, teď mně napadá, že by to mohlo být k věci - a nebo taky by to mohl bejt  ten německej doktor, co mi furt někde schovává klíče, auto a telefon.....

Wiki:
No, každý máme jiný typ paměti, ale lepší zpráva je, že máme vůbec nějakou a že nám slouží.
Já jsem zase  na štíru se vším,  co musím číst a  dá mi to makačku, než si to zapamatuji. Vůbec si nepamatuju tváře lidí, už za pár vteřin nevím, že jsem je potkala ( myslím, například ve veřejném dopravním prostředku). Moje dcera si i po letech dokáže vzpomenout, kde nějakého  neznámého  člověka potkala a co měl na sobě, což nechápu.

Jó, tak u tebe německej doktor, jo? To my máme doma obyčejnou ještěrku, taky pěknou mršku, co nám všechno schovává.  A hlavně - nemluví se mnou, tak jak  si mám její zlomyslné rejdy pamatovat, že? Auto stojí v garáži, tak tam si netroufne, i když leccos, co není v bytě, se nějakým způsobem v garáži objeví, ale to je v oblasti výzkumu - kdo ví, možná jsme v zóně  působení silné kinetické energie.
I když, no , taky se mi stalo, když jsem jela na služební cestu s řidičem. Po skončení jednání jsem odešla, sedla si do auta, řidič nikde. Myslela jsem že šel na WC, ale fakt to trvalo dost dlouho, dokonce jsem za okny objektu viděla, jak na mne lidi koukají. Když už to trvalo dlouho, tak jsem se rozhlédla a vidím, že řidič sedí v úplně jiném autě a já v byla v šoku, já si sedla do cizího, ale do takového, co jsem měla doma. No, zapoměla jsem, jakým autem jsem přijela. Opravdu, nikdo není dokonalý. Tak ať nám slouží paměť ! (Byl to střežený uzavřený objekt, kam se cizí člověk nedostal,  s vlastním parkovištěm před okny kanceláří, tak  zaměstnaci auta nezamykali).

Wiki:
Jo, toho nejvyššího, proto na mne všichni zaměstnanci chodili v údivu koukat. Tak jsem se snažila dělat jakoby nic, tvářila se důstojně, jako že mi ty ty jejich pohledy vůbec nevadí, i když jsem začala být už  poněkud nervozní.  Já totiž přijela na jednání s  tím nejvyšším, ale my jsme jeli  asi 250 km, tak jsme raději vyrazili  včas, nemám ráda chodit pozdě. Tak nějak to vyšlo, že jsme tam byli dost v předstihu.  Ten nejvyšší přijel až  chvíli po nás, ale to jsem neviděla, šla jsem na WC. Když jsem  zjistila svůj omyl, nemohla jsem se smíchy udžet, vrátila se zpět a  svůj omyl  vysvětlila. Celý barák řval smíchy. No, a můj řidič mi řekl, že si myslel, že ještě někam s někým jedu, tak si v klídku podřimoval.

Pruhovaný čumák zde! Dokonce i v ikonce! (..............tomu se říká rým)

Přiznávám, že nemám sílu na čtení všech minulých příspěvků, které se mě navíc ani přímo netýkaly; měla jsem co dělat, abych ustála všední dny se všemi jejich šedivými pruhy.......

Nicméně: už mám domluvenou terapii.  A TĚŠÍM SE!

Co se týká vnímání těhotenství u švagry, vnímám to pořád stejně hnusně negativně

Toliko novinky z tygřího světa a doufám, že brzy přibydou lepší, hezčí, světlejší, pozitivnější, pruhovanější a tygzíkovanější

A ZNOVU DĚKUJI ZA VAŠE PODANÉ RUCE........

A teším sa, Tigř, že si prišiel medzi ostatnú zverinu - a že máš vyhliadky na lepšie zajtrajšky... Aj ja idem popracovať postupne na lepšícj zajtrajškoch... Vieš, kaý je rozdiel medzi optimistom a pesimistom? Pesimista hovorí: Bože, už nemôže byť horšie... A optimista vie: Ale môže!!!

Tigger, tak já na tebe naprskám ty těhu bacily i tady - až budeš těhu, uvidíš zase všecko jinak - minimálně si srovnáš priority - já se takhle pod vlivem těhotenství celkem i vykvajzla na přípravu na státnice, v klídku je udělala za dva, a i když mi to zrušilo červený diplom, tak mi to bylo tak nějak dost putna