|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
TÉMA ASI SPÍŠ PRO ŽENY, PÁNOVÉ PROMINOU... - I KDYŽ - PSYCHOLOG VÍTÁN 
Dostala jsem se do - pro mě - velmi nepříjemné situace.
Nevycházím úplně ideálně s manželovou rodinou. Nedá se říct, že by mezi námi byly konflikty, ale existuje hmatatelné napětí. V zásadě jde o to, že manželovi rodiče jsou dost vypytlení ze svých vnoučat, které fakt milují z mého pohledu až nekriticky. Jejich matku, moji švagrovou a jejich snachu, samozřejmě milují, protože je jejich máma. Už od samého začátku, kdy jsem do rodiny začala docházet, mi vždycky bývalo trochu líto, jak všichni kolem "mladých" tancují a můžou se z nich po.., zatímco my s manželem byli vždycky stranou zájmu, ničím zajímaví, v porovnání s těmi rrrozkošnými kůzlátky.
To je jedna věc, která mi vadí.
Druhá věc je ta, že taková výchova se na dětech odráží a podle toho to taky vypadá. Děti sice nejsou žádní hajzlové, to zase ne, ale výhrady k nim mám. Mají sklony se vychloubat, pár věcí jistě není z jejich hlavy (např. jsme s manželem koupili byt a pětiletý synovec ro jízlivě okomentoval, že budeme bydlet v paneláku, jindy zase zničehonic prohodí že "mají větší auto", z toho usuzuji že nás mají asi švagři občas na tapetě a řeší naše bydlení anebo auto. Podotýkám, že takovéhle poznámky ty děti mají i v přítomnosti dospělých a nikdo je neusměrňuje. Stejně tak je nikdo nenapomene, když nepozdraví, nebo nepoděkují, atd. Jsou hrozně hájené.
Z tohoto důvodu jsme byli s manželem vždycky rádi, že ještě nemáme děti, které by se s nimi musely konfrontovat. Teď je jejich dětem 7 a 5 let, takže i kdybych dnes otěhotněla, byl by mezi nimi už slušný věkový rozdíl a dalo by se to ustát bez újmy.
Teď jsme se nastěhovali s mužem do bytu, pracujeme na potomkovi 
prozatím neúspěšně, a já se hrozně těším, že taky (po letech toužení, kdy jsme si to nemohli vzhledem k podmínkám dovolit) přivedem na svět svoje dítě a další vnouče. A já se taky nepokrytě těšila na to, že teď budu chvíli já ta pani Úžasňáková, se kterou to rodina prožívá a jejíž těhotenství bude sdílet a tolik se těšit.
Jenže švagrová je zase "one step ahead" a tchyně mi právě oznámila, že bude mimino, narodí se na podzim a že už si na to šetří dovolenou. Řekla bych že na 50% odejde nakonec do předčasného důchodu.
Fakt se mi to snáší docela těžko. V duchu si nadávám že jsem zlá, ale nemůžu se nad to vůbec povznést. Je mi to všechno líto - to, že nejsem těhotná já, protože to vnímám tak, že "teď jsem na řadě já", taky proto, že nechci aby naše děti vyrůstaly spolu a je mi nepříjemná představa, že zřejmě kvůli tomu nastane otevřený konflikt, mám strach, že naše dítě bude druhořadé.
V neděli přijedou tcháni na návštěvu a já nevím jak se s nimi bavit. Bojím se, že sotva otevřou pusu a začnou se rozplývat, jim v záchvatu upřímnosti svoje pocity vyjevím a bude válka :-(
Přetvařovat se už nedokážu.
Manžela to taky štve, ale rozhodně z toho není psychicky rozhozen, spíš ho štve fakt, že já jsem dole a "nevytvářím domácí pohodu"....
Nejradši bych se zavrtala pod zem... nemáte někdo nějaký recept jak se srovnat? Co byste případně udělali vy?
Není tady
závist je strašná vlastnost Tigger, nenech ji, aby tě ovládala, byla bys nešťastná, víš? pokud jde o výchovu dětí, taky jsem (před tím, než jsem měla dítě já) odsuzovala spratkovitost dětí příbuzných a známých, ale pak jsem zjistila, že u vlastních dětí je to stejné :-)
prostě buď milá, švagrové se klidně svěř, že chcete taky mimčo a když se vám brzy zadaří, můžete spolu vozit kočárek, ne?
Není tady
Myslím, že tebou cloumá žárlivost na švagrovou a její děti, protože zatím ještě svoje nemáš. Vůbec si nemyslím, že by tvoje budoucí miminko měli tcháni méně rádi než je. Tvůj manžel je stejně tak jejich syn jako švagr a tvoje děti budou stejně tak jejich vnoučata.
Protože jsou, jak sama píšeš, na děti hodně fixovaní, připadá ti, že jste vy trochu stranou. Přece bys nechtěla po tchánech, aby byli z tebe tak poprdění, jako z vnoučat. Moji rodiče a tcháni jsou taky poprdění z dětí, ale ze mne už ne a nepříjde mi na tom vůbec nic divného.Třeba je jim líto, že ještě nemají vnoučata od druhého syna, ale nechtějí vám do toho mluvit nebo vám to předhazovat, což je snad dobře, ne?
Není tady
Vozit kočárek spolu? Nemáme si 7 let co říct, máme totálně odlišné hodnoty a názory na výchovu, my spolu nemůžeme vozit děti :-)
Mám nechat její děti aby se smály tomu mému, že nejezdí k moři? A dospělí to slyší a shovívavě se tomu usmívají, to je jejich výchova? Nechci aby moje dítě mělo takový příklad a ještě v tom bylo podporováno. Chtěla jsem se tomuhle přesně vyhnout...
Není tady
Fanny5 napsal(a):
Vůbec si nemyslím, že by tvoje budoucí miminko měli tcháni méně rádi než je. Tvůj manžel je stejně tak jejich syn jako švagr a tvoje děti budou stejně tak jejich vnoučata.
No a toho se právě bojím. Už teď dělají rozdíly mezi jedním a druhým synem, obávám se že budou dělat rozdíl i mezi vnoučaty.
A jiank uznávám - žárlím.
Není tady
Tigger napsal(a):
Vozit kočárek spolu? Nemáme si 7 let co říct, máme totálně odlišné hodnoty a názory na výchovu, my spolu nemůžeme vozit děti :-)
Mám nechat její děti aby se smály tomu mému, že nejezdí k moři? A dospělí to slyší a shovívavě se tomu usmívají, to je jejich výchova? Nechci aby moje dítě mělo takový příklad a ještě v tom bylo podporováno. Chtěla jsem se tomuhle přesně vyhnout...
Tigger, proč už teď řešíš, že se děti tvé švagrové budou smát tomu tvému, že nejezdí k moři? Máš snad jasnovideckou kouli, že víš, co bude za x let? Přijde mi, že nemáš problémy, tak si musíš nějaké nutně vytvářet.
Já Tě plně chápu!!!
Taky mám ten ojem, že synovec (tedy syn švagrové) je u tchánu hájeny a vše se mu podřizuje, a taky je mi to líto a děti už mám jak vidiš ale já jsme na své děti dost opatrná až možná přecitlivělá a nerada je půjčuju, tak se to svádí na tohle. Ale dárečky a pozornost a zájem na tom se to projeví taky a zde se ta druhořadost tedy dost projevuje. Nechci být raději konkrétní. Se švagrovou si taky moc nerozumím, má naprosto jiný přístup k dětem než já, a vychovávájí ho spíše právě tihle prarodiče a asi se mu snaží vše vynahradit.
Ale radím ti , povznes se nad tohle, a své těhotenství si užívej s manželem, buď štastná, jejich přístup stejně nezměníš at je jaký je, a možná budeš mile překvapena! Až otěhotníš a až se miminko narodí, nic neočekávej a uvidíš, ber to jak to přichází. jinak budeš zbytečně frustrovaná a pokaz vám to tohle krásné období i ve vztahu s manželem.
Já už taky raději nic neočekávám, právě proto abych potom nebyla zklamaná a nepříjemná.
A to nemluvím o jízlivostech, které občas vyslechnu 
, všude je něco.
Není tady
Tigger: Pokud by mi poznámky dětí fakt vadily a neuměla bych se nad ně povznést, nenechala bych si je líbit. Ber to tak, že sice jsou to děti...ale ... kdyby se divili tomu, že budeme bydlet v paneláku, řekla bych jim, že na tom přeci není nic špatného, ne? ... apod. ... Všude je něco. Já mám zas závistivou sestřenku. Když jsem si našla po rozvodu přítele a chodila s ním, přišla za mnou její devítiletá dcera a povídá mi :" Teto...a kolik ti Miloš přispívá?"... Panečku, jak koukala, že jsem jí řekla, že nic (nežili jsme spolu ještě a kdyby jo, tak bych jí řekla, že jí do toho nic není).... kde na to to dítě asi přišlo, že? ... o sestřence si myslím své a neřeším ji ... je to totiž neřešitelné. Na tchánovcích bych se soustředila na dobré stránky jejich osobností...
Není tady
Tigger, nedělej si už předem starosti z něčeho, co ještě nenastalo a co třeba ani nenastane.
A to, že děti plácnou něco nevhodného, tím se taky nezabývej, oni to jsou takový keckové. Někde něco slyší a pak to podají úplně jinak. Koliktát jsem červená až na pr..., když slyším, co moje mladší dcerka vykládá. Člověk myslí, že neposlouchá nebo ani neví, že tam je a ona to za pár dní prezentuje v tu úplně nejnevhodnější chvíli a ještě třeba v naprosto opačném znění.
Děti se rády pochlubí, dělají to mezi sebou ve školce, ve škole ..... to je normální soutěživost a snaha čímkoli vyniknout, to že to říkají před vámi neber jako invektivu vůči sobě, prostě si toho nevšímej. Ubezpečuji tě, že tvoje děti to budou dělat taky. Ať se budeš snažit sebevíc je usměrňovat, hodně věcí se naučí v kolektivu a s tím nic moc neuděláš. Budeš je upozorňovat, že se to nehodí, že to není správné, že tohle se neříká a stejně čas od času budou plácat blbosti, ze kterých ti bude před ostatními trochu trapně. Budou to tvoje děti a budeš to brát asi jinak než u cizích.
Není tady
majkafa napsal(a):
Tigger, proč už teď řešíš, že se děti tvé švagrové budou smát tomu tvému, že nejezdí k moři? Máš snad jasnovideckou kouli, že víš, co bude za x let? Přijde mi, že nemáš problémy, tak si musíš nějaké nutně vytvářet.
Majkafo, protože už teď se vytahují a dokonce na nás a za asistence svých rodičů a prarodičů.
nemám důvod se nedomnívat, že v případě dítěte to bude ještě horší.
Není tady
Teda, já bych to neřešila dopředu. A až by se vytasili, že jedou k moři, tak bych řekla, že my zas jedem na Šumavu... Holka, jestli ty jim nakonec nezávidíš, že tě ty jejich blbý řeči tak berou? ... ... To mě tak napadá... ta moje sestřenice, když se máma náhodou prokecla, že jedou na dovolenou do Tunisu, tak si vzala půjčku a taky jela s holkou do Tunisu ... jo a ještě nám ta její holčička poslala pohled, abychom si asi nemysleli ... ach jo... No ale vážně - nevadí ti vlastně doopravdy to, že mají lepší bydlení, auto, dovolenou?
Není tady
Eva36: no jasně že to nemá to dítě ze své hlavy. Prostě slyší jak se o tom rodiče baví a jenom papouškují.
Fanny5: jo jo já vím, že to děti dělají. Je mi sice přes třicet, ale pamatuju že jsem to dělala v jejich věku taky. Jenže moje máma se tomu nikdy neusmívala, vedla mě k tomu, abych se takhle nechovala.
Taky mě vedla k tomu že musím zdravit a umět poděkovat, když mi návštěva přiveze kus čokolády nebo dostanu dárek k narozeninám. Takhle chci vychovávat i svoje dítě, jde snad o přemrštěné nároky? Myslím že ne. Věřím, že dítě nebude 100%, ale řeknu mu: poděkuj, pozdrav, jak se říká? Nebudu laxní k tomu že 7leté dítě bojkotuje dobré mravy nebo ve svém věku neumí pořádně držet příbor a je ho plná restaurace.
Pepi a jak to řešíš? Omezila jsi kontakt na minimum, nebo to vždycky nějak překousneš?
Není tady
Tigger: Prostě se tím nenech vyvádět z míry ... tak mají děti nevychované hajzlíky, však ony jim to vrátí, neboj se ... Proč tě to tak točí? Oni tě nenutí, abys jednou vychovávala svoje dítě taky tak, tak co? ...
Není tady
Milá Tigger, nenech závist a zlost cloumat svým majestátem. Vzala jsi si chlapa i s příbuzenstvem jako každá a nějak to musíš ustát nebo ti to poleze s odpuštěním na mozek. Většina prarodičů miluje jaksi víc ty první vnoučata, jsou s nadšením očekávaná a ty další už jsou jaksi jen třetí, čtvrté atd.Nenech se tím otrávit. Oni jsou v pohodě a ty si už teď děláš hlavu. Povznes se nad to, přece nechceš být jako oni. Pořád na něco poukazovat a vrtat se vtom.
Není tady
Sousedovic dcera (jsme kamarádi, je slušně vychovaná, jen žije ve svém vnitřním světě), mě taky sem tam nepozdravila. Jednou se stalo, že jsme se v domě potkaly a já jí řekla: "Ahoj" a ona mi neodpověděla. Tak jsem ji normálně sprdla na tři doby, že když už neumí pozdravit dospělého první, tak že by aspoň mohla odpovědět, když už ji pozdravím já. Pak jsem to říkala její mamině, aby se nedivila, kdyby jí to náhodou říkala, že jsem ji zpražila. Od té doby mě vždycky halasně pozdravila.
Tak je taky upomeň, třeba mile a slušně, že by měli pozdravit, poděkovat, atp., když ti to vadí. Já to dělám normálně, že svoje i cizí děti (teda děti známých a příbuzných se kterými mám dobré vztahy) upozorním žertovným tónem na takové seky a zatím se nikdo na mne za to nezlobil. Svoje tedy upozorňuji intenzivněji a méně žertovným tónem.
Není tady
Eva36 napsal(a):
No ale vážně - nevadí ti vlastně doopravdy to, že mají lepší bydlení, auto, dovolenou?
No ve skutečnosti je to tak, že lepší bydlení i auto máme my (na vysvětlenou - poznámka toho dítěte směřovala k velikosti vozu, nikoli třeba ke značce nebo výkonu, dítě nevidí rozdíl mezi škodovkou a nissanem).
Je ale pravda, že od začátku mi ale vadilo, že zatímco my jsme se k tomu dobírali postupně a velmi namáhavě vlastními silami, rodičovství jsme kvůli tomu odsouvali a plánovali, oni přišli a řekli že se berou a starejte se. Tcháni jim strojili svatbu, za pár týdnů přišli mladí že čekají dítě, tcháni jim dali chalupu a zrekonstruovali ji, pak tchýně začala vařit v prádelních hrních a tlačila tam jídlo, aby měla snacha všechno jednodušší a tenhle přístup se moc nezměnil za celých x let.
Švagrová byla světice, protože porodila dvě děti, já byla divná, protože jsem honila prachy a kariéru. Až porodím já a půjdu po roce do práce, protože máme hypotéku na 1,6 mega a můj plat by na splátky chyběl, budu zase divná, protože "děti by měly být do 4 let s mámou".
Přitom by stačilo nic nekomentovat a mít trochu uznání pro to, že k tomu přistupujem trochu zodpovědněji.
Tady začal ten pocit křivdy a když se k tomu pak přidaj další věci, je to pro mě sakra těžký.
Takže Evo, uznávám že mi vadí, že si v porovnání se mnou švagrová nemusí lámat hlavu s tím jak dlouho může být doma, případně kolik mít dětí, protože nesplácí chalupu, do které se jí vejdou třeba 4 děti. Já poženu po roce do práce a nad druhým dítětem budu muset přemýšlet, třetí je úplná utopie.
Přesto bych s ní neměnila. Jen mi vadí ten rozdílný přístup. Možná moc visím na principech spravedlnosti, protože je fakt že bych opravdu nechtěla měnit, kdyby ta možnost byla. Jen kdyby se mi dostalo trochu tý vážnosti a znání a my s manželem nebyli "ti nepříliš povedení floutci"... 
Není tady
Milá Tigger: povznes se nad to a říkej si, že boží mlýny melou. Sice pomalu, ale melou. Ne že by to mělo být o pomstě, ale co ty víš, co se u nich doma odehrává (třeba: hádky?, nevěra?, nedůvěra?...) Když jsem se seznámila s mým přítelem, měla jsem od jeho otce neustále na talíři, jak je ségra úžasná a chytrá, mluví německy i anglicky (ano z hotelovky, kdežto já do obou jazyků překládám...:-)))) a navíc je těhotná. Říkala jsem si, první vnouče, no to je skvělý, to z něj bude odvařenej a my mu stojíme za prd. Kdykoliv jsme tam byli, tak se řeč točila jen kolem ní a jak je jí strašně blbě apod. Jo, žárlila jsem jako pes. Jenže pak skoro-švagrová porodila a ejhle, zas až takový zázrak to nebyl. Navíc se odstěhovala, má stálého přítele (je otcem dítěte) a tatí jaksi pomalu ztratil o svou princeznu zájem. My jsme se mezitím rozhodli se s přítelem vzít. Se skoro-švagrovou jsem se seznámila a te´d si i občas voláme a navštěvujeme se (ne nijak intenzivně, ale vztahy se uklidnily a já ji doslova ráda vidím). jendou tak mezi řečí zmínila, jaký má od táty peklo, že na mlýho kašle a hlavně má věčně na talíři, že má díte bez svatby, kdežto my se budeme brát. tak ti mi jí najendou i bylo líto... Ano je to jiná situace, ty se se švagrovou nemáš ráda, my se docela rády máme a máme si i co říct a mám dojem, že se to stále zlepšuje, ale začátek byl obdobný. Tím vším chci jen říct, že se to může v nestřeženým okamžikou zvrtnout a na výsluní najendou budete i vy. A když ne, máte jeden druhého a určitě spoustu kamarádů...:-)
Není tady
Eva36 napsal(a):
Proč tě to tak točí? Oni tě nenutí, abys jednou vychovávala svoje dítě taky tak, tak co? ...
no jo, taky jsem byla v pohodě, když jsem si uvědomila, že mezi těma jejich a našima dětma bude veliký věkový rozdíl a nebudou si předávat nešvary.
Jenže teď je tady zázrak číslo 3, který bude, když bůh dá, stejně starý s naším.
A vznikne dvojí metr a ty děti si to uvědomí. Nakonec se vykašlu na výchovu svýho dítěte, aby mu nebylo líto že ho "péruju" před druhým, které má nasrovnatelně liberálnější výchovu. 
A to nechci, takže dítě budu chtít odseparovat a bude ještě větší peklo v rodině 
Upravil(a) Tigger (16. 2. 2007 15:22)
Není tady
Fanny5 napsal(a):
Tak je taky upomeň, třeba mile a slušně, že by měli pozdravit, poděkovat, atp., když ti to vadí.
No tak to nesmím. Takhle už jsem jednou narazila, když jsem právě tchýni na rovinu řekla, že jsem docela ráda, že nemáme stejně staré dítě, které by se s tím muselo konfrontovat.
řekla mi, že to snad nemůžu myslet vážně. Že si je jistá že vnuk neni zlý, že vnučka je sice trochu zákeřná, ale že to je první holčička v rodině, tak trochu tolerance...
Už tehdy mě napadlo aha, naše dítě nebude první nic.
Stjeně jako můj muž, který je druhý syn a nebyl vysněná Janička.
Není tady
Veranno, díky.... třeba nás jednou něco spojí a třeba to bude zrovna tohle třetí dítě, které vnímám jako nespravedlnost osudu, i když to zní tak pitomě.
No nic, já vám děkuju za rady a vaše názory, pokusím se nad to povznést, i když mi to momentálně přijde jako rozeběhnout se s jednou nohou
přestanu tam jezdit, odseparuju se a uvidíme jak to bude vypadat až budeme mít dítě my. za rok za dva to sem přijdu dopsat :-)
Není tady
Tigger: ale houby. Tvýmu dítěti to nebude líto, že ho péruješ. Když mu dáš taky najevo, že ho máš ráda, tak bude nakonec rádo, že má v tobě autoritu. Věř mi. Možná blbý přirovnání - ale je to jako když štěněti dovolíš kdeco. Ono tě sice miluje, ale když je bouřka, tak lítá zběsile kolem a bojí se... štěně, které vychováváš s láskou, ale taky s důsledností, tě automaticky bere za autoritu a když je bouřka, jde se k tobě schovat, ví, že ho ochráníš (jseš přece autorita) a nevyšiluje ... Dětem se musejí nastavovat mantinely.... Taky si pamatuju, jak moje máma taky byla poměrně přísná. Spravedlivá, laskavá, ale přísná. Na věty jako "Janička to dělat nemusí a já musím. Proč?" mi laskavě odpověděla, že Janička má svoje rodiče a já mám zas svoje a že je třeba je respektovat (ona ale je máma chytrá, takže nás nechala vždycky jako vyjádřit svůj názor a pak nás po dobrým přesvědčila, že fakt bude lepší paní sousedku zdravit namísto tupého zírání na ni Koulela to s námi dobře... 
Zvykla jsem si já i brácha a žádnou újmu to na nás nenechalo. Bylo by škoda tvoje dítě hned separovat od rodiny ... Já občas taky z tchyně šílela, ale pak jsem se buď nevměšovala, pokud tchyně vyloženě hlídala, nebo vměšovala, pokud jsme byli na návštěvě a moje dcera prováděla nějakou nepřístojnost (ale musím ji pochválit, je to hodný dítě...většinou tedy
Ty jsi naježená už předem. Nedivím se ti, ale třeba bys mohla pouvažovat o stylu komunikace, který s tchánovci či švagrovou používáš.... Podívej se, cos řekla tchyni...sice to bylo na rovinu, ale diplomatický to nebylo ani za mák. A čeho jsi dosáhla? .... ničeho, viď? ... Musíš na to jinak .... Tím nemyslím ji lhát nebo zarytě mlčet ... zkus to nějak navlíknout ... třeba na něco zaberou (to by byla ovšem tvoje výhra ... já bych třeba zkusila projevit obavu, aby vnuky děti nevyřadily z kolektivu ve školce, když budou zlí...nebo něco takovýho ... musíš jako chytrá horákyně (Jestli teda ty vztahy nechceš rovnou utnout, což bývá problém.)
Není tady
Evo, teď jsem dost naježená, to máš pravdu. je mi fyzicky zle z představy, že se v neděli uvidíme a nejraději bych utekla, proto ty řeči o separaci.
Nekecám že bych nejraději zašla k psychologovi, prootže je mi vážně zle a nesu až abnormálně těžce.
Není tady
Tak psychouše zkus Já tam byla poprvé, když jsem byla těhotná, v osmým měsíci, kdy jsem nesměla nic dělat, abych neporodila a moje tchyně mě hrozně točila tím, že k nám domů jezdila s kastrolama s obědama .... já jsem totiž čekala, že můj muž se k tomu postaví čelem a ohřeje aspoň párky...no, postavil se k tomu jako mamánek a nechal matinku vozit ty kastroly a říkal, že moje rodiče jsou oškliví, jelikož kastroly nevozí... Jé, jak já z tý tchyně tenkrát šílela....(i když jsem ji chápala, měla obavy, aby synek nezhynul hlady ... psycholožka mi tenkrát pomohla. Už tím, že mě vyslechla. To bylo dobrý. Takže to podle mě zkus, za to nic nedáš
Není tady
Jo a jestli ti je z návštěvy zle, tak bych tam nejela. Řekla bych normálně, že nechci. A tečka.
Není tady
Tigger
- četla jsem jen tvůj první příspěvek, možná se budu opakovat:
Neřeš švagrovou!!!!!Ať je jaká je, či má třeba 10 dětí, dobře jí tak- je to její věc......
řeš sebe, řeš svého muže a v klidu si "pracujte" na svém možném potomkovi, ale ne protože švagrová už bude mít třetí, ale protože vy chcete první....a že nebude první - to je víceméně jasný, ale může být tedy zase poslední babiččin a dědův mazlíček, kdy ostatní vnuci budou již rozjívení halamové....
prostě nehledej jen to špatné, vše je osud, hledej na všem to příznivé - jako třeba že švagrová bude mít spoustu práce, a ty zatím můžeš jet s manželem v klidu na týden na hory - to je příklad....
Jinak jestli jsou děti občas rozjívení, zkus je napomenout sama, co se ti nelíbí - já to začala takto doma dělat( neteř 5 let), lezla v bačkorách po sedačce, tak jsem ji napomenula, poslechla, za chvíli znova, tak jsem ji důrazně napomenula se slovy, že u MĚ to dělat nebude - sice švagrová to komentovala slovy:tady nesmíš - slyšela jsem malinko ironii, ale dělala, že ji přeslechla se slovy: vidíš, i maminka ti to říká, a já příště už budu fackovat--- no a byl klid. Žádný rozčilování
A že příjdou tchánovic k vám a budou se rozplývat o vnucích? O čem jiném by se měli rozplývat v jejich věku?
OK, já si třeba s tchýní popovídám o práci, o knihách, ale to jsou prostě spol. zájmy, které když nejsou, tak se nedá nic dělat....kdyby si moje tchýně zase chtěla se mnou popovídat j např.ak já dělám vánočku, tak má smůlu
nebo na kolik stupňů peru prádlo....holt každej je jinej.
Nakonec buď ráda, že si tchýně šetří dovču na mimi, abys pak nakonec nemusela nastoupit ty....
Takže buď v klidu, nenech se vytočit blbostma
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
