venuše napsal(a):

A jeste neco... opravdu jste byli stastne i bez chlapa nebo jste stastne prave ted, protoze mate bezva vztah.... proste si myslite, ze jste stastne samy od sebe, ale je to prave tim vztahem (laskou)? Protoze ja kdyz jsem zamilovana, tak pak taky zarim jak slunicko, mam kazdeho rada a raduju se z blbosti.

Ahoj, Venuše. Já jsem opravdu šťastná "i bez chlapa". Před rokem jsem byla jen smutným uzlíčkem, v červenci jsem se pokusila o sebevraždu. Přečetla jsem po tom, co se můj manžel zamiloval do mladé kolegyně a odešel ode mne a od dětí, spoustu knih - Partneři a rozchody, Miluj svůj život, Moc podvědomí, Cesta klidného bojovníka, ... Přečetla jsem si tady na babi spousty příspěvků. Na začátku jsem třeba Pan, lvici, avalonce, Selimě, luetě a dalším vůbec nerozuměla. Byla jsem "slepá" a "hluchá". Brala jsem silná antidepresiva. Byla jsem dlouho v nemocnici. Chodím každé pondělí k psycholožce do skupiny lidí s různými problémy, které je přivedly tam, kam i mne. A pak, vlastně ani nevím jak, jsem se začala měnit. Nevím ani, co to způsobilo. Snad vše dohoromady, včetně toho, že jsem musela prodat můj vysněný domek, abych vyplatila manžela a přestěhovat se do bytu. Dnes žiju se svým synem, kterému je 18 let, dcerka je v Praze u přítele. Když přijede domů a blbnou spolu v obýváku a u nás se zase ozývá smích a jekot,  je mi tak krásně. I proto, že se to ozývá z mého obýváku, že mám u sebe to nejcennější z našeho manželství. Manžel o děti bohužel velký zájem nejeví.
Ale já už jsem pochopila, co znamená najít lásku a štěstí sám v sobě. A najednou se na lidi kolem nemračím, ale usmívám a oni se většinou usmějí na mne a opravdu cítím, že to, co já dávám, se mi i vrací. Když jsem se mračila já a byla jsem smutná, i lidé se na mne neusmáli. Teď se usmívám a najednou je svět tak krásný. Stejně jako tobě, i mně třeba sluníčko, déšť, to, že jsem se ráno probudila, že si dám dobrého nanuka, že si přečtu prima knížku nebo jen tak lenoším, připadalo jako prkotiny. Neuměla jsem se z toho radovat. Teď umím. Vlastně nevím, jak se to stalo. Ale vím, že to, když si před spaním každý večer opakuju, že cítím klid a harmonii, jsem vlídná, laskavá, statečná, že mám krásný byteček a je v něm prima teplíčko, které miluju (asi jsem v minulém životě umrzla ), že jsem spokojená, zdravá, odvážná, už není lež. Ze začátku jsem tuto afirmaci cítila jako lež, že lžu sama sobě, že to tak necítím, přesto, že to říkám. Pak se stalo, že jsem to začala i cítit a už to lež není, už je to pravda. Takovým "bonbónkem" pro mne bylo, když jsem si v knížce Cesta klidného bojovníka přečetla, že štěstí a láska jsou vlastně totožné a že člověk si říká, že bude šťastný, když bude mít krásný dům, bazén, luxusní auto, když, když, když... Ale žiju teď, ne včera ani zítra. Když ty věci nebudu mít, nebudu teda nikdy šťastná? Že celé tajemství je v tom, aby mé štěstí nebylo závislé na něčem, co se mi splní nebo třeba taky ne. Dostávat to, co si přeji. Ale abych to pojala přesně naopak. ABYCH SI PŘÁLA TO, CO DOSTÁVÁM. Teď, v tuto chvíli. A já mám v tuto chvíli střechu nad hlavou, mám co jíst, teče mi voda, mám kam jít na WC a kde se vykoupat, mám teplou postýlku, mám práci, mám kolem sebe prima lidi, jsem zdravá. Mám přece vše, co k životu potřebuju a tak jsem ŠŤASTNÁ. A když něco z toho mít nebudu? To nevadí. Budu mít to ostatní. Nebo něco jiného. A když mě přepadne strach, že jsem na světě opuštěná a že to sama nezvládnu? Vzpomenu si, že jsem na sezení ve skupině od jistého človíčka, když jsme se vzájemně obdarovávali, dostala odvahu. Ten človíček vstal, dal mi do ruky kamínek a řekl - dávám ti odvahu. Vždyť je to prosté. Dostala jsem odvahu, proto ji mám a proto nemám strach. A strach je pryč a já jsem odvážná a vše zvládnu. Jiný človíček mi daroval "klíč k lásce", ale s tím zatím moc nevím, co si počít. Ale časem na to určitě přijdu. Před rokem jsem chtěla zemřít. Dneska si říkám, že svět je tak krásný, že je mi uvnitř nádherně, jsem šťastná a svět je krásný. A on opravdu krásný je. Našla jsem lásku a štěstí sama v sobě. Už vím, jaké to je. Když k tomu dojdeš, bude ti krásně. Držím ti palce, aby ses na tu těžkou cestu pustila, protože tě čeká velikánská odměna. Že ti bude krásně samotné se sebou a v sobě. A pak ti bude krásně i s jinými. Ale nebudeš je k tomu naléhavě potřebovat, když tu nebudou. A budeš vědět, že tu zase za chvilku budou. Taky jsem řekla, že nechci mít ráda sama sebe. Teď už chápu, co znamená mít ráda sama sebe.  To není o sobectví. Zatím to ještě asi neumím, ale snažím se to najít, naučit a pak budu vědět, jaké to je. A možná ještě jednou potkám i prima chlapa, toho správného, se kterým k sobě patříme. A možná tím správným bude můj manžel. Kdoví. Ale neznamená to, že bez chlapa nemůžu hezky žít. Těším se na každé nové ráno. :-)
Není to tak, že jsem šťastná v každičké chvíli. Přichází splín, smutek, strach. Ale už vím, co s tím. Už se tomu nebráním, nechávám to sebou projít, ono to zase odplyne a zase je fajn. A čím dál, tím časteji je fajn a tím méně těch nevlídnějších chvil zažívám. Vím, že po dešti vyjde sluníčko a i déšť je důležitý.

To jsem se rozepsala. Snad to aspoň někomu k něčemu bude.

Upravil(a) majkafa (22. 2. 2007 18:12)

lvice napsal(a):

Jednou jsem četla radu psychologa: Setkáte-li se s mužem, ze kterého se vám po hodině schůzky rozklepou kolena, srdce máte až v krku, UTEČTE! . Mě se tohle nikdy nestalo, chm, tak nevím, co je na tom pravdy .

Niečo na tom je... Ja som nikdy neutiekla, ale moje memoáre vo mne ešte len dozrievajú a určite nebudú mládeži prístupné... Niečo ako Danteho Očistec... A dlhšie vzťahy vznikali pomaly, postupne, skôr v partii alebo medzi známymi - také opatrnejšie oťukávanie... Ale zasa možno majú oba postupy niečo do seba...

lepista napsal(a):

To co napsala Pandora mi dobré nepřijde. Nevidím tam nic, co by dalo praktickou radu co dál.
Výzvy typu: "koukej se sebrat, udelej si jasno v hlave. Prestan se litovat a hrat hratky sama se sebou" by mě neposunuly nikam.
Venuše založila fórum a výsledek - dostane přes papuli!

Po tom, čo si sama dáva po papuli už niekoľko rokov, to už podľa mňa ani necíti...

Majkafo - gratulujem a teším sa... prípadne aj na nejaké stretnutie s tebou. Rada by som strávila pár chvíľ v TVOJEJ dobrej spoločnosti...

Yes, Nicolas, opísal si presnými a jasnými slovami to, čo som tu ja Panna zahmlievala

Selima,
aha :-) Ja jsem tusil, ze jsi si s pár takovými chlápky pěkně užila v posteli, ale bylo to podané jako zamlžené literární dílko - že jsem si toho ani moc nevšiml :-)

Nicolas napsal(a):

lvice napsal(a):

Jednou jsem četla radu psychologa: Setkáte-li se s mužem, ze kterého se vám po hodině schůzky rozklepou kolena, srdce máte až v krku, UTEČTE! . Mě se tohle nikdy nestalo, chm, tak nevím, co je na tom pravdy .

Možná by s takovým chlápkem mohl být skvělý sex na jednu noc. Pravidla velkých holek to dovolují a při dodržení základních pravidel bezpečného sexu by z toho mohl být zážitek, na který bude dotyčná s příjemným mrazením v podbřišku vzpomínat celý život :-))

Mohu potvrdit. Hlavně neutíkat!!
Nikdy jsem neměla sex na jednu noc, vlastně vždy jen dlouhodobé vztahy. Ale třikrát jsem měla kolena z medu a srdce kdoví kde...A je to prostě super!!!
Takže neutíkat!!!!!

Diky vam vsem za vase prispevky a snahu mi pomoci.

Holky (a kluci), ja jsem ale sama se sebou rada, v tom snad neni az tak velkej problem. Jsem rada sama (jen o svatcich ne), protoze si muzu delat co chci a nikdo me nebuzeruje. Vztah bych chtela... mozna (?), jeste si nejsem jista, ale rozhodne se nikomu nechci veset na krk. Uz od detstvi jsem zvykla se o sebe postarat SAMA! Mam se dobre, jsem financne zajistena, umim makat.... chlapa nepotrebuju ani pro penize ani na praci. Ja potrebuju hlavne pobaveni a spriznenou dusi. Rozhodne nemusim byt s nekym PORAD. Nikoho nezatezuju mymi problemy, tak co by ti chlapi jeste nechteli?

Omlouvam se vsem, pokud jsem to JESTE nepochopila.

Selima napsal(a):

Podľa toho, čo si napísala, by ti možno lepšie padla nejaká dobrá priateľka... Ja osobne si s babami lepšie pokecám a strávim s nimi fajn čas... A oslavy či sviatky nevyjdú vždy podľa očkaávaní, to je fakt, ale zasa na nich možno netreba stavať... Všedných dní je cca 360 do roka... tak čo je dôležitejšie...

Ale je v tom jeden problemek, s kamoskama se nemuzu pomazlit.

venuše napsal(a):

Nikoho nezatezuju mymi problemy, tak co by ti chlapi jeste nechteli?

.........co by ti chlapi ještě chtěli?
Ale - Nikoho nezatezuju mymi problemy není rovnocené s nemám problémy.
A někdy je to dokonce protipól....

lupina montana napsal(a):

venuše napsal(a):

Ja potrebuju hlavne pobaveni a spriznenou dusi.

To máš těžký..budu citovat, jo?
"co tedy vlastně hledáš?" zeptal se Velký Gnom
"hledám spřízněnou duši"pravil Pitrýsek
Velký Gnom se zamračil: "jsi malý a chceš všechno" řekl přísně
( dle Aškenazyho)
A proč to podle tebe teda musí být chlap?

Mam rada chlapy... je s nima legrace a vidi svet jinak.... libi se mi to. Chtela bych byt chlap!
Jinak se zenskyma jsem mela vzdycky problemy.... sama zavist a pomluvy.

Upravil(a) venuše (22. 2. 2007 19:00)

venuše napsal(a):

Mam rada chlapy... je s nima legrace a vidi svet jinak.... libi se mi to. Chtela bych byt chlap!
Jinak se zenskyma jsem mela vzdycky problemy.... sama zavist a pomluvy.

hmm
Jak kopeš do míče, tak takový je i tvůj fotbalový tým.

To ja zas som mala na priateľky vždy ohromné šťastie, s mužmi to bolo "striedavo oblačno"... Každý máme nejakú silnú a nejakú slabšiu stránku. A čo keby si to urobila tak, ako som to mala roky ja? Mala som okolo seba dve navzájom nekompatibilné a neprelínajúce sa množiny mužov: Kamarátov na pokecanie a prezradenie mužského pohľadu(aj na sradnu, mužský typ humoru je mi blízky, ale nachádzam ho aj u niektorých žien) a potom milencov... Nie je to dokonalý recept a u mňa fungoval len po isté obdobie, ale urobil svoje a neuľtujem z toho obdobia ani čiarku...