Mně se zdá, že si někdo dělá legraci. Pokud ne, tak omluva.

Venuše.

Nedelam si legraci.

A neni to tak, ze by me nic nebavilo. Delam normalni veci jako kazdy jiny, ale nemam z toho RADOST. Vsechno mi pripada samozrejme.... neumim se radovat z hezkeho pocasi nebo jinych prkotin. Co me hodne bavi, to je jezdit autem... obcas si udelame vylet s dcerou a jedeme nakupovat do jinyho mesta.... koupime si nejaky hadriky nebo sminky a pak si nekde sednem na zmrzku. To je fajn, ale stoji to penize. V lete pravidelne jezdime k mori, kam to mame asi 20 minut autem, nekdy vyrazime i na kole.
Kdyz pak prijdem domu, tak je mi zase smutno.... vzdycky na me dolehne ta samota.

Upravil(a) venuše (21. 2. 2007 18:32)

Nikolas:

- chceš říct, že po celý tvůj život jsi neměla z ničeho a nikdy radost? (tomu nevěřím: nemáš ráda žádný film, žádnou hudbu, žádný koníček, žádnou knihu, žádné jídlo, žádnou zemi, kam jet na výlet, žádnou část svého těla, žádnou svou vlastnost či dar, žádný druh pohybu ani sex...prostě nic, co tě v životě potkalo...?).

Ale to vsechno jo... jen se z toho neumim radovat. Jak se mam radovat z hezke knihy nebo dobreho filmu? A ten sex bych brala.... jen neni s kym!

PS: mam dojem, že se ti ani nechce vlastně začít. To je OK. Ten stav znám, kdy se mi vlastně nechce podstupovat nic, co by mě mohlo potenciálně bolet.

Naprosto me chapes.... diky. Jestli tyhle stavy znas, muzu se zeptat, jak ses z toho dostal ty?

Pozri, ja mám 39, som slobodná, bezdetná, momentálne bez chlapa, bývam už 8 rokov u rodičov a keby som chcela, tak si tiež môžem sadnúť na riť a len plakať a plakať... Alebo si rovno podrezať žily. Nemám ani len tie deti. Keď si nezorganizujem oslavu narodiek, tak ju nebudem mať. Ale ja si ju vždy zorganizujem, príde kopec priateľov, potom zavolám rodinu niekam, kam môžu aj deti(máme ich teraz v rodine dosť, a to aj hodne malých) a teším sa z toho, koľko ľudí mám okolo seba... Stačí, keď pochopíš, že Čo si človek neurobí sám, to nemá... alebo inak, optimistickejšie: Aké si to urobíš, také to máš. Ja to mám celkom spokojné. Aké to máš ty?

Venuše vše nejlepší k narozeninám

Mne sa ešte páčilo od Barbary de Angelis: Ako milovať celý život. Akurát neviem, pod akým názvom to bolo preložené do češtiny... Tiež jednoducho napísaný návod na použitie života. Je to síce o vzťahoch(hlavne partnerskom), ale celá kapitola je tam venovaná láske k sebe a životu bez vzťahu. Odporúčam...

Selima napsal(a):

Tá samota je viac o tvojom pocite ako o realite... Ak len nežiješ na lazoch 40 km od najbližšej dediny, alebo na Aljaške 800 km od najbližšieho obchodu. V oboch prípadoch sa ti ospravedlňujem. Inak trvám na prvej vete...

Ale samota prece neni o tom, jestli zijes ve meste nebo na Aljasce? Samota je v tom, ze nemam nikoho blizkeho. Rodina je tisic kilometru daleko, kamaradi zadny. Ono to neni sranda, udelat si v cizine kamarady. Ale to je tezky vysvetlovat. I kdybych se snazila nevim jak, tak na moje narozky proste nemam koho pozvat.

lupina montana napsal(a):

[

Takze ani ja nebudu stastnejsi, kdyz si to budu porad omilat, jsem totiz realistka a dobre vidim, jak ziju. Tak proc bych si mela lhat?

Byla jedna v autoškole a ono jí to nešlo a nešlo. A bulela a dala si panáka. A instruktorka jí říkala: to musíte milá zlatá furt omílat, aby se vám to dostalo do krve!  A ona řekla- neumím řídit; jsem realistka, proč bych si měla lhát? Dobrou!

Chces rict, ze mit se rada je tak snadny jako naucit se ridit auto? O tom dost pochybuju, hlavne kdyz nevim, co to je MIT SE RADA. Kdyz budu hodne jezdit autem, naucim se to, ale kdyz budu denne stat pred zrcadlem a odrikavat, jak jsem uzasna atd., tak se rada mit nezacnu. Pripadala bych si jak idiot.

Ale muj prvotni problem byl uplne jiny. Ptala jsem se, zda je normalni, kdyz chci byt v mem veku sama, protoze uz nechci zase padnout na hubu, ale nedostalo se mi zadne prime odpovedi. Neverim, ze mam stesti na hajzly jen proto, ze je chyba ve me. Oni jsou vsichni svati, ze jo? Nechci se mit rada, nepremyslim o takovych vecech a po precteni nekolika knizek uz mi presla chut neco takoveho jeste nekdy cist. Tak uz toho radsi nechame.

No, tady jsou i jiné ženy než ty, co žijí v zahraničí .. Já chápu ty tvoje pocity, že jsi tam opuštěná. Je to určitě strašně velký podíl toho, jak se cítíš.
Vím, že být někde cizinec je opravdu náročné na psychiku.

Za prvé, víš... nikdy nemůžeš vědět , co to je MÍT SE RADA, dokud to NEZAŽIJEŠ. Jak prosté, ne?
I když, možná že to víš. Vzpomeň jsi, když jsi byla dítě. Jak jsi vnímala svět v období těsně před pubertou? Tuším  tam se člověk učí být šťatsný a kdo se to nenaučí tam, má s tím výždycky problém v dospělosti.

A ptát se, jestli je něco normální? Proč myslíš, že se máš potřebu ptát? Asi proto, že ti to příjde nenormální, ne?
Ale mně osobně to příjde naprosto normální. Jestli chceš upřímnou odpověď.

Buď jí změníš a budeš pro to něco dělat a nebo budeš spokojená tak jak jsi. Koupíš si třeba kočku a budeš se hodně věnovat práci. Postavíš si třeba dům v Čechách a budeš sem jezdit na dovolenou. Najdeš si ještě nějaký cíl a smysl života. Nebo najdeš českou komunitu v cizině.  Třeba.
Jů, hezký příspěvek, Dakotko

Upravil(a) host eska (22. 2. 2007 0:27)

A mimochodem, já sice manžela mám, ale jako když ho nemám. nechce se mi to řešit, tak se tady spolu míjíme ( moje snaha) a divně si nepřipadám -ani v mém věku :-)).Takže ty mi připadáš dočista normální.

Venuše, víš, skoro mi přišlo po těch upřímných snahách dopisovatelů, že si fakt někdo dělá legraci, protože to nebylo nepochopitelné.

Pakliže ne, tak mě napadá - vzpomínala jsem na své životní etapy....Jedna z nich byla -hnusná - ale měla své místo. Hnusná v tom, že jsem věděla, že něco není v mém životě v pořádku, ale nevěděla jsem co to je, a co s tím můžu dělat, a dokonce jsem ani nevěděla, že s tím JDE něco dělat. Dostala se mi do ruky kniha - Pomoz si sám, stejně ti nikdo jný nepomůže. Nechápala jsem ji, brečela,není mi pomoci, bééé a ještě navíc musím jít žehlit....béé. ..Přeskočím tři roky, a já jsem té knize porozuměla i desítkám jiných - už mi jen doplnóvaly mozaiku. Chci tím říct, že nejsi připravena sama sobě pomoci. On opravdu nikdo jiný to neudělá. Tato tvoje fáze je potřebná, víš že takto ne!! A dál bude to, co teď zaseješ. Žít teď, okamžitě, teď. Ne včera, ne zítra - dnes - teď. Teď se na někoho usmát, někomu poradit, nastavit tvář sluníčku, krásně si vyluxovat, pochválit si hodné autíčko, uklidit si stůl, provonět si pokoj.....venus .... cítíš to???????????????

Nebo si naděl k narozeninám masáž, kosmetiku, kup si nějaký hadřík, zajdi si do cukrárny a udělej si úžasný den jen sama pro sebe .

A propó, tady máš něco o Venuši, ten nick jsi si nevybrala náhodou, tak koukej být jako ona!

Venuše (planeta lásky a krásy)

Tato planeta je mezi všemi planetami nejženštější (kromě Měsíce). Z mytologických vztahů už víme, že centrální význam Venuše leží v sektoru lásky. Je jednotícím poutem mezi příslušníky celého lidstva. Probouzí lásku chlapce k děvčeti a urovnává všechny těžkosti, které se vyskytují v manželství. Jelikož je žena pod silnějším vlivem lásky než muž, stává se pro ženu symbolem krásy. Její nejdůležitější poloha je smyslný cit, vyrovnanost a harmonie a někdy i přirozená smyslnost.
V horoskopu znázorňuje krásu, lásku, záliby, umění, estetiku, módu, smyslnost.