|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
pamatuju
jinak to nechápu :-)
sama píšeš, že chlapům se nemá naznačovat, ale říkat vše naplno a mě tu dáváš samý hádanky :-( tak mi to písni do SZ a je to
Není tady
Tak to bohuzel nepujde 
Ja od tebe nic nechci, takze ti nic nemusim rikat "natvrdo" 
A "hadanky" nedostavas jako muz, ale jako "student" 
Jako ucitelka totiz nemam ve zvyku svym studentum predkladat zarucene pravdy, za to je nebetycne stvu tim, ze je nutim MYSLET 
A je jen na tobe, zda u mne chces studovat 
Muzes, ale taky vubec nemusis 
Upravil(a) Pandorraa (14. 2. 2007 22:25)
Není tady
já mám ale zase ve zvyku si učitelky vybírat ... 
a hlavně jdu si vlastní cestou, a zřejmě po jiné než ty ... což ale neznamená že jde někdo po špatné ... jen prostě po jné.
teď jsem to dočetl do konce, tak že odpověď asi znáš ??
A jako chlap s tebou souhlasím, že teď řešíme píč...ny a to chlapy nebaví ani mě ne 
tak hodně spokojených studentek 
Není tady
Vsak rikam: muzes, ale taky vubec nemusis
Protoze ja si studenty nevybiram, oni si vybiraji mne, protoze UZ NA TO MAJÍ )
Znas to: je-li zak pripraven, ucitel se vzdycky najde.
Takze si vyber dobre 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Vsak rikam: muzes, ale taky vubec nemusis
Protoze ja si studenty nevybiram, oni si vybiraji mne, protoze UZ NA TO MAJÍ
Znas to: je-li zak pripraven, ucitel se vzdycky najde.
Takze si vyber dobre
protoze UZ NA TO MAJÍ ) budeš asi drahá ?
já si nechci předhazovat moudra a hlášky je to ztráta času ... pro mě určitě
Není tady
Vašku, já ti fandím, v diskusi s PAN. Její názory mi nejsou cizí, ale absolutně mě irituje způsob, kterým je dává najevo.
A u tebe mě fascinují ty tleskající ručky.....
Selimko, držím ti palečky, ať ti ten inzerátek vyjde 
!!!!!! A myslím si, že jsi na dobré cestě......
Hm, a já si myslím, že tahle virtuální komunikace je skutečně někdy hodně zavádějící .
Abych se jeste vratila k tematu.
Par dni jsem premyslela o tom, co jste mi tu vsichni napsali. Vzpominala jsem na sve detstvi, pubertu i dospelost.... v cem jsem delala chyby a co jsem delala dobre.
Byla jsem stastna do te doby, dokud jsem zila v Cechach.... a to i presto, ze jsem mela vzdycky smulu ve vztazich, nic jsem si z toho nedelala, protoze se vzdycky nasel nekdo jiny.
Od te doby, co ziju v cizine, nejsem to ja.... snazila jsem se prizpusobit mistnim pomerum a uplne jsem ztratila vlastni identitu.
Muj prvni prispevek si v mnohem odporoval... a i tak je to v mem zivote. Jeden velkej gulas a hlavne nespokojenost. Jak se mam ksakru zacit mit rada a jak se to pozna? A co kdyz se to nepodari? Znamena to, ze jsem odsouzena k samote nebo zase k nejakemu neuspokojivemu vztahu?
Kdyz se rozhodnu, ze budu sama a nebudu hledat.... proste se uzavru pred tim nebezpecim, ktere pro me kazdy vztah prinasi.... jsem normalni???
Není tady
Venuse, mnoho rad ma sve pravdive jadro. Jen v realnem zivote je tezke je aplikovat, jsou hodne teoreticke.
Myslim si, ze mohou byt lide napr., kteri se maji radi, ale maji nizke sebevedomi na nekterou oblast zivota protoze v ni dostali na hubu ( jako ty ve vztazich) a pak pod tihou negativni zkusenosti zrcadli tu negaci. A PROTOZE SE MAJI RADI tak si nechteji nabit na drzku v oblasti, kde jiz natluceno dostali.
Nejlepsi je nic nelamat pres koleno a proste za vztahem nejit ted. Nejsi sama, mas deti! A bez partnera to jde take, az bude cas, tak on se objevi a kdyz ne, tak se nic nedeje! Je tolik fajn kolem tebe nez partner.
Coz neco udelat se zivotem v cizine, aby ses v nem citila lepe? Navrat domu, zmena prace, bydleni...nove pratele...nevim.
Upravil(a) lepista (18. 2. 2007 8:38)
Není tady
přikláním se k názoru avolonky a lvice...hokly moc pěkně a pravdivě ,jste to napsaly...alespon já to taky ,tak cítím...přesně tak....když je ženská v pohodě,spokojená..,vyrovnaná,má se ráda má nějaké zájmy a koníčky ,které ji baví....nic neřeší...tak to ti chlapi nějak vycítí nebo co...,že je ta ženská v poho...a je pro ně...střed zájmu....který by taky chtěl mít na krku nespokojenou,uknuranou mrčku.....ne to není nic pro ně...asi tak..
Není tady
aja000 napsal(a):
přikláním se k názoru avolonky a lvice...hokly moc pěkně a pravdivě ,jste to napsaly...alespon já to taky ,tak cítím...přesně tak....když je ženská v pohodě,spokojená..,vyrovnaná,má se ráda má nějaké zájmy a koníčky ,které ji baví....nic neřeší...tak to ti chlapi nějak vycítí nebo co...,že je ta ženská v poho...a je pro ně...střed zájmu....který by taky chtěl mít na krku nespokojenou,uknuranou mrčku.....ne to není nic pro ně...asi tak..
Vis, co je muj problem? Ze ja jsem vzdycky spokojena, vyrovnana a nic neresim do te doby, nez se zamiluju!
V mem poslednim vztahu to bylo taky tak. Byla jsem sama nekolik let, byla jsem spokojena a po chlapovi jsem netouzila.... a pak kde se vzal tu se vzal... ON. Zezacatku toho vztahu, dokud jsem tomu moc neverila a brala to jen jako rozptyleni, bylo vsechno v pohode. Pak jsem se ale zamilovala zacala se chovat pro me dost nenormalne.... tak to mam vzdycky. Vydrzelo nam to dva roky, ale vim, ze jsem udelala moc chyb, ale tak nejak nevedomky... proste jsem mela zatemneny mozek a videla pak jen jeho... vsechno ostatni me prestalo bavit....
Takze jak rikam, ze zacatku jsem normalni.... ale jak se zamiluju, tak se neznam a stane se ze me jiny clovek.
Je na to nejaky lek?
Není tady
lepista napsal(a):
Coz neco udelat se zivotem v cizine, aby ses v nem citila lepe? Navrat domu, zmena prace, bydleni...nove pratele...nevim.
Diky za radu.... dost casto o tom premyslim, ale nemuzu se vratit kvuli detem a proto, ze nemam kam.
MUSIM zustat tady..... i s tim mym spolecenskym handicapem. V praci si nemuzu vybirat, kdyz se nekde uchazim, koukaji na me jak na exota.... a vzdycky daji prednost vlastnim lidem. A chlapi? O tom uplne pomlcim.... kdyz si neco zacnou s cizinkou, tak jen proto, ze chteji poznat neco jineho nebo ji chteji mit pod palcem.
Fakt bude asi nejlepsi zustat sama. 
Není tady
Venuše, lék se nazývá - nezávislost. Nauč se být sama sebou i ve vztahu a zbav se citové závislosti na partnerovi. A jak na to?
Nauč se radovat se z toho, že jsi sama, raduj se z běžných denních drobností a měj ráda sama sebe. Jinak se zase dalšímu partnerovi pověsíš na krk jako koule....... A s koulí na krku se těžko žije......
venuše napsal(a):
lepista napsal(a):
Coz neco udelat se zivotem v cizine, aby ses v nem citila lepe? Navrat domu, zmena prace, bydleni...nove pratele...nevim.
Diky za radu.... dost casto o tom premyslim, ale nemuzu se vratit kvuli detem a proto, ze nemam kam.
MUSIM zustat tady..... i s tim mym spolecenskym handicapem. V praci si nemuzu vybirat, kdyz se nekde uchazim, koukaji na me jak na exota.... a vzdycky daji prednost vlastnim lidem. A chlapi? O tom uplne pomlcim.... kdyz si neco zacnou s cizinkou, tak jen proto, ze chteji poznat neco jineho nebo ji chteji mit pod palcem.
Fakt bude asi nejlepsi zustat sama.
Treba nejsou vsichni stejni...zila jsem v USA a take se mi to zdalo, ale nastesti se naslo jich take par, kteri mi to vyvratili. Jen jsi nenarazila na toho praveho.Zatim zustan sama, vsak to prijde. A kdyz ne, tak co!?
Není tady
lvice napsal(a):
Venuše, lék se nazývá - nezávislost. Nauč se být sama sebou i ve vztahu a zbav se citové závislosti na partnerovi. A jak na to?
Nauč se radovat se z toho, že jsi sama, raduj se z běžných denních drobností a měj ráda sama sebe. Jinak se zase dalšímu partnerovi pověsíš na krk jako koule......
Ale jak je to mozne, ze se ze me stava takova zavislacka? Neni to treba tim, ze jsem mezi vztahy tak dlouho sama a chci si uzivat te zmeny? Ze jsem proste tak strasne nadrzena?
Vzdyt jinak jsem uplne v pohode.... samostatna, spokojena zenska.
Není tady
Venuše,
strašně mi připomínáš mě - před nedávnou dobou, je to tak rok a čtvrt, co jsem to začala měnit a hurá , po těžkých bojích sama se sebou jsem se to SNAD naučila. Ale byla to dřina 
.
Také jsem byla okolím považována za hezkou samostatnou nezávislou inteligentní "dračici", při tom milující děti a rodinu a tak nikdo nechápal, že mé vztahy dlouho nevydrží. A pauzy mezi vztahy byly sakra dlouhé.
Jo jenže tahle "fasáda" byla jen navenek, bez lásky toho druhého jsem byla vnitřně tak nějak prázdná. Sice spokojená, ale vnitřně nenaplněná. A jakmile se objevil na obzoru partner, po krátké době jsem se "děsně zamilovala", stal se mou náplní života. Vztahy různě krachovaly po různé době a zase nastalo dlouhé období samoty. Ta samota mi byla určena k tomu, abych konečně přestala dělat tu samou chybu, abych se naučila, že chlap NENÍ STŘEDOBODEM VESMÍRU, abych se naučila být CITOVĚ samostatnou a CITOVĚ nezávislou bytostí. Ale já tvrdohlavý tupec to ne a ne pochopit a období samoty mě vedlo pravidelně do spirály smutku, depresí, kdy jsem hrozně toužila po chlapovi, až jsem se přestala radovat ze života. A tak stále dokola. Před rokem a půl jsem narazila na chlapíka a zase jsem udělala tu samou chybu, pověsila se mu na krk a zaláskovala se . A tak se mi samozřejmě dostal do cesty naprosto nevyrovnaný jedinec, který nevěděl sám co chce, zda se mnou chce být či nikoliv a já stále čekala, až se to změní . Blbka. Dostala jsem se do fáze, že jsem v zoufalství spolykala platíčko Hypnogenů a mějte se tu jak chcete.......
Probudila jsem se v nemocnici s vypláchnutými útrobami a asi mi propláchli i mozek , protože se to ve mně všechno nějak převrátilo a já začala zjišťovat, proč se mi děje to co se mi děje, že to sakra musí mít nějaký smysl. Začala jsem číst kvanta duchovních knížek, psychologii, běhala jsem po různých seminářích a spoustu užitečných lekcí jsem dostala i tady na netu. Pomalu a polehoučku jsem začala mít ráda sebe a svět kolem sebe, vykašlala jsem se na mužský, vykašlala jsem se na představu rodiny, po které jsem tak strašně toužila a začala si život užívat plnými doušky. Což ovšem neznamená vymetat hospody a střídat chlapy jako fusekle . Právě naopak. Těšila jsem se z prostých každodenních věcí, ale přitom jsem nezapomněla, že bych stejně toho svého prince někdy chtěla . Bylo mi jedno kdy. Věděla jsem, že až změním sama sebe, až se naučím nebýt citovým závislákem a koulí na noze, tak princ přijde. A kdy, to záviselo jen na mně samotné. . V lednu se objevil a já jsem šťastná a spokojená. Ale cítím, že jsem jiná a vztah má úplně jiné dimenze, je krásný, volný a cítím se v něm svobodně. Do cesty se mi postavil partner, kterého vídám jen o víkendu - možná další zkouška, zda už jsem dostatečně nezávislá? Možná další test, jestli opravdu zvládnu být tou citově nezávislou ženou a přesto milující? Myslím si, že ano. Jediné co vím, že cítím, že je to super. Že už nejsem tou koulí, co jsem bývala dřív . Doufám, že jsem tuhle lekci zvládla a nakolik úspěšně, to ukáže čas. A vůbec nepochybuji o tom, že testík mého "zvládnutého učiva" se dostaví, v okamžiku kdy to budu nejméně očekávat..... Snad nepropadnu .
Upravil(a) lvice (19. 2. 2007 12:37)
Lvice,
diky za tvuj rozsahly prispevek. Presne to jsem potrebovala.... neco ze skutecneho zivota... ne jen teorie. I kdyz... znam spoustu zenskych - zavislacek a tem chlapum to vubec nevadi. Tak jak to vlasne je?
A jeste neco.... ty si myslis, ze je vsechno predurceny? A vis, co me stve? Ze mi porad nekdo predhazuje, proc nemam chlapa.... a kdyz jim reknu, ze nechci nebo ze ted ne, tak jen krouti hlavou.
Není tady
Venuše, otázka je, víš skutečně, jaký ten vztah je těchto žen závislaček je nebo pouze víš, jak navenek vypadá? Ti chlapi ti to to řekli, že jim to nevadí? Víš, já věřím na reinkarnace a karmu, to je dost složité téma na dlouhou debatu. Pokud tě to zajímá, mrkni se na duchovní, i do archivu, tam toho najdeš mnoho na toto téma. Zjednodušené řečeno věřím, že duše žije mnoho pozemských životů a svými činy, myšlenkami vytváří karmu, protože každý z nás má možnost SVOBODNÉ VOLBY A ROZHODOVÁNÍ. Ale co uděláš, a jak uděláš, a s jakými důsledky, za to si odpovídáš sama a také si za to poneseš patřičné důsledky. Takže ne, nevěřím, že je vše předurčené.
Vykašli se na ně, já pravidelně tyhle "starálky" posílala do ....... Ty nejsi povinna nikomu zdůvodňovat nic. Jen sama sobě. Nauč se to ignorovat a je to . Hm, mě je 35 a půl, lidi už si na to zvykli, a drby časem ustaly . Ber to tak, dokud tě drbou, tak je zajímáš, až nebudou, budeš mrtvá .
venuše napsal(a):
Abych se jeste vratila k tematu.
Par dni jsem premyslela o tom, co jste mi tu vsichni napsali. Vzpominala jsem na sve detstvi, pubertu i dospelost.... v cem jsem delala chyby a co jsem delala dobre.
Byla jsem stastna do te doby, dokud jsem zila v Cechach.... a to i presto, ze jsem mela vzdycky smulu ve vztazich, nic jsem si z toho nedelala, protoze se vzdycky nasel nekdo jiny.
Od te doby, co ziju v cizine, nejsem to ja.... snazila jsem se prizpusobit mistnim pomerum a uplne jsem ztratila vlastni identitu.
Muj prvni prispevek si v mnohem odporoval... a i tak je to v mem zivote. Jeden velkej gulas a hlavne nespokojenost. Jak se mam ksakru zacit mit rada a jak se to pozna? A co kdyz se to nepodari? Znamena to, ze jsem odsouzena k samote nebo zase k nejakemu neuspokojivemu vztahu?
Kdyz se rozhodnu, ze budu sama a nebudu hledat.... proste se uzavru pred tim nebezpecim, ktere pro me kazdy vztah prinasi.... jsem normalni???
Ahoj Venuše,
zopakuju opet tva slova (pridej si je k prvnimu sumari)
- mela jsem vzdy smulu ve vztazích
- vzdy se našel někdo jiný (asi jen do počtu, když ta smůla je tebou považována za pravidlo)
- příspěvky si navzájem odporují (máš v tom guláš a jsi z toho nespokojená, kdo by taky nebyl...)
- nevíš, jak se začít mít ráda a jak se to pozná
- máš pochybnosti, že se ti to nepodaří (mít se ráda)
- bojíš se, že pak budeš odsouzena k samotě nebo k dalšímu neuspokojivému vztahu
- bojíš se....bojíš se....bojíš se toho nebezpečí, které každý vztah přináší..(a pak se ještě ptáš, zda-li jsi normální).
Odpovím ti (možná sám sobě) z praxe, jak často požaduješ:
- nejsi připravena dělat velké skoky (hádáš se a potřebuješ nějaký návod a když ti ho někdo dá a ten návod se ti nelíbí, tak pořád křičíš: co když se to nepodaří, co mám dělat, mám strach z dalšího vztahu)
- tak dělej malé kroky, zvedni zadek, kup si knížky, čti, dej si na čas, nikam nespěchej, jdi na procházky a třeba si každý den všímej něčeho malého pěkného v tvém životě, každý den jedné jediné věci anebo aspon jednou za týden (není nikde psáno, že musíš mít hned zítra den plný nádhery a krásy a láskyplných prožitků jako Avalonka - nejsi totiž Avalonka, jsi Venuše...)
- když má člověk v životě guláš, je těžké to hned rozmotat. Nikdo nechce, abys hned měla ve všem uplně jasno. (PS: to nemá ostatně nikdo z nás :-) Prý ani Dalajláma, ani to neměl J.Pavel II. )
- začni se mít ráda tak, že si vzpomeneš, co děláš ráda a co ti vždy cinilo radost.
- strach je svině (já ho mívám taky a někdy mě úplně paralyzuje, přestože jsem navenek frajírek). Nevím, jak ho překonat. Lze ho postupně zmenšit, vyrovnat se s ním, zmírnit jeho intenzitu - asi existuje cesta přes "mít ráda sama sebe a být nezávislá"...
- PS: i když se bojíš, jistě jsi normální (bojí se většina lidí - takže jsi v normě :-) )
Pár religiozních výkriků Jezise, Buddhy a carodeje ze zeme Oz:
- bud statecná a neboj se!!
- nic nemuzes ztratit svym rozhodnutím - at je jakekoli. Vzdy ma svuj smysl.
- duveruj (si) a víra (tva) te prenese, kam budes chtit. Prelozim: ver v to, ze jsi fajn zenska, ze jsi hodna lasky (proto se musis nejdrive naucit milovat ci mit rada sama sebe a to ti vykouzli na tvari usmev) a vse bude OK.
Není tady
PS: sakra, moc prikladu z praxe jsem neuvedl - tak priste... I skveli muzi maji sve dny :-(
Není tady
Nicolas:
-začni se mít ráda tak, že si vzpomeneš, co děláš ráda a co ti vždy cinilo radost.
Vis, ze asi nic? Blby, co? Kde pak zacit....
Není tady
Venuše, nic? To vypadá jako začátek deprese 
. Tak s ním koukej něco udělat !
Venuse,
ale tomu snad neveris ani ty sama!!!! :-))) Jen chceš, abych ti potvrdil, že to je blbý. Možná to jej blbý. Ale přecti si celý příspěvek - koncí religiozními vykriky: prestan se tolik bat a neco udelej. Zvedni zadek!!!!!
- chceš říct, že po celý tvůj život jsi neměla z ničeho a nikdy radost? (tomu nevěřím: nemáš ráda žádný film, žádnou hudbu, žádný koníček, žádnou knihu, žádné jídlo, žádnou zemi, kam jet na výlet, žádnou část svého těla, žádnou svou vlastnost či dar, žádný druh pohybu ani sex...prostě nic, co tě v životě potkalo...?). Pokud jsi nikdy nezažila nic radostného a nic jsi nikdy nedělala ráda, tak je mi z toho smutno. Ale nezoufej, ještě nejsi mrtvá a upaluj za psychologem!!!
- začni v bodě 2. sedni si v klidu a přemýšlej. Den, dva, týden, měsíc... A pokud si nevzpomeneš na nic pěkného, co jsi měla ráda v dosavadním životě, tak nevadí. Jdi na procházku a jen vnímej. Věci kolem sebe, jak na tebe působí. Stromy, lidé, psi, kočky, ptáci, auta, děti, květiny, sníh, výlohy, oblečení, účesy...
- pak si zajdi do knihkupectví a kup si nějakou knížku, která o tomhle "mít se ráda" tématu pojednává. Třeba se ti nebude líbit. Tak si kup další. Třeba se ti nebude líbit. Tak se zeptáš holek tady na Babinetu a ony ti poradí, jaké knížky četly a které jim otevřely oči.
PS: mam dojem, že se ti ani nechce vlastně začít. To je OK. Ten stav znám, kdy se mi vlastně nechce podstupovat nic, co by mě mohlo potenciálně bolet. Ale tahle fáze, kdy hledáš příjemné věci, které ti činily radost, zas tak bolestná není. Přijdou jiste horsi fáze :-)
Není tady
Venuše zeptám se: máš pocity, že tě vůbec nic nebaví, je ti smutno, těžko, nemáš sílu s tím něco dělat? A tak přežíváš den za dnem? Nebo tě tyhle pocity Nic mě nebaví přepadají tu a tam?
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
