Myslím, že se přidá celá sqadra !!! Ale maj tu dotykovou zónu s kozama !!! Jupííí !!

Funguješ v zabehaných mechanizmoch. Skús ich občas, len na chvíľku, opustiť a povedať sama sebe-na začiatok: To si zvládla výborne, Venuška, málokto by to urobil tak dobre...

Majkafo - tobě se prostě , tvé příspěvky jsou

venuše napsal(a):

Holky, tak jsem dneska musela v praci volat par zakaznikum, mam s tim vzdycky problemy, ale sef me pochvalil. Co myslite? Zase jsem nebyla sama se sebou spokojena a rikam si, ze bych to mohla udelat LIP. Porad hledam nejaky chyby.
Uz jsem fakt sama sebou znechucena.

Venuše, holčičko, to je ono. Jsi na dobré cestě. Ty to dokážeš.

Ahoj děvčata     
tak jsem náhodou zavítala sem na psychologické a ejhle objevila jsem tu téma, které mi hodně říká. Respektive říkalo. Doufám, že se mohu zapojit, myslím, že k tomu mám co říct
Venuše, myslím si, že jsi „žabař“ v tom jaká jsi  chudinka neštastná proti tomu jaká jsem byla chudinka  já před několika lety. A můžu tě ujistit, že jsem pro to měla důvod! PO 25ti letech krásného manželství mě opustil manžel , chlap, kterého mi všechny ženské v širokém okolí záviděly , a já se tehdy dmula pýchou, jaké mám štěstí, když někoho takového mám jen sama pro sebe. Jenže! Ukázalo se, že jsem se hluboce zmýlila, protože ho měla pro sebe ještě nějaká jiná a ta mi ho nakonec i odvedla. Až tehdy jsem si uvědomila, jak jsem na něm byla děsně závislá, on byl totiž moje všechnooooo … Odešel ode mě manžel, odešla i moje jediná dcera a já zůstala úplně sama. Tehdy jsem neměla mámu,  neměla jsem jediného blízkého člověka, žádnou kamarádku, kamaráda, ani příbuzné nebo známé, kterým bych se mohla vybrečet na rameni, nebyl nikdo kdo by mě vyslechl, podpořil, pohladil, nebyl ani  nikdo kdo by mi poradil (jako tobě tady děvčata ), nebyl nikdo, kdo by byl na mé straně. Prostě jsem na to byla úplně sama. A bylo to děsné.  Bylo mi natolik  strašně, že jsem se z toho všeho chtěla zabít. Nakonec jsem se (jistou shodou okolností ) nezabila, ale děsně jsem trpěla a utápěla se v sebelítosti, v pocitech jaká jsem chudinka a další další, a nedokázala jsem představit, že by někdy mohlo být líp, nedejbože že bych se snad mohla i radovat ze života?!!!  ….A jak to skončilo? Dneska je všechno jinak a  i já jsem „jiná“.. A jsem za to moc ráda. Ale je to jen proto, že jsem na sobě „mákla“…. Chápu tě v tom, že se ti zdá snazší postavit barák než „hrábnout“ do sebe a do těch …teď nevím, jak to nazvat slušně. Ale snad mi to děvčata prominete, když napíšu sraček…Nechci být vulgární, ale nemůžu přijít na spisovnější/slušnější ekvivalent. ….., které v sobě máme. Máme to v sobě všichni a je to tam tak dlouho, dokud nesebereme odvahu a nepostavíme se tomu tváří v tvář. Tak dlouho se budeme utápět v sebelítosti, depresích, ublíženosti  a dalším, dokud se nerozhodneme s tím něco udělat. Můžeš si tu vyslechnout řadu rad, mimochodem, napsaly jste tu spoustu krásného, jsou to nádherné příběhy ze života, jsou to příběhy těch, které na tom byly stejně nebo podobně, ale podařilo se jim s tím něco udělat. Takže nebudu přidávat další rady, bylo by to to samé v bleděmodrém, ale zkusím to jinak. Já bych se tě místo toho zkusila na něco zeptat - přemýšlela jsi někdy nad tím, proč se pořád lituješ? Proč si v té chudince, která to má tak moc těžké, tolik libuješ ? Zkus se nad tím v klidu zamyslet, třeba tě něco napadne. Předpokládám, že se mnou budeš souhlasit, když řeknu, že musí existovat důvod, proč si člověk sám sobě takhle ubližuje, proč si libuje v negativním rozpoložení, třeba ty konkrétně v té sebelítosti. Pusť si večer příjemnou klidnou hudbu, zavři oči a zeptej se sama sebe – Proč se pořád lituji? Proč se pořád utápím v negativních emocích? Kdo nebo co mi brání v tom, abych s tím něco udělala? ….Zkus takhle sedět třeba 10 až 15 min (jak jsem vyrozuměla času máš dost, ne? ). Pro začátek nic víc, jenom tohle. A uvidíš, jestli tě něco napadne. A pokud ano, a bude se ti chtít, tak se s námi o to poděl. Jsi pro? ))))))
Přeji ti, abys objevila alespoň něco  …Protože pokud uděláš tenhle první krůček, tak jsi na začátku něčeho nového, krásného…. Je to tak, děvčata? 

Selima napsal(a):

Ahoj, keito!! Vitaj v klube!

Ahoj Seli , koukám, že tu máme dost rušno...skoro ještě víc než na duchovním, tam je to

Selima napsal(a):

Ja už poznám Venušinu odpoveď: Lebo som tak samááááá! V cudzine, medzi samými hnusnými ľuďmi, čo mnou pohŕdajú a neznášajú ma... A nemám už nikoho ani v Čechách, "mí Pražané mi nerozumí", vlastná matka mi nerozumí, bývalý mi nerozumí, nemám chlopa - nemám nič(.........

Ale kuš …Co ty víš? Třeba to děvenka opravdu zkusí a něco objeví. Já bych jí to fakt přála. Protože není nic horšího než v nějakých – teď nevím, kolik jí je, ale určitě je o moooc mladší než já  –  prostě v těch nejlepších letech se v tomhle stavu zaseknout a doklepat to takhle až do konce života.

majkafa napsal(a):

Není? Bééé. Tak půjdeme do Prahy i s Lupinem a pak zase do ÚL i s Lupinem na klouzandu, koleno a palačinky.

Si piš  Majkafo, že Dakota něco vymyslí , dyk jí znáš nééé ....... třeba koupel v rybníčku s pelikánama . A na koleno, palačinku a toho čísníka co dětem rozdává ty dlouhý brčka kdykoli

Selima         
Teda ono je to spis k placi, ale poradne jsem se zasmala.
A treba to na Venusi zabere...

Misa II napsal(a):

majkafa napsal(a):

Není? Bééé. Tak půjdeme do Prahy i s Lupinem a pak zase do ÚL i s Lupinem na klouzandu, koleno a palačinky.

Si piš  Majkafo, že Dakota něco vymyslí , dyk jí znáš nééé ....... třeba koupel v rybníčku s pelikánama . A na koleno, palačinku a toho čísníka co dětem rozdává ty dlouhý brčka kdykoli

To nejni féér !!! Já nejsem taková..taková...střelená, ale ta klouzačka se fakt nedala přehlídnout...a kolínko se zélím???  mňam...dyk to bylo dietní !!! ...a ten talíř ?? No tak to nevim jak se stalo, že ho mám doma...je památečnííí !!

Bude na vodítku, páč je malá a blbá. Nežere Týna štěňátka, že ne?

Selima napsal(a):

Ja už poznám Venušinu odpoveď: Lebo som tak samááááá! V cudzine, medzi samými hnusnými ľuďmi, čo mnou pohŕdajú a neznášajú ma... A nemám už nikoho ani v Čechách, "mí Pražané mi nerozumí", vlastná matka mi nerozumí, bývalý mi nerozumí, nemám chlopa - nemám nič(slovami milky Zimkovej z filmu Pásla kone na betóne)...   Nemám ani žiadne kamarátky, nemám nikoho, kto by ma poľutoval, aj vlastným deťom už leziem na nervy tak, že radšej zalezú, len aby nemuseli byť so mnou... Dcéra mi síce občas povie, že ma má rada, ale keď chcem, aby mi to dokázala, tiež radšej ide za kamarátkami, než aby utešovala svoju úbohú, nešťastnú matku... Kolegovia sú hnusní, hádžu mi polená pod nohy a šéfovi neverím ani dátum, aj keď ma pochváli, stále čakám, aká studená sprcha zasa príde. Určite len niečo hrá... Dlho som bola sama a nevadilo mi to, ale odkedy som prišla o toho posledného chlapa, leziem na nervy sama sebe. Chcem ho nazad, alebo skôr chcem lepšieho, než bol on, chcem lepší vzťah, než sme mali ku koncu, ale vlastne sa toho bojím. Bojím sa, že by som sa musela prispôsobovať, že by som musela tolerovať nejaké veci, že by som sa mu vydala ako ovečka vlkovi - a že by ma nakoniec aj tak opustil s tým, že som len blbá Východoeurópanka. Tak si radšej lebedím so svojimi strachmi, nedôverou a sebanenávisťou... Už som si zvykla. Nejako to doklepem. Akurát neviem, čo urobím, až mi deti vyletia z hniezda - a ony určite poletia, až si krídla polámu, len aby boli preč odo mňa ...

Selimko, timhle jsi me dostala. Po tomhle tvem prispevku me opravdu nezbyva nic jineho, nez se sebou neco udelat. Ono to tak opravdu je!
Paneboze, je to mozny, ze jsem tak trapna? A to vsechno jenom proto, ze me nejakej krypl vzal sebevedomi?