Znám několik žen co zkusily sex jinde a zalíbilo se jim to a proto to radši nikdy nebudu zkoušet.Mám miláčka a jestli chci lepší sex musím se oto přičinit doma,a né s někým jiným.Ale to je můj názor kdo to zkusil tak to má jinak a já tomu věřím.

vašek napsal(a):

ale je to skutečně tak ??

to vlastně ani chlapi  ještě chtěj uvařit, uklidit a klid :-) to je přeci fraška dobře si zašukat a čekat že i vše ostatní bude skvělý ...

Je těžké skloubit uklízení, vaření, děti, dobrý sex..... s maximálním očekáváním, že všechno bude furt skvělý a úžasný.
Nevěra? Jeden kamarád mi jednou řekl, proč ne....  ...., ale pozor    je to jako hopsání po minovém poli....nikdy nevíš, kdy ti to ustřelí nožičky....

Roseanne napsal(a):

On totiž přesně ví jak na tom je-že mám přítele a on je jen kamarád a že to nehodlám měnit.Nevím sice co přinese čas,ale takhle to je teď.
Ale jako kamaráda bych ho nerada ztratila...
Jo a pro upřesnění-je ženatý a má ženu která s ním už několik let nespí,dost hnusně mu nadává(to jsem fakt v mobilu slyšela)a on říká že mu ke štěstí stačí to,že je na něj někdo vlídný.
I proto bych se nechtěla chovat jako vypočítává mrcha,ale být na něj prostě milá,aby měl radost.

Roseanne, s timhle mam taky zkusenost a trpkou, je jen jedna rada - PRYC OD TOHO. Neni to normalni. Kazdy chlap, ktery tohle dela se podvedome na tebe upina, i kdyz to nemysli zle - a treba ani nedoufa, ze by z toho mohl neco mit - dela si z tebe modlu, kupuje si te a zavazuje si te. Promin ale neni normalni, ze vi, ze mas pritele a kupuje ti briliantovy prsten. A taky nechapu jak to muzes prijmout. Ja byt na miste pritele, tak bych s tim udelala razny konec. Jak se asi musi citit?

Ja jsem mimochodem zazila neco podobneho (bez prstenu bohuzel a taky jsem si rikala, "vzdyt vi, ze o nej nestojim, ze mam jineho, ze je to jen kamaradstvi, vzdyt mu to staci". Trvalo to takhle delsi dobu az nakonec tento clovek zacal byt hodne vlezly, porad mi volal a tak dal (co zacalo hodne vadit memu priteli). Ja jsem ho nechtela ranit, ale uz mi to pomalu lezlo na nervy. Ale soucasne jsem ho mela hodne rada a citila jsem se s nim dobre. A pak jednoho dne - absolutne ticho, prestal me kontaktovat, prestal se se mnou bavit, cele pratelstvi tipnul, co jsem tenkrat brala jako velkou ranu pod pas a citila jsem se jako ze mu slo cely cas jenom o to, aby me "dostal" a ze mu jako kamaratka za to nestojim. Jenze ted uz vim, ze on me proste jenom cely cas miloval, vyuzival vsechny moznosti jako byt se mnou a cekal na zazrak (take proto, ze jsem ho udrzovala asi v nejake nadeji i kdyz taky spis podvedome). Kdyz zazrak dlouho nechodil, psychicky to neunesl a proste si me "zakazal". A po nasem velkem pratelstvi mi zbyly oci pro plac...

Kdybych Ti mela poradit - stanovte si ve vasem pratelstvi nejake pravidla, treba ze ti nebude davat drahe darky, protoze to povazujes za nevhodne, citis ze te to trochu svazuje (vzdyt pratelstvi se da dokazat i malymi pozornostmi typu hrnicek a pod. nemusi to byt sperk a jeste navic prsten, ktery nese i symbolickou hodnotu...), nebo se zkuste nekdy sejit i ve trech s pritelem at pochopi, ze pritel neni jenom "pani Colombova", ale ze je realnou soucasti tveho zivota. Treba se skamaradi i s nim a s jinymi lidmi a ty se nebudes citit, ze jses jedina, ktera ho muze vlidnym slovem "spasit". Jiste, ze se muze stat, ze jednou k sobe najdete cestu i jako partneri, ale na to potrebujes slobodu a prostor.