Ahoj holky,
tak už brzy budu mezi vámi. Chodívám se nepravidelně tak 2 roky. Mnohé prošly stejnou cestou jako já a závěr jediný - rozvod.
Majkafo,Mišo,Aevo........všechny jsme došly na ten konec. Mě to čeká v nejbližší době. Na poště mám pozvání k soudu. Dnes si ho vyzvedávat nebudu, raději až v pondělí. Měla bych pokažený víkend po zjištění, který-že to den ta tečka po našem manžeství bude.

Sofi to zvládla, Romi se už nějak neozývá.......Jája to vzdala taky a šla do toho....... holky, holky, už aby svítilo sluníčko, to pochmurno na mě nějak leze.........
Zdravím všechny.

Majko, líp bych to nenapsala!  

Jinak Klem říká to, co my ostatní, akorát to líp formuluje.
Za těmi slovičky se skrývají léta sebepoznávání, dřiny, skepse, pochyb, ale i poznání, pochopení a SMÍŘENÍ a pokud se to takhle hodí na papír v pár odstavcích, těžko někdo, kdo je teprve na začátku cesty nebo dokonce neprobuzený a nechápající, tak mu to fakt nic nedá.

Nelituju, co se mi stalo, nelituju, že jsem se změnila a že mě to stojí spoustu sil a práce a bolesti, protože jsem šťastnější, vyrovnanější a věřím sama sobě. To je výsledek.

Ještě se musím naučit pokoře a trpělivosti, ale to je  dost v nedohlednu .

Jana22 napsal(a):

Ja som za babinet.
Prepáč Klementanova, ale tvoje príspevky dosť dobre nechápem. A nemyslím si , že je to vinou mojej inteligencie. :-)

Doporučuju Ti přečíst si na psychologické téma : Když vás chlap nechce. Třeba pochopíš víc. ( příspěvky od Avalonky)

Upravil(a) lueta (16. 2. 2007 21:04)

je to vůbec zajímavý, kdyby mi to někdo dřív řek, tak bych mu nevěřila - co jedna blbá nevěra v člověku spustí za zajímavej proces.....já normálně ještě pořád žasnu. sama nad sebou. mám pocit, jakobych po x letech spánku - nebo v podstatě po prospaným životě otevřela oči - a začla koukat na svět a na všechno kolem a na sebe úplně jinejma očima. nezměnil se jen můj vztah k manželovi, ale nějak celkově jsem prošla a ještě procházim takovou jakoby totální změnou....jsem zvědavá, kde to skončí. zatim je to dobrý, bych řekla.

kengura napsal(a):

hm...často Vás čitam,ale až teraz som sa registrovala...preživam to čo Vy,a aspon vidim,že niesom sama...ale boli to stále...nejak sa s tym neviem vyrovnat a často ma chytá depka...

..nenech tu mrchu depku cloumat tvým majestátem !!! Postav se jí !! Mrkni do zrcadla a uvidíš určitě holku, která na to má !!!! A kdyby něco...my to když nic jinýho, pofoukáme !!!

Už jsem na druhé straně, přeplavala jsem tu řeku hnusu , bolesti a vzteku- a vylezla jsem na břeh jako Venuše- nová, udivená a očištěná, i když občas ještě šlápnu do bláta. LUcim jak topopisuješ, já tomu říkám efekt Šípkový Růženky.... Byla jsem nemilosrdně probuzena, nechtěně, nežádaně, kopala jsem, chtěla jsem se vrátit zpátky...nešlo to! A jsem ráda. Svět je pro mě teď mnohem zajímavější, bohatší, barevnější, líbí se mi sex,  a prostě je mi téměř pořád fajn, a kdo mě znáte, tak  to na mně uvidíte. Před třemi lety jsem byla chcíplá nevýrazná myš.
A teď jsme kus ženský a nebojím se vlka nic!

Z toho si nic nedělej, to je bohužel normální ....ale mysli na něco jiného / se to dobře radí a hůř dělá co /, depka - to je pěkná potvora, tu tu známe dobře ..... ale přejde , uvidíš, tak se drž a jak říká Dakota vyprsit a úsměv Blaženo !!!!!

asi preto som v depke,lebo som plná nemávisti,ja to viemlen neviem ako sa toho zbavit...a ako sa zbaviť jej...

čerstve?Hahaha...ťahá sa to od novembra 2005...dosť,že?Už som bola chvilu aj v pohode,ale zase som tam kde som nechcela byť....

lavai napsal(a):

Kenguro..chce to přestat myslet na manžela a začít myslet na sebe....Uvidíš,půjde to....A nemysli,u mě se to táhlo 5 roků...A jak píšou holky,hnus,špína,nenávist,zlost...všechny pocity která znáš se střídají...Ale určitě se to dá zvládnout,zatnout zuby,zvednout hlavu.Nenechat ze sebe dělat chuděrku...
Ale pak to probuzení,to fakt stojí za to...
Taky jsem byla hozena někam,kam jsem nechtěla...Ale jsem za to dnes i vděčná.Najednou jsem dospěla,snad dostala rozum,postavila se na vlastní nohy.Dřív,tak dřív jsem byla jen nemilovaná manželka...služka,matka,vychovatelka...A dnes?Dnes jsem hlavně JÁ...
Neřeším,co chtějí druzí,nedělám co se má-dělám jen to,co chci..
A věř,najednou se líp dýchá,líp žije...
Je to jako houpačka.Jednou jsi dole,jednou nahoře.Ale uvidíš časem,budeš jen nahoře-a někdy,ale jen občas zkoukneš dolů..Ale  budeš ráda..
Držím palečky,zvládneš to...

Dobře, budu dělat to, co chci já, ale riskuju tím to, že můžu ztratit chlapa, o kterého jsem 2 roky "bojovala", což se mi zase až tak nechce. Nechce se mi nikoho hledat, po třetí jít do vztahu - co děti, jedno už rozvod zažilo a tomu druhému bych to nerada přivodila také. Nemůžu říct, že by byl táta  jen papírový, stará se, nechodí do hospod, už, bývá doma, vydělává, plánuje.... Jen ta ženská mu to kazí, ale bylo mu smutno, nehleděla jsem si ho tak, jak by si to představoval, tak si našel obdivovatelku, se kterou mu bylo dobře. Pak se - po mém zjištění, jaksi nedokázal dost rychle od ní odpoutat, takže zapíral, lhal, vymýšlel si přesčasy. No tak a teď je ve mě nedůvěra, že je konec, že to v  hlavě má už poskládané. Tak nevím, jak dosáhnout toho, abych to věděla na 99,9 %. Podle chování ? - Je dost dobrý herec a já nemám ve zvyku si prověřovat osobně jeho aktivity, že bych se např. zašla podívat na stadion, jestli opravdu hraje fotbal a pak sedí na 1,2 pivu, jestli když jde do práce, zajet si tam, jestli opravdu sedí v kanceláři, apod. Jediné co můžu, tak je, že mu sem tam navštívím mobil. Je zvláštní, že když řekne, že jí volal, protož epotřeboval něco zjistit, tak když se kouknu, tak to její volané číslo tam nemá, vymaže ho. Proč ? Nechápu. To si můžu myslet např. i o sms,dalších voláních i od ní, že to maže. Chci mít klid, nemyslet na to, ale nějak to nejde. Můžu říct, že není den, abych si na to nevzpomněla a to je to už 2 roky zpátky. Myslela jsem si o sobě, že jsem silná, že mě jen tak něco nezaskočí, ale je vidět, že se pletu sama v sobě. Na to, abych se z toho dostala, musela bych opravdu myslet jen na sebe a na děti a jeho poznámky, že zase jdu na večeři s kamarádkou, či na sport, či do kina, nereagovat, ale jak ho znám, on by o mě nebojoval - to mi i sám řekl, že kdybych někde ulítla já, tak by o mě nebojoval. Asi mu za to nestojím, lépe řečeno, jeho ješitnost by to neunesla. no a co pak s takovým chlapem? Zase si říkám, že jsou na tom ženské daleko hůř, nemám si na co stěžovat. Ale mám pocit, že za to, že je teď doma, můžu jen já sama, že on se vůbec nesnažil něco napravovat.  Tak jsem z toho unavená, pořád dáváš a nic zpět. Doma jsi akorát pradlena, nákupní taška a tvořitelka dobré nálady a při ruce pro všechny. Ale jak potřebuji já, tak to nikdo nemá čas, nemůže nechce. Tak mi zraje pomyšlení na to, že se na všechny "vyprdnu " já, až budou potřebovat. Důsledky si ponesu sama.

Upravil(a) heko10 (19. 2. 2007 12:27)

lavai napsal(a):

Jo,je to těžké...Taky nevím,co radit.Jsem ráda,že jsem se z toho vzpamatovala já...O mě by taky nebojoval...Už když byly děti malé-tak jsem po něm měco chtěla- a on mi odpověděl-NĚKOHO SI NAJDI....To už měl tu svou prérijní růži...a mně to netrklo...
A taky jsem několik let žila v tom-kde jde,kdy přijde,jestli jí volal,jestli jí psal,jestli mu volala ona....A můžu ti říct-a to si myslím,že jsem silná ženská-tak tohle mě dostalo na kolena....
A já tak žít nechci....Ten  tvůj se možná o vás stará,stará se o děti,pomáhá ti...ale u nás to nebylo...Teď už to vím-byla jsem já s dětma-a pak někde on...Bezstarostný,v pohodičce..nikdo po něm nic nechtěl..a když chtěl,tak to neuděla...a nějak se to vyvrbilo...
A jak píšu,tak jsem si život nepředstavovala.Jestli když příjdu z práce bude doma,jestli někam neodejde...Nevím.
Najednou vím,že jsem prožila život ne s ním,ale vedle něho.
A to už nechci.Radši sama,než se někoho pořád doprošovat...
Já asi kdybych odjela na týden,tak by mu to nevadilo...On prostě měl tu svou milenku-a co já,to mu bylo srdečně jedno...
Takže myslím na sebe,na děti...a SNAD už z toho klečení nebo spíš ležení v blátě vstávám....

Ono je to za takovéhl e situace jednodušší - odejít, či odpoutat své srdce od něj, ale když se chová naoko-nevím, téměř vzorně, ale když čekáš, že se nějak prokáže jeho cit k tobě, tak je to na bodě 0. Tak si řekneš, stojím mu vůbec za něco? Pak zase je to úplně v pořádku, smějete se spolu, chodíte na procházky, na lyže, na kola, sex -báječný, uvaří ti čajíček, ale to je zlomek života. Asi jsem už nemocná , když si to maluju a ono to není tak, jak chci já, vidím konec světa, odchody, nevěry atd. paranoik až na půdu. Toho se chci zbavit. Nechci, aby mě jeho nezájem nějak bolel. Spíš bych potřebovala, jak to udělat, aby sse začal trochu trápit on. Jenže on to nepřizná, leda tak, když přijdu pozdě, tak mi ztropí žárlivou scénu s jeho bujnou fantazií. No jo, ale to mi problém neřeší, spíš mě tím odpudí, jak se může chlap tak hnusně chovat k ženské. Jeho výrazy a bodání do srdce.

A trápí tě, protože ty ho necháváš trápit tě. Až získáš víc sebelásky, nenecháš si to líbit.

Ne, ty ho začni ignorovat. On ti nedělá nic jiného- chová se k tobě jako k nějakému béčku, a to ty nejsi a nesmíš si to ani myslet!
To uklízení není ani alfa ani omega, ty jsi alfa, a jestli to nechápe, tak ať to pochopí někdo jiný, kdo ocení tvé půvaby. Ne kuchyň, ne IQ, ale tebe celou se vším, co nabídneš.