Ja som všetky tie naše milenky videla--stale ten istý typ-malé,ŠTÍHLE,s obrovským kukuč-"zachrante ma!"...a čo to urobilo so mnou??- sebavedomie hlboko pod bodom mrazu..a neustál porovnávanie zo strany M--najlepšie bolo, ked mi vysvetloval, prečo sa mu páči pani č.8--ona može mat každeho, na koho ukáže,a ty?? a ono je to fakt o sebavedomí--pani organizovala manžela svojho, ktorý jej robil a dodnes robí, čo vidí na očiach,manžela mojho,ktorý už snad nerobi ..a zrejme aj par dalších..ved od života treba brat všetko, čo ponuka..
teraz sa neporovnávam,teraz si začínam mysliet, že to až tak strašne so mnou nie je-stačilo fakt začat /podla vašej rady/chodit životom so vztýčenou hlavou..dik

Bylo to před 15 lety.   15 let jsem to rozdejchávala, dělala jsem doma služku, dělníka a matraci. Děti vyrostly, já jsem se v prosinci rozvedla.   Můj BM se v lednu oženil.  Předevčírem jsem absolvovala setkání s novou paní. Nakoupila jsem kosmetiku, namalovala jsem se po 23 letech a přišla jsem středem a taky jsem středem odešla.  Já už nebudu na straně poražených. Ženská by měla vypadat jako milenka i když je sama.

Tetomámo,kolik ti je roků?????A máš můj obdiv...Já bych to nedokázala...Ale je pravda,že konečně teď začínám uvažovat jinak.Teď jsem na prvním místě já./jistě děti/.Ale hlavně já.Buď se mi to líbí nebo nelíbí.Už si nenechám nic vnucovat,nebudu dělat jen to,co se ode mě čeká....Asi jsem dostala rozum...Pozdě ale přece...Takže JÁ...

Sofi1 napsal(a):

Regino,
chápu Tě. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Mne čeká setkání s "onou" zítra. Jako každý rok se mi na zítra nahlásila kontrola z ŽÚ.Chodí vždy dvě a jedna z nich je ona, takže jsem si dneska připravila všechny podklady a čekám na zítřek. Kupodivu v naprostém klidu. Loni to pro mne bylo daleko horší. Ale teď jsem klidná. Pro mne to je jen chudák, který v té své ubohosti šel tak daleko, že mi i mého synovi vyhrožovala. Nestojí mi ani za ohlédnutí i když když ji potkám, tak mám taky srdce v krku a vedu své monology. Tak jsem zvědavá jestli zítra ráno budu taky tak klidná.

Ahojky Sofi....
...pamatuju si tě jak´s před rokem psala, že tě čeká setkání s ní....takže opět držím palce, ono je to jistě hrozné i po  době klidu, protože prostě kdysi cosi bylo - je to tam a nevymažeš to .... no a když ještě ona kontroluje....
jsem s tebou
Míša

Myslím, že je dobré zůstat pánem situace. Moc se mi líbilo vyprávění jednoho známého, který přistihl doma manželku s milencem v akci. Zůstal chvilku stát mezi dveřma a povídá - chlape, udělej jí to zezadu, tak to má nejradši. V jeho vlastním domě je pánem on a bude se tak přece chovat. Zhroutil se až poté  ( o samotě!), co dotyčný jeho "hrad" opustil . S kým si myslíte, že manželka zůstala?

Tak vyzkoušejte grupáč a budete úplně v pohodě.

Kdyby nepodržela ona, bylo by to znásilnění a to nenahlásila, takže ví, že Ti tím ubližuje a dělá to s ním stejně, fakt dobrá žena.

lavai napsal(a):

Tetomámo,kolik ti je roků?????A máš můj obdiv...Já bych to nedokázala...Ale je pravda,že konečně teď začínám uvažovat jinak.Teď jsem na prvním místě já./jistě děti/.Ale hlavně já.Buď se mi to líbí nebo nelíbí.Už si nenechám nic vnucovat,nebudu dělat jen to,co se ode mě čeká....Asi jsem dostala rozum...Pozdě ale přece...Takže JÁ...

Je mi 53 a 23 let jsem byla vdané za onoho, mám s ním dvě děti 21 a 22 let. Ničeho nelituju, udělala bych to znova, teda jako že bych si ho vzala. Mám moc krásných vzpomínek miluju svoje děti a ony mají rády mě. Ty společné útrapy nás stmeliy. Já jsem ho tak milovala, že se mi zdálo, že nechodím, ale lítám. Mám ho pořád ráda i když už s ním dál nemůžu žít. On se znovu oženil necelý měsíc po našem rozvodu. Jeho nové je 40, má odebrané děti, jednu dceru v polepšovně. Na obličeji má vytetovaného hada jak jí leze z oka. Můj BM je teď ke mě milý, volá mi, přál mi k narozeninám. Dřív si ani nevzpomněl. Dřív s ním spal v posteli pes, co s ním spí v posteli teď mi múže být jedno. Já pracuju a děti jsou finančně taky zajištěné. Roky jsem ho živila. Teď musí miláček sám.

Tetomámo,jsi dobrá.Fakt smekám.Ale jsem ráda,že někdo byl stejný jako já...jak píšeš o tom,žes ho tak milovala.Já jsem byla naprosto stejná...Teď nechápu proč jsem ho tak šíleně milovala...Moje manžesltví nebylo nic moc...Hned od začátku špatné...Asi mě fakt neměl rád,ale mně to jaksi nedocházelo...Ale měla jsem s dětma fůru práce-mám 3 děti  do dvou let,takže honička,pak jsem šla do práce-ale jeho  rodina evidentně nezajímala.A já k němu jsem vzhlížela jako k bohovi.A to doslova...Já bych za něj i dýchala....Pořád jsem se o něj starala,aby mu nic nechybělo,aby se měl dobře...Ha ha ha .Teď když si na to vzpomenu....Asi jsem si namlouvala že mě má rád-a byla mu za to vděčná...a to doslova...Pak když prakla ta nevěra-tak jsem si myslela,že se té lásky k němu nikdy nezbavím...Že tomám nadosmrti...Ale máchala jsem se v tom několik let-a najednou se mi asi upravil zrak,najednou ho vidím takového,jaký byl celou dobu..Sobeček...který myslel jen na sebe...Ťeď se těm jeho řečím typu-tys chtěla děti..můžu jen smát...Ale taky toho nelituju.Mám děti,postavila jsem se na vlastní nohy...jen to,že je pořád u nás mi kazí výhled.Ale už jsem si na to zvykla,nestarám se o něj....
A teda,když čtu o tom tvým BM,tak teda žasnu...
Teď už je ti to jedno,žejo?Ať jí z oka leze co chce.....Taky jsem stejného názoru...Ale fakt-kdo chce kam,pomozme mu tam.....
Teď já mám klid,najednou jsem v pohodě.Nebojím se toho co bude,jsem spokojená...A to jsem se 5 roků trápila.Pořád jsem mu chtěla nějak pomoct,chtěla jsem vědět co bude,co chce,jak si to představuje dál..A najednou-najednou je mi to srdečně jedno.Ať si dělají co chtějí...ať si volají,píší,BM ji navštěvuje..cokoliv...Je to už jeho život....

lavai: A já si říkám, že ten můj mě třeba měl rád...jenže ještě víc měl rád sebe....a zase sebe.... a to jsem taky dlouho neviděla a omlouvala ho....dodnes nevím, proč byl hodně často z domu, známí po mém odchodu říkali, že to byly holky, já mu tehdy věřila, že je v práci a nepátrala jsem ... nejsi jediná, která byla až dobrohloupá. I když já se občas nějak vzepřela, tak nějak chabě, ale občas jo...třeba že jsem i přes jeho výslovný zákaz jela na služebku do zahraničí nebo že jsem si udělala řidičák, i když skákal metr vysoko vzteky...mimochodem jsem si taky kdysi našla milence...ale to je jiná story....jinak jsem kolem něj taky běhala jako kolem teplého hovínka...

lavai: Jé, i já byla blbá Ten můj taky chodil pořád do práce - zákazníci přece nepočkají! ... a já mu to žrala ... můj bývalý je puberťák zahleděný do sebe, svých potřeb, nemá s dospělým mužem nic společného ... Škoda jen, že si kazí u dcery renomé, ale to je jeho problém. ... I když ... asi dospívá, protože nedávno sám od sebe koupil dceři na lyžák sněhule...to by ho dřív nenapadlo a kdybych mu o to řekla, tak by mi řekl, že to holka nepotřebuje ... tak třeba vážně dospívá ... už bylo na čase. A jsem si jistá, že kdybych se s ním nerozvedla, nedospěl by nikdy.

Upravil(a) Eva36 (15. 2. 2007 10:33)

Zkus s dcerou taky mluvit....jediná možnost, jak se k dětem přiblížit, je otevřít se a zkusit s nimi mluvit ... Na druhou stranu je to vlastně dobře, pokud se s ní její otec sblížil...(jestli to teda není přetvářka z jeho strany, na což děvče stejně přijde a buď ji to zlomí, nebo naštve a bude ho jen využívat - viz auto)... Víš, jak mně strašně naštvalo, když bývalý začal vynucovat střídavou péči? Po mém odchodu si za celé tři měsíce přišel dceru vyzvednout třikrát asi na hodinu, jednou ji měl na pět dní na dovolené u sebe...za celou dobu mi nedal korunu výživného, nezeptal se, zda něco nepotřebuje/nechce ... nezajímala ho...Do doby, než jsem se odvážila mu říct o výživné...pak dělal, jak moc chce střídavou péči a pomlouval mě po městě, že "dělám problémy" a dceru mu "nechci dávat"...kecy v kleci... (přitom mně do očí řekl, že nikoli on mně bude dávat na dceru výživné, ale já jemu, na něj....vycházel z toho, že fixluje daňový přiznání a vydělává nuly, zatímco můj zaměstnavatel poctivě odvádí za mě daně atd. a dává mi výplatnici...nakonec u soudu kvůli výživnému na holku milostivě přiznal, že vydělává "tolik co manželka"...přesně takhle to řekl....chlívák...)

Upravil(a) Eva36 (15. 2. 2007 11:43)

Spíš jsem myslela hovory na téma, jak je dceři a co si myslí o situaci... určitě ne pomlouvat otce (on si to po.ere sám, to mi věř...kdybys viděla, jak někdy moje dcera s despektem mluví o svém otci....ten přezíravý výraz a mávnutí rukou se slovy "Znáš tátu, mami....ten mi ten mobil asi nikdy nevyreklamuje..."....mohla bych se škodolibě radovat, ale je mi líto, že jsem jí nedokázala vybrat lepšího otce.... Na druhou stranu - on má i dobré stránky - třeba s ním je sranda a umí opravdu blbnout, to já jsem spíš vážná.)

Neházet špínu za chybu tedy nepovažuju Aspoň si před sebou člověk nemusí uplivávat.