Regina napsal(a):

Dnes ráno při spurtu do práce jsem si říkala: Je mi tak fajn, doma dobrý, v práci dobrý, svět je krásný, jsem tak v pohodě. Co  by se stalo, kdybych ji (bývalou milenku) potkala?

Tu máš čerte kropáč! Pozor na to, co si přejeme!

V poledne jsem na ni narazila ve svém oblíbeném seconhandu.
Co to se mnou udělalo! Já, co tu kážu pohodu, be happy, be cool, keep smiling.., jsem byla lidově řečeno ve vteřině na hadry.
Byla tam i se svým mužem, mají rozkošnou 2letou holčičku.

Rozbušilo se mi srdce, rozklepaly ruce, zralá na infarkt.

A abych dovršila naprosto ztrátu sebevědomí, tak jsem sadisticky zjistila, že má eště větší pr.el jak já.  Stejně se mi neulevilo.
Jsou to 4. března  (pořád si to datum pamatuju) 3 roky, co se manžel s ní rozešel, do měsíce bydlela u jiného a do dvou měsíců si upletli tu hezkou malou slečnu.

Já si tak přála, aby ji odvezl manžel třeba do Ameriky, třeba do Beverly Hills, ale pryč, pryč, pryč!!!
A jako za trest ji čas odčasu potkám a všechno zlé, ze kterého jsem se vyprostila, je najednou zpátky.
Jako když se bojíte pavouků a jedne hnusnej chlupatej vám leze po koberci...

No vidíš Regi, a já byla s bývalým a s ní na kafe, u nich doma. Kvůli našemu dítku, dělal seky ve škole. Dokonce jsem byla s BM na rockovým koncertě, bez ní. Ona se mnou už nedělá vůbec nic, on taky ne. Pusť ji z hlavy, trápíš jen sama sebe, a zbytečně.

Jo, ta cesta byla dlouhá a bolestivá. Ale asi jsem si tu cestu potřebovala projít.