Regi, to jsi na tom ještě dobře, klepeš se, když ji vidíš. Já jsem nedávno zavítala s BM do města (70 tis. obyvatel), kde ona žije. Pravděpodobnost ji potkat naprosto mizivá, ale věřím v zákon schválnosti. Byla jsem tam jen chvíli něco nakoupit, ale klepala jsem se celou dobu hrůzou, že někde vypluje zpoza regálu a to ani nevím, jestli bych ji poznala. Jsme na tom asi všechny stejně. Ony by ty milenky na našem místě na tom byly taky tak, asi je to normální. Připomínka utrpení a bolesti. Mám to štěstí, že žije tak daleko od nás a nemusím se klepat denně.

Taky jsem zažila a zažívám podobné "psycho". Viděla jsem se s ní, když byla v 8. měsíci - takže jsem viděla hlavně její břicho, ve kterém měla děcko mého manžela. A ten její ksicht, který se mi vysmíval...nezapomenu. A pak - live jsem ji už nepotkala, ale ten blbej pocit, že ji mohu KDYKOLIV potkat, ty nervy, když vidím maminu s kočárkem - jestli to náhodou není ona....hrůza.Jsem tedy vyklepaná hlavně ze sebe. Takže ty ruce, srdce - znám ten pocit moc dobře. Ale buď v klidu, kašli na to, máš to za sebou...dej si panáka a přestaň myslet. Tedy aspoň se o to pokus. Já razím heslo Na každou svini se vaří voda. Taky na ni jednou dojde, neboj. Pro ni už není ve tvém životě místo. Drž se toho.

Jo,  mně je spíš blbě ze mě samotné- jak jí přeju podvědomě něco špatného, přitom byl  příčinou mého psycha vlastně můj muž, a tomu jsem bebezbytku odpustila.
Ale už jsem se oklepala, je to fakt jen ten pocit odporu, když vidíte pavouka. I kdyby byla Barbie křížená se Sharon Stone.

Áda1 - neboj, posílala jsem jí ho se špinavým i čistým prádlem, ale nechtěl ani omylem. A to ji žere asi nejvíc, a tímhle se i utěšuji.
Koukám, že kus spravedlivé zlosti je v každé z nás :-)

Já jsem se tvářila normálně, ale vypadala jakoby mne chtěla rozsápat a mluvila povýšeně, přitom nemá být na co pyšná, svobodná matka a BM se na ni taky vykašlal.

Když šel za milenkou, tak nebyl asi ideální, hledej dál, však on jí za čas uteče za milenkou číslo 2.

Regi to já ji potkala jako současnou milenku svého manžela a dokonce ještě s ním. Co se dělo ve mě nedokážu popsat - totální fyzický chaos a navenek jsem se snažila zachovat hrdost. Hezky jsem je pozdravila: ahoj mládeži, tak co bavíte se? S úsměvem na tváři, bez hysterčení, bez pláče, bez urážek, bez napadání. Nohy mi sice podklesávaly v kolenou, srdce se zastavovalo, ale zvládla jsem to. A byla jsem na sebe i pyšná. Ale je fakt, že jsem měla v zádech Dakotu s Vandou - své strážné anděly. Šok se projevil asi až druhý den - no jsem opožděná

Regino,
chápu Tě. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Mne čeká setkání s "onou" zítra. Jako každý rok se mi na zítra nahlásila kontrola z ŽÚ.Chodí vždy dvě a jedna z nich je ona, takže jsem si dneska připravila všechny podklady a čekám na zítřek. Kupodivu v naprostém klidu. Loni to pro mne bylo daleko horší. Ale teď jsem klidná. Pro mne to je jen chudák, který v té své ubohosti šel tak daleko, že mi i mého synovi vyhrožovala. Nestojí mi ani za ohlédnutí i když když ji potkám, tak mám taky srdce v krku a vedu své monology. Tak jsem zvědavá jestli zítra ráno budu taky tak klidná.

Sofi, ona madam z ŽU taky nebude asi na zítřek moc dobře spát. To je hrozné, to už je rok, co jsme to tu s tebou prožívali - myslím, tu kontrolu tehdy.
Já jsem milenku ještě nepotkala. BM ji stále úspěšně tají před většinou známých a před rodinou úplně. Pořád se s ní stýká , jakoby byl ženatý. Ale setkání s ní se bojím, nejsem dost silná, abych to ustála v klidu. Nedávno volala kolegovi ve firmě, potřebovala objednat zboží , no a já to nicnetuše vzala, protože tu nebyl. Paní, když zjistila , s kým mluví, tak mi bouchla telefonem - a to jsem se jenom představila. Byla jsem pak rozklepaná celý den. A neodpustila jsem si říct BM, když jsem ho potkala na chodbě, že chodí s chudinkou, která pokládá telefon. No bylo to dost nepříjemné a přitom vlastně o nic nešlo. Ale je to pořád ve mně. Rozhodla jsem se , že budu zase chodit 2x týdně v poledne plavat, ale napřed jsem se ptala BM, které dny chodí on , abychom se tam nepotkávali. Tak mi radostně sdělil, že plavat chodí zásadně sám a můžu se k němu přidat .  Je to fakt zvláštní pocit pracovat s BM. Nejdivnější na tom je, že mi začíná být úplně ukradený ........

Aevi,
jak bude spát je mi úplně jedno.Letí to, co?  Ale jsem podstatně klidnější a vyrovnanější než loni. Vzhledem k tomu, že jsem za ten rok sama sobě "stoupla v ceně" ( není to namyšlenost, jen jsem začala mít sebe sama moc ráda), tak si říkám, že mne takové "nic" nemůže rozhodit. Jen aby mi to do zítřka vydrželo.

Ten Tvůj BM je opravdu zvláštní. A že Tě to rozhodilo? Luďo, to je naplosto nolmální. Když víš, že se setkání nevyhneš, tak se na to "teoreticky" můžeš připravit, ale pokud je to takhle na "šup" tak to rohodí každého.
Lepší je neznat, nevědět, která to je(byla) a hlavně nechtít vědět detaily. Pak se to lépé snáší.

Čím míň toho člověk ví, tím líp. Já jsem ji taky nikdy neviděla a ani jsem po tom nikdy netoužila. BM mi jednou vnucoval, ať se podívám na fotku na mobilu. Asi abych žárlila, či co. Zeptala jsem se ho, jestli je zdravej, že na ni nejsem zvědavá.

Taky si to myslím.