on o tebe nestojí, to jsi ještě nepoznala?? Stačí mu ten sex ... je to pro tebe jen ztráta času

ajka.m: Já bych rozhodně neřekla, že je od tebe něco sobecké..  SPíš bych řekla, že  tvému partnerovi  velmi vyhovuje, že  má ženu, které se nemusí věnovat..  Když má  čas, chuť a náladu - je po ruce. Buď na sex, nebo  jako společnice.  Asi to bude workoholik.. práce je pro něj zřejmě důležitějsí  než partnerka a jeho osobní život celkově.. Je sice hezké, že se věnuje rodičům, ale není normální aby dospělý muž každý víkend odjel za rodiči, pokud má partnerku se kterou by měl procházet první fází zamilovanosti.. zvlášť pokud přes týden nemá čas se s  partnerce  věnovat.  Takhle se prostě zamilovaný člověk nechová..  ani chlap:))
Nemyslím, že kdybs mu o svých pocitech řekla dřív, změnilo by se něco.. Něco možná ano, třeba už bys měla jiného přítele. Nějakého, který by o tebe stál a nebral by tě jako něco, co přijde na zavolání, ale lze to kdykoliv odložit "na později"....

Nezlob se, ale to mu teda za moc nestojíš... Vážně si sama sebe tak málo vážíš? Víš, neznám ho a z Tvého příspěvku je těžké usuzovat, ale pochybuju, že by chtěl on sám něco v budoucnu měnit.... A takhle prožít svoje nejlepší roky bych teda upřímně fakt nechtěla!

ajka.m napsal(a):

Děkuju Vám všem moc za Váš názor. Asi je dobré vědět názor i z jiného pohledu.
Je to pro mě těžké, zvlášť když ho mám opravdu ráda. Před tím jsem si myslela, když má člověk někoho rád, zvládne všechno. Připadá mi to, že při prvním větším problému beru nohy na ramena. Chci, aby byl šťastný, vím však, že to nejde, když sama nejsem. Možná to začínám opravdu řešit po tom, co mi nedávno představil dcerku a moc jsme si rozuměly. Nechtěla bych, aby si na mě zvykla a byla smutná, až se rozejdeme.

Vždycky chceme mít to, co nám utíká. Dává Ti drobky od svého stolu a ty čekáš až spadne další. Tohle není život takže nohy na ramena a pryč. Všechno přebolí, je to kruté, ale víc by ses trápila, kdybys zůstala.

TĚŽKO PLÁNOVAT SPOLEČNOU PARTNERSKOU BUDOUCNOST BEZ PARTNERA....
Je mi líto tohle nebude asi nejlepší cesta strácet čas a energii s partnerem ,který nemá zájem nebo má jiný pohled na partnersví...
Nenič se dál ať může přijít třeba jiný vztah...
Já bych to ukončila...
Držím palce a hodně síly:styrka:

Dobře, že tě to vůbec napadlo (taky jsou lidi, pro který psycholog = blázen)

Ajko, je dobre, ze si si tu knizku precitala, ale... z toho co tu piíses ta obdivujem, ze si to tak dlho vydrzala. Podla mna ten clovek za namahu absolutne nestoji. daj sa dokopy pre niekoho, kto si ta bude vazit a travit s tebou pekne chvilky.

Jo, je to pravda. Když se teď z odstupu času na to dívám, sama se divím.
Poslední dobou mi připadá, že se mi vrací to, čemu jsem se u druhých holek dost divila.
Když se zamilují, chovají se jako husy - a teď patřím mezi ně.
Prostě jsem byla zamilovaně slepá a věřila, že mě má rád. Což, jak mi tu píšete, není pravda.
Moc díky za příspěvky, otevřelo mi to více oči.

Poslední dobou po Vánocích, před tím jsme si psali na ICQ denně, jsem začala reagovat jako on.
Už jsem byla na něj za celou tu dobu naštvaná. Tak jsem se nepřipojila - možná to byla obranná reakce na to, že mi někdy ani nenapsal nebo se nepřipojil - abych nebyla z toho smutná. První týden nic - psal i že neměl spojení. A druhý týden mi už po třech dnech volal. Ale bylo mi mizerně. Řekla jsem mu, že se mi nechtělo nic dělat přes víkend ani se připojovat.

Dva dny jsem probírala názory k tomuto tématu, a protože jsem na marodce, byly to pěkně dlouhé dny.
Ale konečně mi všechno došlo a to i díky „lvici“, která obnovila článek Jak se mít ráda. Takže všem a lvici ještě jednou děkuju.

Chtěla jsem si ještě sepsat kladné a zápo*né stránky přítele a došlo mi, že mi to nejde – prostě nevím. Vždyť ho za tu dlouhou dobu ani neznám – vím sice, co rád či nerad dělá, ale nevím jaký je!
To zjištění byl pořádný šok. Takže ani z toho mála času, co jsme byli spolu, jsme nezjistili, jací vůbec jsme – teda já ten pocit mám.

A ještě zde byl dotaz, jak jsem to dlouho vydržela. Psala jsem, že ho mám ráda – ale vždyť ho pořádně neznám! Jsem navíc tvrdohlavá optimistka ve znamení lva, což taky o něčem svědčí a poslední věc – moje intuice mi pořád říkala, ať to s ním ještě vydržím – aspoň do Vánoc. Uvažovala jsem proč? Vždyť mě zatím nikdy nezklamala – ale třeba jsem si touto zkouškou prostě musela projít. Člověk nepotkává vhodné nebo nevhodné partnery, ale takové od kterých se může něco naučit.
Z čehož vyplývá – definitivně jsem se rozhodla tento vztah ukončit a začít na sobě pracovat.

Díky za tipy na knihy, mám další motivaci – mimo jiné - moc se mi líbily knihy od Zdeny Frýbové.
Přeju všem, co se nacházejí v obtížném životním období, aby tyto zkoušky zvládli. Je to jen na nás.