Možno som msiešna, ale ja bývam po rozchode/akoro rozvode-9 spoločných rokov a potom šlus- u rodičov a Nneviem si predstaviť, že by som si k nim niekoho priviedla. Raz som si doviedla vo všetkej počestnosti kamošku a mama prišla za nami do izby, že snáď nechcem byť TAM(rozumejte - u mňa v izbe) a vypoklonkovala nás do obývačky, kde s nami ZDVORILO - lebo veď to sa patrí - trištvrte hodiny sedela a zapájala sa do hovoru... Kamoška mala nového milenca a my sme nakoniec museli von, aby sme sa mohli porozprávať... Takže milenca či priateľa by som si akosi domov nepriviedla. Na chodbe sa cítim bezpečnejšie ako u našich v byte - tam mám skrátka psychický blok.

Ještě že mám svých 38 m2 soukromého prostoru .  A nemusím mrznout na chodbách . Ani se ti nedivím, u rodičů bych se taky nemohla uvolnit.....

Já chápu, že někdy je to složité, zvlášť, když člověk nemá vlastní pokoj, jako já, a bydlí v bytě s rodiči.Taky mi nebylo moc příjemné milovat se, když vedle v pokoji byli mí rodiče, ale kdybych to nedělala neměla bych žádný sexuální život. To už pak vážně zbývá jen společné bydlení, nebo hotel. Mě spíš překvapilo, že to Izabela řeší až o tak dlouhé době. Já osobně se sestrou nevycházím dobře, ale stejně pochopila, že chceme být sami, prostě není natvrdlá a bylo jí jasný, že v pokoji je vážně navíc. No a taky jak jsem říkala o vékendu vbždycky vyrazé někam ven, často i některý z rodičů a to je pak náš čas.Vždycky se to dá vyřešit, ale záleží na tom jak moc se snažíš.

No tak tohle nechapu, kdyz se chce, tak to jde ne? Taky jsem mela pokoj se sestrou, taky jsem v 19 bydlela u rodicu, ale tohle me fakt nikdy nenapadlo resit. Myslim, ze kdybyste po tom opravdu touzili, ze se proste da najit nejake klidne mistecko bez lidi... Nas sklep dole u vytahu i mezipatro toho taky docela pamatuje:-)