Tedy čistě náhodu jsme zabrousila na toto téma a zírám jako blázen. Do dnešního dne jsem si myslela, že jsem idiot a jediná na světě která se bojí řídit auto.
Jenže vy všechny máte proti mě už jednu velkou výhodu. Máte řidičák!!!! Mě je už přes třicet a do dnešního dne ho nemám. Představa jak se učím řídit s někým cizím, nerudným vedle sebe mě děsí stejně kvalitně jako představa mě jezdící v odpolední špičce po městě.
Samozřejmě mě to dost štve, jelikož jsme závislá na manželovi jako řidiči a na nespolehlivých autobusech. Tak doufám, že snad někdy......

Stela :.Jo jo..to je pravda budeš svým pánem..nemusíš se nikoho prosit,,,, a jentak mimochodem mojí kamarádce je 40 a začla si dělat řidičák..Ničeho se neboj a jdi do toho...držím palce...

Já s tím mým odmítám jezdit (když řídím já).

ahoj řidičky,
taky jsem patřila mezi Ty, které se bály jet autem sami. Mám řidičák od roku 2000, ale aktivně jezdím asi 3 oky. Jezdím denně a šíííííleně si to užívám.
Ze začátku jsem měla "deprese" z toho, že někam pojedu a budu muset na neznámém místě zaparkovat nebo dokonce i někde couvat. Byla jsem na pokraji psychického zhroucení. Cestu jsem si plánovala v hlavě dopředu.
Teď mě baví cestovat někam, kde to neznám. Pro mě to je takový malý dobrodružství.
Naštěstí mám skvělýho manžela, kterej mě vlastně naučil řídit. Moje škrábance na autě  bral s přehledem. Po jednom z prvních škrábanců jsem se rozhodla, že to takhle nejde a vyrazili jsme trénovat couvání... a to do zblbnutí. Ohromně mi to pomohlo. Všechno chce čas a praxi. Pokud si nejsem jistá, jestli se někam s autíčkem vejdu , kolik zbývá místa, tak prostě vystoupím a kouknu se. Každý jednou začínal, na to jak na mě koukaj ostatní mi je úplně jedno.
A taky jsem zjistila, že když když zabloudím nebo nestihnu včas odbočit, tak mám mapu nebo pusu na to, abych se zeptala.
Skoro rok jsme jezdila do práce jen 4 km denně, ale i to mi ohromně pomohlo.
Holky odvahu nebojte se a řiďte své miláčky /autíčka/.
Nejsme horší řidičky než muži, jen většina z nás nemá tolik přiležitosti řídit, hlavně v rodině, kde je jen jedno auto.
A taky nejradši jezdím sama, dám si hudbu na plný kotle jak puberták a užívám si to.

Upravil(a) annemarie (24. 11. 2007 8:33)

ahojte,jsem většinou v životě po nevěře,ale už začínám chodit i jinde,nebot ta nevěra už mě ubíjí,mám 14 let řidičák,14 let jsem za volantem neseděla,po zkouškách hned rizikové ve 3 měsíci a konec už jsem neměla odvahu,ted si dělám rekondiční jízdy už 11 a taky se bojím a budu bát,nejsem už nejmladší 47 let,ale baví mě to a se starým snad už nikdy nepojedu,nebot se rozvedu tak se držte a jezděte

Eva36 napsal(a):

Holky, radím vám kecajícího spolujezdce nejprve upozornit, ať mlčí, příp. se neksichtí, a po druhém nepěkném projevu zastavit a vyzvat ho k opuštění vozu. Pokud tak neučiní a bude do konce mé jízdy zticha, ok. Pokud bude remcat dál, zastavím a půjdu pěšky já (i kdybych měla stopovat). Ono by ho to naučilo. Holky, chlapi jdou jen tak daleko, jak je necháte (Někdy se ale dá uznat, že to myslí protějšek dobře a někdy se ho dá i na něco zeptat. Ovšem se zlou by u mě nepochodil ani milionovej chlap.)

Jj moje řeč...přesné tak..

tak jsem jela poprvé v mým autíčku s manžou a on byl na mne HODNÝ,pak jsem jela s dcerou a ta po mě řvala...tak jsem z toho paf

Eva36 napsal(a):

Holky, radím vám kecajícího spolujezdce nejprve upozornit, ať mlčí, příp. se neksichtí, a po druhém nepěkném projevu zastavit a vyzvat ho k opuštění vozu. Pokud tak neučiní a bude do konce mé jízdy zticha, ok. Pokud bude remcat dál, zastavím a půjdu pěšky já (i kdybych měla stopovat). Ono by ho to naučilo. Holky, chlapi jdou jen tak daleko, jak je necháte (Někdy se ale dá uznat, že to myslí protějšek dobře a někdy se ho dá i na něco zeptat. Ovšem se zlou by u mě nepochodil ani milionovej chlap.)

Mi muzsti spolujezdci mi do toho nekecaji, ale obcas se jim odkrvi oblicej, zaseknou se v reci, pripadne lezou po bezbecnostnich pasech. Akorat moje mama se mnou jede v klidu, protoze zenska prece vi, co dela a zbytecne neriskuje. Coz je stoprocentni pravda.

Doma se o rizeni pereme, jezdime oba radi a i kdyz si verime, volant nejradeji drzime v ruce sami a kdo, neridi, ma v peci pejsu, ktera je horsi nez dvoulete dite.

Vsechny to zvladnete, hlavne nepodlehat iluzi, ze chlapi jezdi lip, nebo ze se snad uz rodi vyjezdeni. Chce to jen trochu praxe a sebeduvery.

V paměti má určitě ledacos, ale je mladá! - tudíž se natolik nevžije do Tvých pocitů a strachů .
To bude dobrý, neboj.

je tolik havárek,těch mladých se bojím nejvíce,už mám auto tak musím jezdit

asi máš pravdu s tím dalším stresorem,jinak se mi jezdí s učitelem,který furt mi něco radí a já už jen pasivně čekám,kdy řekne přeřadte a jinak se mi jede s učitelkou se kterou řešíme při jízdě chlapy a děcka

vlcice_samotarka napsal(a):

mam z toho obrovskou hruzu. Ridicak sice mam uz 10 let, ale nikdy jsem neridila. Chtela bych to umet, ale bojim se toho silene. V normalnim zivote jsem nejen dost nepozorna a roztrzita, ale i velka zmatkarka. Bojim se, ze u toho rizeni budu stale prehlizet znacky a nekoho srazim. Neumim delat vic veci naraz a rizeni vyzaduje prave tohleto.

Je jasný, že nemůžeš po tak dlouhé době vletět přímo do centra města, nejlepší je začínat na odlehlých cestách, pak dědinky a až si budeš aspoň trochu jistá, tak potom zkus město. Já třeba sem stejný typ co ty, sem taky roztržitá a zmatkář, ale tři měsíce jezdím každý den a můžu říct, že už se tak nebojím. Sice jezdím jen u nás po vesnici a když jedu do města, trochu mám stažený půlky, ale je potřeba se uvolnit. Já si třeba v autě vykládám sama se sebou a všechno komentuju ale uvolním se tím Přeju klid a pohodu za volantem.