|
6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
řidičák mám 16 let,ale jezdit jsem začala až teď,kdy jsme se přestěhovali a musím jezdit s dětma do školy. Jezdím krátkou trasu,kterou znám a bojím se vyrazit někam dál sama. Párkrát jsem už jela do většího města asi 15 km,zvládla jsem to,ale jsem z toho nervózní,nejsem si sebou jistá.Jezdím pomalu a bezpečně.Kdybych jezdila už od těch 18ti let,to by bylo fajn,byla bych už vyježděná.Jak se zbavit strachu z ježdění? S manželem se učit jezdit nechci,byla bych ještě víc nervózní.
Není tady
Hmm, tak to jsme dvě. Auto mi stojí pod oknama a já radši potáhnu kočár do tramvaje.
Já jezdím tak jednou, dvakrát do roka a v poslední době už ani to ne.
Není tady
Korny napsal(a):
řidičák mám 16 let,ale jezdit jsem začala až teď,kdy jsme se přestěhovali a musím jezdit s dětma do školy. Jezdím krátkou trasu,kterou znám a bojím se vyrazit někam dál sama. Párkrát jsem už jela do většího města asi 15 km,zvládla jsem to,ale jsem z toho nervózní,nejsem si sebou jistá.Jezdím pomalu a bezpečně.Kdybych jezdila už od těch 18ti let,to by bylo fajn,byla bych už vyježděná.Jak se zbavit strachu z ježdění? S manželem se učit jezdit nechci,byla bych ještě víc nervózní.
NO někdo si zaplatí pár kondičních jízd s učitelem z autoškoly a ten mu poradí a neječí u toho jako někteří manžílci 
Není tady
Znám kolem sebe hodně žen řidiček, které mají řidičák od 18 ti, ale začaly jezdit až o třicet let později. Je lepší si zaplatit kondiční jízdy v autoškole, než poslouchat manžela jak nadává "kruci jak to jezdíš, jak to řadíš, to není vařečka atd).
Začít jezdit není nikdy pozdě, protože čím více budete jezdit, tím více získáte zručnost a zbavíte se nejistoty.
Není tady
Kondiční jízdy jsou dobrá věc. Stojí zhruba 200Kč hodina. Na druhou stranu dvě hodiny ti jistotu nedají, tak to leze do peněz. Myslím, že nejlepší je kombinace kondičních jízd a jízdy s někým komu důvěřuju. Vždyť to nemusí být zrovna partner. Občas dělám radícího spolujezde kamarádce, která také dřív zvládala jen z vesnice do města 12km a zpět. Teď jsme byli i v Ústí nad Laben, museli jsme v centru řešit objížďku a taky to šlo. Cvik dělá mistra.
Není tady
Taky bych partnera vynechala - leda mu zalepit pusu - a vrhla bych se do toho s kamarádkou. Zase je fakt, že když řídím jiné auto, než na které jsem zvyklá, tak je mi lépe samotné, než "pod dozorem".
Dobrá věc, je naplánovat trasu předem - pojedu tudy, tady se otočím, tady zkusím zaparkovat a pojedu domů. Vědět předem kam jedu a kudy - v tom může kamarádka pomoci jako navigátor. A pak to zkusit třeba sama.
Mě hodně pomohlo, že jsme opustili hlavní a nejkratší silnice a do známých destinací (babičky a příbuzní) jeli pokaždě jinudy - po malých silnicích - člověk se naučí rychleji a obratněji zvládat auto - získá sebevědomí. A kromě toho, je to i větší zábava, než jet hodinu rovně po hlavní silnici (a ztrácet sebevědomí s každým autem, které mě předjede...)
Není tady
Moje heslo - kdo jede beze strachu, jede se zabit. Toho se drzim a az na nejake drobne odreniny pri parkovani se mi nic neprihodilo. Jinak je nejlepsi jezdit a to sama. Nakonec, z pohledu ridice konstatuju, ze strach ma velke oci a konci v momente, kdy za ten volant dosednete.
Korny, na tom neni nic zleho, ze jezdis pomalu, kdyz se citis bezpecne. kdo to nechape je idiot (myslmim v kolone za tebou 
) S trochou praxe budes zatacku, kerou ted projizdis ctyricet za chvilku svihat devadesatkou. prijde to samo a to mi muzes verit, paaac ja ridicak udelala pred 4mi lety, behem sesti tydnu a testy i jizdy jsem mela za plny pocet bodu.... az na to, ze za volantem svyho auta jsem byla absolutne nemozna.
Upravil(a) Dita.L (6. 2. 2007 17:14)
Není tady
Já mám řidičák od r. 2003 a ze začátku jsem tak nějak jezdila (už rok a půl jsem neřídila), ale stejně jsem usedala za volant se nejistotou.. Jsem hodně sebekritický člověk, a když se mi stávaly kiksy za volantem, tak jsem pořád řešila, jak mě všichni vidí a říkají si "nojo, ženská za volantem.." A taky jsem dost vztahovačný člověk, tak stačil špatný pohled od manžela a hned byl oheň na střeše.
No, teď se mi připravuje ŘP s novým příjmením od jara mi začne vojna, a jestli ten strach nepřekonám, tak jsem stará bačkora 
Není tady
Holky,moc Vám všem děkuju.Máte pravdu ,že s manželem to prostě nejde a i v tom sebevědomí.To je pravda,když já vyrazila dál,tak jsem měla radost,že jsem to zvládla. A přesné je i t,že si promítám cestu,kudy pojedu,kde zaparkuju a tak.A pravda je i to,že jak říkáte,kdo se nebojí,ten se jede zabít. S tím taky souhlasím. Přitom,když jsem si dělala řidičák,tak mě to bavilo a těšila jsem se až budu jezdit.Nevím jakej jsem jezdec,ale když jedeme a vezu muže,když jsme třeba na večeři a pije on,tak říká,že jedu jako bůh.Ale to je tám,že jedu tu známou trasu,je to třeba večer,kdy není provoz a jedu pomalu.
Ale vím o sobě,že jsem se naučila hodně předvídat,když jezdím léta jako spolujezdec,to sleduju provoz a dávám pozor.Musím to zvládnout,abych byla samostatná a mohla vyrazit někam dál sama.
Není tady
Holky, já se jednou nemohla v autoškole rozjet na zelenou na křižovatce. Nějakej blbec za mnou začal troubit a můj instruktor se koukl přezíravě dozadu a povídá:"Aby ses neposral...".... mě vám bylo najednou tak dobře....Tak teď když se mi něco nepovede a druhý řidič blbě kouká nebo gestikuluje, troubí apod., tak si řeknu "Aby ses neposral..." ... a je to.
Jo - a nejhorší smrt je z vyděšení. Na to nezapomeňte 
Řídí tolik žen, proč zrovna vy byste to nezvládly? Blbost. Přeju hodně šťastně a bez nervů ujetých kilometrů 
(Kdyby vám do toho miláčkové kecali, tak jim pohrozte, že je vysadíte. A kdyby pokračovali, vysaďte je. Podle závažnosti prohřešku se pak za čtvrt hodiny pro ně vraťte, nebo je nechte jet stopem 
Není tady
holky nebojte se,jde jen o cvik.člověk vždy začíná s něčím poprvé. Chce to jen jezdit,jezdit a jezdit.
Není tady
Já se na řidičák moc těšila - do první jízdy v autoškole. Nejen, že jsem měla strach (jsem hroznej nervák), ale učitelka byla příšerná. Vždycky začla křičet a nadávat a já se už nemohla soustředit. Stejně jako Eva36 jsem se nemohla rozjet na zelenou a chcíplo mi to - bylo to do kopce. Za mnou troubení jako blázen a instruktorka na to: "Co mám dělat, když to ta kráva neumí".
Nervama jsem si zkazila svou první zkoušku z jízdy, druhou zkaženou dávám za vinu opět instruktorce. Nechtěla mě brát jezdit, ani kdybych si jízdy zaplatila - prý nejsem jediná, kdo chce jezdit. A hned začla zkoušejícímu vyprávět o mé první zkoušce. Takže řidičák až na potřetí a od té doby jsem za volant nesedla, bojím se a můj otec je příšerný nervák. Až si začnu vydělávat, tak si zaplatím kondiční jízdy a snad to přejde. Hlavně už se nenechám takhle deptat. Zajímavé bylo, že test z pravidel jsem udělala napoprvé, jen ty jízdy....
Není tady
Teda já jsem měla naopak štěstí na instruktora, jaký se nevidí. Krom toho, že mu bylo asi třicet a byl to sympaťák
Já jsem měla z autoškoly hrozný stresy, protože jsem se doslýchala už vyprávění lahůdky typu, že když někdo udělal nějakou chybu, např. přehlédl značku, tak ho instruktor seřval a nebo ho vysadil u té značky a řekl, ať si ji pořádně prohlédne a odjel.
Takže jsem nastoupila ve svých sladkých 17 do auta a řekla jsem. " Jestli na mě budete řvát, tak okamžitě vystupuju."
A tím jízda končí.
Řvaní já prostě nesnáším a kdyby na mě ten instruktor řval, tak fakt zastavím a vystoupím a adios good bye..
A ten instruktor se usmál a řekl, no, tak já teda opravdu na nikoho neřvu. Naopak byl milý a měl podobné průpovídky jako ten Evi 36. Dokonce mi držel palce při jízdě tak, že mi to ten policajt snad musel dát )
Nebojím se za volantem, že se mi něco stane, ale bojím se moc, že bych někoho přejela. Neustále jsem se soustředila na celý chodníky a všechny pejsky a kočičky a na lidi samozřejmě. Až jsem pak nestíhala sledovat věci jako značky vzdálenosti a podobně.
Ponaučení pro mě jet bezpečně a hlavně se nenervovat, protože ta energie je potřeba při řízení úplně jinde, aby člověk měl postřech, až se něco stane. Ne být ve stresu, že se něco stane. Protože pak nemá dost kapacity na to, aby to dokázal rychle řešit. A nemá dost kapacity předvídat, co by se mohlo stát a to je jedna z nejdůležitějších věcí.
Jo a Jessie, to je mi líto, ale zkus si vzít na kondíční jízdy spíš mladšího pohodovýho chlapa Nejlépe se smyslem pro humor. A bude to ok
Není tady
Ahoj ! Myslim si,ze by si mela jit do autoskole na par hodin,aby ses do toho dostala .Ale vlastniho muze k tomu radsi neber,ten bude urcite nervni,a bude tvuj styl rizeni v kazde malickosti komentovat 
....Drzim pesti !!!
Jooo, strach ten ja taky znam Nejezdim uz sest let a ted si budu kupovat vlastni auto. Takze prijdou na radu ony zminene kondicni jizdy, jen dve tri kvuli jezdeni ve meste. Jinak mi pritel obcas pujci auto na vedlejsi ceste. Rozhodne po me nekrici, chape, ze jsem dlouho neridila a je mily. A to je dulezite. Mit klidase vedle sebe... Kazdopadne s vlastnim autem se naucim jezdit snad rychleji, nebot bude proste moje akdyz ho odru, nikdo mi nebude nadavat
Není tady
Taky nejezdím. Řidičák mám skoro 8 let, z toho jsem jela párkrát a podělaná hrůzou. 
Těsně po autoškole jsem místo zpátečky zařadila jedničku, najela na obrubník a od té doby jsem za volant nechtěla sednout. Pak jsme se s přítelem vybourali (řídil on, ale vina byla na druhé straně) a moje hrůza se ještě vystupňovala. Loni jsem jela asi 30km čtyřicítkou po okresce, zelená nervozitou, za mnou jedoucí na mě troubili, protože mě nemohli předjet... 
Ale budu muset začít jezdit, co pak budu s mimčem dělat sama doma bez auta... Přítel mě občas chce půjčit auto, ale já mám takový strach, že mu ho nabourám.... A při tom ještě někoho zabiju... On sám nekřičí ani nenadává, ale během té jedné loňské jízdy jsem na něm jasně viděla, že je dost nervní (možná se i trochu bál) a to mi odvahy nepřidalo.
Upravil(a) Gabrielle (26. 3. 2007 17:35)
Není tady
No pokud vedle tebe sedi majitel auta, ktere ridis a jsi nezkusena, tak se bude vzdycky bat. A proto si proste koupim vlastni
Není tady
Já si udělala řidičák, pak 7 let neřídila a pak si koupila auto. Strach samozřejmě velký, trasy předem rozmýšlím, trnu, kdy mi někdo vlítne do silnice, miluju náklaďáky, které se plouží a tak s můžu beztrestně ploužit s nimi. Nikdo mě nebuzeruje a když to odřu, můžu si vynadat leda sama. Ty pohledy "nojo ženská" znám veeelmi dobře. No a co, bez cvičení se to nenaučím.
Není tady
Preeeesne, muj clovek. Uz at mam to autisko
Není tady
Berunky, já su na tom stejně, jela jsem naposled před 20 lety a tak moc bych se chtěla zbavit poslední závislosti na manželovi , tj. že mi dělá šoféra. Mám v tom nulové sebevědomí a stačí nějaký kiks, který chlapi zapřou, ale mně to dělá problémy.
Takže pilně pracuju na přání do vesmíru: "Jsem dobrá řidička, věřím si, jsem v pohodě."
Není tady
Gratulky, a dekuji za radu, tohle prani se mi bude taky hodit Nebat se a smele vyraziiiiit
Není tady
Tak se pochlubte, která jste kam vyrazila a jaké to bylo,já se vyhecuju o víkendu, kdy manžel prostě nesmí odmítnout půjčit mi auto.
Upravil(a) Regina (27. 3. 2007 20:09)
Není tady
No ja pred dvema tydny po sesti letech sedla za volant noveho yarise. Sice to byla trasa asi jen 15km, ale cizi auto, zcela nove, a v noci ale zvladla jsem to a stihla jsem prepinat i potkavaci a dalkove, kdyz jeli do protismeru auta. Byla to hlavni silnice. Druhy den jsem pak jeste jela za svetla, sice bocni cestou, ale pak i malym mestem, kde jsem na posledni chvili mela odbocit doleva a davala jsem prednost. Taky jsem to zvladla takze se nebat, zacit jezdit po vedlejsich a po kouskach a ziskavat pomalu zkusenosti, dostat razeni do ruky a tak
Není tady
Řidičák jsem si udělala v 18 letech a po 22 letech jsem začala skutečně jezdit.Jinak jsem byla jen v roli spolujezdce.Ale i to mě hodně naučilo.Dívala jsem se jak můj partner jezdí, kdy řadí, přibržďuje, jak točí volantem při parkování a podobně.On má velké auto a já jsem měla opravdu strach, když mi začal dávat soukromé kondiční jízdy - a to jen na nerušných silnicích.Vloni jsem si koupila staré Renault Clio a pomalu, ale jistě jsem začala jezdit sama.Nejdřív tam kde to dobře znám a kde jsme jeli už tisíckrát předtím a postupně jsem začala jezdit i do města, na nákup, s dcerou do Lidušky, k rodičům - bydlí kousek od nás apodobně.S postupem času jsem si začala víc věřit a dnes jezdím - dle mého nejbližšího okolí - docela dobře.Měla jsem vždycky velkou radost, když se mi podařilo někam dojet a pak zpět zaparkovat u domu.Dnes se už tolik nebojím a ježdění mě baví - je to úžasný relax.S malým autem se snadněji naučíte řídit a zvlášť když má posilovač řízení, což už mají skoro všechny auta.Dnes si to bez auta už neumím představit.Mrzí mě, že jsem nezačala dřív.
Upravil(a) ema5 (28. 3. 2007 8:17)
Není tady
Ahoj vsem ! Tak ja mam ridicak od 98 roku,ze zacatku,jsem i jezdila,pak jsem mela v roce 2002 tezkou autonehodu,kde jsem pres pul roku,byla v nemocnici,pak skoro rok jsem se snazila dat dohromady,nejen po psychicke strance,ale i telesne.Od te doby mam strach jezdit sama autem,kdyz nekdo je v aute,jedno kdo,tak to jeste jde 
,minuli rok jsem jela mozna 3x a to jen v nouzi.Tento rok jsem jeste vubec nejela,muj muz chce koupit nove auto,kde nebudu muset radit atd,mysli si,ze je to ten duvod,proc nechci jet,asi si mysli,ze mam strach,ze me auto scipne na semaforu..jak to u nas zenskych sem tam byva a hned jsme v panice . ....Dokonce uz domluvil u jedne mistni autoskole,ze v kvetnu zacnu s nimi zas jezdit...je to velice mile od nej,ale ja mam stejne strach,nedokazu se v tomto prekonat,mozna je to nasledek s nehody co ja vim.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
