Tome, ne že bych tvému příspěvku nějak moc rozuměla, nicméně asi pro tebe bude zajímavé čtení, na které ti sem kopíruju z jiné diskuse odkaz:

http://lidovky.zpravy.cz/jak-zastavit-e … s=070112_1

Ideální by pro vás byla asi společná návštěva poradny. Váš vztah se mi zdá být nastavený dost nerovnovážně a pokud má i do budoucna něco vydržet, stálo by za to postavit ho na pevnější základy. Držím palec!

A co třeba koupit hezkou dovolenou někde v teple ale nejdřív zjistit jestli by vůbec jela.

Já myslím, že jediné řešení je se od ní odpoutat, aby si nebyl jak koule na noze. Až se začneš starat sám o sebe, ona spíš přileze.

(

Upravil(a) TomDark (21. 4. 2007 20:39)

Mám podobný názor jako Kalik. Myslím, že jediná cesta, jak zachránit vztah, je se od Tvojí partnerky psychicky odpoutat. Nemyslím tím přestat ji milovat, ale dát jí ve své hlavě svobodu - nemyslet si, že jedině na vztahu s ní závisí Tvoje štěstí a neštěstí. Zkusit být šťastný sám v sobě, nezávisle na ní. Tvoje závislost totiž teď vyzařuje z každého Tvého slova i gesta (i když se to snažíš potlačovat) a ona to samozřejmě vycítí. Nemá zájem o člověka, který se jí snaží za každou cenu vnutit, vlastnit ji, "vyškemrat" si na ní city, které se samozřejmě vynutit nedají. Jsem si dost jistá, že by vedle sebe radši uvítala samostatnou bytost než právě tu "kouli na noze", která je vždycky přítomná a ochotná udělat pro ni cokoli (přitahují nás naopak spíš věci nedostupné). Teprve až dáš partnerce svobodu, začneš jí dávat lásku kvůli ní samotné, ne kvůli sobě. (Ale zároveň Tě úplně chápu, protože jsem ve vztahu taky ta "závislejší" ) Bohužel to, co jsem teď popsala, bývá během na dlouhou trať - jakékoli závislosti se člověk většinou nezbavuje snadno. Jestli chceš, můžeš zkusit třeba autosugesci (např. Silvovou metodou), meditace - programovat se k tomu, aby sis dokázal vážit sám sebe atd. Technicky to není složité, ale chce to pravidelnost. Držím palce, ať je Ti brzo líp.

Nemyslela jsem to tak, abys byl "drsňák". Člověk může být hodný, ale přitom nezávislý. Pokud si bude chtít najít někoho jiného, opravdu s tím nic neuděláš, jak sám píšeš. A ona s Tebou chce zůstat? Zůstává s Tebou hlavně kvůli tomu, aby Ti neublížila, nebo chce sama? Jak se tváří na Tvoji touhu po dětech?

(

Upravil(a) TomDark (21. 4. 2007 20:40)

(

Upravil(a) TomDark (21. 4. 2007 20:41)

láska je to, že tomu druhému necháváš volnost rozhodování... že na něm nevisíš...
je spousta definicí lásky, ale to co popisuješ mi jako láska nepřipadá...
jako zamilování, poblouznění...
milovat můžeš jen pokud umíš milovat i sám sebe....
pokud umíš dát druhému volnost, když jí potřebuje... a dovedeš mít radost z jeho radosti i když jí nesdílí s tebou...

Láska je jako stín - jdi před ním, půjde za tebou, jdi za ním, bude před tebou utíkat...

To studium ve vzdáleném městě, stáž v cizině, minimální kontakty - to jsou všechno taky takové "pokusy o útěk", možná zkouška, jak přítelkyně dokáže žít bez tebe (a asi se jí to daří líp než tobě). Zdá se mi, že ji svoji láskou spíš dusíš, tvoje touha po dítěti ji taky mohla zaskočit (to nesouvisí s tím, že bys nebyl dobrý otec - možná jen moc tlačíš na pilu a ona se ještě necítí), prostě ji "uháníš" asi víc, než jí je příjemné. Víš, já kdysi chodila s klukem, který byl něco podobného - dělal, co mi na očích viděl, dokázal na mě hodiny čekat, kdybych kývla, tak by si mě okamžitě vzal... a já ho nechtěla. Už v těch 20 letech mi vadilo, že mám spíš "pejska", který se ode mě nehne, než partnera, který má i jiné zájmy, než jenom tu "umanutou lásku".
Ostatně - proč ji vlastně tak strašně chceš?

KALIK napsal(a):

Já myslím, že jediné řešení je se od ní odpoutat, aby si nebyl jak koule na noze. Až se začneš starat sám o sebe, ona spíš přileze.

Kalik má pravdu. Slečna zřejmě poněkud, ne-li vůbec ochladla a Ty to nemůžeš rozdejchat... To se Ti  děje  poprvý, co dostáváš košem  nebo co ? .... Kolik děvčat jsi takhle dříve  "odpálkovával"  Ty?  Budeš se asi muset smířit s tím jako chlap , že dřívější zamilovanost je ta tam .... Takový je život a pro Tebe je ještě určitě dost dlouhý, aby Tě jěště něčím nepotěšil ...

Jsem tu už chvíli co tímto netem brouzdám a tak jsem se rozhodla už jen kvůli této debatce přihlásit. Musím uznat, že spousta z toho co je tu řečena je sice na jednu stranu pravda, ale proč ho tak moc odsuzujete? Třeba absolutně netuším, z čeho usuzovala JAJA, četla jsem to vicekrát a to vypadá pomalu na věšteckou kouli.
Sama mám zkušenost víceméně z druhé strany, bývalý přítel mi jeden den řekl že mě miluje a druhý den že se chce rozejít. trvalo mi půl roku, než jsem si to v sobě porovnala. Byl to dlouhý a pěkný vztah. Teď jsem s nynějším přítelem už dva a půl roku a ten vztah je jiný, mnohem víc plný lásky a pochopení. Jsme otevření upřímní a snažíme se se i v této době, kdy oba slyšíme o podvodech, nevěrách a podobně žít v poklidu. Říkám Ti to upřímně. Je to pochopitelné že se teď trápíš. Ty ji nechápeš co vlastně chce, problém je třeba i v tom, že to nechápe ona sama. I to se stává, že človek když neví co chce, neví co cítí, tak dokáže ublížit. Řekla ti třeba do telefonu, jestli přemýšlela o rozchodu? Nebo že třeba chce jen čas pro sebe? Nebudu ti říkat že tě lituji, o to tu nejde, nebraň se tomu smutku, ale na druhou stranu máš právo na to vědět jak na tom jsi. Držím palce.