Haha, pavoučisko, to si dovedu představit u těch štíhlých lehkých koček, ale tvoje "vycpaná ponožka" (doufám, že jsem nezaměnila majitelky koček)  předpokládám po skříňkách neleze a ladně se nespouští z linky dolů?
Taky se doma hrozně smějeme, když naše hvězda seskočí z něčeho, co má víc jak metr a ozve se bum.... To se jen tak na sebe podíváme a někdo pronese,"jojo, to jsou ty tiché, ladné kočičky....".....

Macex, hezky a decentně... prej bum... U nás se ozve:"...a jéje, spadnul kýbl!" A v noci dupou a cvakaj drápkama o lino, že už poznám, kterej mě zrovna jde vizitýrovat. To dojdou k posteli, opřou se předníma o pelest, čučí mě upřeně do huby a poslouchají, jak dýchám, když se jim zdá, že pravidelně, tak zas tahnou, když se projevím, tak hned něco chtěj... zvlášť k ránu. Ještě, že nechodí všichni najednou... Připoměly jste mě, jak po nastěhování na ves, viděl ten nejstarší sousedovic kocoura, kterej se ladně vyhoupnul na branku, tam poseděl a hupnul pryč... Chvilku čuměl, pak se rozběh, že on jako "taky", ale netrefil! Vyšlo mu to kousek pod vršek a bylo to, jak když kopneš do vrat okovanou botou... Sám sebe se lek! Dneska už to umí všichni, ale ty začátky byly přenádherně "nekočičí"... To třeba nevěděli, že právě přes ten plot to jde, tak děda fascinoval místního řemeslníka, když na něj zavolal, aby zavřel vrata, aby kocouři neutekli...protože jen postávali u plotu a koukali ven. Nebo když v devět večer zapískal na schodech a kocouři přiběhli a šlo se spát. To bylo taky něco, když poprvé jeden na večerku nedošel! Dědek bláznivej běhal po pozemku ve slipech, tričku a kanadách a hledal kocoura... Kocour chrápal na seně a domů jít nehodlal, ale pohled to byl nááááramnej!

NO to vůbec nehrozí, abych spala někde, kde jsou zavřené dveře, za dveřma by se ozýval několika hodinový srdceryvný řev a drápaní a mlácení na dveře, takže to by mohl spát jen hluchej nebo vožralej....
Drápy nemusím stříhat kvůli cvakání, ale kvůli tomu, že jelikož máme všude koberce, tak by ta kočka zůstala jednoho dne zaháknutá v běhu a stála by tam jak "výjev z lovu" napřáhnutá a nic.... Jak se jí začnou zatáčet dolů, tak už se jí po koberci chodí dost blbě....
Jednou škrábala na plastvou mřížku reproduktoru a ten se jí pomstil, do jedné té dírečky ji vzal dráp a už nepustil.... Stála tam jak oukrop, packu nalepenou na repráku a nevěděla, zda si má tu tlapu ukousat, utrhnout dráp nebo se bát, že na to nepříjdu a příjdu jí zliskat, že škrábe do bedny a ještě předemnou nezdrhne a nereaguje na nadávky.... Tak jsem se na ni hnala, ale jelikož už byla maličká, ze všech 6 kilových koček nejmenší na světě... tak mi docvaklo, že asi něco není v pořádku.... Ale po okrouhaní drápu asi na poloviční tloušťku jsme ho nakonec dostali ven....