bublinka napsal(a):

Tak jsem se taky zkusila zamyslet nad tim, cemu vlastne nejvic verim a vyslo mi, ze nejvic verim tomu, ze vse okolo mne, vse co se deje ma nejaky smysl, nejaky ucel a ze nic se nedeje nahodou.
Verim, ze nase zivoty nekam smeruji, ze je tu duvod, proc jsme se narodili a proc zijeme.
Tim padem i verim, ze je tu nejaky vyssi princip, buh nebo cosi jineho. 
A i kdyz muze nekdo vnimat tuhle viru jako nejakou berlicku, tak ja mam naopak pocit, ze mi tato vira pomohla byt vice dospelejsi a zodpovednejsi za muj zivot.
Tohle vedomi smyslu mi dodava silu, jistotu a lasku.

Ale jak pise keito, vetsinu dukazu, ktere pro svou viru mam, tvori jen me vlastni prozitky, takze je to jen ma osobni neprenosna vira. 

Bubli, a ten terminus technicus - osobní nepřenosná víra - ten se ti povedl

ja verim sama v sebe. verim ze spolecne se svoudusi zavcasu rozpoznam a analizuji kazdou situaci tak, jak to bude pro me nejlepsi. verim, ze prekonam vsechny prekazky, ktere jsem si stanovila za ukol na tomto svete co nejlip, ze pochopim spravne kazdou krivdu i zlo, ktere na me ceka a verim, zepred svou smrti budu moct rict "osude, dekuji ti za vsechno zle, ktere jsi mi vtomhle zivote dopral"
to ostatni vesmirne nekoneco je samozrejmost, na to verit nemusim

Upravil(a) Dita.L (2. 2. 2007 19:10)

Já taky věřím, že jsme součástí něčeho "většího", že se máme učit a máme na to spouuuustu životů, abysme to zvládli. Jinak, když se řekne kostel a tak, tak na tohle já nejsem, jsem věřící bez vyznání (fakt si připadám trochu nemístně, když se někdo v kostele modlí a já jdu okolo) Věřím na reinkarnaci a karmu a konečně jsem dostala kopanec, abych tohle myšlení pořádně oprášila a začla zase něco dělat A zatím si to teda užívám Nebudu se rozepisovat, už jiní tu napsali spoustu věcí, se kterými se ztotožňuji, ale asi bych to teď nedokázala podat tak hezky

Nevím,
měla jsem naběhnuto
a je možné že mě to přesvědčilo
určitý životní zlom se  ten měsíc stal

Tetamáma napsal(a):

Andromedo, vůbec se nemusíš cítit nemístně.  Kostely jsou pěkné jsou tam historické památky, ale Bůh tam nesídlí. Toho, nebo to co si každý představujeme jako víru, musíme mít v srdci.

No údajně se dříve kostely stavěly na místech, kde jsou nějaká energetická centra (?) v zemi. V místech, kde se přichází tou uličkou mezi lavicemi, tak tam je energie, která "sráží na kolena" a vepředu u oltáře naopak. Nevím co je na tom pravdy, ale myslím, že ty dřívější kostely měly nějakou funkci. Ale s postupem času se asi v tomhle hodně změnilo, teď jsou to opravdu spíše památky

Podle mě záleží na tom pro jakou víru byl ten kostel, kaple, mešita,chrám postaven.
To místo je pak nabito energií těch myšlenek.
Představ si místo kde se lidé usilovně soustředí, modlí, prosí... v jednom duchu, s jedním nasměrováním a to po staletí.
Je tam velmi silná energie.

Upravil(a) poletucha (2. 2. 2007 20:13)

poletucha napsal(a):

Podle mě záleží na tom pro jakou víru byl ten kostel, kaple, mešita,chrám postaven.
To místo je pak nabito energií těch myšlenek.
Představ si místo kde se lidé usilovně soustředí, modlí, prosí... v jednom duchu, s jedním nasměrováním a to po staletí.
Je tam velmi silná energie.

Ja spis citim vzdy v kostele jen negativni energie, prave proto, ze tam lidi hromadi narky, "hrichy" a prosby a ponizene poklony po cela staleti.  Neznam nikoho, kdo by se do kostela utikal sverit s tim, ze miluje zivot, ze nekomu pomohl nebo ze se zamiloval a je z toho stastny. Nikdy jsem se v kostele necitila dobre. Mnohem lip a pozitivneji je nekde v jarnim lese treba pri meditaci, nezapomenutelna je meditace na pobrezi atlantiku. To je prava energicka "bomba" v souzneni s morskym zivotem, energii skal a morskych vln oplachujicich pisek. Presne tuhle atmozferu mam pri meditacich nejradeji a vetsinou si presne tenhle vyjev sama vyvolavam. Kostely nebrat

Upravil(a) Dita.L (2. 2. 2007 20:48)

Dito.L ani já jsem se dříve v kostalech necítila dobře. Navíc mi vadí i princip zpovědi, vyznat se z hříchů, dostat rozhřešení a jede se nanovo. No to jako ne!!!!! To je jenom finta, je to reklama pro církev, jako že něco dávají. Časem jsem se naučila ty negativní energie nepřijímat. Vnímám jenom tu architekturu a beru si z toho to, co je přínosné.

Ty negativní energie se jistě ale na takových a nejen takových místech hromadí, já jsem to zažila např. vloni v Chorvatsku na těch místech, co se válčilo. Byla to opravdu síla.

Shodou okolnosti jsem se byla minulou nedeli podivat v kostele na msi, myslim, ze to bylo tak podruhe v zivote a sla jsem tam hlavne proto, protoze jsem to slibila jedne zname.
Byla jsem tam myslim nejmladsi a to uz taky mam nejaky vek.   
Nemam dar nejak zretelne vnimat energie, ale cele mi to prislo uplne bezduche a mrtve, bez zivota a energie, knez cetl nejake pasaze z bible a bylo to jako kdyby odrikaval zpravy. Takze do kostela uz asi nikdy nepujdu.
I kdyz na druhou stranu se mi jednou v gotickem chramu stalo, ze se mi tam spustila nejaka ocista, jako kdyby me cosi bacilo do hlavy.

Poletucho, to s tim lesem, to je zajimave. Pripomnelo mi to fantasy knizky Holdstocka - Les Mytag a dalsi. Tam se taky probouzeji v lesich zvlastni energie, prolinaji se tam ruzne casy a objevuji podivne bytosti. Je to sice fantasy, ale vzdycky mi prislo, ze na tom neco bude.

A na meditaci jsou nejlepsi hory

poletucha napsal(a):

Tetamáma a Dita.L
Podle existující teorie vertikálního času - že vše se děje najednou v jednom okamžiku (pro představu :jako v televizi je 100 kanálů současně- nezávislých ucelených světů ) pokud jsi na nějakém místě kde třeba probíhala v minulosti válka, ta válka tam ted je kolem tebe, ale jakoby v jiné dimenzi, jiném čase. Ta energie je tam určitě cítit.

Kvůli svému studiu jsem kdysi procestovala Evropu abych navštívila "všechny" kostely. Moc dobře si vzpomínám na tu vůni co mě vždy obklopila a na ten pocit navštívení jiné doby, tolikrát opakovaný. Od té doby co jsem si v hlavě uzavřela cestu ke křestanství, mám v kostele přes veškerou svou lásku k architektuře těch staveb neodbytný pocit, že jsem nezvaný host.

Co se týká lesa, co jsem se dozvěděla, je tam velmi mnoho cizí energie, která se probudí,  když ty se tam začneš příliš projevovat a rušíš. Les prý na meditaci není vhodný.
A meditaci na břehu Atlantiku nezbývá než závidět.

poly, co se toho lesa tyce, tam nesmis rusit, tam musis jit v naprostem souzneni. Zapadnout tam a vse co se tam deje pekne vnimat, stat se soucasti, jednim z clanku toho lesa.... cizi energie si te pak nevsimaji, prave naopak, mas sanci je poznat. Vidis, ted jak to pisu, jsem primo v tom lese, tak silne to na me pusobi. Vidim kazdy kousek mechu a kapradiny, slysim potucek kousek pode mnou, vnimam slunicko prokukujici mezi sumicim listim a stavam se jeho soucasti, i kdyz to misto je zrovna ted nekolik desitek kilometru vzdalene..... vracim se na skalku, kde jsem odpocivala a jsem tam moc stastna. Tak, takhle na me les vzdycky pusobi.

Tetomamo
neprijimat negativni energie stoji hodne usili, lepsi je se jim vyhnout.  Zanechavaji otisk a vzdycky nekde proklouznou i kdyz treba jenom trosicku. Proto mam tak rada prirodni "ciste" energie. Asi to zllo moc vnimam. Poznam presne, kde se nekdo pred chvili hadal i kdyby se tvaril sebemileji. Proste se tam necitim dobre. Neni to ale fajn, vycitit z kazdeho, ze se trapi, nebo ze mu neni dobre, dost to namaha.

Andromeda napsal(a):

Poletucho, přece se lidé chodí do lesa/ke stromům nabít, moc pak nechápu proč by neměl být vhodný k meditaci..? Také by mě zajímalo co si představit pod tou "cizí" energií..? Díky za odpovědi

Hmm, nerada bych se pouštěla na tenký led, že budu mluvit o věcech o kterých zas tak moc nevím.
A možná jsem to také blbě formulovala. Ale pokusím se Ti říct co vím.
S některými lidmi, co dělají také nějaký druh bojového umění (které je dost o soustředění, takže druh meditace), jsme se bavili kde všude se dá cvičit z hlediska co největšího energetického přínosu. Les byl z tohoto hlediska jeden z nejhorších, protože ho prý (co jsem se dozvěděla) osídlují ve značném množství různé entity, které si hlídají svůj prostor a klid. A kdo ví co ještě. Když tam vstoupíš s tím, že cvičíš boj, asi je to nenechá v klidu. Dle mne je podstatné asi nerušit svou cizorodou nekompatibilní energií.
přesně jak píše Dita.L .....
....tam nesmis rusit, tam musis jit v naprostem souzneni. Zapadnout tam a vse co se tam deje pekne vnimat, stat se soucasti, jednim z clanku toho lesa.... cizi energie si te pak nevsimaji....

Taky si v lese hodně odpočinu, všechno v hlavě se mi vymaže, zcela absorbuji co tam je, protože je to mnohem silnější než já. A dost možná i moudřejší

Mimochodem, dozvěděla jsem se také docela zajímavou věc, že místnosti s našimi nízkými stropy jsou dost nevhodné pro cvičení, protože vertikálně tvé energet pole dosahuje dost daleko nad strop a stejně tak pod podlahu. Tím se připravuješ o značné množství disponibilní energie. Asi jste také někdy cítili nádherný pocit z velkých a vysokých sálů ( ted nemluvím o těch kostelích) , že jste se najednou nadechli....

Upravil(a) poletucha (3. 2. 2007 16:42)

Jej, to je super. Ja tiez nemusim  kostoly, citim sa v nich strasne zle, je mi uzko, citim prazdnotu, ziadneho "Boha"....

som rada, ze nie som sama a ze to nie je nenormalne...

kopec energie citim v prirode a tam tiez nachadzam pokoj v dusi. :-)

Tetamáma napsal(a):

Ty negativní energie se jistě ale na takových a nejen takových místech hromadí, já jsem to zažila např. vloni v Chorvatsku na těch místech, co se válčilo. Byla to opravdu síla.

To je fakt, jednou jsem tu o tom psala. Jedna taková vypálená vesnice v Srbské Krajině je dodnes mojí noční můrou a to jsme tam čekali jen cca 1 hodinu. A přitom bylo zřetelné, že tam původně žili normální lidi stejně, jako my tady - krásné domy, pergoly porostlé vínem, zbytky docela pěkného nábytku, na zahrádkách gril nebo krb s grilem, hračky... Nikdo je nepřepadl, zlikvidovali se vzájemně... To prostě nikdy nepochopím.