Bety, však já na tebe taky neútočila - to si neber tak osobně. To, co jsi napsala - o tom rázném přístupu - pod to se můžu jedině podepsat

avalonka napsal(a):

Bety, však já na tebe taky neútočila - to si neber tak osobně. To, co jsi napsala - o tom rázném přístupu - pod to se můžu jedině podepsat

Jsme holt každá ženská jiná, a někteří chlapi dokážou využít slabiny....

mně se ale zdá že vany o něj pořád moc stojí a nechce to jen tak vzdát.... asi to jen tak nevypustí, po tolika společných letech a s jeho dítětem...to by bylo krásné umět vztah jen tak vypustit, ale nedokážu si moc představit ženskou která by to uměla, já tedy ne, jestli ty to umíš tak to se docela divím, ale neobdivuju...

Bety,
No žít za něj jeho život nemůže, takže musí žít ten svůj. A to co nejlíp.
Ono se to nějak vyvrbí. Podle mě to má nějaký důvod a nic není na tomto světě trvalé, že?

Kdybych tady popsala já začátky svého manželství, nikdo by mi nevěřil, že mám krásné a štastné manželství.

Upravil(a) poletucha (2. 2. 2007 19:47)

Vany já tě chápu a je mi to moc líto, opravdu moc že se tak trápíš, ale můžeme tě tady jenom slovně podpořit, abys to vydržela a rozhodla se co dál. Umím sipředstavit jak o tom pořád přemýšlíš a honí se ti to dokola v hlavě, jak na to myslíš i když nechceš. Možná bys mohla zkusit vzájemnou domluvu zpočátku - že chceš jedno volné odpoledne pro sebe ? Šlo by to domluvit se na tom??? Pro začátek - víš aby musel taky něco doma a kolem dítěte dělat, to by se dalo zvládnout i když kojíš, nějaké 3 hodinky??? To vydrží každé dítě bez újmy. Pro začátek...hlavně aby měl doma nějakou povinnost k domácnosti a dítěti!

vany27 napsal(a):

a je to tak.jak píšete... nedovedu si představit,že budu dítě nakonec vychovávat s někým jiným.... ta představa mě přímo v srdci řeže !!!!

proč hned tohle?
až objevíš skutečný důvod... pak vymýšlej další scénáře

avalonka napsal(a):

Bety, však já na tebe taky neútočila - to si neber tak osobně. To, co jsi napsala - o tom rázném přístupu - pod to se můžu jedině podepsat

avalonko.... chci ti poslat sz..prosím,vyprázdni si schránku...

poletucha napsal(a):

vany27 napsal(a):

a je to tak.jak píšete... nedovedu si představit,že budu dítě nakonec vychovávat s někým jiným.... ta představa mě přímo v srdci řeže !!!!

proč hned tohle?
až objevíš skutečný důvod... pak vymýšlej další scénáře

honí se mi toho v hlavě plno... asi to jsou ty hormony..ale momentálně... mám prostě strach,že to tak dopadne... musím to vypustit z hlavy..a bohůžel i tak,jak se zachoval mu nikdy nezapomenu...

vany27 napsal(a):

honí se mi toho v hlavě plno... asi to jsou ty hormony..ale momentálně... mám prostě strach,že to tak dopadne... musím to vypustit z hlavy..a bohůžel i tak,jak se zachoval mu nikdy nezapomenu...

....to máš pravdu, nezapomeneš, je to poučná životní zkušenost
ale určitě odpustíš, život je před tebou ještě dlouhej a dějí se různé věci a mnohdy horší.

Říkám, pro tvé vlastní dobro, bud v klidu, nějak se to vyvrbí.
Ani vztahy nejsou jednou provždy dané, jsou jako pole, mění se podle ročních období a podle intenzity obdělávání. Vždycky se vše může obrátit naruby.

Upravil(a) poletucha (2. 2. 2007 20:06)

avalonka napsal(a):

Nojo Bety, jenže jak se mu má stavět, když sotva stojí na nohou - v tom šestinedělí. To má jako ještě ztrácet drahocennou energii, kterou by měla věnovat dítěti, tím, že bude s manželem bojovat? To je přeci hrůza, co už se dneska po ženskejch nechce. Hele, ona není Xena.

Proboha, nedělej ze šestinedělí smrtelnou chorobu.
S těmi možnostmi dnes to musí být pohoda. Doufám, že se nám to vymodlený druhý dítko konečně zadaří, ať si taky vychutnám komfort mateřství 21. stol.

vany27 napsal(a):

ještě jsem chtěla říct,že miminko jsme dělali půl roku..a jelikož se nedařilo... tak jsme pak museli ve stanovené dny..a manžel i přesto,že přijel tenkrát z daléké cesty ve 3 ráno..utahaný a předtím noc nespal....tak i přesto...když jsem mu řekla,že by to mohlo dneska vyjít ..tak prostě řekl,tak toho musíme využít.. i když už padám na pusu unavou.. no a mám z toho dceru chápete..on mimi fakt chtěl....

o to víc to ted nechápu....
a je to tak.jak píšete... nedovedu si představit,že budu dítě nakonec vychovávat s někým jiným.... ta představa mě přímo v srdci řeže !!!!

stojím o něj děsně!!!! vždyt jsem s ním strávila a trávím 9 let života!!!!!! takže .... nechápu ,co se stalo...
ještě nedávno mi říkal..miláčku..my dva se máme nejvíce rádi !!! nejvíce!! ani jsem se vlastně moc nehádali !!!prostě ... pěkný vztah!!!!!!!

Hele Vany já ti něco řeknu. Ten můj mi v obou šestinedělích šel tak říkajíc z cesty. tak to vidím dneska. tehdy jsem měla pocit, že mi nechce pomoct, že je línej, pohodlnej, nezáleží mu na mě, že padám na ústa .... Po čase jsem zjistila, že měl pocit, že mi překáží!!! Jak jsem se tak všechno kolem snažila zorganizovat aby to šlapalo. byla jsem unavená, občas nevlídná... Oni to fakt vidí jinak. Hele píše ti, říká ti přezdívkou, to se srovná. Rozhodně nesouhlasím s hlasy které radí radikální řešení.. v šestinedělí... blbost.
neukvapuj se relaxuj, požádej o pomoc tchýni, rodiče, hezky sem piš, raduj se z toho že mimi nezlobí a prospívá.
Nic se nesmí lámat přes koleno a pokud o něj stojíš tak už vůbec ne.
Věř, že za čas se tomu jen pousměješ.
dej si něco sladkého na zub a jdi spát, ráno moudřejší večera. Pá pá

lueta napsal(a):

Míšo Kuličko, ono to šestinedělí skutečně choroba není, ale když si vzpomenu na ta svá, tak jsem je komplet probrečela a to jsem měla opory víc něž dost!!!!!!! 

Hm, já neměla čas brečet... pomatuju se, že jsem tehdy byla permanentně šťastná a nic mě nemohlo rozhodit... A to manžel pracoval 100 km daleko a neměl čas jezdit domů každý víkend, mamka v Brně, tchýně v Práglu a já ve starém domku na Vysočině. Ale všechny problémy mi byly tak nějak fuk, měla jsem svou Kačenku... beru to jako jedno z nejkrásnějších období svého života