vany, už bude dobře - uvidíš!! moc a moc ti to přeju!!! pro mě jsi strašně moc silná

co to tady čtu? Jak že to holky nemají těžší? To teda sakra mají a právě proto, aby někdo rodil ty syny, si ženská obrátí život vzhůru nohama. Ženská přeruší, pokud vůbec nějaou začne, svojí kariéru, studium, kvůli dětem, stane se finančně závislá na muži, rok ne-li víc se s prckem nevyspí, v lepším případě to skončí jedním dítětem, ale většinou se všechno ještě opakuje, nehledě na zabezpečení domácnosti, nákupy, úkoly, k tomu všemu vypadat dobře, shazovat kila po dětech, být v dobré náladě když pán domu přijde z práce (pokud přijde) a na konci dne stejně zdrhne za mladší až manželka splní všechny rozmnožovací povinnosti (koukněte do vlády nebo jiné VIP, je to všude stejnej příběh), zkrátka ženská MÁ ŽIVOT TĚŽŠÍ a spoustu věcí ovlivnit vůbec nemůže (o to míň chlapa).

To není stěžování si, mám super manžela, normálně zlobivé syny a těžší život než mají chlapi

Vany, věřím že lásku ještě poznáš

Čekanka napsal(a):

co to tady čtu? Jak že to holky nemají těžší? To teda sakra mají a právě proto, aby někdo rodil ty syny, si ženská obrátí život vzhůru nohama. Ženská přeruší, pokud vůbec nějaou začne, svojí kariéru, studium, kvůli dětem, stane se finančně závislá na muži, rok ne-li víc se s prckem nevyspí, v lepším případě to skončí jedním dítětem, ale většinou se všechno ještě opakuje, nehledě na zabezpečení domácnosti, nákupy, úkoly, k tomu všemu vypadat dobře, shazovat kila po dětech, být v dobré náladě když pán domu přijde z práce (pokud přijde) a na konci dne stejně zdrhne za mladší až manželka splní všechny rozmnožovací povinnosti (koukněte do vlády nebo jiné VIP, je to všude stejnej příběh), zkrátka ženská MÁ ŽIVOT TĚŽŠÍ a spoustu věcí ovlivnit vůbec nemůže (o to míň chlapa).

To není stěžování si, mám super manžela, normálně zlobivé syny a těžší život než mají chlapi

Vany, věřím že lásku ještě poznáš

Čekanko,
ale to vše si děláme my ženy (a nejsem výjimka), a přitom to tak nemusí být.
Musíš dítě akorát donosit a porodit. Jo, a kojit. Vše ostatní zvládne i partner. )

Je to naše volba. Když to nechceš dělat, bude to dělat někdo jiný.

Jo, kdyby záleželo jen na mně, tak bych se 10 let věnovala jen dětem, a pak své kariéře. Leč doba tomu nepřeje (a nikdy tomu nebylo jinak, spíš hůře).
žena má právo se rozhodnout. Já bych se rozhodla pro dítě. Ale ne navždy, protože dítě odroste, a pak mě nepotřebuje.
Přesto má žena stále tu volbu. Sice tu nejtěžší, jakou může mít, ale má.

Irenka21 napsal(a):

Vany , moc Tě zdravím, možná jsem tenkrát byla tvrdá, ale pravda byla docela blízká tomu, co jsem si myslela, jen mne dost děsí, že se skoro vždy potvrdí to nejhorší, co si o mužích podnikatelích myslím, přeji Ti abys vše zvládla a duševně se časem dala dohromady. Na mne i v situacích, když jsem si myslela, že už nevstanu, jako vzpruha působil můj mladší syn, byl veselý plný života a dodnes mne děti ženou dopředu, co do té své holčičky vložíš se Ti vrátí, neznamená to, že bys ji musela rozmazlovat, ale být zásadová, přísná i milující. To je nyní asi Tvůj úděl, chránit a vychovávat to svoje štěstíčko a na chlapy chvíli zapomeň, než se zhojí všechny rány, prošla sis fakt velkým rozčarováním a třeba Tě už budou potkávat v životě jen ty lepší věci, ráda jsem se dočetla, jak se máš, zdraví Irča.

Ahoj Irenko, tak jsem si znovu četla Tvé dávné příspěvky a opět se mi vybavily pocity jako tenkrát..... protože už tenkrát jsem cítila ,že v mnoha věcech máš pravdu.... jenže člověk to uvnitř cítí a neumí si to přiznat.......

takže musím říct,že život se opravdu neustále cyklicky opakuje a většina příběhu je si víceméně podobných...... bohůžel :-(..... každopádně je fajn, že si můžem říct,že co nás nezabije,to nás posílí....a hlavně zkusit si ze zklamání vzít ponaučení a nedělat stejné chyby..... to je asi to nejtěžší... :-)

Irenka21 napsal(a):

No většinou si novopečení tatínci berou v práci týdenní dovolenou, aby mamince ulehčili a svého nového potomka si užili, je to nějaký pako, tenhle pán.

Tak tohle je dobré často citovat   A ještě je dobré u toho dodat "většinou"

a pak taky:
...každý správný tatínek chce být u porodu
...každý pořádný chlap pomáhá doma s miminem
...každá rozumný člověk ... atd.

A hned tu máte stádo nespokojených maminek.

Terezko .. nestraš.. pokud jsou opravdu riziková skupina.. tak jsem si našla dalšího rizikového partnera....... jen tak někde uvnitř pevně věřím,že to není v povolání,ale v člověku a taky v síle osobnosti..........

taky jsem si nepředstavila,že bych něčím takovým měla procházet......  ono si to totiž nejde představit...... paradoxně mi v životě vše vycházelo..... školy, státnice, vztahy, porod, zdraví... takže se zákonitě muselo něco..... po..... :-/

zrovna dneska jsem dostala od manžela několik sms....... tipuji,že jeho další poblouznění z nové lásky opět upadá.............jelikož mi opět psal,jak všeho lituje a jak by vše vrátil.........

docela mě deptají jeho rodiče,kteří neustále opakují,jak si za vše může sám a že je teˇd neustále podrážděný a vidí,jak si zpackal život,atd...... při tom všem samozřejmě souhlasí s mým tvrzením,že bych se nezměnil a že by náš vztah už stejně nefungoval...ale samozřejmě cítím,jak by moc chtěli,ať sedáme dohromady... podle mne i na úkor toho,že bych byla neštastná.... "jen" proto,,aby jejich syn měl opět ideální rodinku..........

Docela mě to ničí,protože mám pocit,jakoby mě neustále nechtěli pustit pryč z toho věčného tématu já a on...ačkoliv vědí,že mám přítele a že on má přítelkyni- se kterou to už samozřejmě až tak neklape... holt další osudová láska asi opět vyprchává,,,,,

mimochodem konečně vím,kdo by tajemný anonym,který mi sdělil,že můj drahý byl se svou láskou na víkend ( oficiálně byl ale samozřejmě pracovně pryč).... byl to její bratr--- řekla mu,ať mi zavolá a práskne manžela,abych jej jako vyhodila a ona jej měla pro  sebe a on se konečně rozvedl........ neskutečné,k čemu se lidé dokáží snížit..... :-/


............ Terezko.... stále platí,že co nás nezabije,to nás posílí.......
občas to na člověka padne..... protože vzpomínky chtě nechtě bolí...ale vždy si je důležité uvědomit ,jaká je realita........ sny a vzpomínky jsou a zůstanou jen snem a vzpomínkami,ale my jsme tady od toho,abychom žili a byli štastni..... z toho,jak žijeme, z toho,co se nám daří a z toho,že máme vedle sebe člověka,kterému můžeme věřit a spolehnout se...člověka,který je hmatatelným důkazem toho,že štěstí existuje..... protože ho se můžeme dotknout.......
,ale zkus se dotknout snu......nebo vzpomínek....... zmizí... jsou nehmotné.........  ..... neobejmeš je ani nechytneš.... můžeš se na ně dívat, můžeš s nima plakat, ale nemůžeš je žít :-)

Maričko, nepromluvili, když se chtěl naposledy vrátit,tak brečel a všem kolem psal,že to myslí vážně a že chce být s náma...... jediná jeho věta, proč odešel byla- že byl zaslepený ... ??? címž asi myslel zamilovaný do té slečny..... ptala jsem se ho několikrát,že bych chtěla vědět,co se vlastně mezi námi stalo, že jsem  měla pocit,že jsme opravdu spokojení oba..... tvrdil,že neví,že byl prostě zaslepený,.... myslím,že pravdu se nedozvím,protože jí nejspíše neví ani on sám..... .....

Maričko, nemám v úmyslu se k němu vracet..... protože jsem si jistá,že za týden,rok ,dva bych opět byla zas hadr na holi.. se kterým by mával.... nemyslím,že se lidé dokáží od základu měnit a jsem si téměř jistá,že mě podváděl i dřív,jen jsem to nevěděla......
nejsem naivní holka,která si myslí,že nevěra neexistuje a dá se zvládnout,ale pokud opravdu odešel navíc v takové době,tak jeho vztah ke  mně nemohl být tak hluboký jako můj k němu..prostě já bych jej neopustila v situaci,kdy by mě tak potřeboval.....

občas mi je jej líto,protože cítím,že je vnitřně opravdu neštastný a moc dobře ví,že mu to za to nestálo,protože chtě nechtě,byli jsme spolu deset let a dovolím si říct,že to byla hezká léta....... a manžel asi najednou zjistlil,že ta hodnota vztahu není v okamžitém poblouznění a síle hormonů,ale ve vztahu,který přešel už do hlubší fáze.... a tohle bohůžel pochopil pozdě......

občas mi ukápne pár nostalgických slz,ale pak si vždycky vzpomenu,jak na mě hulákal,že jsem nudná,že chce svobodu,že se neměl ženit a že jsme ho do všeho dotlačila.....a jak arogantně odcházel a já měla pocit,že jsem vlastně udělala vše špatně..... a v tu chvíli si uvědomím,že jsem se musela hrozně splést,že mě nemohl nikdy doopravdy milovat........ říká se,že v nouzi poznáš přítele.............. a můj manžel se nezachoval ani jako manžel,natož jako opravdový přítel...... a ač mám srdce sebevětší a někde uvnitř je a vždy bude kousíček srdíčka vždy pro něj,tak tohle mu odpustit nedokáži.....

Vany, máš můj obdiv

Maričko, co to je nevyzrálost? Prostě chybami se člověk učí, stejně tak on.