Všechny upřímně zdravím po dlouhÉ odmlce.......

Píši slíbenou zprávu z mého života.. ..


je to už hodně dlouho---- co jsem zakládala toto téma.....

v té době jsem myslela,že bez manžela nedokáži žít a to bez jakékoliv nadsázky!!!!!


Co vše se stalo....

takže nejprve.... konečně vím pravdu-

všem,kterým jsem vyvracela,že v tom určitě není jiná žena..se omlouvám.... byla..... měla dítě, poznal jí 14 DNÍ PO PORODU A 3 TÝDNY NA TO ODEŠEL....

... JÁ STÁLE NEVĚDĚLA PROČ..... :-(

ZA TEN ROK JSEM SI OPRAVDU SÁHLA NA DNO A NEVĚŘILA JSEM ,ŽE SE JEŠTĚ BUDU NĚKDY SMÁT...
MANŽEL SE NĚKOLIKRÁT VRÁTIL..A JÁ BOHŮŽEL NA NĚKOLIKRÁT ZJISTILA,ŽE MÁ MILENKU,A ŽE TO TÁHNE NA DVĚ STRANY..RESPEKTIVE.... SE MNOU JE PŘES TÝDEN A O VÍKENDU ZA NÍ DOJÍŽDĚL DO VZDÁLENÉHO MĚSTA......... TAKŽE OPĚT ZKLAMÁNÍ, OPĚT "ROZCHOD"  A fd ( FURT DOKOLA) ..

TY NERVY,KDY JSEM NEVĚDĚLA,KDE MANŽEL JE.... PROČ NEBERE TELEFON..ATD.... TAK TY PRAVDĚPODOBNĚ ZNÁTE.... VY,KTEŘÍ JSTE SI NĚCO PODOBNÉHO PROŽILI... :-( ..KAŽDOPÁDNĚ JÁ UŽ BYLA PAK V TAKOVÉM STAVU,ŽE MI BYLO ÚPLNĚ JEDNO,JAK TO S NÁMI SKONČÍ..HLAVNĚ,AT UŽ KONEČNĚ VÍM PRAVDU...

POSLÉZE JSEM ZJISTILA...ŽE VŠECHNY "PÁNSKÉ" JÍZDY.... BYLI SAMOZŘEJMĚ VYMYŠLENÉ...... :-( , DOVOLENÁ S KAMARÁDY BYLA TAKÉ KAMUFLÁŽ...... A KDYŽ JSEM SE S DOTYČNOU "POTKALA" A VYSLECHLA,CO MANŽEL O MĚ VYKLÁDÁ A PROČ SE NECHCI ROZVÉZT-- ROZVODU ALE SAMOZŘEJMĚ BRÁNIL ON- TAK SE MI OTEVŘELY OČI..... TRVALO TO PŘESNĚ 10 MĚSÍCŮ.....

MANŽEL UŽ MÁ NOVOU PŘÍTELKYNI... STEJNĚ JAKO MINULÁ I TATO MÁ DÍTĚ....... OPĚT SE CHTĚL VRÁTIT....,ALE TENTOKRÁT JSEM TO ZVLÁDLA......


MANŽEL JE JINÝ ČLOVĚK.... NEUVĚŘITELNĚ SE MU ZVEDLO SEBEVĚDOMÍ, VYPADÁ HEZKY,ALE JE TO NĚKDO ÚPLNĚ JINÝ,NEŽ JAKÉHO JSEM HO ZNALA... I PŘESTO SI MYSLÍM,ŽE NĚKDE UVNITŘ JE TO POD SLUPKOU TOHO MACHRA A FRAJERA ON...

NEDĚLÁ NASCHVÁLY..A DOKONCE někde uvnitř cítím,že bude CHTÍT vždy nade mnou držet ochrannou ruku.........někdy se stává,že lidé vystoupí z rozjetého vlaku,protože si chtějí jen o něco víc prohlédnou míjející stanici....--- vždyť přece naskočím---- nic se neděje... mám čas ... ještě zbývá hodně vagonu,abych naskočil.....




vlak ujel a je nenávratně pryč..... a on zůstal na nádraží a jen tak z rozhlasu se průběžně dozvídá,kudy můj vlak projíždí.........


jsme na jiné koleji...... a vždycky mu  budu mávat,protože někde uvnitř jej budu už navždy mít....... ale vlak se nevrátí..........ty koleje zpátky nevedou a mě nezbývá,než se s tím smířit....






co  mi vzal???


................ milovala jsem život s ním a vedle něj... byla jsem hrdá na to,že jsem jeho ženou .............................  to zmizelo


..........................věřila jsem ,že přežijeme, že slova,která říkal u svatebního slibu myslel upřímně...... (hrozně jsi u nich plakal)..........tohle je typ vzpomínek,které mi rozedírají srdce....


.............................rodina----- to co jsme nikdy nechtěla se přesně stalo...snila jsem o rodině s ním............... chtěla jsem ,aby byl otcem našeho dítěte.... s tímto jsme si jej brala a s tímto jsem chtěla s ním strávit zbytek života....



...............těšila jsme se na budoucnost....... viděla jsem jí krásnou.... snila jsem o ní...... věřila jsem .......... 



největší láskou.... byl po celých našich deset let.......a ta láska byla opravdová,protože po tom všem,jak mi ublížil.jak  mě ponížil a jakkoliv se ke mně zachoval nefér... i přesto jej po tom všem nedokáži nenávidět........

tak moc bych chtěla,možná by to tak nebolelo,ale nejde to........ všechny lži mě bolí, ale nenávist nejsem schopna cítít....



co  mi dal??


dceru..............

to nejkrásnější...

ona jediná byla tím svetlým bodem i v těch nejbolestnějších chvílich........


ona jediná je a vždy bude mou doživotní láskou....................... :-)



................



novou cestu..... ....................dal  mi směr,aniž by  to tušil a je jen na mně,jak si na nové cestě povedu..


lásku......lásku na rozloučenou,lásku na deset let..

vím,že to,co jsem cítila k němu už nikdy k nikomu cítít nebudu.. .... už nikdy se nikomu neoddám tak,jako jsem se oddala jemu......nikdy nebudu dělat věci,které jsem dělala pro něj.......

protože jsem našla svou hodnotu...... najednou mám pocit,že jsem deset let žila jeho život.... je zvláštní,že vzpomínky mám krásné,,,ale když to tak zhodnotím,tak jsem se mu vlastně ve všem podřizovala...... ( nicméně za to si můžu sama.... ... ... .... neměla jsme mu to dovolit)

a tohle už dělat nebudu...... vím,že to totiž vztahu neprospěje....... ( ted už to vím :-)


mám přítele......

ale můj vztah k němu už je jiný... více partnerský, bojím se plánovat moc dlouho dopředu,snažím se žít přítomností a užívám si toho,že jsem spokojená a začínám opět nacházet svůj vnitřní klid.....

po těch měsících jsem byla a nejspíš stále jsem hodně psychicky vyčerpaná.....možná někomu budu připadat jako slaboch..ale nestydím se za to,že jsem byla na dně... nejspíš jsem to potřebovala..protože od něčeho se přece člověk musí odrazit...




Vím,že mám svou cenu...a pochopila jsem ,proč to vše přišlo..... minulých deset let už nezměním,ale tím vším jsem dostala šanci změnit x let,které mě čekají....

NAUČILA JSME SE BEZ SVÉHO MUŽE ŽÍT..... AČKOLIV JSEM SI MYSLELA,ŽE BEZ NĚJ NEDOKÁŽI DÝCHAT......
OPATROVNÍCKÝ SOUD MÁME ZA SEBOU.... TERMÍN  ROZVODOVÉHO ČEKÁM KAŽDÝM DNEM....... VÍM,ŽE U NĚJ BUDU BREČET, A VÍM,ŽE MĚ TO BUDE BOLET.......ALE ZVLÁDNU TO..... NAŠLA JSEM VNITŘNÍ SÍLU....KTERÁ JE SILNĚJŠÍ NEŽ TA TĚŽKÁ BOLEST NA PRSOU.....

..CHCI JEN VŠEM ŘÍCT,ŽE VŠECHNA ROZHODNUTÍ JSOU TĚŽKÁ.... ČLOVĚK SI MUSÍ BÝT JISTÝ,ŽE PRO SVÉ SVĚDOMÍ UDĚLAL MAXIMUM.... OBČAS K TOMU POTŘEBUJE PÁD, ZVEDNOUT SE A ZASE PADNOUT,ABY SE ZASE MOHL NAPŘÍMIT...ALE ZVLÁDNOUT SE TO DÁ....... ČASTO JE V NÁS TOLIK ENERGIE,O KTÉRÉ JSME DOPOSUD ANI NEVĚDĚLI....

VŠEM DĚKUJI..... VELICE JSTE MI POMOHLI A TĚM,KTEŘÍ ŘEŠÍ NĚCO PODOBNÉHO DRŽÍM PALCE......... AT TO BRZY PŘEKONAJÍ..... VÍM,ŽE TO STRAŠNĚ BOLÍ..... JÁ OSOBNĚ SI Z TOHO ROKU ANI PŘÍLIŠ NEPAMATUJI, VÍM JEN,ŽE JSME SE STARALA O DCERU, ZHUBLA JSEM PŘES TŘICET KILO A  TAK NĚJAK NEVÍM, KDY BYLO JARO A PODZIM...ALE ZVLÁDLA JSEM TO....A VY TO ZVLÁDNETE TAKY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!  :-)

tak vany27 tebe si přečtu zítra znovu

vany

Vany , moc Tě zdravím, možná jsem tenkrát byla tvrdá, ale pravda byla docela blízká tomu, co jsem si myslela, jen mne dost děsí, že se skoro vždy potvrdí to nejhorší, co si o mužích podnikatelích myslím, přeji Ti abys vše zvládla a duševně se časem dala dohromady. Na mne i v situacích, když jsem si myslela, že už nevstanu, jako vzpruha působil můj mladší syn, byl veselý plný života a dodnes mne děti ženou dopředu, co do té své holčičky vložíš se Ti vrátí, neznamená to, že bys ji musela rozmazlovat, ale být zásadová, přísná i milující. To je nyní asi Tvůj úděl, chránit a vychovávat to svoje štěstíčko a na chlapy chvíli zapomeň, než se zhojí všechny rány, prošla sis fakt velkým rozčarováním a třeba Tě už budou potkávat v životě jen ty lepší věci, ráda jsem se dočetla, jak se máš, zdraví Irča.

Vany, děkuji ti za tvé psaní. Našla jsem si v něm mnohé pro sebe.
Přeji hodně štěstí.

KALIK napsal(a):

Vany, zvládla si to skvěle

vany to zvládá - ještě určitě lecos zvládat bude dál .....

vany asi tě neuklidnim, ale já tohle měla taky. Manžel když jsem čekala syna byl věčně po hospodách, řekl mi že jde na jedno, za tři hodiny "dopiju a jdu" a nikdy to tak nebylo. Seděla jsem furt sama doma a bylo mu jedno že mamkaždym dnem rodit. Když se malej narodil tak jsem s nim taky byla furt sama, on mi spal jen v kočáru a doma řval, takže já byla celý dny venku a manžel buď v hospodě nebo doma u PC. Zlepšilo se to až když byl malýmu rok (jaro) a chodili jsme s jeho rodiči na zahrádku. teď je u nás vše v pohodě,do hospody samozřejmě občas jde, ale třeba jednou za měsíc a je s náma doma. Teď čekam na jaro, až se narodí druhý syn,t akuvidíme jak to bude. Rovnou mi řekl, že na procházky chodit nebude, že na to neni, že bude se starším synem a na procházky ať si jdu sama

Zvládnem to, věřím tomu, ty jsi taky taková krásná posila do života

Čekanka napsal(a):

.

....proto jsem nikdy nechtěla dceru, kluci mají lehčí život

Ale někdo nám ty syny musí porodit, že...
A nakonec, každý má tak těžký život , jak si ho zařídí.
Já bych holku brala stajně jako kluka. Obojí má něco do sebe...

Vany zbytecna slova...

Vany, napsalas to hezky. Leccos jsem cítila a cítím stejně, ale nedokázala jsem to zformulovat.
Ale přes všechny průšvihy a "zlomeniny srdce" - život je hezkej. Teď bude už jen hezčí a hezčí.

Vany, sledovala jsem tvůj příběh..
Jsi jiná, jsi silnější.., zkušenější..a to je pro tenhle "krutej svět" někdy ohromná výhoda.

Moc držím palce tobě i malé a přeju hodně zdraví vám oběma !