14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Nejsem tady dneska prvně, ale poprvé jsem se odhodlala psát... Před pěti lety mi zemřel otec. Byl dlouho těce nemocný, a nemoc ho dost změnila. Přidruil se k tomu i odchod z práce a tím v podstatě i izolace od kamarádů. Měla jsem s otcem dost komplikovaný vztah, vyvrcholilo to v období puberty, to jsem ho přímo nesnáela. Pak jsme se oba nějak zklidnili, ale cestu jsme k sobě u nikdy nenali. Bohuel ani v době, kdy byl nemocný.
Pak zemřel a nepředstavitelně to bolelo. Tolik mi chyběl a já si a tehdy uvědomila, jak byl pro mě důleitý. Člověk o kterém jsem si myslela, e ho k ivotu nepotřebuju, e bez něj dokáu v pohodě ít byl najednou pryč a já ho tolik potřebovala...
Dnes mám krásného tříletého kluka, a kdy mi ho poprvé v porodnici přinesli a ten roák na mě otočil kukadla, udělalo se mi a slabo. Byl to celý děda. Dala bych nevím co za to, aby ho aspoň jednou mohl vidět. Vím, e by ho miloval, na vnuka se vdycky těil, děti zboňoval. Dala bych nevím co za to, abych mu mohla říct, e jsem ho měla ráda i kdy jsme se někdy hrozně hádali. Snad by mi odpustil. Snad by pochopil.
Omlouvám se za ten svůj blábolivý výlev, ale asi jsem to ze sebe potřebovala nějak dostat. Asi mě k tomu přiměly i některé příspěvky na téma rodiče a děti. Snad kdybychom neřeili vemoné abomyí války a nebyli tak nehorázně malicherní a přesvědčení o své vlastní pravdě, snad bychom včas stačili říct těm, na kterých nám záleí, e je máme rádi.
Děkuji vem, kteří dočetli a sem.
Nebud smutna ... urcite ti tatik daaaaaaaaaaaaaaaaavno odpustil..a to je asi v zivote normalni,ze si uvedomime veci az uz je pozde ...
asi jsem moc nepomohla...ale aspon soucitim...to stejne s mou babickou,az po jeji smrti jsem si uvedomila jak ji miluju..a nikdy ji to nerekla!
A verim ze byl tatinek na tebe moc pysny ! drz se
Není tady
Nejsi sama, hodně dětí si tohle uvědomí, a kdy je pozdě... Mnohé povahy si v úzké rodině neumějí k sobě najít cestičku! Vezmi to tak, e jste se měli s tátou rádi, jen jste si to neuměli dát navzájem najevo.
Dej tu lásku, o kterou jsi tátu ochudila, a on Tebe, svému dítěti. Ono ji potom předá dál. Je to jako tafeta. A nezapomeň, e milované dítě Ti ji taky vrátí!
Na otce vzpomínej v dobrém a mluv o něm zrovna tak. Neutápěj se ve výčitkách. kodila by sis. U to nevrátí. Dívej se dopředu a sna se, aby vztah s Tvými dětmi byl jednou zaloený na lásce, důvěře, kamarádství, pomoci, pochopení...zkrátka na vem, co Ti doma u táty chybělo.
Není tady
surikata napsal(a):
Nejsem tady dneska prvně, ale poprvé jsem se odhodlala psát... Před pěti lety mi zemřel otec. Byl dlouho těce nemocný, a nemoc ho dost změnila. Přidruil se k tomu i odchod z práce a tím v podstatě i izolace od kamarádů. Měla jsem s otcem dost komplikovaný vztah, vyvrcholilo to v období puberty, to jsem ho přímo nesnáela. Pak jsme se oba nějak zklidnili, ale cestu jsme k sobě u nikdy nenali. Bohuel ani v době, kdy byl nemocný.
Pak zemřel a nepředstavitelně to bolelo. Tolik mi chyběl a já si a tehdy uvědomila, jak byl pro mě důleitý. Člověk o kterém jsem si myslela, e ho k ivotu nepotřebuju, e bez něj dokáu v pohodě ít byl najednou pryč a já ho tolik potřebovala...
Dnes mám krásného tříletého kluka, a kdy mi ho poprvé v porodnici přinesli a ten roák na mě otočil kukadla, udělalo se mi a slabo. Byl to celý děda. Dala bych nevím co za to, aby ho aspoň jednou mohl vidět. Vím, e by ho miloval, na vnuka se vdycky těil, děti zboňoval. Dala bych nevím co za to, abych mu mohla říct, e jsem ho měla ráda i kdy jsme se někdy hrozně hádali. Snad by mi odpustil. Snad by pochopil.
Omlouvám se za ten svůj blábolivý výlev, ale asi jsem to ze sebe potřebovala nějak dostat. Asi mě k tomu přiměly i některé příspěvky na téma rodiče a děti. Snad kdybychom neřeili vemoné abomyí války a nebyli tak nehorázně malicherní a přesvědčení o své vlastní pravdě, snad bychom včas stačili říct těm, na kterých nám záleí, e je máme rádi.
Děkuji vem, kteří dočetli a sem.
Napsala jsi to moc hezky...hodne stesti...
Není tady
Je to těké,vyrovnat se se smrtí blízkého člověka.Moje maminka umřela před dvaceti lety,měly jsme spolu moc krásný vztah,byla straně moc hodná a pořád mi hrozně moc chybí.Táta umřel rok po mamčině smrti,nemohl bez ní ít,celý ivot jí jen ublioval(dost pil) a za ten rok bez mamky si tohle vechno uvědomil,jaký byl a jak se mohli mít spolu krásně,kdyby skoro vechny peníze nepropil a byl na ni hodný.Chodím na hřbitov a vdy si s oběma v duchu promluvím,co je nového,e u mají dospělé vnoučky,ty prcky,co viděli jako malinké raubíře a co mě trápí.Je mi pak lehčeji.Zkus taky zajít s malým na hřbitov ukázat ho tátovi jak je mu moc podobný.Moná se to bude zdát někomu divné,ale kdy dá na hrobeček kytičku a v klidu si tam postojí a zavzpomíná,uvidí,e se ti vybaví i chvíle,kdy vám bylo s tátou moc hezky.
Není tady
Miá Surikato,mě to přesně takhle bolelo, kdy umřela máma. A trvalo mi to dvakrát déle, ne tobě, ne jsem se s tím vyrovnala. Bylo to opravdu někdy na mali - třeba jsem měla dlouhou dobu pocit, e stojím úplně sama uprostřed nicoty a přede mnou jen černočerný vesmír bez konce a bez naděje... A kdy pak umřel táta, bylo vechno úplně jinak. Oplakala jsem ho, samozřejmě, ale byl to čistokrevný smutek, ádná drásavá bolest. Měla jsem s tátou podobně komplikovaný vztah jako ty s tím tvým. Jednou se mě třeba ptal, co e chci k narozkám a já mu řekla - dvanáct dní, tati. Rok má třistapětaedesát dnů a já jich dvanáct chci pro sebe. Prostě tě chci vidět jednou za měsíc. No - tenkrát to nelo a víc takovách věcí nelo a já jsem se straně trápila. jene poslední tři roky před smrtí se s ním něco stalo - jestli tu smrt ucítil, já nevím. Ale on to dal vechno do pořádku! Napsal spravedlivou závět. Na vechny pomyslel. A co je naprosto nejdůleitějí - najednou měl na nás čas a ŘEKL nám ty věci, co jsme tolik potřebovali slyet - jak nás má rád a jakým potěením pro něj bylo, e s námi mohl ít. Váně to řekl. Proteklo spousta slz a bylo spousta objetí, kdy říkal věci jako - odus, byl jsem váně blbec.. No a kdy měl pohřeb, vznáelo se nad jeho rakví est andělů (ale proč est, to nevím..) On po sobě nechal čistý stůl a čisto v dui, nic nevysloveného tam nezbylo, protoe jsme si vechno odpustili u zaiva. Tvůj tatínek u to nenapraví a dobře vím, e jednostranně se vypořádává s něčím takovým moc těko. Ké tě ta bolest přejde, protoe nevím, co jiného ne čas by na to mohlo zabrat.
Není tady