Předem chci všem poděkovat za blahopřání a držení pěstiček, potěšilo mě to a zahřálo u srdíčka. DĚKUJI

Jak začít? V úterý jsem byla v poradně, ale nález byl stejný jako už od vánoc, lehce otevřená a čípek měký. Dr. mi řekla at jdu na pěknou dlouhou procházku. Poslechla jsem jí a tak jsem se šla projít s mojí mamkou, jenže nám málem vlítl pejsek pod auto a já jak se chtěla rozběhnout jsem se převážila a spadla jsem a kam jinam než na bříško. Hodně jsem se lekla, že jsem ublížila malý, mamča byla úplně na omdlení a tak jsme zavolali mojí Dr. že jsem upadla. Řekla nám, že už není v ordinaci a že máme skáknout do porodnice aby mě prohlídli. Na štěsí bylo všechno v pořádku, jen jsem po vyšetření začala krvácet, z čehož jsme byla docela nervózní. Taky mě vyšetřoval snad ani né třicetiletej Dr. docela pěknej a já byla rudá až za ušima Druhý den jsem měla jít na kontrolu ke své Dr. Zrovna když mě k ní mamka vezla, tak jsem měla tel. že mám jet na vyšetření do porodnice, že mě chce vidět pirmář (měla jsme ho dohodnutýho k porodu), byla jsem naštvaná, nehtěla jsem aby mě prohlížel chlap, že stačí až mě uvidí u porodu. No ale jet jsem tam musela. Primář mě vyšetřil a oznámil mi, že už jsem poměrně dost otevřená a že  že do konce týdne 100% porodim a jestli se mi nechce rodit už dnes. Já na to (trochu v šoku), že se musim zeptat manžela , primář se začal smát a já no jo, tak at je to dneska. Trochu brutálněji do mě šáhl, něco mi tam uvolnil a že si mam jet domu pro věci, že bud se to rozjede samo, nebo dostanu pilulku. Byla jsem z toho pěkně vyjevená, nedokázala jsem si předsatvit, že bych měla ten den rodit. Šli jsme ještě s mamkou nakoupit, mamka z toho úplně zapoměla co chtěla koupit a jeli jsme domu zbalit věci. Došla jsem se vysprchovat a za chvilku jsme začala zjištovat, že mam asi stahy po 15 min, za chvilku po 12. Zavolala jsem manželovi at už přijede, že už to asi na mě přichází. V porodnici mi natočili mnitor, ale nějak mě ty kontrakce přešly a i nález pole Dr. který mě vyšetřoval, byl stejný, neotvírala jsem se zatim víc. Dali mě na pokoj (měla jsem štěstí, byl volnej nadstandart) a čekala jsem co bude. Luštila jsem křížovky a mezitim jsem zjistila, že začínám mít kontrakce nejdřív po 10 pak po 7 min. Řekla jsem to setřičce a ona na to, že to budou poslíčci. šla jsem znova na monitor a tam už se začínalo něco dít, ale nebylo to moc pravidelný, tak mi PA řekla, že asi ještě rodit nebudu, ale že mam zkusit sprchu, že tam se to pozná. Vlezla jsem do sprchy na pokoji a kontrkce jsem měla i v tý sprše. Když jsem to říkala setře, zase mi bylo zděleno, že to porod nebude, že mam jen poslíčky, já ale věděla, že se to už rozjíží. Za chvilku přijel manžel s večeří, pořádně jsem se nadlábla a za chvilku přišla PA že si mam zbalit věci a jdeme dolu na porodnici. Ten den a noc jsem byla jediná kdo rodil, proto jsem si mohla vybrat i pokoj ve kterym chci být. Udělali mi monitor, přišel primář a že jsem otevřená na 4prsty, že mi mají udělat klistýr. Klistýr mi nějakym zázrakem vůbec nevadil (Yal jsem si zapoměla na pokoji) a vydržela jsem celých 10 min. ho v sobě držet. Na záchodě jsem se spíš nutila aby něco vůbec ze mě vyšlo Na konec vyšlo a bolesti začali být o dost silnější, měla jsem radost! Když jsem měla kontakce ještě po 4 min, tak se to dalo zvládnout. Problém nastal, když malá měla ozvy okolo 196 až do 216, musela jsem být pořád monitorována. Za chvilku už jsem měla bolesti po 2 min. byla jsem otevřená na 8 prtstů a ozvy se nelepšily, byla jsem z toho neštastná, hrozně jsem se o malou bála. Nakonec mi primář musel píchnout plodovku a ozvy se zlepšily, ale za to já začala trpět jak v lese, při kontrakcích jsem neměla snad ani žádnou přestávku, na štěstí jsem byla za chvilku otevřená na 10 prstů a šlo se na sál. Tam jsem se musela opřít o por. postel  do široka roztáhnout nohy a vydržet takhle 3 kontrakce! Mam užší nitří pánev a malá má větší hlavičku, je to prý dobrý pro to, aby rychleji klesla. No před tim ty kontakce, proti tady tomu nebyly nic, myslela jsem, že umřu, ale vydržela jsem to. Když jsem tam takhle stála, tak mě ze zadu manžel masíroval záda, krev a plodovka ze mě tekly, no hezký phled to nebyl. Do toho se nás ptala PA jestli chceme odebrat pupečníkovou krev, tak jsme souhlasili. Už mě položili na lůžko, řekli mi jak mam tlačit, protože moje první tlačení blo do hlavy, ale pak mi už tlačení šlo pěkně. Jenže malá nesetupovala, tak jak měla. Otočoli mě na levý bok, hodili mi nohu na madlo a to bylo zase něco neskutečnýho jak to bolelo, měla jsem pocit, že malou nikdy nevytlačim. Do toho Pa vyplnovala papíry kvůli tý naší pupečníkový krvy a mě strašně vadilo, že není u mě. Tlačila jsem jak blázen a pořád nic, pak najednou přilítl primář, udělali z postele kozu, přikšírovali mi nohy a řekli mi at pořádně tlačim, do toho mě chválili, že to dělam správně, což mě potěšilo a dodalo další síly, prý si mam i pořádně zakřičet a nedusit to v sobě, ale já jsem spíš taková trpitelka. Primář mi pak oznámil že mě musí nastřihnout, že to nebude bolet. Měla jsem pocit, jako by mě někdo páral a bylo to poprvý, co jsem vyjekla. Po nastřihnutí mi řekli at pořádně tlačim, PA mi začala tlačit na břicho a malá byla na dvě zatlačení venku. To byl řev Za chviku mi jí přiložili k prsu a já po chvilce vytlačila placentu. Jenže se něco začalo dít, viděla jsem jak se primář i PA na sebe vyděšeně podívali. Manžela nenápadně poslali at si jde natáčet malou a mě zakrili abych nic neviděla. Pořád do mě něco strkali, ryhle začali s kapačkama, primář říkal PA at to spustí na plno a za chvilku do kapačky ještě něco PA něco píchala. Manžel říkal, že když si toho pak všimnul, že měl strašnej strach, že mu umřu, prý všude byla krev, no prý hrůza a já se jen štasně usmívala. Pak na štěstí krvácení ustalo a začalo šití, vůbec to nebolí, jen mi to připadalo nekonečný(něco přez půl hodiny), šil mě hodně ve vnitř, to dost tlačilo a venku mě šil jen po nastřihnutí a to už bylo v pohodě. Po dvou hodinách si mě manžel sám odvezl na pokoj, ten kluk co pro mě přijel nám dělal jen doprovod a pak mě se setřičkou osprchovali a uložili do postele. Nevim, co se po porodu stalo, jen vim, že jsem ztratila hodně krve, taky mě pořád sestřičky hlídaly. Tři dny jsem byla prý profijalovělá, taky jsem neměla moc síly, ale za Valentýnku mi to stálo!!! Pár nocí se mi zdálo o porodu, říkala jsem, že druhý dítě nikdy, ale ted už je vše zapomenuto a vim, že další děti chci!
Naši mi říkali, že když za nima muj manžel přijel, tak si klekl na kolena a strašně jim za mě děkoval, prý to bylo dojemný. Doma na mě čekal za porod krásný prstýnek, kde mam vyrytý jméno naší maličký, když mi ho manžel dával, brečeli jsme jak malý děti. Tímto chci i svýmu manželovi moc poděkovat, že tam se mnou byl a pomáhal mi!