Tak vedle tchyně bych nechtěla bydlet ani za nic. Ona není zlá, je jen trochu panovačná, do všeho by nám kecala.....
Vlastně nám pořád něco radí, ale stejně si děláme co chcem.....

Ahoj Sakuro, pamatuji si na tvůj příběh, moc jsem ti fandila a byla jsem ráda když jsi se od ní osvobodila. Teď to budeš mít hodně těžké! Zkus se dohodnout na přesných pravidlech, tak aby tě i manžel podpořil - například: návštěvy aby se dopředu ohlásily a dohodly termín, který se vám bude hodit, neohlášené návštěvy nepřijímat atd... Jestlije manžel hodně v práci a ty budeš doma, neotvírat (vypnout i zvonek) atd...

Sakuro, asi ti moc neporadím. Já už 3 roky se tchyní žiju v bytě 3+1. První rok byl děsný, strašný a já ti ani nevím co všechno. Tchýně tu před tím bydlela asi 8 let jen se psem a protože není moc komunikativní ( tedy kecat to jí jde, ale nemá přátele, je pořád zalezlá doma, v tom svým křesle), tak jsme zjistili, že právě ta komunikace je tu OBROVSKY problém. Mně bude 29 a jí bylo teď 62 let - stejně starou mám babičku! Tak si dovedeš představit, jak velký problém takový věkový rozdíl sám o sobě je a to nemluvím o tom, že ona se chová a žije jako 80-ti letá! Po prvním roce, kdy jsem se snažila být taktní a moc nic nekritizovat, to prostě "bouchlo", tedy já bouchla a napěchovanej papiňák byl proti mně hooodně slabej. Teď už je to v pohodě. Našla jsem způsob, jak s ní mluvit, aby se hned neurazila a už si dokonce sama vytírám a myji nádobí - ani byste nevěřili, jak velikánský vítězství to bylo. Chtěla být potřebná, ale já fakt vodou po nádobí vytírat nebudu a nebudu - mně tu po té zemi lezou malé děti. A to bylo pořád něco. Teď už to jde. I když soukromí chybí oběma stranám, co si budeme povídat. Je zázrak, že vůbec máme druhého prcka :-). Za jednou zdí dítě, za druhou tchýně :-). Pointa: naučila jsem se ji brát takovou jaká je, ona se už nezmění, já jsem mladší, já se umím (musím) lépe přizpůsobit. A když se mi něco nelíbí - tak teď už vím, že je OPRAVDU moc důležité to říct a hooodně nahlas. Jinak bych se zbytečně trápila, neboť né všechny náznaky byly pochopeny. Asi bych tchánům vysvětlila, že jste jim opravdu moc vděční, za vše co pro vás dělají a že jsi moc ráda, za to, že budou blízko pro vnouče - vnoučata. A že jim moc ráda svěříš děti na hlídání a tak. Ale že si chcete svůj život žít podle svého a také si podle svého dítě vychovávat a že budeš moc ráda, když ti tcháni pomůžou a poradí - ovšem, když o to požádáš. Tchýně je samorost a já si na to asi nikdy nezvyknu, s mou maminkou ji vůbec nemoho srovnávat, co se přístupu k dětem týká, ale jsem ráda, že tu je. A to jak se k ní chovám je vzorem i pro mé děti, jak by se jednou měli chovat ke mně a ke svým tchánům. Nebude to lehké, ale na druhou stranu jsou na světě i horší věci a hlavní je, že se s manželem milujete a jste všichni zdraví - tohle jediné si na světě koupit nelze!!! My máme tchýni přímo doma a věř mi, že v kině, divadle nebo na zábavě jsme už hooodně dlouho nebyli. Nemusí nic jiného než sedět v jiném pokoji a i to je pro ni problém a když už vyjímečně pohlídá, tak pak přes půl hodiny nedělá nic jiného, než že vypráví, co Eli dělala a říkala atd. atd. Prostě hlídací babička není a nebude. Jo a ani u jednoho z dětí NIKDY nebyla venku s kočárem - o návštěvě dětského hřiště či pískoviště bych si mohla tak akorát nechat zdát. Vážně, jsou i horší případi :-). Ona je prostě taková a protože nemám na výběr a nějaký ten rok budeme muset bydlet společně snažím se to všechno vidět s nadhledem a nenechat se vykolejit. I tvý tcháni jsou jistě všelijací ale rozhodně to jsou pořád milující rodiče a prarodiče, zkus je tak vidět a dej jim šanci. Hodně štěstí

ahoj holky dekuji za ¨nazory...jen jsem vam chtela napsat ze co si pritel precetl vase prispevky vasich zkusenosti a posoudil nase vztahy tak se rozhodl ze kupujem byt...a ve stredu se na nej jdem podivat...jsem stastna...tak vam moooooc dekuji

Ja ziji v nemecku a to na stejne ulici s moji tchyni.Sice se potkavame 3x do tydnu na ulici,ale ja ji jinak ignoruji,nemam ji v lasce a ona me taky ne,ono se za tu dobu co tam ziji hodne stalo,takze ji nemusim zrovna mit.Je to falesna zenska a nejradsi bych ji vystrelila na Mars bez zpatecni letenky .

Jackie napsal(a):

Ahojky všechny neštastné z tchýně,
i já patřím mezi Vás ikdyž trošičku jinak.Také si postěžuji třeba někdo poradí a mě se trochu uleví.
Bydlíme přes rok v rodinném domě s tchýní, její sestrou a manželem.Tchýně ani moc problémy nedělá, snaží se nám pomáhat a není konfliktní.
Sice k nám chodí každý den, ale už jsem si trochu zvykla.Jediný člověk, který se nám míchá do života je její sestra.
Hádá se se mnou kvůli všemu, chytá mě za slovíčka, jen na to čeká a já nedokážu pořádně zareagovat pokaždé mě to odzbrojí a potom ve svým patře řvu.Co já se kvůli ní už naplakala.Vyvrcholilo to tento víkend kdy mi do očí před všemi z domu řekla, že mě nenávidí.Můj manžel se do toho vpravil, že se o tom nebudeme bavit a takový řeči....já odešla a zase celou noc proplakala.Je to strašný pocit, žijete v domě s někým kdo Vám do očí řekne jak Vás nenávidí, fakt není to příjemný.Vydala jsem zákaz, aby od ní nebral žádné jídlo, nechodil k ní s malým na návštěvu , a já ji jen pozdravím.
Řekla jsem manželovi, že ještě jedna takováhle podpásovka  a z domu odcházím.On neví jak se zachovat, stojí na něm chod domu, veškeré opravy a zařizování.Jestliže by jsme odešli tak jim bude posílat peníze to mi řekl na rovinu, jelikož to prý neutáhnou.
Co dělat peníze dnes nemá nikdo, no do hypotéky se nám nechce, ale když nebude jinná volba ...

Ani nevíš,Jackie, jak moc ti rozumím.Také bydlím v domě, kde žije více manželových příbuzných. S tchýní to jde, ale manželova teta je naprosto nesnesitelná, vadí ji vše a stále vyvolává konflikty.Strašně mě to psychicky vyčerpává a po 10 letech soužití mám pocit, že dál už nemůžu.Řešení bych věděla - odstěhovat se , ale manžel prostě nechce.Je tu odjakživa doma. Navíc máme 2 malé děti.Nechci jim rozbíjet domov, takže zatínám zuby a snažím se vydržet, ale jde mi to ztuha.Navíc všichni z mojí strany žijí hrozně daleko odtud, tak je to i o to těžší. Mám často zaječí úmysly, ale zatím to je stále při starém.Taky si říkám, kdyby šlo věco vrátit zpět, tak nikdy, nikdy nebydlet s manželovými příbuznými.

Klobouk dolů před chlapem, co dá přednost názoru své ženy před vlastní závislostí na rodičích! Co umí ukázat nejen slovy, že stojí při ní a že už svoji pupeční šňůru dávno přestřihnul.každá, při které je muž jako faktická a nejen imaginární podpora, by měla být šťastná, protože tohle je ten opravový důkaz lásky!

Já mám podobný problém,i když ne zrovna s tchýní,i když bydlí přes cestu. Před rokem a půl jsem se přistěhovala k manželovi,tehdy jsme ještě nebyli svoji. Bydlíme v domě,který manžel dostal darem od své rodiny i se všemi pozemky a lesy. V domě mají doživotní bydlení jeho babička  a teta ,ta je svobodná,bezdětná,má 60 let,tzv. "stará panna". My bydlíme nahoře,ty dvě dole.
Dveře k našemu bytu byly,podotýkám "byly " jen na kliku,takže pokud někdo něco po nás chtěl,tak si otevřeli a hulákali na nás pod schody.Nějaké takové "teď na vás nemám náladu,nebo čas" neexistovalo,řvali tak dlouho,až jsme se raději ozvali. Tchýně s tchánem bydlí ke všemu přes cestu a musím říct,že jsou tady nasáčkovaní v jednou kuse. Snad nikdy se mi nemůže stát,že bych vyhlídla z okna a nikoho tady neviděla se poflakovat vlastně po naší zahradě. Vůbec nikdy nepřipadá v úvahu,že bych třeba na zahradu vyšla jen v tričku,nikdy nevím,koho tady potkám,všichni se tady totiž chovají,jako doma a libovolně se brouzdají kdekoliv je napadne. To ,že mě babka kontrolovala při každém mém pohybu po zahradě,nebo baráku bylo už samozřejmostí,špehovala mě na každém kroku. Postupem času jsem se prostě naučila raději z našeho bytu nevycházet. To se dá přežít. Hlavně,že nelezli aspoň k nám nahoru. Pak se ale stala taková věc. Musím zdůraznit,že každý máme svůj zvonek s naprosto odlišným zvoněním. Jenže to nebyl pro ty dvě žádný problém,kdykoliv k nám někdo zazvonil,vždy byly první u dveří,protože potřebovaly prostě zjistit,kdo k nám přišel,co nese a co chce.
Jednoho krásného dne jsem byla dopoledne sama doma,dala jsem si sprchu a vyšla z koupelny prostě jen tak,nahatá...protože proč ne? Vždyť jsem sama doma,přeci. A ejhle,vyjdu z koupeny a přede mnou cizí chlap. Nevěřila jsem svým očím,prostě přes tekoucí vodu jsem neslyšela zvonek a a tak babka otevřela nějakému chlapovi,kterého pro jistotu pustila i přímo k nám do bytu!. Chtěl muvit s manželem,který byl stejně v práci. Dostala jsem amok,vyloženě nervový záchvat,okamžitě jsem se oblekla a vypadla pryč,do města za známýma,protože jsem věděla,že pokud tam zůstanu,vlítnu na babku a když já se rozčílím,připománím tajfún.
babka má 80-ku na krku,něco by se jí stalo a bylo by to jak jinak,než na mě,že.
Okamžitě jsem volala manželovi,že ještě v ten den tam bude klika na kouli,jinak se okamžitě stěhuju. Mám v tom všem ještě štěstí,protože manžel stojí vždy na mé straně. Dojel z práce,po cestě koupil kouli a udělal dole takový kravál,že se snad třásly i okna. Ženské samozřejmě vůbec nepochopily,proč si stěžuju,protože nikdo normální přeci doma nahatý nechodí,takže to byla všechno moje vina. Obě se šíleně urazily a od té doby mě nesnášejí.Což je mi jedno,hlavně,že mám klid.
Zapoměla jsem ještě napsat,že ve skříních,které máme dole v předsíni se mi hrabaly nesčetněkrát,ale nikdy jsem nic na to neříkala,protože drogy tam neschovávám,tak ať se mrknou,jaké mám boty a bundy,pal to čert.
Jenže nedávno se mi ztratily dost drahé squashové boty a to byl konec,došla mi trpělivost.
Manžel byl tehdy doma,prohledali jsme pro jistotu všechno,od kotelny,přes všechny garáže a kůlny a nic.
Babka tehdy byla v nemocnici,tak jsem šla za tetou a v klidu jsem jí řekla,že se mi ztratily drahé boty. Ta mi na to řekla,že mi to nevěří,že jsem si to vymyslela a bylo to.
Tak,jak jsem řvala tehdy,už asi (doufám) řvát už nikdy nebudu. Manžel se ke mě přidal,byla to scéna ,jako blázen.
Teta řekla manželovi,že co mu kdysi dala,bude chtít zpět a že si na nás půjde stěžovat k soudu.
Nakonec si přivolala manželova otce,který řekl manželovi,že už jim nesmí přes práh domu a že ho od té chvíle prostě neznají.
Manžel na to jen řekl "no chvála bohu".
Od té chvíle se nám každý vyhýbá,když potkám tetu,zdraví mě málem v předklonu,ale pokud může vyhne se mi. Přesto jsme se rozhodli si postavit nový dům na zahradě. Nemám z toho spolubydlení na jednom pozemku strach,protože teď už má každý obavy na mě vůbec promluvit,asi mají strach,že začnu zase řvát
jedinou podmínku,kterou jsem si dala,že kolem nového domu bude pořádný plot!
Zadlužíme se na celý život,ale za ten klid nám to prostě stojí.
Takže bydlení na jednom pozemku-ANO,bydlení v jednom domě-NIKDY!!!
Kolem svého domu pořádný plot a pokud nebude klid,pořádný kravál.  Starší generace ani nikdy nepochopí,že mladí chtějí jen dvě věci....soukromí a svůj klid. Pokud jim to nedojde,je třeba jim to vysvětlit,i za cenu,že to bude hodně slyšet

Musím říci, že i mně tento týden došla rpělivost: Bydlím s rodiči manžela, dům je manželův., dostal jej ještě před svatbou. SPolu jsme ho opravili, vrazili do něj vše, a rodičům z jejich pastoušky bez topení a vody udělali dost pohodlné bydlení. Rodiče se ke mně chovají hezky, spíš josu až moc hodní a mně začíná připadat že bydlím na hotelu. Vejce za dveřmi, jahody v ledničce, prádlo posbírané vždy když ho pověsím ven, a na dvoře vždy někdo cizí. Denně tchýně z dobré vůle a soucitu vaří zdejšímu starousedlíkovi, aby prý měl aspoň někdy teplé jídlo, ten už sem však chodí jako domů. Někdy přijdou jejich příbuzní, někdy kamarádi a já se jako doma cítím opravdu už jen ve svých čtyřech místnostech. Nikdo si sice nedovolí poznamentat něco o tom že bych neměla po domě chodit polonahá, ovšem mně taky není příjemné když jako Nasrin vyrazím z koupelny a před oknem stojí cizí lidi. Teď jsme synovi pořídili bazén a já si nemyslím že se někdy budu moci jít koupat, nebo opalovat, protože nemám chuť se promenovat před cizími lidmi. A protože to netrvá rok a půl, ale deset let, už toho mám plné zuby, dvůr a zahradu nevyužívám prakticky vyůbec, jsem obden naštvaná a protivná a přemýšlím jak tchýni říci, že bych uvítala kdyby si svoje návštěvy vodila jindy než o víkendu. Přece jen jim nechci ubírat jejich životní prostor, ale ráda bych aby jejich akce proběhly v době kdy jsem v práci, to je denně do 17.00 hodin. Myslíte že je to sobecké?

Májajája napsal(a):

Musím říci, že i mně tento týden došla rpělivost: Bydlím s rodiči manžela, dům je manželův., dostal jej ještě před svatbou. SPolu jsme ho opravili, vrazili do něj vše, a rodičům z jejich pastoušky bez topení a vody udělali dost pohodlné bydlení. Rodiče se ke mně chovají hezky, spíš josu až moc hodní a mně začíná připadat že bydlím na hotelu. Vejce za dveřmi, jahody v ledničce, prádlo posbírané vždy když ho pověsím ven, a na dvoře vždy někdo cizí. Denně tchýně z dobré vůle a soucitu vaří zdejšímu starousedlíkovi, aby prý měl aspoň někdy teplé jídlo, ten už sem však chodí jako domů. Někdy přijdou jejich příbuzní, někdy kamarádi a já se jako doma cítím opravdu už jen ve svých čtyřech místnostech. Nikdo si sice nedovolí poznamentat něco o tom že bych neměla po domě chodit polonahá, ovšem mně taky není příjemné když jako Nasrin vyrazím z koupelny a před oknem stojí cizí lidi. Teď jsme synovi pořídili bazén a já si nemyslím že se někdy budu moci jít koupat, nebo opalovat, protože nemám chuť se promenovat před cizími lidmi. A protože to netrvá rok a půl, ale deset let, už toho mám plné zuby, dvůr a zahradu nevyužívám prakticky vyůbec, jsem obden naštvaná a protivná a přemýšlím jak tchýni říci, že bych uvítala kdyby si svoje návštěvy vodila jindy než o víkendu. Přece jen jim nechci ubírat jejich životní prostor, ale ráda bych aby jejich akce proběhly v době kdy jsem v práci, to je denně do 17.00 hodin. Myslíte že je to sobecké?

Muvíš mi přímo z duše...my taky měli loni na zahradě bazén,bylo to k nevydržení,co jsem se zvedla z deky,tak raději honem oblíct do trička,protože nikdy jsem nevěděla,koho tady potkám....denně sem proudí zástupy všech drben z okolí,některé už sotva jdou,ale na drby mají síly stále dost. Manžel jim říká trefně "Evropy" (dle vzoru vše vědoucího rádia Svobodná Evropa).
Fajn se cítím akorát doma,mezi našimi čtyřmi zdmi...vidím,že nejsem sama,kdo tak žije
Letos taky zvažuju,jestli vůbec má smysl napouštět bazén,loňská zkušenost stačila!!!

Naše babča je taky kontrarozvědka .... posledně se syn s manželem hlučně bavili o F1 a tchýně potom šuškala přítelkyni mého syna : slečno J. to bylo včera hrozné, oni se tu hádali jak psi !!! Babka je jednak hluchá a jednak lačná drbů a hrozně ráda je zajímavá tím , jak sděluje  katastrofické příběhy .... kolikrát "omylem zaslechne" něco, co si naprosto převrátí  a vyrobí děsný zmatek.
Jediný recept na bydlení s tchýní je jsně si stanovit hranice a trvat na dodržování soukromí, nevysvětlovat a nezdůvodňovat kam jdeme, co děláme, proč to děláme nebo naopak neděláme. Můj manža je v tomto zlatíčko, protože pokud se babka  snaží záškodničit, tak je vždycky na mojí straně a prostě jí to nedovolíme aby špehovala a sdělovala své  vykonstruované domněnky ostatním. Ze začátku totiž se snažila donášet ... všem na všechny ... na mě, že jsem po obědě spala ( manža : no a co, asi byla unavená ... ty po obědě nespíš ?) mě na manžu :  M . tu prošel se psem se špinavýma tlapkama a našlapal tu ! ( já: mě to nezajímá, až přijde, tak si to utře , nebo to utřu já .. no a co ?) na kluky : přišli až o půl druhé ráno ( no a co ...   jsou dospělí, to je jejich věc ) .... a tak dokola .... babča je pak zklamaná, že ty její drby nepadají na úrodnou půdu , nikoho nezajímají a celkem toho zvolna nechává .... třeba se nám polepší  ....   

Bydlet spolu to opravdu nééé!!!  ....Stačí,když jsme spolu na chalupě ...Bydlet kousek od sebe,to už by mě nevadilo!!!
Mám hodnou tchýni,ale každá generace je opravdu jiná!!!!!!!!

Poverina: Přítel je Ital?
Kdyby to bylo v Čechách, poradila bych Ti, abyste se s přítelem od jeho rodiny odstěhovali.
Bohužel nevím, jaké jsou zvyklosti v Itálii.
Asi tak: buď to přítel pochopí a najdete si vlastní byt a odstěhujete se,
nebo to (možná) váš vztah zničí - pokud se s tím teda neumíš smířit a brát to tak, jak to je...
... variantu, že bys předělala celou jeho rodinu k obrazu svému, nepředpokládám.