Co zkusit nějakou literaturu o asertivitě v partnerství? ... jak jsi ho popisovala, tak bych řekla, že je to sobeckej hajzlík (ne tedy kvůli tomu sexu, tam mi přijdeš možná sobecká ty, ale spíš kvůli tomu, že si na tebe čas neudělá a na kámoše jo...já mám za to, že tyhle věci by měly bejt v rovnováze) ....jenže jak ho popisuješ dál, tak už si tím tak jistá nejsem...je na něj spoleh, nevyčítá.....ale neumí to dát najevo...no, když vyrůstal bez mámy, tak možná ani neví, jak se má k ženě chovat, prostě ženy obecně nemusí chápat, chybí mu vzor, ví jen, jak cítí muži, co dělají muži, možná ho ani nikdy nenapadlo podívat se na něco ženskýma očima......co já vím....taky se mi nezdá, jak pořád pracuje...jako by si tím něco kompenzoval...co ale?.... snaží se dokázat, že je dobrej? že umí? .... těžko říct .... ono taky dost záleží na tom, jak sděluješ to, co ti vadí.... Myslím, že knihou ničemu neublížíš...
PS: A román to není. Máš vidět ty mý slátaniny

Upravil(a) Eva36 (24. 1. 2007 11:46)

Jezisimarjajosefe! Vite vy holky vubec, co je to dneska v tomhle state mit ZIVNOST???? Pracovat jako ZIVNOSTNIK???? Asi nevite...... Ten kluk nejspis dre jak barevnej stejne tak jako jeho otec. A vzdycky to tak bude, protoze si oba mysli, ze je to tak spravne. Vzdycky je totiz neco za neco...a pokud ti to takhle yellow nevyhovuje, rozejdi se s nim.
Navic bych vsadila na to, ze v tehle muzske rodine vladnou patriarchalni zakony.... a s tim nic moc nenadelas, to bys musela byt zrala osobnost, abys mela vubec nejakou sanci.

Vyrůstal bez mámy - nemá zažité, jak to běžně chodí v rodině (pokud táta někoho neměl, a to asi ne).
S předešlou dívkou se vídal 2x do měsíce, to se toho taky moc nenaučil.
Zřejmě se od táty naučil hlavně pracovat (zaplaťpánbůh za to), občas nějaké ty výlety s kamarády (a zase - lepší lezení po ledovcích, než sezení v hospodě), ale takové ty "jemnosti" jak se ženskou, to neumí., nebo má pocit, že to takhle stačí i tobě, když jemu to vyhovuje. Jenže vyhovuje mu to proto, že jiný způsob nezná. Měla bys na něj hlavně pomalu, moc netlačit, netrucovat, spíš navrhovat, občas třeba koupit lístky do kina a dát mu to vědět dostatečně předem, aby s tím počítal, i kvůli tvé pracovní době.
To, že tě nepozval domů, bych neřešila, alespoň ne po 3 měsících. Třeba i jeho táta potřebuje čas, aby si zvyknul, že mu přijde do baráku nová ženská.
Nechodíte spolu tak dlouho, aby on razantně změnil způsob života (chlapečci jsou holt pomalejší, no), to musí přijít postupně. Píšeš, že je spolehlivý, má tě rád, nevyčítá - tak ho necpi násilím do tvojí škatulky. A k tomu sexu bych jen dodala, že (říkají odborníci) se má spíš přizpůsobit ten, který má tu potřebu vyšší, tomu druhému. Vezmi si to z druhé strany - přijdeš večer domů, utahaná, zralá tak akorát usnout, ale přítel tě bude uhánět o sex, protože to potřebuje. Za pár týdnů ti to začne vadit.
Ono je to všechno o dohodě, ale z tvého příspěvku křičí, že ON nědělá, nechce, nejezdí... a ani slovo o tom, co děláš pro váš vztah ty, kromě toho, že mu říkáš, co ti vadí. O nějaké snaze změnit sebe ani slovo.

Musíš sama vědět jestli ti na něm záleží a máš ho ráda tolik, aby ses pokusila ho pomalu měnit. Jak sama píšeš.

helena napsal(a):

Čekala jsi, že ti potvrdíme, jak jsi zanedbávaná, abys měla "důvod k rozchodu"? Pokud ty sama nechceš měnit a nemáš "čas, sílu ani nervy", tak nevím, co chceš slyšet.

Docela drsné, ne? Nevím, co bych měla měnit, když jsem se ho ptala, prý mu na mě nic nevadí. Když přijede, vyslechnu jeho starosti, sní jídlo, co mu uvařím, občas ho někam vytáhnu, aby přišel na jiný myšlenky. Vytáhla jsem ho po 10 letech do bazénu, na tenis, na koncert. Svýma starostma v práci (a že jich je), jsem ho obtěžovala vyjímečně. Až do minulého týdne jsem mu vyčítala leda to, že si nechává věci v autě a že mu ho někdo vykrade Říkám si, že jsem nahoru vypsala jen takové věci, které asi nejsou tolik podstatné a nebo jsem to špatně podala. Kolikrát jsem mu nabídla, že mu nějak pomůžu, aspoň jsem jim domů občas poslala jídlo, cukroví, sladkosti, co peču, ale prý pomoct mu nemůžu jak. Spíš jsem měla pocit, že já jsem ta, co dává. Nevím. Jde o přístup a mně ten jeho vadí. Mám stresující náročnou konfliktní práci, takže si nemůžu dovolit řešit ještě problémy "doma", to bych se z toho mohla zbláznit.

Prerábať dospelého človeka(alebo aj chlapa) je nezmyselné a nemožné. Ale môžete sa - obaja - pokúsiť naučiť žiť v páre a urobiť si spoločný život aspoň znesiteľný, keď už nie príjemný...Nič z toho, čo si vymenovala, yellow, sa mi nezdá tragické, ale verím, že to je nepríjemné. Pokús sa nájsť kompromis. Sex 2-3x týždenne, vídať sa v tie dni, keď má menej práce, v ostatné si urob program sama. Netlačiť naňho, keď je unavený ako kôň(ja som až nezmyslene tolerantná a nekonfliktná, ale keď som unavená, som hádavá až strach...), robiť mu program na voľné dni, alebo dni, keď má menej práce, a - ako už písali dievčatá - snažiť sa s ním komunikovať o ženskom svete z pohľadu ženy: zrejme je to niečo, o čom nemá ani potuchy. Alebo to potom fakt vzdaj a priprav sa na týpkov, akých som jeden čas mávala ja; mali relatívne dosť času a vždy boli vyladení na príjemný sexík, ale nikdy nedodržali vlastné slovo, klamali mi, nedávali dary, nezaujímali ich moje reči... Takže vo finále mi bolo absolútne jedno, koľko času na mňa alebo na sex mali, opúšťala som ich v podstate s uľahčením. Tak zváž, čo chceš viac. Zapamätaj si, že človek nikdy nemá všetko naraz. Ľudia(chlapi) nie sú ako šaty z krajčírstva: na mieru...

Upravil(a) Selima (24. 1. 2007 15:34)

jo jo...jak rikaji holky: ty potrebujes kulaty razitko na to, ze ses s rozchodem rozhodla spravne 
A procpak asi??? Cimpak si to vlastne nejsi jista, co?

Ten kluk je jakej je, v tehle letech uz ho nepredelas a jak te tak ctu, tak na to ani nemas, protoze napriklad  pokud pro nej neco delas, je to snad proto, ze chces, ne??? Urcite ne proto, ze cekas, ze ti bude vdecny a zacne se menit k obrazu tvemu, ze ne Nebo jo....?

Laska neni supernarket - zaplatim - dostanu!

Takze pokud ti to s nim takhle nevyhovuje, rozejdi se s nim a basta. A nepremejslej jen o nem, ale hlavne o sobe. Tedy nejen o tom, co davas, ale taky o tom, co muzes nabidnout.


Děkuju moc za vaše odpovědi :-) Aspoň to trochu vidím z jiného úhlu. Je zajímavé, že jste si z toho mýho povídání zatím vzaly to míň podstatný, daleko víc než to, jak často se vídáme, mi vadí to, že s ním se nedá nic naplánovat. Neví jak dlouho bude pracovat, kolik bude mít práce doma atd - A NEVÍ TO ANI TEN DEN! . Vždy až třeba kolem třetí odpo se dozvídám, jestli se večer "uráčí" přijet nebo ne, nemůžu si tak naplánovat kamarády a koníčky. Jemu to přijde normální, když to prý neví, nemůže nic slíbit. Už mám plné zuby (třeba i z předešlých vztahů) toho, že "možná zítra, zkusím to zařídit, asi po obědě, nevím..." - a nakonec je z toho většinou jen bublina, já čekám jak trubka a pak si jdu zase po svých. Copak je to moje povinnost čekat??  Už mě nebaví čekat a čekat a čekat - jestli zahřmí a přijede (on mě nikdy nepozval). Já dávám ráda, ale asi musím mít pocit, že dostávám i něco za to, musí to být v rovnováze.

Já už jsem se s tím rozchodem stejně rozhodla, už jsem mu to i řekla a poslala věci v balíku, teď už jen tak filosofuju, jestli to opravdu muselo být a čeho se vyvarovat třeba příště.

Pandorraa napsal(a):

yellow,

poslouchas se vubec ?.........

no jistě........

yellow108 napsal(a):

jo jo...jak rikaji holky: ty potrebujes kulaty razitko na to, ze ses s rozchodem rozhodla spravne 
A procpak asi??? Cimpak si to vlastne nejsi jista, co?

Ten kluk je jakej je, v tehle letech uz ho nepredelas a jak te tak ctu, tak na to ani nemas, protoze napriklad  pokud pro nej neco delas, je to snad proto, ze chces, ne??? Urcite ne proto, ze cekas, ze ti bude vdecny a zacne se menit k obrazu tvemu, ze ne Nebo jo....?

Laska neni supernarket - zaplatim - dostanu!

Takze pokud ti to s nim takhle nevyhovuje, rozejdi se s nim a basta. A nepremejslej jen o nem, ale hlavne o sobe. Tedy nejen o tom, co davas, ale taky o tom, co muzes nabidnout.


Děkuju moc za vaše odpovědi :-) Aspoň to trochu vidím z jiného úhlu. Je zajímavé, že jste si z toho mýho povídání zatím vzaly to míň podstatný, daleko víc než to, jak často se vídáme, mi vadí to, že s ním se nedá nic naplánovat. Neví jak dlouho bude pracovat, kolik bude mít práce doma atd - A NEVÍ TO ANI TEN DEN! . Vždy až třeba kolem třetí odpo se dozvídám, jestli se večer "uráčí" přijet nebo ne, nemůžu si tak naplánovat kamarády a koníčky. Jemu to přijde normální, když to prý neví, nemůže nic slíbit. Už mám plné zuby (třeba i z předešlých vztahů) toho, že "možná zítra, zkusím to zařídit, asi po obědě, nevím..." - a nakonec je z toho většinou jen bublina, já čekám jak trubka a pak si jdu zase po svých. Copak je to moje povinnost čekat??  Už mě nebaví čekat a čekat a čekat - jestli zahřmí a přijede (on mě nikdy nepozval). Já dávám ráda, ale asi musím mít pocit, že dostávám i něco za to, musí to být v rovnováze.

Já už jsem se s tím rozchodem stejně rozhodla, už jsem mu to i řekla a poslala věci v balíku, teď už jen tak filosofuju, jestli to opravdu muselo být a čeho se vyvarovat třeba příště.

Ahoj, ani nevíš jak ti rozumím. Zažila a zažívám něco podobného.Jen jsme se naštěstí s přítelem dohodli,že práci trochu omezí ve prospěch našeho vztahu. jsme spolu 2 roky, teda za měsíc to budou 2 roky a ani jeden ty 2 roky spolu zahodit nechceme.

estelle napsal(a):

yellow, já rozumim tomu, že má hodně práce. Ale když není schopnej ti ani rámcově říct, jestli se třeba zítra setkáte, nebo kdy se vůbec setkáte a ty čekáš, kdy se jako milostivě uráčí přijet, tak mám pocit, že to nebude až tak úplně souviset s tou jeho prací, ale nejspíš s jeho povahou. No a když si kvůli němu nemůžeš nic naplánovat a on to nechápe, tak je to pěknej idiot. Přece se nebudeš kvůli němu takhle omezovat! Podle mě jsi udělala dobře.

Jsem moc ráda, že mě aspoň někdo pochopil.   Chápu, že ledaskomu, kdo má skutečně vážné problémy, přijde, že řeším malichernosti (přijel - nepřijel, atd ), ale je mi 27, se svým životem jsem jinak spokojená, práci mám, jsem zdravá, finanční potíže nemám, tak nevím, co bych měla jiného "řešit". Zatím mám takovou zkušenost, že prvních pár měsíců si partneři snesou modrý z nebe, trávěj spolu víc času než později po několika letech - i když se později třeba rozejdou. Tak asi člověk nemůže být už v tom "nejkrásnějším" období vztahu nespokojenej. Jak by to asi vypadalo pak?????

estelle napsal(a):

Pak by to vypadalo úplně stejně. Když už musíš řešit takovýhle problémy už od začátku vztahu, tak je to na pováženou. Jasně, že si časem zevšedníte, to je asi normální, ale i tehdy by snad mělo být samozřejmý se nějak domluvit, kdy se sejdete. Ať si najde někoho, komu nebude vadit, že si podle něho organizuje svůj volnej čas.

Moje slova. Nechci na něj ale kydat špínu, je to hodnej člověk. Holt má ty priority jiný než já. A to nejsem žádná spíhačka, která by chlapa chtěla denně vidět a bát s ním furt. Jsi skoro jediná, kdo se mně v tý diskusi zastal...

vašek napsal(a):

yellow108 napsal(a):

estelle napsal(a):

yellow, já rozumim tomu, že má hodně práce. Ale když není schopnej ti ani rámcově říct, jestli se třeba zítra setkáte, nebo kdy se vůbec setkáte a ty čekáš, kdy se jako milostivě uráčí přijet, tak mám pocit, že to nebude až tak úplně souviset s tou jeho prací, ale nejspíš s jeho povahou. No a když si kvůli němu nemůžeš nic naplánovat a on to nechápe, tak je to pěknej idiot. Přece se nebudeš kvůli němu takhle omezovat! Podle mě jsi udělala dobře.

Jsem moc ráda, že mě aspoň někdo pochopil.   Chápu, že ledaskomu, kdo má skutečně vážné problémy, přijde, že řeším malichernosti (přijel - nepřijel, atd ), ale je mi 27, se svým životem jsem jinak spokojená, práci mám, jsem zdravá, finanční potíže nemám, tak nevím, co bych měla jiného "řešit". Zatím mám takovou zkušenost, že prvních pár měsíců si partneři snesou modrý z nebe, trávěj spolu víc času než později po několika letech - i když se později třeba rozejdou. Tak asi člověk nemůže být už v tom "nejkrásnějším" období vztahu nespokojenej. Jak by to asi vypadalo pak?????