AnastaziaMyslím si že je v pořádku když se žena rozhodne že nebude matkou to že jsi žena přece neznamená že nutně musíš být i matka, třeba je tvůj smysl života jinde

Lueto - jen odprostit se od toho, hlavně rodina , koukám všude stejný

lueta napsal(a):

Anastazia : ale je přece rozdíl o věcech přemýšlet anebo si je brát osobně. Pokud dovolím aby můj život ovlivňovali jiní jen proto, že většina něco považuje za normální, budu otrokem do konce života.

nezamyslam sa ani nad nejakym branim si osobne, to ide mimo mna, reagujem na nazov tematu, kde stoji, preco je tazke vykaslat sa na verejne miemenie, mozno som to zle pochopila, len som chcela poukazat na to, ze ono sa na nazory tych druhych uplne vykaslat neda.

Podla mne rovin pochopenia je tu viac.

Samozrejme je treba zit svoj zivot, tak ako si sami predstavujeme, ale ako vieme aj z ostatnych temat, ani my sami nedokazeme byt jednoznacni vo svojich pocitoch, prianiach a planoch do buducnosti. Velmi casto stojime na rozcestnikoch, kde sa musime rozhodovat a vtedy samozrejme nas nazor konfrontujeme so vseobecne platnym a zazivanym nazorom okolia.

Ak sa clovek zmiluje do vekom vzdialeneho partnera, podla mna musi vzdy prekonavat fazu vyrovnavania sa s nazormi okolia.

Ak si u nas vezme baba cernocha, tak mi nehovorte, nech je aka chce, neverim tomu, ze ten nazor okolia zvladne mavnutim kuzelneho prutika a podla mna o tomto mala byt rec.

Nie o tom, ze vseobecne sa hovori, ze na nazor ostatnych je treba kaslat a  riadit sa vlastnym rozumom, to je pekne ako fraza, ktorej zavedenie do uzivania byva aj tak vzdy v nejakej faze bolestive.

Avalonka napsala: !!!!

Na druhou stranu člověk potřebuje korekci okolí, aby nenabyl dojmu, že je neomylný. Proto je myslím dobré mít pár skutečně upřímných přátel, jejichž názory jsme ochotní bedlivě vyslechnout. Rozhodnout se pak stejně musíme sami, ale je dobré znát i jiný pohled na věc.

*****************************************


to je přesně ono co cítím čím se trápím!!!! Kde ja ta "hranice" to rozemezí jako by pokora...kdy něco dělám a říkám si že mi  jedno co na to lidi....ale zdá se mi že to takto paušalizuji a dělám si aliby pro sév chování...někdy dosti divoké...jenže když mě to takvyhovuje tak nejní probléma ne???

KDO MĚ NEŽIVÍ AŤ MĚ  NESOUDÍ

Upravil(a) adra (22. 1. 2007 10:12)

ano Av...kočko jedna:-))) tak jsem to myslela....si... sama .... v duchu...ale neodkážu to tak popsat jako ty/vy:-)))

no takže teorii mám zmákolou...

Ja som sa ako 21-ročná dosť rýchlo a razantne dala dokopy(+ po pár týždňoch som sa k nemu nasťahovala) s človekom, ktorý bol o 9 rokov starší, 2 x rozvedený, mal z každého manželstva jedno dieťa, o jedno z nich sa staral, nemal ani maturitu(ja som končila vysokú školu) a hoci bol koniec socíku, ako jeden z prvých mal ŽIVNOSTENSKÝ LIST a začínal podnikať... Pre mojich rodičov mohol byť horší už hádam len Kájínek alebo O. J. Simpson(hoci ten bol aspoň profesionálne úspešný). Ani okolie nebolo nadšené a všetci, vrátane kamarátov z partie, nás s chuťou brali do úst a obúvali sa do nás(oboch). A hoci sme sa o x hádok, niekoľko nevier a 9 rokov neskôr rozišli, nemôžem povedať, že som mala dať na mienku okolia alebo že niečo ľutujem. Nie, neľutujem ani čiarku. A je fakt, že tá rozdielnosť a hlavne rozdielne životné skúsenosti nám pripravili mnoho nepríjemností, sporov a nútili nás hľadať pochopenie pre druhého a robiť kompromisy. Ale to, čo nás v konečnom dôsledku rozišlo, bolo niečo celkom iné. Boli to rozdielne motívy, ktoré nás na začiatku doviedli do vzťahu, a hlavne rozdielne smerovanie, ktoré sa ale vyvinulo až v priebehu vzťahu - a na tom by asi nezmenilo nič ani to, keby sme boli rovesníci, obaja v rovnakej životnej situácii, s rovnakým vzdelaním a prístupom k životu... A pri rozchode stáli rodičia výnimočne pri mne a ostatní ma fakt nezaujímali. Dokonca mi bolo vcelku jedno aj to, že rodina bývalého sa postavila za mňa. Ja si vypočujem názory okolia(často ich viem odhadnúť aj bez toho, že by sa okolie vyjadrilo) vrátane rodičov či brata, ale potom si urobím po svojom. Väčšinou mám pocit, že mám viac informácií(a úplnejšie) ako oni a hlavne mojím najsilnejším radcom je intuícia. Nehovorím, že neomylná, ale dosť silná na to, aby ma podržala vo chvíľach prípadných pochybností.

Upravil(a) Selima (23. 1. 2007 13:45)

K úklidu mám jednu poznámečku...vlastně dva zážitky.
Ten první je hodně starý. Rodina se najedla, vypakovala jsem všechny tři ven na vzduch, neumyté nádobí, rozepráno, generální úklid v dětském pokojíku, a v ložnici neustláno...no něco. A zvonek. Sousedka. Dobrý den, já bych se podívala na ty vaše nový dveře...Krve by se ve mně nedořezal! Stojím jako Y a nechávám ji dveře okukovat ze všech stran... Jakoby neviděla ten výbuch kolem.Na odchodu mi řekla: No, já měla děti tři! Ještě si pamatuju, jak to vypadalo u nás! Hezký to tu máte s těmi dveřmi! Taky si je koupíme!
A druhý zážitek: opět nečekaná návštěva. Tentokrát ne na skok jako sousedka, ale na pořádný pokec jako kamarádka. Nemám zrovna moc uklizeno...slyším se říkat. A ona...Já Ti neuklidím! Ejhle, řekla jsem si. To se mi může hodit!
A co si myslí ti, co ke mně nečekaně vpadnou? A co o mě říkají? Možná řeknou...ta má ale doma binec. A doufám, že ten, před kým mě pomluví, jí odvětí: Nemáš tam co lézt bez pozvání!
I tady pracuje zákon schválnosti. Do naklizeného bytu se nečekané návštěvy zásadně nehrnou!

"Co tomu reknou lidi..." - strasna zbran hromadneho niceni
Mne okamzite "naskoci" ten stary dobry vtip: Lid buduje socialismus, ale lidi na to kaslou

Kaslu na to, co tomu reknou lidi!
Je pro mne ale dulezite, co tomu reknou moji pratele, ti, jejichz slova jsou vedena laskou ke mne To je moje "korekce". Korekce meho rozumu, nikoliv me intuice.

Jéééj - veřejné mínění, nástroj hromadného ničení Tos napsala, Pan, moc hezky
Bydlím na maloměstě, takže vím, o čem mluvím.
A poletucha to taky napsala moc hezky - na kom mi nezáleží, toho si nepřipouštím jak do domu, tak i k tělu.
Vzhledem k tomu, že dojíždím do práce hodinu cesty a domů se vracím mezi 19,00 a 21,00 jsem přes týden k nezastižení, takže se ke mně nikdo nezve a navíc razím heslo, že neohlášené návštěvy zásadně nepřijímám V místě bydliště jsem se taky dost rozkamarádila na základě pomluv, hlavní původkyně převlečená za kamarádku mi nesmí do domu, takže mám de facto zasloužený a ničím nerušený klid.

Door: Ono taky záleží na tom, kde žiješ. Jestliže bydlíš na vesnici nebo na maloměstě, kde je každý automaticky pod drobnohledem, je velice těžké se na nějaké veřejné mínění vykašlat. Už jsem si zažila neskutečné historky, kdy - ač se člověk choval slušně - se mu o sobě samém donesly takové krváky, nad kterými normálnímu člověku zůstane rozum stát. Ještě barvitější zkušenosti mají s podobnými výplody moje děti - naštěstí jsou berušky statečný a berou vše s nadhledem Syn se historkám, které o něm někdo roznášel jen pobaveně šklebil, zato dcera dostala pořádnou satisfakci - usvědčeného pomlouvače si odchytil její bývalý přítel a dal dotyčnému přes hubu

Nevím. To asi záleží na každém. Například pro mě to těžké není

Mňa nezaujíma verejnosť, ale pristihla som sa, že dosť dám na mienku priateľov a občas aj príbuzných - aj keď na tých menej