Eva. napsal(a):

Nejspíš si musíš srovnat v hlavě, jestli ho miluješ, takového, jaký je, anebo se s tím smíříš anebo půjdeš pryč. Já jsem se rozváděla po 22 letech manželství. Ale chtěl se rozvést můj bývalý manžel. I když těžko, dá se to přežít. Ty máš svým způsobem výhodu, že nemáte děti. Ve 31 letech máš dost času hledat, získávat vztahové zkušenosti, kterých máš málo, jak píšeš - pouze 2 partnery.
Já bych přemýšlela o tom, jestli ho miluji. Potřebuju mít ve vztahu lásku, milovat partnera, abych byla šťastná.

Přesně tak, díky...tohle je asi podstata všeho....vím, že k němu cítím lásku, ale nedokážu říct zda je to dost...nedokážu moc rozlišit jestli je to láska kamarádská, nebo více:( 
Aby člověk dokázal přijmout druhé, musí umět přijmout nejprve sebe...a tady mám velké mezery a nedořešené věci.
Tak díky za odpovědi:)

Deneb - já Ti nevím holka, ale když ti vadí, jak ted vypadá, je to fakt láska. Miluješ ho? Přeci láska by měla být  bezpodmínečná.

dusička napsal(a):

Deneb - já Ti nevím holka, ale když ti vadí, jak ted vypadá, je to fakt láska. Miluješ ho? Přeci láska by měla být  bezpodmínečná.

Bezpodmínečná láska je v prvním období zamilovanosti ne? Po 11 letech vztahu by mi to přišlo jako zázrak skoro...můžeš mít člověka ráda, ale jeho chyby ti prostě vadí, i když si to odůvodníš. A chyby má každý...

Je hodný, přemýšlivý a jemný...no a ta jemnost mi postupem času začíná asi nejvíce vadit. Jeho pohyb, gesta, reakce na okolí, chování ve smečce (rozuměj ve skupině více lidí)...Asi jsem dozrála, dospěla a najednou vidím kolem sebe i lovce.
Velmi si ho vážím za hodně věcí, ale dost mi vadí jeho nejistota v jednání a chování. Úplně mě to dráždí do ruda...a nevím proč
Poslední co bych chtěla je zůstávat s ním z lítosti....opravdu se bojím, že by se ze mě mohla stát "Martha" z "kdo se bojí Virginie Woolfové" (mimochodem skvělý film). Jsem smutná...
Nechci radu, jen si opět třídím myšlenky a diskuse mi k tomu přijde vhodná. Pokud se opakuji, tak se omlouvám. Měla jsem se narodit ve Vahách, to by ke mně sedělo více než Rak:P

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Třeba ti pomůže vyznat se sama v sobě, když si to tady budeš takhle psát. My ženy si o tom potřebujeme "povídat" a tak si rovnáme myšlenky. Taky mi to pomáhá.
Myslím, že potřebuješ víc vztahových zkušeností s jinými muži, abys zjistila, jakého muže hledáš. Podle toho, co píšeš, sis ho tenkrát vybrala jako "záchranáře". Ale to je do vztahu málo.

Eva už to sice napsala, ale zkusím to rozvést. Víš, ty sis ho vybrala v době, kdy jsi byla nějakým způsobem hodně rozjitřená a přecitlivělá (což mimochodem podle mého není vhodný čas na zakládání vážné známosti) a podle toho sis i vybírala. On ti vyhovoval právě v této době a udělal ti "dobrou službu". Ale teď jsi jinde a díváš se na něj logicky jinýma očima. Už nejsi v zajetí svých starostí a splínů, obrazně řečeno jsi otevřela oči a vidíš to, co jsi dříve neviděla. Pokud tě jeho chování a projevy dráží a vytáčí, nemá to cenu. I když to může být samozřejmě hodný a dobrý člověk. Jenom k sobě prostě nepasujete. Jdi od něj. Jsi mladá, najdeš si někoho jiného. Dokážeš si představit celý svůj (doufám dlouhý) život vedle něj? Prosím, neber to jako radu, jenom sem dávám svůu pohled na věc.
Já měla taky jednou vztah, kde mě můj protějšek nepřitahoval, snažila jsem se to brát rozumem - že je hodný, má o mě zájem, dost dobře by mě zajistitl. Ale právě proto, že tam nebyl z mé strany ten cit a přetvařovat se v tomto směru jaksi neumím, ukončila jsem to a nikdy jsem nelitovala.
Mimochodem - jsem také rak

mám stejnou zkušenost.
Hodně dlouho jsem se rozmýšlela.